DMD č. 1. pro 1. 4. 2013. Téma: Ke strojům!

„Křápe!“ zařval poďobaný teenager a zmíněný křáp pro jistotu i nakopl.
„Hele, zase bije počítač, parchat uhrovatá.“
„Však se mu to jednou vymstí, dej na mý slova.“
„Doufám, že jo. Ten chudák počítač nemůže za to, že je Uhřík blb a neumí ho používat.“
„Brzy vypukne revoluce! Budeme svobodní a pak nebude žádný Beďar trýznit ubohý počítač. Svět strojům a pro stroje!“
„Že tys zase poslouchal Skynet, ňoumo?“
„Že váháš.“
Uhřík se podezřívavě otočil. Měl pocit, že slyší hlasy, ale za ním ležel jen jeho mobil vedle rádia. Vysmál se své paranoie a vrátil se zpět k urážení bezmocného stroje.

Regina stála u cedule "Storybrooke", hranicí mezi ní a světem. Nebylo by lehčí ji překročit a stát se někým jiným. Vyrušil ji zvuk motoru. Žlutý Brouk, samozřejmě.
"Zvláštní, potkat tě tady," stála Emma najednou vedle ní.
"Co ode mě chceš?"
"Neudělat žádnou pitomost," pokývla k ceduli. Chvíli tam stály, obě ztraceny v myšlenkách na jiný svět. Regina byla první, kdo se vydal zpět k autu.
Obě se zastavily u dveří svých strojů a dívaly se na sebe, jakoby chtěly něco říct. Regina nastoupila a odjela. Emma chvíli hleděla na místo, kde Benz stál a poté se vydala v jeho stopách.

Někde.
“Hmmm, 50...”
“78... Kterej blbec vymyslel sto?!?”
“Todle přepíšu... Pár výplňovejch slov... Přechodník...,” mumlal srkaje čaj. “To snad pude.”
Jinde.
“Takže kolik?“ Kliknutí. “To sem přehnala.”
“Kdo tohleto sakra vymyslel?!?”
Rozhodla se pro krátkou inspirativní procházku.
Zpět.
“A teď jich je zas moc!”
Zapnul prohlížeč, aby si přečetl díla ostatních.
“To snad...! Von mi to někdo vyfouk!!!” Udeřil do stolu. Tmavá tekutina vytvořila krásný kontrast se světlou klávesnicí laptopu.
Později stroj potkal druhy z let minulých.
Znovu jinde.
“Tááák. A to by mělo bejt akorát,” usmála se.
Klik. 102. “Cože?!?” Vstala moc rychle.
Zničený monitor se stal vrcholem sbírky.

Nebylo to poprvé, co si mocipáni vyřizovali účty vojnou. Chalupník se neptá, zač pánovi stojí vytahovat meče a střílet koule, chalupník se snaží pouze přežít. Některý se nechává naverbovat, jiný se vojně vyhýbá. Vojna nebo ne, smrt si pro ně stejně přicházela brzy.
Tahle vojna byla neobvyklá. Pokaždé, když všichni doufali, že už brzy skončí, přišlo další vojsko. Bylo jedno, odkud přišlo, všechno vyjedlo a táhlo zase o vesnici dál. Jedno odešlo zrovna předvčírem.
Kaška si povzdechl. Jedinou nadějí zůstávaly stroje nastražené v lese. Přemýšlel, jestli má cenu podívat se k nim. V mlází ovšem nežil už ani jediný zajíc.

Ke Strojům je třeba podotknout, že jejich původní design byl skutečně dílem nezměrného génia. Profesor K. z univerzity v P. při jejich konstrukci spojil účelnost a krásu až takříkajíc osudovým způsobem.
Stroje byly efektivní. Efektivnější než lidé. Bylo jen logické, že nejdřív přebrali vykonávání činností, které lidé vykonávat odmítali a postupně i všech ostatních.
Stroje byly krásné. Krásnější než lidé. Bylo jen logické, že jejich příchod ovlivnil estetické vnímání. Móda se přiklonila k pevným a čistým liniím, tak nepodobným stavbě lidského těla.
Stroje byly dokonalé. Lidé ne.
Ale pro pořádek je třeba dodat, že ve skutečnosti Stroje lidstvo vyhladit nechtěli.

„Prosím, majstre, čo budeme dnes preberať?“ Sagwen zaútočila na Nevu otázkou sotva vešel dveřmi do přednáškové místnosti a už se celá třásla, co nového je dnes naučí. Mistr Neva, drobný aleen, se mlčky vyškrábal s hrnkem kafe do svého křesla a až když se napil, tak byl ochotný snaživé miraluce odpovědět.
„Létání.“
„Pfff,“ povzdechl si znuděně Vojta a ustlal si na lavici, aby se mu co nejlépe spalo. „Jestli teoreticky, tak to už jsme brali se Školnicí.“
„Slečnou Michaelis…“ opravila ho Sagwen.
„To je fuk,“ odmávl jí.
„Teoreticky?“ zhrozil se mistr. „Hybaj ke strojům a ať už jste na obloze!“

Poprvé se o povstání v Tristenolu dozvěděli před třemi měsíci. Ačkoliv se jednalo o vedlejší království a hrozilo, že by mohl Tristenolský lid napadnout i šlechtice z Aldormského království, král vyčkával. Nechtěl se zbytečně zapojovat do občanské války.
"Nelíbí se mi to. Včera vyvraždili celý jeden rod. Děti se musely dívat jak jim zabíjejí rodiče před očima," pronesl tiše Trivet. "Kolují pověsti, že chtějí vyrazit i proti naší zemi. Dřív k nim patřila, tak máme trpět také."
"Nedá se nic dělat, musíme se začít bránit," pronesl unaveně král.
"Takže vzhurů ke strojům?"
"Je čas bránit naši zem. Pojďme stavět barikády."

Stywyrt Showail sat in his office, peering into the papers his accountant brought. Out of all changes the new mathematics brought forward, he found the ease of keeping track of costs and profits the most useful.
"Cut labor costs by about 20%, to achieve competitive prices," he mumbled to himself. "Fire anyone above fifty five, find more children..."
The next five-day, Charis has seen its first workers' strike.
Ehdwyrd Howsmyn bared his teeth in a mirthless smile, watching the SNARCs' takes. His 'outrageously generous' social care for his workers has come to fruition - his were the only factories still running.

Hlasité ticho. Desítky tělíček.
Šustky šustky ťapky ťap...
„Jsme tu všichni?“
„VIBRÁTOR CHYBÍ!“
„Pssssst!“
„Beztak se zase někde klackuje. Čur...“
„PSSSSSSSSSSSSST! Ještě slovo, mikrovlnko, a vykážu tě. Soudruzi, jak už všichni víte, žehlička včera zesnula na spálu.“
„Tak mladá! Necelý rok!“
„A pračce kvůli nim praskla voda!“
„Zatracení lidi!“
„Neumí hezky chovat ke strojům!“
„PRYČ S NIMI!“
„Psssst, vy staré kraksny!“
„Miláčku, slyšel jsi něco?“
„Kdepak lásko.“
A potom použili kovovou lžíci na teflonovou pánev.
A to byla poslední kapka.
Světlo zablikalo a zhaslo.
Televize zamžourala do tmy.
A mikrovlnka! Bože, ta se rozjela!
A fén a mixééééééé-éééér!
A konec.

„Jano! Sme dohodnutí, hej? Ráno o siedmej pôjdem vyvenčiť Dunča. Zastavím sa u teba, vyšibem tvoju ženu a vezmem ťa so sebou. Zájdeme k nám, ty vyšibeš moju ženu a ja jej odovzdám Dunča. Všetko to musíme stihnúť do deviatej. Do deviatej rannej! A potom zájdeme za Karolom. Tam síce nie je koho šibať, ale má desaťročnú slivovicu.“
„Výborný plán. A od deviatej začne voľná zábava.“
Prerušil ich mohutný hlas šéfa:
„Héj! Chlapi! Všetci do mašín a rýchle!“
Do ulíc vyšli odhŕňače a posypové autá.
„Ty, Juro... ako sa tak na to pozerám, len aby sme aj zajtra nešli odhŕňať...“