DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

Její vlasy jsou zlatavé, její postava dokonalá.
Na svých patnáct a půl roku vypadá neskutečně vyspěle. Její oči planou pradávnou moudrostí, její intelekt je dechberoucí, takže ji profesor Snape okamžitě začne zbožňovat (ale pouze platonicky!) a její částečně vulkanský původ ji předurčuje k nepřekonatelným akademickým výsledkům.
Ano. O Ní ve skutečnosti mluví proroctví. To ona porazí Voldemorta. Protože se narodila, když sedmý měsíc planety Rigel XLIIM vybuchl. Tedy zemřel.
„Určitě jste rádi, že jsem dokázala vytvořit ten složitý časoprostorový portál,“ srší úsměvy, až vyletují jiskérky. „A to mě pan Spock varoval...“
„Kdo, proboha, jste?“ ptá se Brumbál.
„Poručík Mary Sue.“

Kdesi v Mlžných horách se k nim přidala pokroucená postava s baziliščím úsměvem.
„Můžu vám nabídnout elektromobil, dojezd má 260 mil.“
„Elektro?“.
„Mobil?“.
„Já nikam jezdit nechci. Radši půjdu pěšky.“ zavrčel Gimli.
„Já bych nejradši zůstal v kraji.“ zasnil se Samvěd.
„Co X, používáte?“
„Přes runy je u nás expert Gandalf. Nenačmáral jsi jednu u Bilba?“
"A pak mám takový prsten, můžete přes něj sledovat spánek, počítat si kroky nebo platit kdekoliv ve Středozemi."
Devět hlasů se rozesmálo.
„To byl ale pošuk.“
Mezitím dole v hlubinách Smeagol točil Elonovým prstenem a bylo to mnohem méně uspokojující, než si původně myslel.

Tina Ditě ještě neodpustila ten únikový modul. Poslední. Kvůli Ditině naléhání v něm nechaly odletět dvě holky, které možná byly sestry, nejlepší kamarádky nebo přítelkyně.
Storge, filia, erós.
Kdyby Dita s Tinou prostě odletěly, nemusely by prchat nocí po Cypriu III před… „Parazitickou kolonií přenášenou tělními tekutinami,“ snažila se všem vysvětlovat Tina.
„Zombie,“ špital Dita a odtáhla Tinu do boční uličky.
Zparazitovaní Cyprioťané se prohnali kolem.
Dita vyťukala kód na dveřích.
Vhuš!
Přivítala je laboratoř.
A hlavně plazmaděl v rukou jednookých výzkumníků.
„Hoši!“ zajásala Dita.
„Paní šéfová!“ zvolali výzkumníci.
Když Tině předali plazmadělo, konečně byla i ona ve svém živlu.

“Už se blížíme,” pravil kapitán lodi Mayflower.
“Bohu díky!” zvolal jeden z mužů. “V Americe nalezneme nový domov a svobodu.”
“Tu jsme měli i v Nizozemí,” zavrčela jeho žena. “Ale tobě se to tam zdálo málo anglické! Teď budeme žít po anglicku v divočině mezi špinavými divochy.”

Kus od pobřeží se objevil oslnivý záblesk, bouře však nepřišla. Loď se jen zhoupla.

Přístavní molo bylo plné divně oblečených lidí, poutníci z Mayflower na ně zírali jak u vytržení.
“Imigrační kontrola,” zahlaholil muž v uniformě. “Doklady! Proč cestujete do Spojených států? Na jak dlouho? Kde budete bydlet? Žádný ilegální přistěhovalce tu nestrpíme!”

„Dazaii, tak dělej něco, vždyť padáme!“ Kunikida křičel, jeho hlas byl přiškrcený, křečovitě se držel područek křesla.
„Snažím se, jen mi dejte chvilku… Kosmickou loď řídím poprvé. Čí to byl nápad, pronásledovat podezřelého až do vesmíru?“ Dazai si na rozdíl od ostatních jízdu užíval. Cizokrajné řízení lodi ho fascinovalo, nikdy nic podobného neviděl.
Vstup do atmosféry se jim podařilo přežít jen díky autopilotu. Ale ten se hned poté vypnul, přistávací manévry byly evidentně závislé na manuálním zásahu pilota.
Dazai si prohlížel tlačítka. Všechna vypadala navlas stejně. Přemýšlel, které by měl vyzkoušet jako první. Ručička výškoměru se točila jako šílená. Padali.

Jednoho vlahého jarního večera mají v hospodě U Médi otevřené okno. Lev se jím kouká ven a náhle něco zpozoruje.
"Chlapi, tam letí nějaký neznámý létající předmět. Čili UFO."
"Moc fantazíruješ," odbude jej Jimram.
"Já tedy na UFO a mimozemšťany věřím, ale že by nás měli navštívit zrovna tady a teď..." reaguje Tadeáš.
Předmět se však přibližuje. Už je patrný jeho tvar. Jde o létající talíř, přesněji řečeno dvojtalíř, po jehož obvodu blikají světélka. UFO vlétá otevřeným oknem do hospody a přistává na stole Lva a jeho kamarádů. Je větší než běžný talíř, na stůl se vejde jen velmi těsně.

„Už jste viděli tu věc, která se objevila v pozůstatcích Dol Gulduru? Je to nějaký zvláštní předmět, neznámý.“
Kolující řeči vzbudily oprávněnou zvědavost.
„Prý to i mluví.“
„Prozkoumám to.“ Elfí princ nezaváhal.

Krabice s dvěma otvory byla velká, jak dospělý muž.
„Vložte DNA. Vložte DNA.“ Opakoval robotický hlas.
DNA? Tím myslí krev? Nezdržoval se přemýšlením, řízl se nožem do dlaně. K blikající části přiložil ruku.
„Vyhledávám… nalezeny shody. Parid, princ trojský a William Turner, kapitán Bludného Holanďana. Přejete si zahájit import z jiných realit?
„Ano, přeji.“
Stroj se bíle rozsvítil. V místech otvorů se objevily siluety.
„Transfer byl úspěšně dokončen.“

Švarný princ sesedl z bujného letounu v pustině, kde nad neprostupnou džunglí zářil ocelový hrad. Podle moudrého programu JAGA tam černokněžník vězní překrásnou princeznu.
Posupně se zasmál. Copak všichni před ním utekli před rostlinami? Krásy teda moc nepobraly...
S mačetou ruce a laserovou zbraní za pasem odhodlaně vykročil.
Nejbližší rostlina po něm šlehla žahavým bičem. Sotva uskočil.
Rozstřelil ji, jenže ostatní se naráz daly do pohybu...
Všechny nezvládne. Honem do letounu. Vzlétl v poslední chvíli...
Co napoví JAGA?
Musí přeletět devatero hor, vyschlých řek a krajin zpustošených povrchovou těžbou, aby nalezl utajený bunkr šíleného vědátora dr. Aka, který disponuje plamenometem.

“Obnova dokončena.”
Viděl jen bílo - až po vteřině mu došlo, že je to strop ošetřovny. Na vteřinu zavřel oči. Anakin, který se mu přišel omluvit, cesta na Utapau, a potom…
Prázdno. Vzpomínky zůstaly to s jeho tělem na opačném konci galaxie.
Nebylo to poprvé, ale stejně mu z té představy pořád bylo zle.
“Mistře!”
Na další přemýšlení nebyl čas, protože měl najednou plné ruce Anakina.
“Co se stalo?” zašeptal.
“Na tom nesejde,” usmál se Anakin: “hlavní je, že je po válce.”
Na tom, jak to řekl, bylo něco zvláštního, ale Obi-wan byl příliš unavený, než aby o tom dál přemýšlel.

František si pohvizdoval, vycházela mu nová kniha a byl tu brzy, takže stihne se Štěpánem ještě prohodit slovo o jedné koncepci systému magie.

Otevřel dveře do učebny a instinktivně se přikrčil, z čelního místa na něj mířil vazoun raketometem. Na místě vedle mariňáka se ještě k tomu rozpouštěla nějaká odporná hmota.

To jsem si ten houbový čajíček udělal nějako silnější...

No dveře začal zavírat, až když spatřil na další židli mrtvolu otroka. Zacouval nikoli strachy – viděl už horší věci, třeba u Mistra ve sklepě – ale protože to zasmrdělo tak, že si málem nablil na pracovní obuv.

A to se neodpouštělo.