DMD č. 23. pro 23. 4. 2026. Téma: Pokušení mocných

Šichtus procházel nejistým krokem ulicí Mazaných řemeslníků a snažil se potlačit nutkání rozhlížet se. Věděl, že ostatní jsou schovaní poblíž a maskují se nejrůznějšími způsoby*.

Ten pocit, který pocítil už ráno, se stále vracel, a Šichtus si nakonec uvědomil, že je to strach. Ale to by u něj přece nemělo být možné. Jako bůh strach nezná.

Koutkem oka si všiml pohybu ve stínu. Vylouply se z něj postavy a pustily se za ním. Celé mu to přišlo padlé na hlavu, stačí přece lusknout prstem, a promění je v prach, nebo něco horšího.

Pak se zarazil. Tohle nemůžu.

Protože jsem policajt.

„Jdou si pro něj. Tamto,“ bradou neznatelně ukázala na Ferguse, který se posunul a stál vedle ní, „bylo jen k odvedení pozornosti. Zatímco stráž řešila přebujelé šlahouny, tak spustili nepokoje. Využili chudinskou čtvrt a tamější bídné poměry. Podplatili místní, aby vyburcovali lidi k povstání, jak jsme říkali. Pak se k nim přimíchali.“

Chvíli přemýšlela a potom pravila: „Za tím musí být někdo, kdo má prostředky a dostatek lidí, aby to naplánoval. Má pro ně cenu, pro kterou neváhají riskovat. Už jsi objevil, ve které cele sedí?“

„Dalo to práci, ale ano. Je v nejnižším patře. Byl v plánu příští měsíc.“

Žil, byl jeden král, který velmi dobře kraloval. Země prosperovala.

Jednou, když měl král významné výročí vlády, poddaní se mu přišli uklonit a každý na důkaz toho, že si krále váží, mu něco daroval.

Mezi nimi se objevil cizinec, který nechal králi vybrat si mezi obyčejným, dřevěným kalichem a nádherně zdobeným kalichem ze zlata.

Král byl však ješitný, a tak zvolil číši zlatou a do komnat si ji nechal donést.

Každou noc, když král spal, mu číše do ouška hadím jazykem šeptala a postupně připravovala krále o rozum.

Otrávená slova krále ovládla natolik, že se odpoutal od skutečného světa. Zešílel.

"Toto je Terra Felix," duplnul si Albrecht, "všechno půjde, když já budu chtít."
Sekretář frýdlantského vévody zamžikal. Polkl očividnou námitku.
"Vaše Jasnost má samozřejmě pravdu, panství frýdlantské budiž nejšťastnější zemí, vždyť jest ostrovem blaha uprostřed války. Nicméně," zdůraznil, "ta válka, v té je potíž. Dodávky hedvábí váznou. Obchodní cesty jsou zpřetrhané."
"Budeme si tedy vyrábět vlastní," uzavřel vévoda z Valdštejna.
"Nikdo tady, s prominutím, Jasnosti, hedvábí nerozumí."
"Povoláme nejbystřejší hlavy z Itálie."
"Není tu tu vhodné prostředí pro chov tak křehkého tvora, jakým je hedvábník."
"Celé sady mu postavíme."
Sekretář se uklonil. Jeho Jasnost něco chce, Jeho Jasnost to dostane.

„Už v tom jede,“ sděluje mi radostně Jura. „Změnil kartu v mobilu, počítač vypnul. Začíná se škvařit. Přitlačíme.“
Jsem ráda, že stalker očividně znejistěl, ale ráda bych měla věci pod kontrolou. 
„Neuděláš žádnou hloupost, že ne?“ 
Pohodí hlavou. „Ne. Ale chci, aby se bál. Každého, kdo projde kolem. Každého šustnutí. Usnout v noci. Vyjít ve dne. Tolik holek zničil! Nesmí mu to projít! Nás už zná. Ale Soňa měla kamarády. Dotlačím ho…“
„Počkej!“ zarazím ho. „Nemůžeme být úplně jako on!“
„Proč ne?“
„Neklesneme přece na jeho úroveň!“
„Tak co vlastně chceš?“
„Je ještě jedna cesta.“
„Dokážeme to?“
Pokrčím rameny. „Snad.“
 

Tak jako boháč touží mít stále více peněz, tak ti co jsou mocní často propadnou chtivosti moci. Chtějí, aby jim patřilo všechno. Touží ovládat všechny všude a kdykoliv. Dokonce jsou v pokušení ovládat přírodní živly, poroučet přílivu a odlivu, východu a západu slunce. 

Násilí je jejich účinná zbraň. Nevezmou si poučení z potopy, která spláchla násilnost a ty, kdo ji působili. Uzurpovali si oko v trojúhelníku. Myslí si, že jsou bozi. Sami v sobě si postavili babylonskou věž. Nepřipouští si, jak hluboký bývá pád z vrcholu. Netuší, jak křehká je vzdálenost mezi krajinou a soumrakem a mezi bytím a nebytím.

Oliver s Petrou a Tomášem šli parkem a rozhlíželi se. Někoho hledali.

"Viděli jste ten film Pokušení mocných?" zeptal se mimochodem Tomáš. 

"Myslíš Pošetilost mocných? Stejně jsem to neviděl," odpověděl Olík.

"Co vlastně uděláme, až toho Nilse najdeme?" zeptala se Petra.

"Asi si to vyříkáme nejdřív s ním, pak s Henrikem, a nakonec je,  když to půjde dobře, necháme si to vyříkat navzájem. O těch elfech, trpaslících a tak. Je na čase tohle drama utnout, než se ti dva vážně poperou!" prohlásil Oliver.

"Myslím, že nám do toho právě někdo hodil vidle..." znejistěl Tomáš. Právě totiž uviděl Nilse. A Henrika.

“Už jsem téměř skončila,” řekla sladce paní Slimáčková. “Nic, co by se nedalo vyřešit dohodou, jsem při kontrole nenašla.”
Anna zaťala zuby. “Jakou dohodu myslíte?”
“Vaše sýry jsou opravdu výtečné. To drobné hygienické pochybení,” významně mrkla, “určitě dokážete v budoucnu řešit. Teď se domluvíme na pokutě.” 
Zatracený kocour, vzdychla Anna. Prosmykl se sýrárnou přesně nevhod! “Tak kolik?”
”S čistým zápisem pět tisíc, s pravdivým deset.”
“Potřebuju kafe,” hlesla farmářka. 
“Tak uvařte rovnou dvě,” zašveholila kontrolorka.
“Raději tři,” ozvalo se ode dveří. Pavel Kučera, Karolínin zeť, takto pracovník hospodářské kriminálky, se usmál. “Díky, Anno, za echo. Tak to sepíšeme, paní Slimáčková.”

"Přivaž jí k tomu kořeni. Na tom palouku na ní dobře uvidíme," organizovala Jorcha.

"Co že to vlastně máme ulovit?"

"Nevíme, oni taky nevědi," řekl trochu otráveně Fleuriot, "a jo, byl jsem v pokušení je s tím poslat někam."

"Jenže zdroje se nám hoděj a tohle máme přímo na cestě," nedala se Jorcha.

"Konec keců, jdem na to. Sešlu na všechny nevycítitelnost a pak si každej vybere strom, na kterej se schová."

Klíšťák s Jorchou bleskurychle zmizeli v korunách.

Já se s námahou a funěním vydrápal.

Fleuriot, když mě viděl, se raději teleportoval, zanadával a vykouzlil na sebe nevycítitelnost znova.

"Pane, milý pane, tohle je moje místo," prosil trochu nevrle smradlavý chlapík v roztrhaném oblečení.

"Dnes ne!" 

Zaslechl a jen tak tak chytil zlaťák, který mu měl dnešní službu vyplatit.

"Víte, normálně si přes víkend vydělám tři..." Než stihl dokončit větu, objevil se v jeho dlani celý měšec. "Páni," řekl velmi překvapeně a změřil pohledem svého nového sponzora. "Kdo by řekl, že takový otrhanec jako vy bude mít tolik mincí. Vypadáte, že jste zažil lepší časy."

"Pšt," utišil ho. "Zjišťuji, jestli tamten pán náhodou není mocný čaroděj. Připravil jsem mu malé pokušení."

"Jaké pokušení?"

"Kočku. Pokušení v podobě černé kočky."