Elizabeth Gaskell: Mary Barton

"Jako. Tenkrát. V lese," oddechoval. Uklidňoval se.
"Taky jsme to potřebovali. Taky to nebylo jen pro mě."
Obraz zšeřelého lesa staletých dubů mu v mysli zakryl výhled na osvětlené zápraží vznosného domu. Z šedomodré tmy vystoupil mladý srnec. Plný síly, majestátní. Listí křupalo pod kopýtky.
Jídlo. Maso. Pečeně! Po tolika dnech.
Čest. Spravedlnost. Krev! Po tolika letech.
Srovnal si znovu plášť pod loktem a odlomil konec větévky, co překážela. Bezděky odložil papírek od prachu.
Je tady. Vchází do světla. Snímá cylindr. Mladý, samozřejmý. Dědic a naděje.
Stín lesa se rozplynul. Jen město dýchá do noci.
Prásk!
Dvojí ohlušení.
Hostina.
Pomsta.

"Gin!"
Dopitá sklenka třískla o pult.
"Gin, mladá slečno, ač slovo krátké, má dlouhou historii. Je z francouzštiny. Jo, Francouzi, ti umějí. Nejsi taky z Francie, krásko?"
Nejsem, hlupáku.
Esther nechápala, co ten floutek ve fraku vlastně dělá v téhle putyce. Dneska neplánovala pracovat, jen propít poslední šesták. Rozhodně nebyla mladá slečna a kráska. Připadala si servaná, stará a hrubá. Cítila se. Ale co už. Říkali jí Motýl, třeba ještě umí létat. Nebo si konečně zlomí křídla.
"Taky existuje džin, víš? To je duch z Orientu, co plní přání a hledá vysvobození."
Gin je moje vysvobození. Kolik mi ho zaplatíš?

Mladý Carson vyšel z klubu a rozvážně si posadil cylindr na hlavu. Příjemný večer přešel v pěknou temnou noc.
Nadechl se. Vůně rozkvetlého stromu na náměstí přivolala čerstvou myšlenku na Mary.
Nechce se mu dát. Hloupá vzdorná švadlenka... Vždyť by se měla líp. Byla by z ní bezmála lady. Jeho lady. Jeho šperk. Byl si jist, že by ho dokázala mít ráda.
Kráčel domů s úsměvem. Přece se mu to ještě podaří. Má prostředky. Ví, kde zatlačit. Mamá může chystat závoj.
Vstup do domu stínil živý plot.
Zahlédl snad tam ve tmě pod oknem salonu...
Záblesk.
Ozvěna nese ránu městem.

Manchester třicátých let bujel dýmem továren. Narodit se do dělnické rodiny těsně před krizí nebyla pohádka. Matka zemřela, v chudém bytě zůstala láska. Tatínek byl její skálou.
Ta krása se denně skláněla nad jehlou a hedvábím. Přátelství hladilo, slepé a muzikální.
Mladý Carson ji chtěl, Jem ji miloval. Carsonova smrt rozpoutala bouři.
Spěch, Liverpool, lodě, soud. Horečka a záchrana.
To strašné břemeno pravdy, která ji přepadla ze zálohy. Do tatínkovy smrti vydržela. Pak byl čas vyplout.
Kanada. Neobjevená, neznámá, prostá a rozlehlá. Domek u cesty a její malí chlapečci. Tatínek Jem se vrací.
Jestli Mary porodí holčičku, pojmenuje ji Esther.

Manchester třicátých let bujel dýmem továren. Narodit se do dělnické rodiny těsně před krizí nebyla pohádka. Matka zemřela, v chudém bytě zůstala láska. Tatínek byl její skálou.
Ta krása se denně skláněla nad jehlou a hedvábím. Přátelství hladilo, slepé a muzikální.
Mladý Carson ji chtěl, Jem ji miloval. Carsonova smrt rozpoutala bouři.
Spěch, Liverpool, lodě, soud. Horečka a záchrana.
To strašné břemeno pravdy, která ji přepadla ze zálohy. Do tatínkovy smrti vydržela. Pak byl čas vyplout.
Kanada. Neobjevená, neznámá, prostá a rozlehlá. Domek u cesty a její malí chlapečci. Tatínek Jem se vrací.
Jestli Mary porodí holčičku, pojmenuje ji Esther.

Mary a Jem přinášejí Esther na lůžko
Jem: "Zdá se, že už to dlouho nevydrží."
Esther se probudí, rozhlédne, tuberácky zakašle.
Esther: "Mary?" slabým hlasem "Holčičko, pojď sem."
Mary: klekne k posteli "Tetičko..."
Jem vyhlíží z okna, pak odchází.
Esther: "Mary, drahá, nesmíš se tím nechat zničit. Mě zná veškerá spodina jako Butterfly. Ty," kašle, "ty nesmíš padnout."
Mary: "Ne, tetičko," sklopí zrak.
Esther: "Všichni víme, kdo zabil továrníkova syna. Ale musíš to utajit. Nadosmrti. Slib mi to."
Mary: bere Esther za ruce "Slibuji, tetičko."
Esther: "Hodná," kašle, "hodná."
Položí hlavu, zavře oči, umírá.
Mary: sklopí hlavu, modlí se.
stmívačka