Moje články

Letos jsem vesměs pokračoval v předminule rozběhlých volných sériích.
První je o Maelovi - a vše zatím napsané začíná zde: http://www.odria.eu/wiki/index.php/Mael_001:M%C5%AFj_dar,_m%C3%A9_prokl…

Druhý jsou profesoři z Aagrenské magické university - první kus je zde: http://www.odria.eu/wiki/index.php/Universita_Aagren_001:Kam_s_t%C3%ADm…

Loňský DMD příběh začíná zde: http://www.odria.eu/wiki/index.php/Tenkr%C3%A1t_za_horama_010:Tenkr%C3%…

Mnohé další včetně drabblat, co nepatří do sérií lze najít zde: http://www.odria.eu/wiki/index.php/Kategorie:P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh

Jinak letos píšu padesátku, - první část najdeme zde: http://sosaci.net/node/44620

A padesátku předloňskou případně zájemci mohu poslat na vyžádání mailem v kuse ve wordovském formátu, tak jak vyšla zde.
Přeji hezký zbytek roku těm, kteří se sem vrátí až příští duben, a ti ostatní se mohou těšit na pokračování mého padesátkového příběhu, který se během DMD zadrhnul, ale rozhodně jsem jej neopustil.

Profesor Ehrlarich se tenkrát vrátil s očima navrch hlavy, špinavý a mokrý.
Když jsem ho spatřil, já se normálně lekl, vypadal, že jej nejméně stihla kletba.
Povídám: "Co se vám stalo? A kde máte klobouk?"
Nejdříve jen nesmyslně brblal a těkal očima. Nakonec se posadil: "Tam, tam u jezírka..."
"Co se stalo u jezírka?"
"U jezírka."
"Ano?"
"Já, já tam chodívám rybařit."
"Vím. A co se tedy stalo, někdo vás přepadl?"
"Přepadl? Ne... Ryba! Víc jak takhle dlouhá," prakticky rozpažil.
"Copak, uplavala vám s prutem? To se stane..."
"Ne... Vyskočila z vody a praštila mně ocasem. Já, já jsem omdlel..."

"Tak já to zase zalomim," lehá Mael a k němu se tiskne Ardi.
"Mě se začíná točit makovice," hlásí Vert.
"Jo vole, kocovina, radši usni."
"Ne, to já radši přechlastám," tahá lahev vína.
"A to já bych si dala s tebou," připlazila se vilně Nuka.
"Je mi zima na záda!" žehrá Ardi, "Kame? Nechceš se přitulit z druhý strany?"
Šoupání dek a termopodložek.
Žbluňkání láhve, z které mizí obsah.
"Chi chi, máš tam ještě další?"
"Já sem dobře zásobenej."
"Nějak se mi přestalo chtít spát, dáme si jí potom, jo?"
Mlask, cuc, pohyby pod dekou.
"Poprvý, a hned i podruhý."

"Půjdeme zezadu, ne?
Dobře, to necháme na později.
To je ale hezká číča!
A ta vůně!
Tedy, to křoví musí pryč!"
"To nebude problém..."
"A co vlhkost?"
"Tak akorát."
"Hu, to je ale hluboká díra.
Tam se toho vejde!"
"Až po okraj!"
"Jé, krásný malý kozičky!
S těmi bych si mohl hrát celé hodiny."
"Jak je pánovi libo."
"A co nějaké biče, našly by se, zvláště nějaký kvalitní býkovec?
Pevných provazů je, jak vidím dost."
"Vše máme, i jakékoli další myslitelné pomůcky jsou v ceně, pán bude spokojen."
"A cena také není nijak přemrštěná.
Tak já tedy tu farmu kupuju!"

Pozdě nocí, zážitky a alkoholem znavené přemáhá dřímota.
Stanu nemaje, choulí se k sobě, poblíže dohasínajícího ohně.
"Co to bylo!"
"Taky to slyšim!"
Podezřelé zvuky ze tmy.
"Co je to?"
"Divoký prase!!!"
"To spíš prasák," zlehčuje Vert.
"Něco tam je," nejistě Mael.
"Huš huš!" křičí holky.
Zvuky neustávají.
"Nemáme ani klacek, všechno jsme spálili! Kurva!" nadává Mael.
"Mam prut na ryby, teleskopickej," štrachá v báglu Kamal.
"Neplašte, to nic nebude," směje se Vert.
"Dej to sem," popadne prut Mael a vrhá se v ústrety zvukům.
Švih!
Plesk!
Švih, plesk!
Squííí.
"Zaháknul jsem něco!"
Všichni se jdou kouknout.
"Gratuluju, chytils ježka."

Když se má něco stát, lidé čekají že uslyší houkání alarmů. Uvidí zmateně pobíhající lidi. Ucítí možná chvění možná divný pach.
A pak nastane výbuch, trosky létají. Vyšlehnou plameny, všude prach a dým, nářek a randál.
Nic takového.
Žádné náznaky, dokonce ani tušení a mystická varování.
Jen krátký, několik mikrosekund trvající záblesk modrého světla, přecházející mírně do zeleného spektra, zaznamenaný z velké vzdálenosti.
Byli pryč, všichni, a všechno.
Žádné trosky, žádná tlaková vlna.
Jen nic.
Zející díra v zemi s hladkými stěnami, které se ihned začaly drolit a hroutit.
Ti kdo dorazili na místo první, změřili hloubku přes pětadvacet kilometrů.

"Vole, poď dát páku. -škyt!"
"Ne, budeš podvádět," zabručel Drung.
"Neser, kouzlo neni podvod, -gulp," dopil korbel Grebthagillaz.
"Podle pravidel - je."
"A pak že síla! Ha, svaly sou k hovnu, magie vždycky - hump - silnější!"
"Ser na něj."
"Je vožralej jak banán," štamgasti mají jasno.
Drung se zamračil, šel se vychcat.
Vrátil se, usedl ke svému stolu: "Tak poď sem, vejtaho!"

Zaklesli ruce.
Grebthagillaz zakouzlil a tlačil.
Naběhly mu ohromné černé provazce svalů pod kůží.
Drungova ruka se pomaloučku klopila.
Pak se kouzlo vyčerpalo - prásk!
Profesor odtáhl ledovat pohmožděninu.
"Dobrý! Jak?"
Drung rozepnul rukáv: "Čumte! On my ten duralitovej sochor vohnul!"

"Jestli budu hrát na - TOHLE, tak za případný ohluchnutí neručím."
"Tak to alespoň zkus," doprošovala se Ardi.
"Nenech nás nudit se!" tlačila Nuka.
"To chce jen trochu to podlejt," vytáhl Vert kořalku neznámého původu, načež lahvinka párkrát zakolovala.
"Zkus proměnit nevýhodu ve výhodu."
"Jak to myslíš..."
Párkrát zkusmo drnknul.
Zahýbal zdánlivě nahodile kolíky.
Začal hrát, a zprvu oddělené tóny se spojily v melodii.
Zprvu nezvyklá harmonie se rychle dostala pod kůži.
Všichni poslouchali a pohupovali se do rytmu.
Mael hrál opřený o kmen.
Zprava se tiskla Ardi.
Zleva Nuka.
Kamal hleděl, usmívaje se, do ohně.
Vert, skrz lahev, na hvězdy.

"Maeli, teď, když jsme najedení, bys mohl něco zahrát," zamrkala Ardi.
"Kytaru jsem nebral, myslel jsem..."
"Já když tak mám," vytáhl cosi z báglu Vert.
"Ale já bych ráda, aby zahrál Mael!"
I Nuka se pohledem přidala.
"Tss," Vert podal nástroj holkám, ty s ním na Maela.
"To je akustika, na to nehraju!"
"Prosím!!!" dělala oči Ardi.
"Nenech nás prosit," provokovala Nuka.
"Chybí tomu čtvrtá struna odspoda!" chytnul kytaru.
"Mám náhradní," zaštrachal Vert.
Drrrnk!
"Je to rozladěný jak prdel!"
Protočil ji a důkladněji prohlédl.
"Ten krk je i křivej jak prdel! A co to smrdí zevnitř?"
"Fungicid, trochu chytla plíseň"

Kamalův proud nadávek zastavila Nuka.
Protřela mu oči namočeným kapesníkem: "Vidíš?"
"Jo, ale štípe to!"
"Nic to není, nebuď cíťa, budeš akorát vypadat jak makulskej mnich*."
"Ale hoří to dost, teď už nezhasne, takže můžem opíct maso," povzbudil Mael.
"Nech si to chvíli na očích, opeču i tobě," dodala Nuka.
"Já maso nejím," zakyselila se Ardi.
"Tak si pro mě za mě opeč třeba superproteinovou tyčinku," zavtipkoval Vert.
Těsně kolem hlavy mu proletěl klacek.
"Hej! Nech toho! Nebo nás chceš oslepit všechny?"
"Neškádlete se, a radši se pochlubte, co kdo vzal na povzbuzení nálady," vytáhl Mael dvě velké lahve vína.

"Ty vole, to vůbec nehoří!"
"To dříví je příliš vlhký, Kamale, musíš tam dát víc toho drobnýho svinstva," mudroval Vert.
Blaf! Chvíle hoření, a pak jen dým...
"Kuuurva, a ignitor prakticky prázdnej!"
"Nemá někdo něco hořlavýho?"
"Nejvejš papír na prdel, a ten nedám!" odpálkoval Verta Mael.
"Ste neschopný, ale máte kliku, mám lahvičku voňavky - na lihový bázi," ukázala růžovou lahvičku Ardi.
"Ukaž, jak moc je to hořlavý? Twl, na tom nejsou žádný popisky!" zatvářil se nespokojeně Vert.
"Sem to koupila pod rukou na tržišti, ale hořlavý to bude," polila dříví dobrou třetinkou.
Ignitor cvakl.
A tak přišel Kamal o řasy.

V ponurém osvětlení před obchodním centrem řekli si, pojeďme v les, do veliké dálky, kam rodičů zraky nedosáhnou.
Na reklamních panelech jsou hesla jásavá, jaro karty míchá a v přírodě svobodně se dýchá.
Mámu jsme zapřeli a Kamal zapřel tátu, když nás pět razí směrem ke stromům a hlíně.
Vertexandos nás hnal, a šli jsme jako ovce, když havran značil cestu, a já si nevzal teplou vestu.
Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína, máme na pití blín a k zábavě nudu - tlamy rybí.
Skoro prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, vždyť jsme si zapomněli stan!

"A teď budeme dělat co?" pronesl otráveně Mael.
"No, asi budem muset rozdělat voheň, to prej pár milionů let umíme," zachytračil Vert.
"Čim?"
"Já mám ignitor," vytáhl váleček Kamal, "ale je, sakra, skoro prázdnej."
"To na noc ani náhodou nestačí," sedl si Mael na kámen.
"Tak snad donesete nějaký dřevo, ne?" ozvaly se sborově holky.
"Vás dvě taky neubude, když nám pomůžete, les je všude kolem, najít dřevo nemůže bejt tak těžký, buď se všichni zahřejem, nebo budem mrznout," zamotivoval Kamal.
"To je vopruz," zakřenila se Nuka.
"Hej, jsme tu sami, bez dozoru, měli bysme se bavit!" nedal se Vert.

Profesor Grebthagillaz se zastavil, udýchaný, u vrátného Demraka.
"To je zase dneska den!
Přivydělávám si teď výrobou drobných magických předmětů - spíše pro širší známé, než veřejnost.
No a teď jsem musel oživovat klienta..."
"Ehmm?"
"No, když se ptáte, objednal si levitační boty.
Dneska si pro ně přišel, nechal jsem ho ať si je v kabinetu vezme.
On ale místo svých bot sebral Boty černé vodoměrky, co jsem tam měl pro jiného zákazníka!
Nevšiml si, blb, že mají symbol pro vodu, místo pro vzduch, ani mu nebylo divné, že jsou o dvě čísla větší.
Šel je zkusit krokem z hradební věže..."

"Vůbec si mne nevšímejte, hledám jen jistý svazek," vpadl do studovny Leydenforz, pak mu to ale nedalo, "jak postupuje váš výzkum?"
Profesorka Magdura Soniever zvedla vyčerpanou tvář z mohutné bichle: "V oboru zvyšování inteligence je cokoli na dlouhé bádání. I malý pokrok by byl velkým úspěchem."
"Takže zatím nic?"
"Ale ne, zkouším různé neortodoxní postupy, a jejich možné využití."
"Například?"
"Teď třeba držím půst."
"Jak dlouho?"
"Momentálně to bude týden."
"A pomáhá to nějak?"
"V oblasti výzkumu kvalitativní magie vůbec, ale jinak jsem vymyslela více jak osmdesát receptů na jídla, která bych si ráda objednala, nebo uvařila."
"Á, tady je!"

Sešli se na břehu řeky Gurdeny.
Velmistr Cechu Aagrenských mágů Lestwer Ehrunian Maedrondill v zelenozlaté róbě s límcem podobným květu masožravé rostliny a sedmi hvězdami kolem hlavy.
Naproti němu Scawerton Durmall v černé zbroji vykládané rudými vzory se zlatavým pláštěm, helmu ozdobenou pery třeštíků.
"Spojil jsi mnohá území v jedno a říká se, žes čestný muž, nemáš však patent na spravedlnost."
"Dosáhls mnohého, jsi znám jako jeden z nejmoudřejších, přesto nemáš patent na rozum."
"Dojde-li k boji, bude zpustošeno, co se nám povedlo obnovit."
"Království však může mít jen jednoho krále."
Tak vzniklo království Elgil, tehdy roku 139 226 TC.

"Nechtěl jsem aby to zašlo tak daleko! To tys mě postrčil!"
"Ne? Pomstít Abergorové jsi se chtěl, netlačil jsem tě do brnkání po půlnoci dvě hodiny v kuse."
"Aby pes umřel jsem nechtěl!"
"Ale trápit ti jej nevadilo, přiznej si, nezáleží ti na něm ani teď."
"A pak Trallwanovi, proti těm nic nemám..."
"Jo, ti si to vyžerou. Goros za toho psa půjde sedět. Z práce ho vyhoděj. Žena se s ním rozvede.
A co kdybych ti prozradil, že Trellwanovi měli beztak problémů dost, a kdyby Goros toho čokla neukopal, za půl roku by to vyústilo ve vraždu paní Trellwanové?"

Už dole před výtahem slyšel Mael z horních pater vzrušené hlasy.
Když ve svém patře vystoupil, nabraly jasné podoby.
Nahlédl přes zábradlí u schodů do dolního patra.
"K činu se tedy doznáváte, otiskem stvrďte protokol," úředně pravil strážník.
"Když já se kvůli němu víc jak týden pořádně nevyspal! Žena a děti také ne. V práci mi snížili plat pro neplnění normy," namítal zdeptaně soused Goros Trallwan.
"To můžete vysvětlovat u soudu za týrání a při občanském sporu o újmu, já to tu jen dokumentuji."
Tím vším se proplétal pláč a srdceryvné vzlykání staré Abergorové klečící vedle zkrvavené mrtvoly Wellentharského teriéra.

"Zdarec, Kame, co děláš?"
"Čumim co je na tom krystalu od Olfreda."
"Nemoh bych u vás dneska přespat?"
"Snad jo, zeptám se prvního z rodičů, kdo se objeví, ale asi se už budou vyptávat, je to tenhle tejden potřetí."
"Když doma je to na kokot."
"Zas něco s tím Huadem?"
"Co bys řek? Matka ho před měsícem klofla v baru a on se k nám po tejdnu nastěhuje. Tenhle je navíc hroznej dement, bejvalej mariňák, prostě fakt vylízaná guma."
"Tak snad u vás nevydrží dlouho."
"Ty dobrý nevydržej, ale podle toho, jakej je tenhle pičus, si jí nejspíš i vezme..."

V křivolakých uličkách Morgie se dá snadno ztratit - někdy i navždy.
Kdo by si všímal dvou umolousaných zahalených individuí, která se na pár vteřin potkají, či lesklé kuličky putující z ručky do ručky...

V hospodě U řemdihu není divné, když spolu popíjí někdo, kdo vypadá jako koželuh s někým, kdo vypadá jako služka.
"Spokojenej?"
"Jó, vymlátíl to dobře, pasti prolez a hlavně tý zahexovaný sajrajty prolomil, tak sme na ně mohli trochu vlítnout.
Akurát, musel mít ty trapný motýlí křídla?"
"Jestli ti záleží jak vypadá, tak příště pošlu polymorfovanou husu a vybodnu se na vyvolávání anonymního démona až z Y´N´M-Dazr!"

Temné radě,

žádám vás - ne, požaduji!!!, abyste se přede mnou sklonili a uznali mne za nejvyššího vůdce všech temných na Odrii.
Ptáte se proč? Protože jsem z vás nejmocnější a moc je nejvyšším právem!
Když se nepodřídíte, jednoduše vás zlikviduji, tak jako vítekoho.
Většina už to pochopila, dokonce i ti pablbové z Dyrnu.
Stoupence mám všude, a vědí o vás, tak nepočítejte, že se zašijete.
Na znamení, že jste to pochopili, přilezete - fyzicky! - žádná nablblá projekce, dvojníci apod. - za mnou na Zawllan.
Společně pak zameteme s bílejma a ostatní chátrou, a budeme vládnout - hlavně tedy JÁ - světu.

Targanur, řečený Ledový

"Znáte pověst o Zapomenutém králi?" ptá se profesor Grebthagillaz vrátného Demraka.
"Ne? Byl to vládce, který dobyl rozsáhlá území a vytvořil impérium.
Když ale zestárl, litoval svých činů a nemohl je již odčinit.
Pro mnohé však byl nesmírným hrdinou.
Nakonec pomocí svého kádru mágů dokázal sestavit tak mocné kouzlo, že všichni na celé Odrii zapomněli jeho jméno a podobu.
I kdyby stál teď a tady, nikoho by nenapadlo, že je to on."
"Hmmm."
"Tak si říkám, jak moc by bylo nemorální, kdybych způsobil, aby všichni - a hlavně hostinský od Šílence a kuřecího drápu - zapomněli na moji útratu z minulého pátku..."

Profesorka Alaemma de Liccaragon odpřednášela.
Uf. Tihle opičáci si snad myslí, že když mají prachy, nemusí se učit. U zkoušek si je vychutnám...
Hned u východu na chodbě jí odchytí asistent: "Madam, ve foyeru na vás čeká tlupa nevábných páchnoucích individuí a nehodlají odejít," přejde do šeptu, "myslím, že jsou to krysáci."
Zlý pohled.
"Vyřídím to s nimi, mezitím mi pošli pro večeři a připrav saunu."

"Gulvakore, co šílíte, jasně jsem říkala, ať za mnou na universitu nelezete!"
"Máme pro tebe nějaký pavoučácký jedový žlázy, voči a kusadla," mrk na šedivý pytel u nohou.
"Co chcete tentokrát?"
"Anonymního démona."
Zatraceně!

"Jsem rád, že už nejsi naštvaná."
"Už o tom nemluv a radši mi něco zahraj," veverka se zezadu přitiskla až mu její vlasy padají přes rameno.
Prsty kloužou po strunách.
Trsátko rozechvívá.
Tóny se spojují v tok emocí sladce opojný jako medovina.
Veverčiny ručky kloužou po těle níže.
Rty po krku.
"Cos to hrál?"
"´Až budeš zas malá´"
"Fakt? Sem myslela že to poslouchaj jen geronti. Od tebe to ale bylo úplně jiný, dobrý!"
Odloží hudební nástroj.
Otočí se.
Přitisknou se.
Polibek dlouhý jako předcházející skladba.
Ani struny nejsou tak napjaté.
"Zahraješ mi to znovu? Tedy až zas budeš malej..."

Mael získal od Torose Ginaroda pár nových efektových krystalů výměnou za cigára.
Večer vzal kytaru chystaje se je ozkoušet.
"Zkus zapojit modular, modular a booster za sebe ke snímačům, a na výstup expand."
"Dva modulary za sebou? To nedává smysl..."
"Zkus to."
Učinil tak, zavřel casing a drnknul.
Neozvalo se nic.
"Sem to říkal..."
"Zahraj na nejspodnější strunu a chvíli dobře poslouchej."
Zase nic, ale ze spodního patra zaslechl tlumené, ale zběsilé štěkání.
Ultrafrekvence! Počkej ty mrcho Abergorová, za to neustálý bonzování ti to spočítám!
Po nocích se pak o patro níže domem rozléhalo zběsilé štěkání a vytí Wellentharského teriéra.

"Ahoj, rád tě vidím."
"Čaues, co je, tváříš se divně," vyčetla zrzka, přezdívaná veverka, cosi shnilého v ovzduší.
"No, víš... já. Tedy posledně, ... to, víš."
"Přestaň breptat a vyklop vo co go!"
"Jde o předvčerejšek - tu antikoncepci."
"Co se mi snažíš říct? Viděla jsem, jak si to bereš ..."
"Já jsem vzal, ale nějak jak sem si to doma připravoval, tak se mi to pomíchalo s vitamínama, ty prášky jsou hrozně podobný a já je asi prohodil..."
"Debile!"
"Zlobíš se moc?"
"Máš kliku, troubo, že beru pravidelnou. Ani nejsi ten největší kretén. Hjarn z béčka si poprvý vzal pilule pro holky."

"Může se mi něco stát?"
"Myslíš jako po těch pilulích?"
"Sou přece pro holky."
"A co jako, že by ti narostly kozy? To leda bys žral krabku denně celej rok," rozesmál se Kamal.
"No to je teda kurva vtipný!"
"Pro mně docela jo, ale ty bys měl řešit jiný následky."
"Vole, toho mám plnou palici, jak to ale zaonačit?
Když budu dělat jako že nic, tak budu mít pár měsíců bobky a potenciálně macatej průser. Je ale slušná šance, že to nakonec bude v OKeji.
Na druhou stranu, když jí to vyklopím, budu za debila tutově, a přitom nejspíš zbytečně."

Cesta na severovýchod byla strastiplná a dlouhá.
Nicméně, šance navštívit Pserith, a na vlastní oči spatřit vládce archdarklorda Synteraxe, je pocta, která se neodmítá.
Alespoň jsem měl čas oprášit svoji sharke.
Oficiální řečí se snad domluvím. Jiné místní dialekty neovládám vůbec.
Podnebí v Pserithu je mnohem přívětivější než jsem čekal tak daleko na severu.
Možná za to mohou ty aktivní vulkány, co jsem včera viděl. Láva z nich vytékající je usměrněna do koryt a vyhřívá půdu v širokém okolí. Na jejich svazích dokonce rostou ovocné sady!
Co mě teprve čeká až vstoupím do Temného ráje a spatřím samotný Tyrkysový trůn?

Když se někdo chce stát profesorem Aagrenské magické university, musí být alespoň mistrem v nějakém oboru magie.
Potom má několik možností.
Může se proslavit ve válce - studenti mají rádi válečné hrdiny. Pořádnou válku ale v posledním miléniu Elwingil nezažil.
Může zaujmout úspěšným výzkumem - ale vynalezněte něco užitečného v dnešní době...
Pak existuje postup ze starších dob, kdy uchazeč vyzve universitu a musí porazit alespoň dva ze tří rektorem vybraných profesorů.
Poslední možnost je stát se čekatelem, dělat asistenta při výuce, suplovat, přicmrndávat, vypomáhat při výzkumu jiných a neztrácet optimismus, že si tak za pár desítek let vyslouží teplé profesorské místečko.

Hydraščuk stojí na kraji střechy universitní budovy a hledí do dáli.
"Profesorka Darika Starzhinska je potvrzéna jako mrtva," oznamovací tón působí zvláštně.
"Škoda, že neutekla, vím, že jste si jí velmi vážil," Leydenforz neví co více říci.
"Ja řikál ji ať utéče. Ona odmítla, že prý je moc stára, bylo jí ósmsetpadesátósm.
Profesorce Alangerieně Millathilli bylo přes pátnctset let a utékla. Teď žije v Miteríi."
"Profesorka Millathilli je elfka, u nich to není tak moc."
"Stáří je tak pitóma věc."
"Co je na vině více, stáří nebo válka? O tom se dá diskutovat buď v hospodě, anebo na hodinách filosofie."

"Tak jak včera, viděl jsem vás jak jste šli do toho šmajchlkabinetu, bylo něco?"
"To víš, že jo."
"A co všechno?" vyzvídal Kamal.
"Jako co asi, přeci píchání, ne?"
"Jaký to bylo?"
"No co by, dobrý."
"A nezapoměls na antikoncepci?"
"Jasně že ne, nejsem retard, nechci bejt ve čtrnácti fotr. Pro jistotu jsem zobnul hned dva. Za těch pár kreditů jsem vzal v shopaplexu z automatu celou krabičku, se ještě bude hodit," Mael vytáhl drobnou krabičku z kapsy.
"Ukaž? Ty vole, tahle je pro holky, sis nevšim toho piktogramu?"
"Kurva co že? Ty kráááávo!"
"Tak snad jsi neudělal veverce veverčata!"

Lokos byl hrubiján.
Rodiče přivedl do hrobu.
Mladšího bratra připravil o skrovné dědictví.
Manželku bil.
Vlastní děti šikanoval.
Žebrákům se posmíval.
Obchodní partnery šidil.
Zlodějům ochotně platil výpalné.
Sousedy udával za drobné přestupky.
Mocipánům pochleboval, až si z něj utahovali.
Při velkém požáru nejprve stěhoval majetky do bezpečí.
Za povodně prodával starý chléb za nehorázné ceny.
Pak když za války město oblehl nepřítel a musel nastoupit k obraně hradeb, byl tak opilý, že sotva stál.
Navzdory rozkazům vystřelil z kuše, a šťastnou náhodou zasáhl nepřátelského generála rovnou do tváře.
Nepřátelé se zalekli a ustoupili.
Teď mu stojí na náměstí socha.