Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
" Měla jsi vidět, jak se tvářil, když jsem jej viděla naposledy... " pravila Echo.
Hera byla rozladěná z celé situace, ovšem to tlachání jí taky lezlo na nervy.
" Už tam budeme, tady to dobře znám... " Hera zatím vrtěla hlavou, jak někdo může být tak ukecaný.
Zašly za roh a objevily místnost s dveřmi dokořán. Na posteli si její bystré oči všimly labutího peří.
" To mě mrzí, přišli jsme... " začala Echo, když jí Hera skočila do řeči " To kvůli tobě. Kryla jsi mého pána blesků. Aby tě husa kopla... " blýskly jí oči a dodala "Jen když někdo promluví, budeš slyšet. " Stalo se tak.
Je fajn mít možnost se této soutěže účasnit. Aspoň ze mě není Echo.
Na horské stráni šuměl vítr ve větvích stromů, zurčely potůčky a zpívali ptáčkové. Zemský ráj.
Žádný z těchto bohůmlibých zvuků ale nepřerušil drmolení nymfy Echó.
"... samozřejmě jsem jí říkala, že to je velká hloupost a že se vystavuje zbytečnému nebezpečí, ale copak mě poslouchala? Neposlouchala mě, nikdo mě nikdy neposlouchá..."
Měla pravdu, poslouchala se jen sama. Přes své švitoření, povídání, blábolení, tlachání a mektání přeslechla přistání létajícího vozu taženého pávy.
"...ať prý nikomu nic neprozradím, ale copak jsem nějaká kecka? Vůbec, vždycky říkám, že nikdo neudrží tajemství jako já, na mě se můžete spolehnout ó Hromovládce..."
Héřiny oči se zúžily.
Echó byla jednou z Ored, horských nymf. Její družky rád navštěvoval Zeus, který nevynechal jedinou příležitost zahnout své manželce, bohyně Héře.
Samotná Echó s Diem asi nic neměla, ale pomohála zločin ostatních Oread zakrýt. Háček je v tom, že neúspěšně, patrně proto, že sama byla extrémně ukecaná.
Héra ji později proklela tak, že Echó ztratila schopnost mluvit a mohla jen opakovat poslední slova, která zazněla.
Někdo byl s tématem určitě rychlejší, ale co říct, nešlo odolat. Vskutu je to situace patová (pun intended ;)).
Víc, než na klasickou řeckou mytologii se přikláním k Achilleově písni (kniha od Madeline Miller, doporučuji všemi deseti).
Je to takové smutné téma, ale tak snažila jsem se to brát nějak nadějně. Proto taky písnička. Navrhuji posunout aspoň na 0:28, ať rovnou začne skladba. Jde ale o refrén, a ten najdete v 1:00. :)
Seděli ve stínu fíkovníku a zbloudilé paprsky slunce se opíraly do Achilleových zlatých vlasů. „Vážně chceš jet?“ zeptal se Patroklos tiše.
Před Achileem stálo rozhodnutí. Dle věštby buďto pojede do Tróje, což mu připraví věčnou slávu, ale krátký život hrdiny, nebo zůstane a čeká ho spokojené žití průměrného vladaře.
Oba věděli, kterou možnost zvolí. A že Patroklos pojede s ním.
„Přece pro mě nebudeš truchlit ještě před začátkem války,“ odbyl ho Achilles s úsměvem a propletl jeho prsty se svými. „Nemá cenu se teď trápit, určitě to celé dobře dopadne.“
Patroklos úsměv opětoval. „Snad máš pravdu.“
Je přece nic nerozdělí.
Hades je úžasná počítačová hra, kde hrajete za syna Háda jménem Zagreus, který se snaží uprchnout z podsvětí a na své cestě potkává mnohé bohy a hrdiny z řeckých mýtů. Hru rozhodně doporučuji.
Konečně chvíle oddechu. Poznával tuto místnost, kde ho nečekali nekoneční nepřátelé, hořící vozy a ostrostřelci. Seděl zde pouze osamělý muž se smutnýma očima.
"Cizinče," dostalo se mu pozdravu. "Pověz mi, když říkáš, že jsi Achillea potkal v hlubinách Tartaru... Jak zemřel? Kdo porazil mocného reka?"
Zagreus se zamyslel.
"Byla to prý patová situace."
"On sám proti tisícům? Dvě strany čelící prohře?"
"No, ne, Paris ho střelil do paty..."
Následný povzdech byl velice hluboký.
"Ale už na tom pracuji! Brzo se ho budete moci zeptat sám," ujistil ho Zagreus.
"Nedávej naději stínu, cizinče," odpověděl Patroklos.
"Naděje umírá poslední. I v podsvětí."
Pokud si říkáte, proč je hrdinný Achilles v Tartaru, zahrajte si hru. A ano, můžete se v ní pokusit tuto situaci napravit. ;)
"Opravdu můžu?" zeptal se zad ležících na posteli.
"Hmmm."
Zdálo se, že to Achilla pořád nepřešlo. Samozřejmě nebyl takhle zabalený pořád. Prvními výjimkami byly chvíle, kdy plival jed, kterého měl pro Agamemnóna zřejmě stále dost. Druhými okamžiky byly ty, kdy si všímal muže po svém boku.
Pancíř si musel hodně utáhnout, aby mu držel na těle.
"Aby to zabralo, nesmí tě nikdo poznat," ozvala se záda z postele, "ale chci, aby tě Agamemnón poznal."
"Bez obav," řekl a zaváhal, jestli naštvaná záda vychladla natolik, aby se k nim směl přiblížit, "všechno dobře dopadne."
Nasadil si přilbu a vyšel ze stanu.
Inspirací byl zaburritovaný Achilles na této fotce, i když se výjev na váze odehrává až po drabblu
Drabble se odehrává v ráno dne, kdy Patrokles, Achilleův přítel/milenec/spolubojovník whatever, v Achillově zbroji vyráží do bitvy, aby povzbudil Řeky bojující proti Trójánům. Achilles sám se bojů stranil, protože mu král Agamemnón sebral zajatkyni.
Zdánlivá Achillova přítomnost na bojišti pozvedla řeckou morálku, ale pro Patrokla moc dobře nedopadla...
Hermes pověsil zlaté střevíce na hřebík, protože nemohl překročit hranice okresu. Chránit cesty, po kterých nikdo nechodil a obchody, které nikdo neprovozuje, ho poněkud nebavilo.
Pythie byla celá říčná, protože věštit v situaci, kdy se každým týdnem zjeví nová opatření, to aby byla jedna snad jasnozřivá.
Afrodita si lámala hlavu, jak to sakra zařídit, když se nesmí stýkat lidé z více domácností.
Sysifos se dával do řeči s každým pocestným, protože mu svitla naděje, že se dostane do karantény a nebude se muset valit do práce.
Dionýsos, zdrcen zákazem konzumace alkoholu na veřejnosti, protestně abstinoval.
Soumrak bohů měl letopočet 2021.
Občas vás ten nápad nepustí a vy pak podruhé píšete do fandomu, kterýmu vlastně nerozumíte.
Ale je fajn zase drabblovat
Bronzové nebe žhnulo a Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás musel stát na pláži bez kouska stínu a dohlížet na vyloďování mužů z řeckých polis přijíždějících pod strmé hradby Ilia.
Lněná zbroj se lepila k zádům.
"Co to mají probohy na hlavě?" zeptal se Aiás, spatřiv Abanty, vzadu dlouhokadeřné oštěpometce.
Neřekl to ale potichu.
"Tohle se na Euboie nosí," odsekl mu pyšný Abant, "vpředu emporíā, vzadu sumpósion."
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás zavrtěl hlavou, až se mu chochol na přilbici rozhoupal.
Počítal dál lodě připlouvající po vínově červeném moři.
Když pak Elephḗnōr, král Abantů hrdinně padl, začali si i ostatní Řekové k nelibosti Ne-tak-velkého-Aianta-jako-velkého-Aianta-ale-většího-než-malého-Aianta Aianta holit skráně.
No dobře. Nejstarší zmínka o mulletu je údajně Homérova Ilias, v jejímž druhém zpěvu se píše a Abantech, iónském kmenu bojujícím na řecké straně tótó: "Chalkódontiovec, veledušných vůdce Abantův.
S ním spolu táhli Abanti ručí, vzadu dlouhokadeřní,
oštěpometci, kopími co dychtili napřaženými
zbroj proraziť kovovou kolkol na prsou nepřátel;" (překlad Antonín Škoda, druhý zpěv, verše 540 - 545).
Že měli Abanti vzadu party je asi jasné, ale o vpředu byznys se v žádné verzi, kterou bych uměl sehnat, nepíše. Ale zas pokud všechny verze shodně mluví jen o vlasech dlouhých vzadu, je zřejmé, že jinde je dlouhé neměli. Takže mullet.
Emporíā je v podstatě něco jako podnikání, obchod. Lepší ekvivalent ke slovu business jsem nenašel. (Teda nenašel jsem ani tohle, díky Markovi za překlad.)
Jo a Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás je zpět i se svým technicky jednoslovným epitetem.
Pokud vás dráždí to bronzové nebe, tak starověká řečtina (a s ní spousta dalších jazyků) neměla slovo pro modrou, takže starověk (nejen Homér) dával nebi barvu bronzu a moři barvu vína.
I díky Lore Olympus na www.webtoons.com nějak nemůžu pustit tyhle dva z hlavy.
Jaro probouzelo rozporuplné pocity nejen u alergiků.
Sluj rozechvívalo táhlé vytí.
Na kamenech zacvakaly drápy.
Pak se objevila šestice planoucích očí.
Persefona si povzdechla, když ji ovanul trojnásobný psí dech se sirnými podtóny.
„Nemůžeš jít se mnou,“ vysvětlovala Kerberovi, který do ní začal strkat čenichy.
Jedna z tlam zapískala červeným míčkem.
„Tak dobrá,“ řekla Persefona a odhodila míček do jeskynního systému.
„Přece jen tě tvá pravá láska dokáže zdržet v podsvětí,“ prohodil hlas ze stínů.
„Pustil jsi ho, protože jste oba smutnili a nedokázal vás zachránit ani legendární míček?“ odvětila Persefona a podala manželovi ruku.
Jarní déšť venku vystřídala chumelenice.
Odejít z podsvětí není jen tak. Persefona o tom ví svoje.
"Vítej mezi jezdectvem."
Chytil se svalnaté paže, jež se k němu seshora natáhla a pomohla mu po houpajícím se provazovém žebříku.
Obklopila ho tma.
"Au!"
"Malakas!"
"Dávej pozor s tím kopím, Kréťane."
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás se s šeptanými omluvami nasoukal mezi ostatní válečníky.
V koni bylo horko a kvůli přítomnosti mnoha statných reků navíc ještě těsno a smrádno.
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás začal klimbat a neprobudilo ho ani ráno, které s sebou přineslo Trójany uvádějící koně do pohybu.
Ne-tak-velkého-Aianta-jako-velkého-Aianta-ale-většího-než-malého-Aianta Aianta probudil až devět let očekávaný zvuk padajících trojských hradeb.
"Hele, tenhle náš mezek má být oběť Athéně, ne? A obětiny se pálej, ne?"
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás
beru shodně s počítadlem jako jedno slovo.
Pokud jeho jméno skloňuju špatně, tak se moc omlouvám a budu rád za doporučení opravy :)
Přicházení - Crowley & Azirafal (1405)
Když jsme se naposled viděli, zařekl jsem se, že nepůjdu pod třicet. Počkám třicet let - třicet let bez společných večeří, procházek v parku, vzájemné pomoci a zachraňování se z průšvihů. Nechci za ním dolézat. Vydržím třicet let a pak ho zase někde úplně náhodou potkám, jako jsem to udělal už tolikrát.
