DMD č. 15. pro 15. 4. 2026. Téma: Kandidátka

Ačkoli chtěl Lister zařídit, aby při dalším setkání Rimmer trpěl pěstí vyvolanou zubní poruchou, stejně se pro něj nakonec vydali do hladové červí díry, která holografického člena vcucla na celých 600 let. 

Čekalo je něco úděsného! Běžně neschopný, teď ale všehoschopný Rimmer se krom zeleně snažil i o svůj klon. A když před ním nakonec stanuli, zjistili, že Vládce není jejich Jidáš, ale jen další kopie, navíc dosti vybíravá.

„Přiliš drobná! Příliš široká! A tahle zase příliš úzká! Cožpak tu není žádná vhodná kandidátka na císařskou konkubínu?“

Kocour ten problém rychle rozlouskl. „To není ten náš magor! Má jiný zápach.“

Hvězdy tiše problikávají mezi letícími mračny. Blížící se noc je cítit příslibem vody. Zvolna sílící vítr přináší všechny vůně, které tak dlouho ležely pohřbené prachem: mateřídoušku, bez, omamný med pampelišek. Roňa je hltá jako vyprahlá. Dýchá zhluboka, čerpá klid z doteku pomalu chladnoucí země. Jako pohlazení, jako obklad na znovu otevřenou ránu. Zvolna se zvedne, trochu se zdráhá, šumící traviny ji nechtějí pustit z objetí. Zbývá napravit ránu, kterou způsobila sama. 

Zpátky doma mlčky dlouze obejme dceru a pohladí očima strýce.

Vyruší je až tiché, nesmělé zaklepání a zaskřípění pantů. Ve dveřích stojí Giuliova máma, v rukou bochník chleba.

Prší.

"Nazdar. kde se touláš?" zpovídá dorazivšího Jimrama Tadeáš.

"Ale, navštívil jsem schůzi jedné strany..."

"Ty v nějaké jsi?"

"Ne, ale lákali mě na svou kandidátku do sněmovny."

"Jdeš do toho? Třeba se zadaří na rozdíl od Senátu kdysi," zareaguje Lev.

"Houby, rázně jsem odmítl. I když bych tam byl vatou, čert nikdy nespí a mohli by mě nahoru vykroužkovat. Řídit firmu a poslancovat najednou, to by se nedalo dělat obojí poctivě. I v tom Senátu by to bylo bývalo na hraně. A kdybych hned složil mandát, ti kroužkovatelé by to oprávněně vnímali jako podraz. To by mé pověsti rozhodně neprospělo."

Přestože Heinrich Schliemann pocházel z chudé rodiny, celý život snil, že objeví Tróju. Bez peněz se těžko zkoumá, proto se věnoval obchodu, díky kterému úžasně zbohatl. 
Když usoudil, že vydělal dostat peněz, rozhodl se sen splnit.
Jeho tehdejší žena mu v tom chtěla zabránit, promrhat peníze na vykopávky je čirý nesmysl. Schliemann se s ní po zaplacení tučného odstupného rozvedl.
Výběr druhé manželky neponechal náhodě. Měla být Řekyně, mladá, krásná a vzdělaná, s pochopením pro jeho výzkumy.
Obrátil se na svého profesora řečtiny, který mu ukázal fotografie tří kandidátek. Schliemanna na první pohled zaujala Sophie Engastrominos, s níž se oženil.

 

„Můj typ to je. Je to tmavší brunetka s černejma očima. Navíc má zajímavou tvář i rysy, vůbec ne monotónně nudný, baví mě se na ni dívat. I to jak se hýbe-“

„Ale co ta sestřička slovenka tam od vás, jak si do ní byl zabouchlej,“

„Tak vždycky jsou kandidátky..“ nechtělo se mi do toho zabíhat, „co ty?“

„Já jich hlavně nesmím mít víc najednou, jakmile se motám kolem dvou, je to ztracený. Nevyjde to ani s jednou, to je pravidlo, děje se to furt dokola.“

Chvíli bylo ticho.

„Takže buď musí být jedna nebo tři.“

„Proč mi čteš myšlenky?“

Janek se chmuří u stolu. Táta nad ním stojí a mračí se.

„Měl by ses oženit.“

Janek pokyvuje hlavou, ale uvnitř se mu nechce. 

Nechce si uvázat na krk ženskou a převzít tátovo hospodářství.

Jo, běhat za děvčaty, laškovat s nimi po dlouhých dnech plných roboty, to se mu líbí. Každý týden jiná, která se zrovna nechá.

V duchu si vybavuje jejich jména a tváře.

Která je ta nejpovolnější?

Maruna ne, ta se křižuje, jen poodhrne sukénečku.

Eliška ho políbí, ale ruce z klína odstrkuje.

Ale Anička holubička, ta se nejvíc směje, když ji za stodolou laská na bílé kůži.

„Co budete dělat, když vás vyhodí?“ zeptala se. „Co vaše žena, děti?“

Pousmál se. „Kdybych sehnul hřbet, nemohly by se na mně ani podívat. Docentem jsem se stal díky Pražskýmu jaru, najednou to šlo, prý příležitost pro nové, mladé kádry… Jenže tohle okno příležitostí se holt zavřelo. Lucka, moje žena, už kandidaturu nedodělá. I kdyby nešla na mateřskou. Doktorka Lucie Grimlová, kandidátka věd… Jo, bylo by to hezký, ale už ji nenechají. Ale máme to naplánovaný. Odstěhujeme se do Krkonoš. Lucka má strejdu v Malý Úpě. Zdravý povětří pro děcka a místo strážce parku pro mne. To není špatný, ne?“

"Sešli jsme se tu v nesmírně hojném počtu, abychom uctili památku nejvýznamnější ženy v moderní historii Spojených států.

Ženy, která se namísto pohodlného života rozhodla věnovat chudým a znevýhodněným.

Ženy, která stála se svým názorem proti celému světu tak dlouho, dokud ho vytrvalou prací a dobrým příkladem nestrhla na svou stranu.

Ženy, která byla jednadevadesátkrát nominována na Nobelovu cenu, aniž by se o to kdy prosila.

Ženy, které vždy záleželo na hodnotách, které jsou pilířem naší společnosti, na rovnosti, humanismu, spravedlnosti, víře v dobro.

Jane, budeš nám chybět. Nejen těm, kteří dnes přišli. Ale i těm, kteří přijdou po nás."

Albinismus je vrozená porucha tvorby melaninu, která se vyskytuje u živočichů i rostlin. Neovlivňuje však tvorbu jiných barviv, takže části těla můžou být normálně obarvené příslušnými pigmenty. Vyskytuje se i u netopýrů velkých. 

Porucha distribuce melaninu je něco jiného – ten melanin vzniká, ale nedostane se to všech částí těla, takže výsledkem je „poloalbín“ nebo „částečný albín“. Netopýr může mít například okrajovou část křídel bílou – čehož si nikdo nemusí všimnout, pokud má křídla složená. 

Naopak leucismus znamená, že v kůži chybí všechny kožní pigmenty. Nebo chybí částečně, pak se může zachovat původní kresba, jak to vidíte u této krásné kaloní slečny. 

Henrik se vrátil ze školy. Bydlel s opatrovatelskou rodinou, kterou tvořili táta s mámou a dva devíti a jedenáctiletí synové, kteří si v jednom kuse chodili hrát se sousedovic dětmi na policisty, indiány a hlavně na rytíře. Henrik jim dokonce vyrobil pěnové meče, helmy a štíty. (Teda až potom, co mu rodiče zatrhli železné.)

Táta seděl v obýváku a dumal nad nějakými papíry.

"Dobrý odpoledne. Můžu se zeptat, co si to čtěte?" zeptal se Henrik.

"Ahoj, to je kandidátka do voleb. Rozhoduji se, kdo by mě měl zastupovat v senátu."

"Nějaký favorit?"

"S takovým výběrem bych bral i Caligulova koně!"