DMD č. 23. pro 23. 4. 2026. Téma: Pokušení mocných

“Pane poslanče, prosím vyjádření!”

“Lituji, ale mám důležité jednání!”

Za poslancem se zabouchly masivní dveře s nápisem ‘Poslanecký klub’.

Poslanec se zul do ponožek, přeťapkal chodbou do dveří. Ty ústily na jakýsi balkon. Rozběhl se, odrazil a skočil. Po krátkém letu dopadl do bazénu naplněného balónky. V něm už si hrálo několik dalších poslanců.

“No to je dost, kde jsi? Museli jsme začít bez tebe!”

Poslanec váhavě odpověděl: “Pronásledovali mě novináři. Začíná tam být docela horko. Neměli bychom se přece jen poradit ohledně toho Blízkého východu?”

“O tom nechcem počuť, ešte slovo a nebude prechádzka na poníkovi,” pokáral ho premiér. 

"Kde je Gwen?" zeptala se Tess jednoho rána u snídaně.
San pokrčila rameny.
"Netuším."
Hledání zabralo dvě hodiny.
Gwen seděla na trámu (který tam ještě včera nebyl) s výhledem na dveře do kabinetu Růžové Dolores. Nade dveřmi se ve vzduchu mírně kymácel kyblík s barvou, vosí hnízdo, šestnáctitunové závaží, Ráchel Welchová a noha.
"Gwen! Nesmíš!"
"Můžu a chci."
"Gwen... no tak... Jedi, Světlá strana Síly, jsi Pan Hodný..."
"Jsem zlý..."
"Když to neuděláš, tak ti koupim dort."
"Ale když ono je to tak lákavé..."
"Já vím, ale nemůžeš..."
Gwen váhala.
"Co by na to řekli kluci? Žes na ně nepočkala?"

Všechny oči davu Marka Antonia sledovaly, jak pomalu a slavnostně kráčel. Miloval jejich pozornost, cítil jejich závist a ta mu dělala tak dobře.

Před sebou držel zlatou korunu. Chladný kov se v jeho rukou pomalu ohřál. Blyštěla se v zimním slunci, odrážela světlo a přitahovala pohledy přítomných, protože dnes šlo právě o ni. O ni a o Caesara sedícího v křesle.

I konzulova tvář byla obrácena ke koruně, ale jeho oči pomalu a nenápadně bloudily po mužích kolem. Vnímaly jejich obavy. Jejich pohoršení.

Antonius se zastavil u Caesara a zvedl korunu nad jeho proplešatělou hlavu.

Nad Palatinem viselo ledové ticho.

“Měl bys nějaké rady pro začínajícího superhrdinu?” zeptal se Miles.

Seděli na střeše, mezi sebou krabičky z Doordashe. Slunce pomalu zapadalo.

“Hmmm…” zahučel Peter přes hrst hranolek: “Předně bych pořídil dobrý prádlo pod kostým.”

“Něco podstatnějšího by tam nebylo?”

“Po první fotce z bulváru mi poděkuješ. A když jsme u toho: pořiď si dvorního fotografa. Nebo se foť sám.”

Miles se odevzdaně skácel na beton: “Po tolika letech bych čekal větší moudra.”

“Ok, tak…” Peter se zamyslel: “Ať ti nabídnou, kolik chceš, nikdy nechoď do reality show.” Otřásl se. “Tohle pokušení jsem neodolal jednou. A pronásleduje mě to do teď.”

Protopsaltisovi seděli u večeře, protože je zrovna nikdo nepřepadl nebo neodvezl k výslechu.

"Tati, proč k nám vlastně ti loupežníci pořád chodili? Přece se nekrade pořád na jednom místě," zeptala se najednou malá Eleni.

Aristides pokrčil rameny.

"Ty jsi moje chytrá hlavička," souhlasila s ní Martha. "Je to záhada."

O pár set metrů dál se k řešení záhady ubíral René Ocelot. Vyslýchaný doktor Mráček se třásl strachy, ale vypovídal.

"...ukrást jim obraz s velkou duchovní mocí. Pro našeho klienta, eh, Profesora, představoval velké pokušení. Je to starodávná řeckokatolická ikona Krista z triptychu Pokušení mocných. Tři ikony tvořící bránu duchovního světa."

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do krčmy nezájdeme.
- Starý môj a vari nevieš, že krčmu už v dedine nemáme?
- Pištík, ty si zo mňa srandu nerob. Keby krčmu zrušili, do pol hodiny by celá dedina horela.
- Jarík, neboj. Zrušená nebola. Len ju krčmár premenoval na kasíno. Teraz si tam okrem pitia aj karty zahrať môžeš.
- Veď karty sme tam už ako malí chlapci hrávali.
- No veď hej, ale teraz tam môže predseda kontroly z Bratislavy vodiť a všetky peniaze za pokuty od nich naspäť vyhrať.

Z ložnice byl slyšet pláč.

"Kdo ti ukřivdil, křepeličko?"

Anynka chtěla věc zamluvit, ale nepovolil, dokud nepřiznala, že jí rozesmutnila slova kolegy ze Společnosti o divoženkách lékárnicích.

"Přišlo mi líto, že já ti nedovedu ulevit."

"A bojíš se, že hledám magický lék na moje šílenství?"

"Zním bláhově, já vím, ale zoufalí lidé..."

"... hledají pomoc kdekoliv a tyhle mocné bytosti nemají důvod odolávat pokušení zahrávat si s osudy lidí."

"Proto je zoufalství hřích," přikývla.

Její slzy studily, když ji přitiskl k sobě.

"Ale ne můj. Můj hřích je pýcha. Pokorný dovedu být jen před Bohem a jiného o nic žádat nebudu."

“Je naživu?”

Fox šťouchnul do senátora. Nepohnul se, ale zaskučel, takže alespoň dýchal. 

“Kdybych nevěděl, že je citlivý na sílu míň než kafevar, tipnul bych si, že to byl útok Sitha.”

“Myslíš toho, co vede Senát?”

Fox si vzdychnul. “Nejspíš to přehnal na nějaké párty a usmažil si mozek.”

Pod nehty senátorových rukou bylo něco černého a mastného. Někde už to viděl. Možná dokonce v kasárnách…

Zavrtěl hlavou. Škoda ho nebude. Spousta kluků už si na něj stěžovalo.

Cluster zapadl do stínu a tvářil se nenápadně. Dělal to nerad, ale když si senátor vybral jeho, tak si to nenechal líbit.

Temná obloha se roztrhne, na děti dopadá první slunce. Malvína přivře oči. Skrz řasy vidí stín. Sklání se nad ní. Voní. Tiše šeptá.

„Udělej to zlehounka, jako dech ve vlasech, jako pohlazení motýlích křídel.”

Mámin hlas, jemný úsměv. 

„Vzpomínám si…” Malvína  začne vyprávět.

Drobnosti. Nedůležité střípky, které ji těší. Malé barevné obrazy, co přehluší strach.

Metoděj slyší. Přisedne blíž. Vpíjí se do Malvíny pohledem. Bezbranný hltá každé slovo. 

V Malvíně zahlodá červík pokušení.

Teď! Má ho ve své moci. Může si vymýšlet. Přijít s lepšími příběhy. Dát mu víc lásky i bezpečí. Změnit osud.

Otevře pusu. 

Zmlkne. 

Ví, že nesmí.

Mayor Hermanubis was reading the latest correspondence that was forwarded to him.

There were several complaints about Melville coming from Ovis and Malduc, citing numerous cases of blasphemy towards the Founder and general criticizing of everything that the Goal represented.

Hermanubis briefly considered summoning Melville to his office. He had no doubt that she would give him hell, but the prospect of just seeing her, just to hear her voice… it was too tempting.

He sighed. No, it wouldn’t be appropriate to misuse the power of his office like this. He will have to find another pretext to meet her.