DMD Bonus č. 5 pro 17. 4. 2022.

„Mám ráda sněženky,“ konstatovala Lydie Treschlová. „Nebojí se rozkvést, i když je všude ještě sníh. Připomínají mi sebevědomé ženy, které jdou proti předsudkům starosvětské společnosti. Víte, že dvě české lékařky už vystudovaly ve Švýcarsku? Snad se dočkáme doby, kdy i u nás budou moci ženy studovat na univerzitách a ne jen na gymnáziích jako pouhé privatistky.“
„Zajímavá myšlenka, ženy na univerzitě…“
Zamračila se. „Myslíte, že vyšší vzdělání má být vyhrazeno pouze mužům?! Doufala jsem, že muž vašeho věku bude přístupný moderním názorům.“
Málem se rozkašlal.
„Kolik je vám vlastně let?“
„Třicet dva.“
Zastavila se. „Proč lžete? Kolik je vám doopravdy?“

...
Na prahu učitelovy knihovny zaváhal; knihy tu vydávaly jiný – možná nebezpečnější - pach než ty klášterní. Překročil hranici a natáhl ruku po první.
...
Psi se s čumáky při zemi rozběhli na všechny strany. Bylo namáhavé sledovat stopu, ale vytrval.
...
Zjistil, že nebyli jen Aristotelés s Tomášem. Četl Platóna, Ovidia … Mysl se rozběhla za krásou a vůle poznat pravdu následovala.
...
Diana vystoupila z vody. Rozpálen, přimražen, proměněn, rozsápán vlastními psy. Stal se tím, co pronásledoval.
...
Nahlédl, že láska duši vede k božství různými cestami, jen ne skrze dogma. Radostně se stal kořistí vlastních myšlenek. Doslovné role psů se později ochotně ujali jiní.

Všude na podlaze byly kapičky čerstvé krve.

Malý K-or-in držel ve svém náručí strakatého kocoura, tedy jeho J-oh-uiovskou variantu. Kocourova šestá pravá zadní noha byla zle potrhaná. „No, co jsi to, Zrzavče, zase vyváděl, nemůžeš si dát trochu pozor? S tebou je pořád něco. Buď opatrný!"

K-or-inova maminka se usmála a citlivě mu nožku začala obvazovat. „Musíš trochu splynout s davem, Zrzavče, jinak se stáří nedožiješ."

K-or-in se zamyslel: „Ty, mami, a neplatí to i o nás? Taky je lépe splynout s davem?"

Maminka jej pohladila. „I ty můj chytráčku, s tím si teď nedělej starosti. Vše ti časem povím."

„Na pár dní vás opustím,“ prohlásila Yennefer jeden večer. „Potřebuji si něco zařídit a cestování na koni je příliš pomalé. Za tři noci bych měla být zpátky.“
„A není to málo?“ zakašlal Marigold.
Yennefer ho zpražila pohledem, ale neřekla nic.
„Měli bychom především najít Ciri,“ řekl ustaraně Geralt.
„Právě proto jedu pryč. Podle posledních zpráv by se měla pohybovat v Cidarisu, ale musím to ověřit. Vy zatím pokračujte na jih.“
Pak zmizela ve světelném kruhu portálu.
„Nemusela by s tím návratem spěchat,“ ušklíbl se básník. „Na jih je stejně dlouhá cesta.“
Geralt nic neříkal, ale viditelně se mu taky ulevilo.

Andy se probudil na svůj vkus příliš brzo. Slunce se dralo škvírou mezi závěsy. Na čele cítil známý tlak a v ústech měl sucho jako na Sahaře. Zapřel se o ruku a natáhl se po sklenici s vodou. Vypil ji všechnu a měl chuť na další.
Něco hebkého a chupatého se mu otřelo pod peřinou o nohu a v zápětí vykoukla z pod peřiny zrzavá vrnící hlava.
"Nicky!"
"Co je?" zavrčel nevrle Nicky.
Otočil se čelem k Andymu a zeptal se: "Co tady dělá ta kočka?"
"To by mě právě taky zajímalo!."
"Vypadá to, že tady bydlí," zhodnotil nakonec Nicky.

Byla to hebrejština a Alena ležela v nemocnici na kraji Jeruzaléma. Byli tu na ni hodní.
"Františka," řekla, když se jí zeptali na jméno. Nestála o to, aby ji kdokoli dokázal najít. Nechtěla vidět nikoho z těch, co by ji mohli hledat.
Mladý doktor se přátelsky a trochu omluvně usmíval.
"Je mi jasné, že to muselo být nepříjemné čekání, ale dokončili jsme testy a definitivně mohu potvrdit, že je všechno v pořádku."
Tupě přikývla. Našli ji ležet na ulici v křesťanské části Starého města.
"Plod je naprosto zdravý," pokračoval lékař, "pokud chcete, můžeme si společně poslechnout, jak mu tluče srdce."

Zrzavá veverka
hopsavá malinká
pod plotem tlapky od sebe
copak asi provede
bojí se mě
mezi zaparkovaná auta vyskočí
v další vteřině na strom zaútočí
rychlá jako blesk
mrštnější než kočka
špedlíková černá očka

vě větvích si pobíhá
nic jiného než na ni čučet
mi nezbývá
je tak svobodná a krásná
jako na obloze hvězdna jasná

tak přemýšlím o svobodě
ve své trapné nepohodě
chtěla bych být veverka
nebo radši pták
odletět a plachtit vysoko
všechny starosti dole pode mnou
tak hluboko
bude ještě někdy něco v pořádku
píšu si tu rýmy
řádek po řádku
ještě pět slov
útěk
lov

Zatímco se Neville věnoval škole, měl jsem spoustu volného času, a tak se pustil do průzkumu. Jako hrad byly Bradavice rozlehlé, s několika věžemi a rozlehlým sklepením, díky pohyblivým schodům i nevyzpytatelné.

Během výprav jsem narazil na skřítky, kteří se starali o školu a s kterými jsem dokázal mluvit telepaticky. A na duchy, Skorobezhlavého Nicka jsem znal z Nebelvíru, ve sklepení jsem střetl Krvavého Barona. Od dalších setkání mě odradila Ufňukaná Uršula.
Hned se na mě vrhla: „Princi, konečně! Škoda, že vás nemohu osvobodit polibkem, byl by z nás dokonalý pár.“

Opatrně jsem vycouval a zdrhl před svou největší fanynkou.

Velikonoční barvení vajíček, to je parádní disciplína farmářky. Každý rok se ji od Nového roku přátelé ptají, co letos plánuje.
Těžko říci, kde se to pokaždé zvrtne. Jeden rok barva nechytla vůbec, další rok vypadala vajíčka jako by je opatlalo dvouleté dítě vodovkami. Nejvíce legendární jsou ta, která vypadala jako vyhřezlé vnitřnosti hodně nemocného dinosaura. (Zde si představte smajlíka, který bezradně krčí rameny.)
Letos zelí opět zklamalo, obarvil se jeden jediný flek. Dcera demonstrativně padala do mdlob a kritizovala maminčiny metody.
Ovšem cibulové slupky odvedly báječnou práci. Moc pěkná barvička. Jen ty kytičky na ozdobu se během barvení někam vypařily.

Kams dal voči, chlapče, že ses zrovna do týhle holky zakoukal! Děvče je pěkný, o to nic, i za práci umí vzít, ale to je porád málo, nemyslíš?!
Buch.
Dyť nemáte lautr nic společnýho, ani půl slova jí nerozumíš! A až ti bude ouvej, kde pro tebe najde hezký slovíčko?
Buch.
Že ti jí je líto? Jédinej světe, komu by nebylo. Ale lítost neni dobrej základ pro vztah, můj chlapče, ba ne. Z toho by nevzešlo nic dobrýho pro tebe ani pro ni.
Buch.

Zatne sekyrku do špalku a polínka posbírá do koše.
Dneska ještě vydrží mlčet.
Zítra se uvidí.