DMD č. 6. pro 6. 4. 2023. Téma: Inter arma silent Musae - lat. Ve válce múzy mlčí.

Rozstříknutá krev dokresluje obrazce na borytem pomalované kůži. Zlatý torques a nápažník září radostí, když je jako rubíny vykládají krůpěje urozené římské krve. Hrdina sklidil legátovu hlavu a pozvednul tu svou, pokrytou jílem ztuženými bodlinami, k nebeským pláním, kde už o jeho činech zpívali ptáci černé Bohyně. „Prasto, zaduj na carnyx, ať se naši shromáždí, zbývá jen oslavit vítězství!“
„Promiň, Brenne, ale Hlas podsvětí je zmožen bojem.“ Potřásl Prasto zohýbanou trubicí, v jejímž prasečím chřtánu dosud vězela zaklíněná římská přilba. „Kopí jsem zrovna hodil a meč nestihl vytasit...“
Keltské a etruské bojovníky svolalo na vrcholek kopce hromové burácení královského smíchu.

"Letěla jsem nad Athénami, naučila jednoho malého chlapce hrát na lyru a pomohla jsem jednou básníkovi s básní," vyprávěla múza Euterpé s flétnou v ruce na sněmu múz na Parnasu, který se konal každých patnáct let, "Co jsi dělala ty, Úranio?"

Múza Úrania, která pořád točila glóbusem, řekla: "Já jsem pomohla jednomu astronomovi zjistit, že Slunce není planeta. Doufám, že už si to lidi zapamatují. A co ty, Kleió?"

Múza Kleió, s papyrem a rydlem, odpověděla: "Já jsem pomohla dějepisci sepsat učebnici."

Euterpé se do toho vložila: "Já nevím, jak vy, Tróje je škoda, ale zase budeme moct rozdávat nápady."

Štěrbinou jednoho oka koukám po ostatních. Oktar nevykloubenou rukou leduje ucho a žebra. Jorcha má monokl přes půl xichtu a pajdá k oknu, asi zvracet. Fleuriot - buď spí, nebo je ještě v bezvědomí.
"Rvát se s tou partou krollů nebyl náš nejlepší nápad..."
"No, byli větší a bylo jich víc, co na to říct. Ještěže si zprvu nevšímali Jorchy," zaskřehotal Oktar.
"Třeba o tom ten bard, co tam předtím hrál složí epos?" zachrchlala Jorcha.
"A sakra, ten bard! Jdu ho chytit a vysvětlím mu, že jestli o tom kvákne, tak mu loutnou zpřerážím pazoury a flétnu mu narvu do prdele!"

Jednou, a už je to dávno, stály mašinky jedna vedle druhé v teple výtopny, promazány kvalitním olejem a dřímaly. Která nemohla usnout, požádala stařičkou lokomotivu o pohádku. A ta vyprávěla o dobách, kdy sloužila ve Velké válce. O dalekých krajích, kde mašinky jezdily schovány pod pancíři a vozily zásoby. A jak to nakonec byla zase mašinka, která dovezla vojáky domů.
To nebylo tenkrát jako teď, pokračovala stařičká lokomotiva, že jste krásně barevné a souměrné. Na krásu se tehdy ohledy nebraly. Ani pískat jsme si nemohly.
Malé mašinky usínaly a byly přitom rády, že mohou pískat, co jen se jim líbí.

Seržant Tračník už zažil dost. Rvačky v Zašitém bubnu, bloudění ve Stínově, útěk před šíleným bílým golemem. Nejhrozivější byla vzpomínka na rozevřený dračí chřtán.

A teď zas. Člověk by řekl, že někdo tak zkušený jako on se do takových šlamastyk nedostane, ale teď se s Nobym ocitli uprostřed ulice mezi rozzlobenými davy trpaslíků a trolů. Nebyl tu Karotka, aby dav uklidnil, ani Modrojíl, který by ho rozrazil. Jediné cesty byly dveře muzea trpasličího chleba, nebo nahoru po okapu a po střechách. Noby ani nezkoušel kliku.

"Budeme muset nahoru, Frede. Vždyť víš, co se říká. Mezi armádama jsou muzea vždycky zavřený."

„Pro tvý dobro doufám, že máš tentokrát zbraně a ne žádný pochybný skulptury,“ ucedí hejtman zvostra od prahu mojí dílny.
“Drž hubu a nažeň sem další nosiče, ať to lifrujem do přední linie. Tihle chcípáci,” pohodím hlavou k partě, co se prohejbá pod bednama s C4kou, “se s tím táhnou jak smrad.”
“Nepřátelé na vás nepočkaj, holoto!” Mrkne na mě a sáhne pro devítiocasou kočku z USB kabelů.
Sem dobrá, už si můžu vyskakovat i na nejvyššího.
“Žádný vobavy, oslavnou výstavku plánuju až na jednoťácký bázi. Prej maj útulnou radnici plnou předpádovýcho chlastu…“
Hejtman vypadá, že snad začne nosit sám.

Lucius si užíval, že může opět pod svými prsty cítit to mladé tělo, které si zamiloval už před lety.

Tak dlouho se k němu nesměl přiblížit! Zatracený návrat Pána zla, když konečně k někomu zahořel vášní a citem, mu zkazil veškeré plány.

Jeho vzdušné zámky se zbortily. Jeho idea vztahu s krotitelem draků zhasla v ledové sprše, kterou rozpoutala kouzelnická válka. Zůstala jen možnost tajné finanční podpory.

Teď bylo jméno Malfoyů očištěno a on byl svobodný. Měl Charlieho u sebe a mohl se ho znovu dotýkat a své vzdušné zámky lépe vystavět.

Napřed ho ale čekala dlouhá noc plná vášně.

Ještě nedávno hrál. Jeho píseň se chvěla ve strunách loutny jako naděje na lepší život.
Věřil jí.
Tiše, sám pro sebe doufal.

Jako král stál, pyšný na krásném koni.
Měl před sebou mládí.
Nezlákal ho ale na svou melodii.
Po prohrané bitvě zestárl o mnoho let.

Trubky. Bubny. To není žádná hudba.
Křik raněných. To není žádná hudba.
Te Deum. To není žádná hudba.

Noční klid doprovází jen houkání sovy.

To není žádná hudba!

Hluboké, dusivé ticho poražených, hledajících smíření.

V rozbořeném stanu zůstala pohozená rozbitá loutna. Střepy starého života.

Po bělohorské pláni toulají se mrtví. A ten živý prchá.

Je čas setby. Jsa zasen radostí z konce války, měl jsem být předurčen k velkým činům. Znal jsem matčinu bezpečnou náruč a svět zdál se tak krásným.
Čas zrání. I toužil jsem po Praze a velké slávě, snad prken, snad plátna. Poznal jsem nebezpečné myšlenky a svět zdál se náhle tak hořkým.
A čas žní. Chtěl jsem ve verších bojovati za svobodu i sebe. Ale dali nám žlutou hvězdu a ústa nám ucpal celý svět. Svět mlčel před verši.
Tak zařízen je svět. Válka smetla nás všechny.
Kdo uzrál. Já ponejprve zralý...
Byl utržen a ochutnán. Karino, opustil jsem svět.

„Tatris dlouhodobis vodaris,“ přečte Gwen a nevěřícně zakroutí hlavou. „To má být co?“
„Kouzlo, které udrží člověka při životě pod vodou po dobu dvou dnů, ale bacha, na víly má krátkodobější účinek,“ odpovím nepřítomně.
„Tys to četla?“
„Bohužel.“
„Tak to dopadá, když se už nevyučuje latina. Ani se srozumitelným zaklínadlem neumí přijít.“
„Latina je ale hrozně jednoduchá. Ta se snad ani nemusí učit.“
„Jasně,“ přitakává San. „Praga Caput Regni znamená Praha zničená deštěm, přece.“
„A Carpe Diem je Kapr umře, viď,“ popíchnu jí zpátky.
„Inter Arma Silent Musae... jsem na tebe zvědavá,“ nenechá se odbýt Gwen.
„Pod almarou můzy mečí.“