DMD č. 12. pro 12. 4. 2023. Téma: Retenční schopnost sladu

"Neříkal jsi, že jdeš na jedno a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci, když se její muž domotal do ložnice.
"Jedno, dvě... slovy dvanáct," vysvětlil Ivan, zahodil batoh a svalil se na postel. "Pivo má takovou vlastnost, že tě prostě drží a drží..."
"A drží," uzavřela Líza, protože Ivan už chrápal.

"Neříkal jsi, že jdeš k tomu Sašovi jenom přivrtat poličky a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci.
"No jsem se trochu zdržel," zahuhlal její muž.
"Zase tě drželo pivo?"
"Ne!" vyhrkl Ivan, zavrávoral a zahodil vrtačku. "Single malt whisky!"

"A little light reading, Listy?" Rimmer picked up the battered book and peered at the title. Retention Ability of Malt and the Yeasting Process - A Treatise on Deep Space Brewing. "You can't beat the classics."

Pulling himself with some difficulty out of the maintenance hatch, Lister snorted. "Laugh it up. You'll see." A faint, sickly-sweet smell wafted from below. Lister closed his eyes. "Smell that? That's success."

"No, that is the anal leakage of an diabetic cat. At best."

"Keep going," Lister grinned, "and I won't give ye any."

"Why would I-"

"I don't mean beer."

Rimmer swallowed. "Carry on."

Hlahol, který se o nebelvírském čtvrtku nesl z Černé ovce, Denis vítal. Aspoň si ho nikdo nevšimne.

Grangerová seděla v hloučku spolužáků a dobře se bavila Nevillovými historkami z mudlovské univerzity. Longbottom totiž po složení mistrovských zkoušek z botaniky prohlásil, že kouzelnická věda potřebuje obohatit o mudlovské poznatky
Denis si objednal pivo, nenápadně přistoupil ke skupince a trpělivě čekal na příležitost oslovit Hermionu.

„Kolego, ukažte mi poznámky k otázce, vyzval mě profesor. Podal jsem mu je, chvíli je zkoumal a pak povídá, vidím, že jste se problému věnoval dostatečně. Jen jedna malá chybička, otázka zní retenční schopnost sadu nikoli sladu.“

Probudil se a bylo mu strašně. Hůř než po tom nejtvrdším tréninku, hůř než těch posledních pár dní na Kaminu, když mu ta věc - aneuryzma, říkali - začala spouštět migrény.
Včerejšek si skoro nepamatoval. Mizerný bar v mizerné části města. Hnědozlatá tekutina, která chutnala po obilí. Až pozdě mu došlo, že by si musel sundat přilbu. Ještě později, že pít tvrdý alkohol brčkem není dobrý nápad.
Nejdřív v sobě neudržel věci, které asi neměl někomu říkat. Pak vztek a smutek a slzy. Pak snad všechno, co za poslední týden snědl.
V Mandalorianské helmě se zvracelo ještě o něco hůř, než pilo.

Ani výstavba nové soustavy rybníků v Letenských sadech nedokázala snížit teplotu městského tepelného ostrova.
Vědci z Ústavu pro výzkum klimatických vlivů proto přišli s unikátním řešením.
Při náročném terénním průzkumu zjistili, že druhým největším zdrojem vláhy, hned za přirozenými dešťovými srážkami, je na Letné úhrn noční a ranní moči návštěvníků barů a restaurací. Použili proto naklíčený slad, jehož vůně je muži vnímána obecně pozitivně, a vytvořili urinální ostrůvky.
Stačilo rozsypat po nárožích a v průjezdech hromady sladu, lákající příjemnou vůní k močení. Tekutina se přes den vlivem slunečního záření postupně uvolňuje a tím ochlazuje vzduch.
Na odstranění zápachu se pracuje.

„Nemůžeš pít tolik piva,“ řekla káravě Margaret.
„Proč?“ upřel na ni Hawkeye krví podlité oči.
„Kromě všech obvyklých zdravotních důvodů? Jsme zavření, nedostaneme se ven, není tu záchod. Praskne ti močový měchýř!“
„Nesmysl. Pivo se skládá z toho… ze skladu… ne, ze sadu… vlastně ze sladu. A ten vodu zadržuje.“
„Možná když to obilí leží na zemi v dost tlusté vrstvě. Ne v téhle alkoholické podobě.“
„Blbost… a vůbec, odkdy se ty vyznáš v pivu?“
„No, například si živě vzpomínám, jak účinkovalo na Franka,“ ušklíbla se. „Víš, jak jste ho tehdy testovali s Trapperem.“
„Kuní ksicht není relevantní vzorek populace.“

„To byste… škyt… nevěřily… škyt… co se najde ve zdejší kni-škyt-hovně!“
Gwen držela grimoár a divně se kývala.
„Návod na výrobu alkoholu? Ve školní knihovně?“
„Ve zdejší Snapeov-škyt Snějpí hovně! Čece whisky! Tje lektvár!“
„Když to není pivo,“ pokrčí San rameny.
„Tje stejný!“
„Fakt?“ zanoří se San do odborné literatury.
„Jé, to jsou zase slova zajímavý… vidrovačka…“
„Aneb žádný hněv a žádná rvačka,“ přidám se.
„Je voračka samička od voru?“
„Nastírání… když jsi nastraná!“
„Podsvině? Znám nadsvini.“
„Nemluv tu o politice…“
„Pumpauch bude druh papouška, ne?“
„Nejdůlešitější je ale slat!“ pozvedne Gwen prst. „Drží chuť! Himbajs, ty výpary, tje prevít!“

„Pánové, co myslíte, že náš Ferda zase vyvádí?“ zahlaholil krejčí a měl přitom na mysli svého souseda, ševce Ferdinanda.
„U mě si objednal nové kování na truhlu,“ zavrčel kovář Jan. „A nechce platit.“
„Mně před pár dovezl tři pytle ječmene na slad. Už je zralý, jen začít vařit pivo, ale ten mizera nezaplatí a nezaplatí!“
„Všecko to nejspíš bude mít pro dceru na svatbu a věno. Po mně chce pět tuctů koláčů. Ale platit má až za měsíc, až bude upečeno.“
„Takže pánové,“ zablýsklo se v očích Janovi, „hlavně mu nic nevydat. Dokud nezaplatí, nebo dokud Boženka neoslaví žebráckou veselku.“

„Kááámo, potřebujem prachy! Něco z čeho budem mít těžké love! Ale bez roboty… Co tu u nás chcem nejvíc?“
„Fet a pivo.“
„Vole, tys na to kápl! Budem vařit!“
„Tobě to jednou nestačilo?“
„Kdo řek, že Perník! Pivo, vole!“
Jeho krví podlité oči mě sledují a očividně přemýšlí.
„Víš kolik to je roboty? Pradědek makal v pivovaru a jako děcku mi to vyprávěl. Všechno má svůj řád. Zrna musí být zdravá. Musíš je umět správně skladovat, udržovat je pořád ve vlhku, aby klíčily a další hovna kolem toho.“
„Kááámo... tak to ne! Budem zas vařit Perník... v tom je jistota!“

Přes noc se vichřice změnila v uragán. Tělo pana Glovera vydali vlnám bez proslovů. Fregata se zoufale snažila udržet kurz. Z palubního otvoru vyškrábal tesař. Než se dopotácel na záď, málem ho smetla vlna.
“Zasoby, madam!” křičel tesař. Slova zmírala v řevu bouře. Gesta hovořila jasně.
“Pane Whitfielde, máte velení!” křikla na prvního důstojníka.

Běsnění živlů pronikalo do hluboko do útrob lodi. Skřípění pump podkreslovalo symfonii zmaru.
“Chlapi pumupujou jako život, madam. Pořád stoupá.”
Pytle s obilím byly nasáklé vodou.
“Takhle z toho budeme moct vařit pivo,” zazubil se tesařův pomocník.
“Když přežijeme. Víte, kde to teče?”
“Ještě ne, madam.”