DMD č. 18 pro 18. 4. 2024. Téma: Respektující výchova

Generace Přeměněných se počítají jinak.
První, z které přežila hrstka. Považovaná za nebezpečí, za dobytek.
Dokud nebylo líp.
Druhá, vzešlá z války. Ukotveni v Kodexu už od Proměny. Zažili strach, nebezpečnou práci, ale taky už opatrný respekt.
Někdy.
Třetí. Napravíme chyby předchozí doby. Bude lépe.
Bejček patří k téhle generaci. Nezažil nejistotu, věznění, pohrdání. Zóna pro něj není nebezpečná, Zóna je na hraní.
Lidé jsou slabá rasa. Ale dají se využít. Můžou mít pro vás prácičku. A co, když zaplatí.
Mají špatné svědomí z minulosti? Ať platí!
Ne vždycky se Kodex ujme.
Kdyby byl o generaci starší, zvolil by Smrtonoše.

Všemocný by nemusel mít hranice.
Respektovat rozhodnutí těch, které uhnětl z prachu země byla Jeho volba.
Hranice, nastavené svobodnou vůlí, neláme silou.
Nenechá je ovšem ani stát jen tak.
Obchází naše hradby, tiše, trpělivě.
S jemným zaklepáním na bránu.
Vejde, když otevřeme, a promění všechno v tu nejlepší verzi.

Nejvyšší stvořený musí - spíš nechtě, než chtě - respektovat hranice, nastavené před začátkem času.
To mu nebrání hledat skulinky, jak proniknout dovnitř.
Obchází, jako lev, s hrozivým řevem.
Vtrhne dovnitř, aby ničil, zraňoval a požíral.
Nenechá uvnitř nic svobodného, není nic, co bychom před ním dokázali sami uchránit.
Přesto mu otvíráme radši...

Vyjeli až za šera, kola osvětlená jen bludičkami odrazek v posledních paprscích zapadajícího slunce. Svištěli z kopce, nabírali rychlost. Do vesnice vjeli na volnoběh, rozesmátí, s tvářemi zrudlými námahou a větrem.
Shutzi začala hystericky štěkat. Pan Tyler hrozil pěstí a křičel: „Uličníci, chuligáni, až někoho srazíte, půjdete do polepšovny!“
Pepřenka na něj vyplázla jazyk, Adam se zachechtal, Brian zahrozil zpátky v parodii dospělého gesta, Wensleydale jen protočil panenky.
„To je ta moderní výchova,“ brblal si pan Tyler pod vousy.
Když pak na rohu míjel nic netušící Pepřenčinu mámu, do obličeje jí zařval: „Respektu se musí naučit! Bez přísnosti to nejde!“

Ukázalo se, že toho mají spoustu společného – Neville znal všechny kytky kolem tratí a Rabastan všechny tratě kolem kytek. A oba měli plné zuby Raddlea. Neville zůstal.
Jediným zásadním problémem (krom hrozby odhalení, mučení a strašné smrti) byl Robert. Malému Lestrangeovi bylo šest a po rodičích a širokém příbuzenstvu zdědil přirozenou bystrost a zájem o svět – krásné, kdyby neměl dědečka diktátora a nitrozpytce.
„Já bych vás hrozně rád seznámil,“ mudroval Rabastan nad modelem lokomotivy. „Ale co pak? Řekl bych tchánovi, že praktikuju respektující rodičovství a nemá malému lézt do hlavy bez dovolení? To by mě rovnou dal zavřít k Mungovi.“

Rodinné panství Draco nenavštěvoval často. Zvlášť od té doby, co se stal ministrem. Moc práce, víme. Jenže dnes nebylo zbytí.

Teď seděl v křesle naproti otci, v ruce koňak a na jazyku otázku:
"Proč?"
"Proč jsem poslal anonym do Denního věštce? Podívej, Draco, vím, že jsem nebyl otcem roku, přestože jsem se snažil vyvarovat chyb tvého děda, ne vždy se mi to podařilo. To však neznamená, že by mi na tobě nezáleželo. I když mám výhrady vůči tvé promudlovské politice, podporuji tě. Jen jsem se obával, aby ti nikdo neublížil, tak jsem chtěl potenciálního protivníka vyprovokovat. Někdo se chytil, že?"

„Nechci nějak tlačit, ovládnout vás stejně nemůžeme… ale čas běží.“
„Dějiny jsou sice jen dějinami úpadku, ale to nic nemění na tom…“
„Že zítra máte jedinečnou příležitost reflektovat své bytí!“
„Tváří v tvář vaší jinakosti respektujeme vaši potřebu nejprve dopsat drabble.“
„Ale pak byste se měla naplno ponořit do studia té politováníhodné etapy vývoje lidstva.“
„A i když sice pobyt vždy jest rozuměje…“
„Je tu jistá distance vědění, kterou nelze překonat...“
„Ani vůlí k moci.“

„Tak a dost, pánové, přestaňte mě vychovávat! Já přece zatraceně dobře vím, že o vás nic nevím.“
Levinas, Nietzsche i Heidegger zmlknou. Alespoň na chvíli.

Drahá Jeduzábel,

ačkoliv tvou situaci chápu, radím ti, aby ses krotila v některých svých poznámkách. Tvým úkolem je především vychovávat pro nás svou pacientku, ne hodnotit starší kolegy, kteří mají nárok na tvou úctu. Už proto, že si je nechceš znepřátelit, dokud jsou silnější než ty. Uvědom si, že peklo je vždy zcela objektivní a velmi věcné: jediným měřítkem je úspěch a jediným kritériem úspěchu je získaná potrava - a vlastně nezáleží, odkud byla získána.

Tvůj starý věrný učitel

P. S. Brzy Ti pošlu další instrukce ke Tvému speciálnímu úkolu. Při jejich plnění zejména nezapomeň: nesmí být vystopovatelná zpátky k nám.

Kupec Zbygniew se probouzí z odpoledního spánku. Nebývá to u něj zvykem, to jen včera po návratu syna Tadka dohlížel na vyložení zboží a pak spolu odvezli objednané látky krejčímu Juliovi. Tam se chvíli zdržel, no anu, kapku popili... Julius si potřeboval postěžovat na svého syna, který se k otcovu řemeslu nemá.
Zbygniew si stěžovat nepotřebuje, Je třeba uznat, že se mu mladí vyvedli. I děvčata se vyznají ve zboží, Anuška má cit hlavně na látky a Kasia umí počítat líp než on sám. Chlapci jsou sice ještě fanfaróni, ale při obchodování umí být důslední a opatrní. Dobře je vychoval.

Nepleťte se jim do toho. Mají vrozené správné instinkty. Jsou zodpovědní!
Naprosto zodpovědně, vedeni správným instinktem se Charles s Normanem řezali jako koně. Zase.
Norman prohrával. Zase.
Podařilo se mu vysmeknout, víceméně náhodou.
Úprk.
Stud.
„Naučím tě nějaké triky,“ sliboval Sorley. „Nesmíš se dát.“
„To se ti to říká...
Norman byl z jejich trojice s přehledem nejmenší.
„Vy se s bratry neperete?“
„Mám sestru. Malou,“ mávne Malcolm rukou.
„Já taky,“ přidá se Sorley. „Takový otravný nic. Hm. Asi mi chybí.“
Nečekaná závist.
„Tak co s tím provedeme?“
Dospělí nezakročí. Respektují svobodu vyjádření dětí.
Ještě tak kdyby se sourozenci respektovali navzájem.

Až jednou Emma oslaví se svými přáteli osmnáctiny, bude vyzvána: „Pověz nám něco z dětství.“
Jenže ona si toho z dětství moc pamatovat nebude: jen domácí napětí, ticho trvající hodiny, mámu, která s ní zavřená v pokojíčku trávila celá odpoledne a přitom byla jakoby průsvitná.
Bude si pamatovat otcovu korektní výchovu: laskavost, ale i přísnost a důraz na to, aby byla vždy poslušné děvče, milá na kluky, dokonce kázání "poslouchat jednou svého manžela"; to se zadřelo pod kůži jako tříska a doteď tam svrbí.
A tak, až bude slavit plnoletost, se na to napije. Vodky, přímo z láhve. Jakože nasrat.