Živantní směšiště jevota

"Ví o nás!" vyskočil principál ke stropu maringotky. "Zve nás prezident London Mime Festivalu! Píše: Doporučuji předsednictvu vaši účast! Vyplatilo se zaslat jim videozáznam našeho představení!"
"Probůh!" vydechl artista. "Vrcholná událost sezóny!"
"Nemusíte se učit anglicky!" zašpičkoval autor.
"Mně se to nelíbí, mimové se obejdou bez kulis..." zamrčel kulisák.
"Bílá mi nesluší, jsem letní typ!" zahořekovala naivka.
"Sehraji Aiantovu smrt! Úžasný kus!" rozplýval se tragéd.
"A nebude ti vadit, že u toho nesmíš kváknout?" otázal se nevinně satirik.
"Principále, půjč mi ten dopis, ať ho přeložíme společně."
"Principále, je mi líto, za "I" a před "advice you" jsi přehlédl "don't"."

"Farář si objednal hru s biblickými motivy. Tak ji má mít, dáme Obléhání Jericha," pravil principál.
"To ale autor napsal jako davovou scénu! A nás je sotva dvacet, i když rozdáme trumpetky dětem."
"No a? Budete víc běhat, zleva doprava, zprava doleva! Zákulisím! Všemi vchody! Prostě se budete hemžit a budete si přitom přehazovat helmy!"
Už při prvním oběhu principál jen hekl, jak do něj vrazil kulisák s mečem.
Oba skončili s boulí v propadlišti. Hodili jim záchranné lano, bohužel to s kulisami hradeb.
Hradby vyletěly do provaziště a s mohutným prásknutím se zřítily zpět.
" Jak avantgardní!" zvolal dojatě kritik.

Dosud to bylo skvělé představení. Zakletá princezna, princ a zlý černokněžník. Poslední scéna. Černokněžník byl přemožen, princ dotekem kouzelné hůlky odčaroval první ze tří olověných kruhů na těle princezny tak, že užaslí diváci téměř viděli, jak se rozplývá na obloze. Odrazil nápor čaroděje, druhým dotekem odstranil další kruh. Finále, virbl, úzký pruh světla vykreslil stín hůlky, která se dotkla posledního z kruhů.
Nic.
Princ znejistěl. Kruh držel. Hlediště se začalo pochechtávat. Černokněžník, chtěje zachránit situaci, popadl princeznu a cloumal nešťastným kruhem, princ pomáhal z druhé strany.
Zaseklá rekvizita povolila.
Princezna, již bez kruhů, upadla princi k nohám.
Úspěch měla převeliký.

"Kulisáku!" zavyl první milovník. "Nejsi kulisa, jsi Leporello! Já ty ženské svádím, ty mi je počítáš a opěvuješ, ale ne falešně! Kdo to vezme za něj?"
Na jeviště se ostýchavě vyhoupl Synek. Otevřel jakýsi sešitek a spustil:
"Paní, toto je seznam krásek,
které miloval můj pán,
ten seznam jsem mu udělal já,
podívejte se, čtěte se mnou."
"Úžasné, chlapče. Až vyměníš fistulku za bas, beru tě," zajásal principál.
"A co to držíš?"
"To jsem našel v tátově kufru, ale nerozumím tomu. Anička, trochu macatá, ale vášnivka, chce to třikrát za noc... tati, cos jí to dal, že to jednou nestačilo?"

"Kolegové, bude Svátek matek. Kytky neseženem, louku včera posekli," přednesl Cvoček na tajné schůzi souborových dětí.
"Nacvičíme Princeznu Pampelišku, máma ji miluje," pravil tragédův synek.
"Ano! Budu excelovat v titulní roli!" zasnila se Cvička. "Ale bacha, kdo bude hrát Honzu?"
"Já, umím nejlíp líbat, našel jsem, kde si táta schovává deník," našpulil ústa Synek.
"Ty mou sestru cicmat nebudeš!" skočil na něj Cvoček.
"Kluci, nechte toho, nebo to řeknu mámě!" zaječela Cvička.
"Tak ty nám chceš zkazit překvapení, žalobnice proradná? Chopte se jí, setněte ji, pověste ji, nechť bídně zhyne!" houkl potomek tragédův.
Pampeliška se rozječela s větrem o závod.

Pršelo. Kola se těžce probíjela rozblácenými cestami. Když zmoklí a zablácení zavezli vůz do stáje v zájezdní hospodě, uviděli ve vedlejším stání dva rozježené oslíky.
„Děti, těšte se,“ zaradoval se principál. „To jste ještě neviděly!“
„Co, co máme vidět? Oslíky přece známe!“ rozhlížely se po stáji děti.
„O oslíky tu vůbec nejde,“ mávl rukou principál. „Jde o to, co přivezli na svém voze! A kdo s nimi přijel! Kolegové! A jací!“
Vešli do sálu. Děti zůstaly stát s otevřenou pusou. Na stole stálo maličké divadélko a v něm poskakovali Kašpárek a Škrhola.
Bylo to jejich první setkání s říší loutek.

K večeři byla zase česnečka s chlebem. Cvička a Cvoček dvojhlasně remcali a Synek jim zdatně přizvukoval.
Principálka neměla sílu děti okřikovat. Z čeho má asi vařit, bez peněz?
Tragéd zapátral v paměti po nějakém povzbuzení.
"Syn sestry mé měl na rtech smrt,
jak hlad ho deptal."
"Bídníci," odfrkl si principál. "Příhodné, vážně."
Satirik drbnul loktem do akrobata. "To stehýnko, no lahoda a slast!"
Akrobat se chopil imaginárního kuřecího stehna.
"Perlička nadívaná holoubětem nadívaným... vepřovými droby!" bájil satirik, zatímco akrobat kreslil stále se zvětšující porce.
"Špenátek s kopřivou!"
Za chvíli řvali smíchy tak, že jim vodnatá česnečka začala i chutnat.

První milovník v roli Romea pohlédl vzhůru k balkonu, přivřel oči, položil si ruku na hruď a začal recitovat:
"Ó, promluv opět, lesklý anděle!
vždyť temnem nočním záříš nad mou hlavou
jak okřídlený posel nebeský
nad smrtelníku vydiveným okem
v sloup obráceným..."
Otevřel oči, aby jimi dle režijních pokynů zamilovaně ulpěl na Julii.
Místo na divu v (již značně ošoupané) noční košili mu zrak padl o něco níž.
Na čerstvě zrenovované zábradlí.
Ozdobené andělíčky.
Dosahovali mrňavé představitelce Julie akorát k prsům. Zahlodávali se jí do těla pokřivenými tvářičkami plnými třísek.
Milovníkovi vypadl text. Navázal z vody:
"Pravím: ó hrůzo hrůz!"

První milovník sundal Synkovi bryndák, poslal ho vyčurat a umýt, přečetl mu pohádku, zakryl ho a popřál dobrou noc.
Sbalil láhev a vypadl za maringotku.
Bída je to. Ještě před pár lety stačilo tuhle zašeptat slovíčko, támhle zazpívat sonet - a ženských měl, co hrdlo ráčilo. Ale copak si může vodit baby domů, když tam má děcko? To je dokonalý kazišuk.
Zhluboka si přihnul laciného vína a polohlasně žaloval na svůj krutý osud.
"Pravdu máš, příteli," ozval se za ním principál. "Než přišly děcka, to byla pohoda! Tuhle si plácnu, tam odskočím... tajně, samozřejmě... A teď? Škoda slov. Přihraj mi láhev!"

O satirika se pokoušel infarkt. Zpoza rohu se vypotácela postava s fialovým čírem, v kanadách, potrhaných minišatech a v kožichu, a ječela na celé kolo:
Švestkové kompoty
maj nutriční hodnoty
když nechlastá nežije
má punková nutrie.
Sežrala tři kompoty
stouply cukru hodnoty
v krvi droga probije
klid punkové nutrie.
"Jsi to ty, Marie Stello? Já nevěřím svým očím!"
"To je fuk, debile. Pank ingot děd! Noe futon! Já jsem světová! Já jsem nezávislá! Já jsem svá!"
"Ty jsi namol, Marie Stello. Ale co, tolik srandy tu dlouho nebylo. A ještě bude, protože máš být za pět minut na jevišti, Ofélie!"