DMD č. 15. pro 15. 4. 2026. Téma: Kandidátka

Do rána nezamhouřil oči.

Na mobilu mu cinkla esemeska. 

"Zdravím, X, dnes si běž dát kávu v 9:15 do kavárny U Starého zvonu." 

Až začala vstávat Sofi, Alex se přidal. Nasnídali se a Alex se nabídl, že Teddyho odvede do školky. To i udělal. Ze školky se vydal do kavárny. 

Když vešel, objednal si velké latte a posadil se. 

Za chvíli si přisedl muž v brýlích, podal mu složku a klíče od auta. 

"Auto je za rohem," řekl ten člověk.

Alex se na nic neptal, už to znal. 

Našel auto, do kterého si sedl, a otevřel složku - kandidátka na soudkyni.

Tak stojím s tím proklatým papírem a musím se rozhodnout.

Ne že by tam bylo z čeho vybírat, jde prostě o to, jestli tam půjdu, nebo ne.

Nikdo mě nenutí. Ale oni si samozřejmě zjistí, kdo tam nešel. Stejně jako kdo nebyl v průvodu.

Mám si koledovat o průšvih?

Vždyť nejde vůbec o nic, všichni to říkají. Takže tím ničemu neuškodím. Není to jako jim něco podepisovat…

Hm, akorát že tak s nimi budu hrát tuhle pitomou hru. 

Takhle dát jim do obálky prázdný papír, jak to prý dělali za první republiky. Ale troufla bych si?

K čertu s tím.

Natbornský důstojník se podíval na zmuchlaný kousek flimsy a znechuceně nakrčil nos.

“Nedůstojné. Nechutné. Takhle se…” zamračil se: “pojímat nad členkou senátu. Máte ji mít v úctě, ne…” 

Ještě chvíli soptil, než se otočil na podpatku a odkráčel. Flimsy zůstalo ležet na zemi. Zip ho opatrně zvednul.

Senátorka Chuchi měla jemnou, něžnou tvář, a Zip si dokázal představit, že někoho přitahovala. Důležitější bylo ale, co stálo na druhé straně listu.

Komise pro práva a blahobyt klonového vojska. Nadpis, několik málo jmen pod ním. Zip nevěřil, že získají dost hlasů, aby vůbec mohli existovat. Ale alespoň byl někdo na jejich straně.

Sledovat v televizi jak se dvě spoře oděné ženy mlátí v blátě může být zábavné. Nebo nechutné. Záleží na vkusu diváka.

Muž u obrazovky patřil k těm spokojenějším. Sliny stékající z úst na koberec toho byly důkazem.

Prst na mobilu se mu třásl; nemohl se rozhodnout, které poslat like. Když obě jsou tak hezké!

Jeho manželka spokojená rozhodně nebyla.

„Vypni to!“ vykřikla, když z koupelny donesla koš plný vypraného prádla.

Nechápavě zakroutila hlavou. „Hlasovat, která z 'Mladých divošek' se stane budoucí hlavou státu... taková pitomost. Hloupější spojení politiky a reality show jsem ještě neviděla. Volební rok 2056 bude vážně smutný.“

Osud si umí s člověkem pohrát.

Kristinin otec ztratil všechny tři severské koruny. Matku skoro nepamatovala.

Ve dvanácti Kristinu provdali a stala se milánskou vévodkyní. Ve třinácti byla vdovou.

V šestnácti se přestěhovala do Bruselu k tetičce Marii, která se jí ujala a soucítila s ní v jejím údělu. Ostatně ho sama poznala.

Teď, když Kristina stála modelem proslulému malíři, který přijel až z Anglie, aby ji portrétoval, tiskla v rukách rukavičky a říkala si, že tomuhle osudu se vzepře.

„Kdybych měla dvě hlavy, dala bych jednu k dispizici anglickému králi,“ svěřila se tetičce.

Ta jí pevně stiskla prokřehlé ruce.

V paláci bylo ticho. Ticho, které nastává, když umírá král. Nikdo se neopovažoval mluvit nahlas, všichni předstírali optimismus a zastírali nejistotu ohledně budoucnosti.

Nejtěžší ticho bylo v oné komnatě, kde na měkkých matracích leželo hubené, bledé a zpocené tělo mladého krále.

"Milosti... je čas..." zašeptal vévoda z Northumberlandu.

"Už...?" zasípal král.

"...čas pomyslet na věci příští, nejen na vaši nesmrtelnou duši, ale i na Anglii."

Chlapec přikývl.

Northumberland si odkašlal. "Jistě chápete, že vaše sestra Marie by..."

"Ne..."

"Co vaše sestřenice? Jmenuje se Jana, jako vaše matka." A je to moje snacha, nedodal vévoda.

Eduardova ruka se natáhla k podpisu.

"Tohle je Amy, seznamte se" pokynul rukou k drobné slečně. Zelené vlasy s podholem, černé hadry pobité drukama, ale výraz vyděšěného koťátka.

"V, těší mě." Podala jí ruku.

"Říkal jsem si, že když máš zvláštní schopnst udržet na živu i úplný jelita, nechtěla bys dělat předvýběr nováčků?"

"A tohle je první z nich, předpokládám ..."

"Jo. A fakt ještě nikde nebyla ani s jinou partou. Ale prej je to docela slibná netrunnerka."

"Hm, tak uvidíme. V pondělí v osm večer v druhém patře Short Circuit. Něco si na tebe nachystám. A ve středu odpoledne se potkáme na střelnici. Šetřit tě nebudu."

Dissatisfied with the direction that New Jerusalem was heading, Byron finally decided to run for the mayor office in the next election.

He was currently putting together their candidate roster with Damien, when he suddenly stiffened. “I just received a message from Pellegrino – he wants to join the election on our roster.”

“We could just put him in the last place,” said Damien uncertainly.

“Have you gone mad?” Melville exclaimed. “Can you imagine what would happen if he got a majority of preferential votes?”

“Right,” conceded Damien, “better put him somewhere in the middle, he will not be that visible.”

Seděl tam, pomalu ale jistě byl na řadě. On a kandidát na modela Gucci?

"Finnegan Ayers!"

Zvedl se, stiskl složku s pár fotkami z ateliéru. Žádné pořádné portfólio. 

Prostě start. 

A asi i brzký konec.

Položil složku na vyhrazené místo a poodstoupil.

"Na značku, dopředu, póza, otočka, zpět."

Prostor na dotazy? Ne.

Došel na značku, poupravil a následně... Udělal první krok. Důležitý krok. Další... Udělal pózu. Otočil, zpět. Pokazil to?

"Děkujeme, pane Ayers. Ozveme se Vám."

Takže neozvou.

V tomto případě se ale vážně ozvali, později i setkali, on podepsal smlouvu. 

Zažil první módní show. 

Objevil na plakátu v metru.

Grace skončilo funkční období a bylo potřeba zvolit nového starostu. 

Kdo ví, kde se vzal nápad napsat se na kandidátku. Snad to byl jeden z těch impulzivních, které jí občas vletěly do hlavy a pak je nemohla vyhnat ven. 

Nakreslila si pár volebních letáčků pastelkami, upekla bábovku a její portrét se objevil i na etiketách jejich vína. 

V pekařství byla stále stejně milá jako dřív, teď u toho ještě navíc přemýšlela, kdo by jí mohl dát hlas. 

--------------

Nakonec to nedopadlo dobře. Jenže s malým synem na krku a starostí o domácnost i pekárnu...bylo to tak vlastně lepší. Pogratulovala vítězi.