DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2012

Téma č. 2: Slepice
Francois seděl na dvoře a díval se na pobíhající slepice. Dělal to tak poslední tři roky každé ráno, už od doby, co se mu do téhle zapadlé francouzské vesničky podařilo dostat. Akorát že dneska poprvé nemusel se strachem mžourat na nebe. Nemusel se hlídat, aby zareagoval na každé oslovení cizím jménem. Nemusel si v duchu pokaždé opravovat přízvuk, když přišel někdo cizí.
Naopak se mohl zamyslet nad spoustou věcí, které doposud vytlačoval z mysli. Co doma? Přežil někdo z našich? Můžu už se vrátit? Můžu si zase říkat svým jménem?
Rozehnal slepice a šel do světnice rozloučit se s hospodáři.
AN: navazuje na drabble Vorladung. Pro všechny, kdo přáli Dietrichovi šťastný konec

Téma: Gloria
„Algolagnie, ablutofilie, didaskalofilie, erotografomanie, fetišismus, frotérství, hafefilie, naratofilie, osfreziofilie…“
„Uhm?“ ozvalo se z druhé strany zpovědnice.
„To jsou mé hříchy,“ vysvětlila přičinlivě Hermiona. „Upřímně jich lituji a slibuji, že se opravdu polepším.“
„Uhm. Ale… co to znamená?“
„To znamená, že… mě vzrušuje vůně hřebíčku, černá barva, slova na S – speciálně samet - , přetékající kotlík, psaní domácích úkolů…“
„To stačí!“ ozvalo se z druhé strany. „Uděluji vám rozhřešení ve jménu Brumbála.“
Hermiona s pocitem mírné úlevy udělala přesně dva kroky od zpovědnice, než se zastavila.
„Brumbála?“
Severus Snape důstojně vylezl ze zpovědnice a pokrčil rameny.
„Brigáda…“
„A mimochodem,“ dodal, „polepšovat se nemusíte.“

Tema: Perpetum mobile
Nikdo netušil, kdo vlastně Perpetum Mobile vytvořil. Někteří dokonce tvrdili, že slezlo z Kola štěstěny. Každopádně žádný z našich mágů si ho nevšímal. Byli z něj jaksi nervózní. Víťka Kornějev dokonce přiznal, že na něj zkoušel seslat několik základních kleteb, ale Perpetum prý jen vyčítavě škytlo, půlhodiny zvracelo v koutku prazvláštní světélkující tekutinu a zase odešlo. Víťka vypadl skoro provinile, když mi to říkal.
Ovšem uklízečky jej milovaly. Trpělivě ho přenášely přes vysoké prahy, které samo nedokázalo překročit (vždy se zastavilo a zoufale popiskovalo). Tvrdily, že myje podlahu, a krmily ho chlebovými střídkami, čímž ovšem naprosto popíraly jeho základní podstatu.

téma: otrocká práce
Sotva jsme dorazili do Alexandrie, ještě to šlo. Král nám připravil sedmidenní hostinu. Pak nás však zavřel každého do vlastní cely s dostatečnou zásobou štětců a papyrů. Místo aby mezi nás překlad rozumně rozdělil, rozhodl, že každý musí přeložit Tóru celou …. Pane Bože, to byla práce! Hotová otročina! Když jsem drtil poslední kapitoly, vzpomínal jsem na trápení svých předků v Egyptě, ale před očima jsem měl představu pohostinného stolu krále Ptolemaia a disputací o sporných místech s ostatními nad džbánkem dobrého silného egyptského piva. Potom ale zjistili, že nás to všech dvaasedmdesát přeložilo úplně stejně, a poslali nás rovnou domů.
pozn.: je to o vzniku Septuaginty (LXX), řeckého překladu hebrejské bible, který podle tradované legendy na přání krále Ptolemaia II vyhotovilo 72 učenců za 72 dní (List Aristeův). Překládali každý zvlášť a přece byly jejich překlady do písmene stejné (což Filón Alexandrijský přičítá božské inspiraci tohoto díla). Pokouším se do legendy vnést trochu překladatelské reality.

Chtěla bych si tímhle bonusem nahradit hned první téma:
Konec (z 1.4.2012)
Varování: slash, sprosté slovo, depresivní
Vzpomínal na dobu, kdy to chtěl s Justinem ukončit po každém sexu. Zdálo se to jako velice lákavá možnost… Měl to udělat!
Vyhnul by se téhle bolesti v hrudi, která kurevsky bolí!
Tohle je tedy konec, který mu Justin naservíroval?
Sledoval ho, vnucoval se mu, nechal ho pomalu přivykat, omámil ho svým šarmem a láskou.
A pak když se do něj konečně doopravdy zamiloval, když už bez něj nechtěl a nemohl být, tak šel pryč. Dočista pryč!
Ano, jistě! Bude to tak prý lepší! Pro oba?
Celý můj známý svět se zhroutil, ale já tu musím žít dál. Bez něj!

Náhrada za téma Vražda na tyranu není zločinem.
Vražda na tyranu není zločinem. Dobro většiny převažuje nad menšinou. Neexistuje jiné řešení. Takhle to bude nejlepší.
Tolik výmluv a vždy se stejným výsledkem. Zkáza a smrt. Jejíž byl příčinou. Nikdy nečekal na následky svých činů. Utekl do TARDIS a byl pryč dřív, než dopadl prach.
Stejně tomu bylo i nyní. Jedno stlačení páky. Jen jedno. A bude konec, dvacet tisíc lidí zemře.
Buď oni, nebo planeta.
Není zbytí.
Není alternativa.
Zbude po nich jen další mrak v jeho už tak černém svědomí. Další z mnoha, s kterými se bude muset vyrovnat.
Stačí stisknout.
Potom ucítil její ruce na svých.

Nesoutěžní bonus, věnováno KaTužce, Nifredil, sosačkám, všem spolutrpitelům i čtenářům.
Témata: všechna! (včetně bonusových a pokusných)
Určitě tady bude takových shrnutí víc.
Mé se vejde do sta slov ;)
Nejdřív příklad, zkouška.
Za drabble cedit krev, jít na konec světa. Pouze kvalitní materiál! Nebýt slepice.
Předsevzetí...
Nástup!
Co je psáno, to je dáno. Sledují tě!
Nejdřív dobrý. Zprava...
Pak připlouvají pevné boky, zamlžený zadek.
Kam se poděl hrdina?
Na židli u okna.
Každé téma je danajský dar. Sprcha ledové vody. Šedesátá. A taková to byla láska!
Běsníš.
Perpetuum mobile. Zpívej!
Vražda na tyranu není zločinem.
Pokušení...
Bruslíš na tenkém ledě, témata splývají.
Podoba? Rodinná? Příbuzenská plemenitba nezvedených mladých svišťů? Pokrevních bratrů?
Zmatek...
Poslední bonbónek... či petrklíč, červený karafiát a černý... trumf?
Otrocké práci je konec.
Gloria!
...
Co budu psát?

Přemýšlela jsem, kam tohle rozlučkové nesoutěžnéí double-drabble dát, takže asi sem, do bonusu.
Poděkování vám všem za nádherné chvíle a zejména organizátorkám!
---------------------------------------------------------------------------
Konec byl vlastně začátkem. „Kam se poděl hrdina?“ zvolala zoufale Slepice, „Vždyť taková to byla láska!“
Přestože vražda na tyranu není zločinem, nastalo velké běsnění, takže se nezvedení mladí svišti vydali až na konec světa poté, co se ujistili, že zprava dobrý. Rodinná podoba se ukázala být danajským darem a poté, co zahlédli zadek v mlze, je ani ledová voda nevzpamatovala.
„Co je psáno, to je dáno, i když je písmo červený a stránky černý,“ prohlásila rezolutně Gloria. „Hlavně že vím jak na pevné boky.“
Příbuzenská plemenitba jim zkazila krev a nepomohl ani poslední petrklíč.
„Nástup!“ ozvalo se skrz otevřené okno, avšak nikdo nereagoval. Ten povel se s ničím nerýmoval.
´Perpetuum mobile potřebuje kvalitní materiál.´ Tímto lakonickým konstatováním končila šedesátá stránka elaborátu.
„Sledují tě,“ varovala ho stará smutná Židle. „Pouštíš se na tenký led!“ Autor však na její varování nedbal a odešel tam, kam ho srdce táhlo. Tam, kde už na něj čekala jeho Múza.
„Zpívej,“ přikázali, což Červený Karafiát odmítl, a vytáhl svůj poslední trumf:
„Zapojil jsem se do DMD!“
Zdrávi buďte, mladí, staří,
ať se vaše dílo daří!
Až se s rokem sejde rok,
udělejte správný krok.
Drabble pište ve dne v noci,
Múza buď vám ku pomoci!

Téma: Ledová voda
A/N: Pro neznalé fandomu asi nezrozumitelné, a pokud si přečtete nejdřív drabble a až pak knihu, budete navíc ospoilovaní.
Už neměla sílu křičet. Ani škrábat a tlouct do dveří kufru auta, ve kterém byla uvěznená. Jen tiše ležela, plakala, pomalu umírala a slzy jí zamrzaly na tvářích.
Jezero.
Je středem města, patří k němu s větší samozřejmostí než škola, veřejná knihovna, policejní stanice nebo bar Sem chodí jelen. Zná ho každé malé dítě, je takřka první věcí, na kterou si vzpomenete, když myslíte na tohle město.
Jezero.
Krásné, křišťálově čisté jezero.
Bylo uměle vytvořeno z mlýnského rybníka v roce 1876. Od té doby začalo město, rozkládající se kolem něj, vzkvétat.
Jezero.
Hluboké, temné, klidné jezero.
Lidé kolem něj denně procházejí, spěchají za prací i za zábavou, žijí své poklidné, všední životy v poklidném, dobrém městečku. V městečku s dostatkem pracovních příležitostí a takřka nulovou kriminalitou - navzdory tomu, že jinak se celý region potýká s krizí, nezaměstnaností a problémami.
A nikdo netuší, co se ukrývá na dně jezera, jakou cenu platí městečko za svoji prosperitu a svůj klid, nikdo neví, jaké výkupné si rok za rokem bere ten, co jezero vybudoval a po celá dlouhá léta nad městem bdí.
Je jich už víc než sto. Jsou tam pohřbeni, všichni, v té klidné, temné, chladné hlubině.
A jezero svoje tajemství nevydá.

Téma: Ledová voda
Po tvé smrti jsem se chytil toho posledního, co ještě zbývalo.
Jsi doktor, Johne, jsi doktor, opakoval jsem si každou noc před spaním. Jsi tu přece, abys pomáhal.
A tak jsem pomáhal. Nastoupil jsem na dětskou ambulanci do Chelsea and Westminster Hospital a snažil jsem se být užitečný, dát životu nějaký smysl.
Denně jsem křísil nezvedené malé sviště po zásahu elektrickým proudem, vyndával z drobných nosánků voskovky, vyplachoval žaludky rošťákům, co o přestávce popíjeli ředidlo, zašíval rozseknutá obočí největších rváčů mateřských školek a narovnával nožičky princeznám, které se prostě musely projít v maminčiných lodičkách.
Doteď si pamatuji tvář každého dítěte, které tam prošlo mýma rukama. A že jich byla spousta.
Tu jednu konkrétní tvář ale nezapomenu nikdy.
Tříletý chlapec, pět minut pod vodou, dvacet minut v úplné zástavě, dva dny na přístrojích. Jen zázrakem jsme ho vrátili zpátky bez trvalých následků.
Prý se pod ním probořil led, vypověděla jeho matka, která přijela s ním a zoufale se odmítala pustit nosítek.
„Co se stalo doopravdy?“ zeptal jsem se, když jsem na ni narazil na chodbě.
„Utekl doprostřed jezera vyzkoušet miniponorku,“ odpověděla Irene. „Už ho nezvládám, Johne. Pomozte mi. Prosím... Prosím!“
V duchu jsem tě proklel a dal jí své telefonní číslo.