Moje články

"Parchanti nenažraný, dřív podobnejm stačilo podstrčit chlast a pár cinkrlátek!" nadává Jorcha.
"Oškubali nás pěkně, jediný štěstí, že nás nepodrazili."
"To je tím, že se poučili. Byly doby, kdy se jim věřit nedalo - pak s nima nikdo nechtěl nic mít," vysvětluje Fleuriot.
"Jsme venku z města i podzemí, ale ne v bezpečí, předčasně se neradujte. Třeba nás naprášili kudyma zdrháme," hořekuje nervózně Oktar.
"Ještě jednouc vám ďjekujů za pomoc, kamarádí. Kdyšžtak mužů poradit, pár hodinek cšesty odsůd mám skrejš. Je tam pár druóbnejch pro štrejčka příhodůů a taky se tam dá chvílejc skrejt," zabrebentí Ježek.
Lepší nápad nemáme.
"Ukaž, kudy."

"Zabloudili jsme."
"Oktare, vždycky najdeš cestu..." zkusila Jorcha.
"V lese, v horách určitě, v bažinách, na poušti nejspíš, tady, kdybys mi posrala nohy, tak nevim..."
"Co vykouknout někde na ulici, zorientovat se?" opáčíl Fleuriot.
"Kdes naposled viděl výlez, chytráku?"
Ze tmy vyběhla krysa, změnila se v chlapa: "Chcete poradit cestu ven? Chi chi. Rád poradím, bude vás to něco stát. A nebudu lhát, levné to nebude."
"Dáme ti pět set zlatejch, " Navrhla Jorcha.
"Za pětikilo vám teď tak nachčiju do polívky! Ve vaší situaci, chrump chrump, se bavíme o statisících."
Zpoza ohybu chodby zasvítilo světlo lucerny: "Támhle sou, na něééé!"

Nedávná zpráva o Wittgardské výpravě k Měsíci, spojená se stavbou základny, kde už možná dnes žijí lidé, mne přiměla se zamyslet. Je před námi doba, kdy Měsíc bude těhotný davy průzkumníků a snad i osadníků?
Pobyt na povrchu Měsíce není jen tak - žádná atmosféra. S dýcháním si poradíme, větší problém je tlak. Na oběžnici jsme jak hlubokomořské ryby vytažené na hladinu - pár minut života bez adekvátní ochrany.
Další problém je působení exotických elementů, zejména Gamma. Vše výše zmíněné je překážka, ale také příležitost pro nás - čaroděje, vyvinout prostředky, které umožní komukoli (viz. 1) udělat si nezapomenutelný piknik za východu Odrie.

Tmu prořízlo světlo lucerny. Smrad zůstal.
Běžíme za Jorchou překvapivě prostornou, ale vlhkou chodbou. Oktar a Ježek stále prťaví.
"Nebylo by lepší být zas normální?"
"To nemůžou ovlivnit, musí se počkat až lektvar vyprchá," poučil Fleuriot.
Klikatíme se usilovně kanály, náhle Jorcha zastaví a stojí.
"Co se děje?"
"Tady maj bejt dvě cesty, jsou tu tři," zahořekovala Jorcha, nahlížejíc všemi směry.
"Oktare, cítíš odněkud nebezpečí?"
"Od rána cítím nebezpečí pořád, i teď."
"Kudy jsme měli jít?"
"Na rozdvojce doprava, ale my nejsme na rozdvojce ... Zatracenej vožungr!" zaklela Jorcha.
"Věčně tu stát nemůžem, střihnem to doprava a uvidíme, " rozsekl to Fleuriot.

Prásknu do koní (elfismus jak říká Fleuriot) - ve skutečnosti jen tak trochu cukám opratí a ta jedna hajtra se dala do pohybu.
Pomalu se proplétáme uličkami k městské bráně, když náhle Jorcha sykne.
Kus před náma zátaras, gardisti prohledávaj každého, kdo jde kýženým směrem.
Snažím se nenápadně stočit vůz do boční uličky.
Zatraceně!
Pozorný seržant vyráží směrem k nám.
Fleuriot cosi zamumlal - skupinka lidí u kontroly se z ničeho nic rozběhla.
Gardisti včetně všímavého se za nimi vrhli.
Mizíme v nenápadné slepé uličce.
Jorcha ukazuje na orezlý poklop: "Odtáhni to, rychle!"
Pod ním zeje černá díra.
"Hybaj všichni, skočte dolů!"

Nervózně svírám opratě, snažím se nevypadat podezřele.
Obyvatelé vylézají z baráků, zvědaví co se děje.
Kolem projíždí hlídka, mě se pořádně zrychluje tep.
Na vůz vyskakuje nějaká odrzlá kočka: "Huš potvoro!"
Rozhlídne se, a v mžiku se mění na Fleuriota.
"Co ostatní?"
"Byli potíže. Někdo si moc všímal. Musel jsem zasáhnout, ale pak rychle zdrhnout. Ztratili se z dohledu."
Čekáme.
Ruch na ulici sílí.
Jdou zvěsti.
Bojím se, kdy se o nás někdo začne zajímat.
Kolem prochází babice se dvěma děckama. Nečekaně skočí na vůz.
Je to Jorcha se zmenšeným Oktarem a Ježkem: "Mrňousové zalezte do hrnce, ať nejste nápadní!"

Sedím na kozlíku tuctového vozu, navlečenej do hadrů, co někde sehnala Jorcha, čekám, zatímco ostatní jdou do akce.
Není prý jak bych jim mohl pomoci. Na náměstí buď k boji nedojde, anebo jsou stejnak mrtví.
V noci nalili na hranici alchymistickej fujtajxl, aby to hrozně čoudilo a prskalo. Fleuriot má svitek, co ochrání Ježka před plameny. Oktar umí chvíli snést žár, a tak jej osvobodí, a pak pomocí jiného lektvaru uniknou do davu, tím je Jorcha provede až sem, a když budeme mít štěstí, odjedem z města dříve než někdo spustí poplach.
Akorát že právě trouběj poplach, a oni nikde...

"Místní mág není žádný trouba, jak ho chceš odlákat?" nedůvěřivě vyzvídá Jorcha.
"Budu sesílat velmi podezřelá kouzla, dost mimo náměstí, aby nás ztratil ze zřetele, ale dost blízko, aby si jich nemohl nevšimnout," sebevědomě opáčil Fleuriot.
"To tě pak ale buď rovnou chytí, anebo rozpozná - sám si nám jednou vykládal ..."
"No a proto to kouzlení nebudu provádět přímo já - použiji familiara."
"Ty ale nemáš familiara?!"
"Vyvolám si jej, máme na to akorát dost času."
"Při takové akci ho ale skoro jistě zabijí, říkal jsi, že ztráta familiara je pro kouzelníka jako ztráta blízkého..."
"Bude to oběť, ale jinak nemáme šanci..."

"Z basy to nepůjde. U běžných kobek by bylo možný uplatit stráž, ale odsouzenec na smrt? To leda s plukem těžkooděnců anebo se pět let prokopávat z kanálů," konstatovala Jorcha.
"Zjistil jsem, kudy ho povezou na náměstí, kde už stojí hranice. Jenomže doprovod má bejt dva tucty gardistů."
"Na náměstí se určitě sleze dav čumilů, a gardistů tam bude ještě víc, i dvakrát tolik," skepticky zhodnotil situaci Oktar.
Fleuriot byl podezřele zticha, jeho škleb však neomylně prozrazoval, že má něco za lubem.
"Tak už to vyklop!"
"My dav využijeme v náš prospěch! To zabaví vojáky. Zbývá jen rozptýlit místního mága."

"Řekni slovo, " vyhrkl Fleuriot.
"Kunda."
"Nějaký nevulgární."
"Nevulvární? Co to je?"
"To je jedno, jiný slovo - bez sexuálního obsahu."
"Brabifexloud."
"A to je co?"
"Slovo, teď jsem si ho vymyslel."
"Oi, že jsem se nezeptal radši Jorchy. Chci obyčejný nenápadný slovo, jako domluvený heslo - něco, co když řekneš, tak se po tobě neotočí každej v doslechu!"
"Žes to neřek hned. Třeba husa."
"To by šlo. Rozejdeme se po Bazranu, každej omrkne co má určeno a zařídí co jsme si domluvili. Máme málo času, takže když bude potřeba něco vyřídit ostatním, něco nenadálýho, můžem použít poslíčky, který se prokážou heslem: husa."

"Kolik máme času?"
Jorcha se rozhlédla, jakoby hledala pomoc: "Necelý týden, ale cesta je nejmíň na čtyři dny."
"Vyrazíme hned a cestou můžeme vymýšlet plán," začal se sbírat Oktar.
"Fleuriot bude pěkně nasranej..."

"Tentokrát nepůjdeme žádnou zkratkou."
"Jestli budete prudit, já na to seru, " vyprskl Oktar, "zachraňujte si Ježka sami. Konečně, jestli to bude moc horký, já za něj kejhák nasazovat nebudu."
"Já tedy taky ne," přitakal Fleuriot.
"Poserové... Zasraný poserové, a co ty?" vykulila na mne Jorcha..
Nevím co říct, tak mlčím a zírám jí na kozy pod propocenou košilkou.
"Pche!"
Strčí do mě až jsem odletěl do pangejtu...

Naše prostředky se krátí. Nějaká solidně placená práce by se nám hodila. Každý vyráží očíhnout příležitosti.
"Tak jak? Já nic moc."
"Já taky nic, ale Fleuriot má zajímavou nabídku od jednoho theurga, zjišťuje podrobnosti," přisedá si Oktar.
Přibíhá Jorcha: "Pamatujete na Thorstana?"
"Myslíš Ježka? Jak bysme mohli zapomenout? Vždyť to s náma rok táhnul. Ty jeho dryjáky nás párkrát dostali z nejhoršího."
"Má velkej problém. V Bazranu ho chtěj upálit."
"Co to je za blbost? Za co?" rozčílil se Oktar.
"Prej že je arachnixák."
"To je směšný, vždyť se pavouků skoro štítil!"
"Nechme stranou, otázka je: Co s tím uděláme?"

"Musíme vylézt na břeh tady," křičí Jorcha.
"Jak? Je to příliš vysoko, po téhle mazlavé hlíně ani ty nevyšplháš. Někde dál třeba bude padlý strom, po kterém by šlo vyšplhat."
"Čím dříve budem z vody, tím lépe. Fleuriot má zlomenou ruku a kdo ví co ještě, jinak by nás už přenesl kouzlem."
"Co chceš tedy dělat?"
"Zapřeš se co nejpevnějc, Oktar se ti postaví na ramena. Já pak vylezu na něj a z jeho ramen už nějak doskočím na břeh. Tam uvážu lano a postupně se všichni vytáhnem."
"Tak jo, a Oktar ponese Fleuriota na zádech, za tu kreténskou zkratku."

Jdeme do většího města, protože tam, kde jsme byli, žádná zajímavá práce není.
Cesta, co je jindy docela slušná, je díky týdennímu lijavci, jedno rozbředlé bahniště.
Okrar navrhl, že to vezmeme zkratkou přes les, vždyť se přeci v přírodě vyzná.
Nu což, houštinami to sice nejde zrovna pohodlně, ale postupujeme.
Najednou před námi řeka. Normálně nevýznamná stružka, co přebrodíš, ani si kalhoty vyhrnovat nemusíš.
Teď běsnící proud.
Říká se, že tichá voda břehy mele. Tak bouřící voda taky, a o dost rychlejc.
V rozvodněné řece je jedno jestli umíš plavat.
Snažíme se navzájem držet. Hlavně nikdo moc dlouho pod hladinou.

Příčina a následek.
Když udělám A, následuje B, alespoň tak nám to Fleuriot učeně vysvětloval.
Třeba když piju pivo - musím jít chcát. Jenže ouha! Jen do chvíle, než někoho napadne vsadit se, kdo déle vydrží chlastat a nechcat.
Bezva sranda, než to začne bejt vážný, a každej má na krajíčku.
Takže když Fleuriot seznal, že poctivě nevyhraje - podváděl.
Iluzí třesku vylekal Oktara, který se pochcal.
Jelikož ho to nasralo, chtěl kouzelnickýmu rozbít držku.
Jakmile se v hospodě začnou dva prát - za chvíli se pere celá hospoda.
Když se pere hospoda - přijdou drábové.
A následek je, že teď sedíme v šatlavě...

Přiložím.
"Jorcho, pověz cos komu provedla!"
"Rodinu vždycky sralo, že se na zlatnickou dcerku tahám s póvlem a dělám si co chci. Nejvíc mně dusila matka. Měla náhrdelník, snad po pra-pra-pra-bábě, kterej sem si nikdy nesměla půjčit, ani se jej dotkonout. Ten jsem jí ukradla, a prodala za pár šupů nějakýmu cizákovi projíždějícímu - jen aby ho nikdy nedostala zpátky!" tep se jí zrychlil.
"A naopak dobrýho?"
"Dělala jsem pro gildu. Akce se posrala, viděli nás. Šéf rozhod zabít svědky. Byl tam i tříletej hošík. Zdrhla jsem s ním do sirotčince v sousední provincii. Proto mám tohle," ukazuje jizvu na boku.

Štítem odrážím ránu mečem, z poza něj se vymrští můj scimitar a odsekávám ruku meč držící.
Protivník kouká na pahýl, ze kterého stříká krev - ne dlouho, po dalším seku mi jeho hlava přistála na botě.
Oktarův šíp letí vstříc zdviženému hledí, provrtává loupežníka pod okem, skrz mozek a zadní stěnu lebky, aby zastavil o helmu zevnitř.
Fleuriotův stormlight zasahuje protivníka vprostřed žaludku, jeho energie jej doslova roztrhne. Roztrhané vnitřnosti létají po okolí.
Ledviny - podpaží - krk - otevřená pusa, tak se blýsknou čepele Joršiných dýk, zahubí nepřítele, který do poslední chvíle netušil, že je ohrožen.
"Nedomluvili jsme se, že potřebujem jednoho zajatce?"

Čím větší město, tím lepší (a dražší) bordel.
Byli jsme v hlavním městě království.
Oktar se nadšenej vrátil z pokoje: "Něco takovýho jsem jaktěživ nezažil. Nejen že má tu nejhezčí prcinu, co jsem kdy viděl, ale ..."
Mezitím se k nám přišoural vrásčitej dědek a skočil mu do řeči: "Takovej orgašmuš s jinou nežažiješ, jo jo. Ale požor! Každej štych tě štojí rok života. Je to šukuba či něčo takovýho vite?"
Feluriot mu nechtěl věřit: "Mamá, co tohle znamená, nás tady obtěžuje, to tu nemáte nějakej věkovej limit?"
"Ale jistěže pánové, letos mu bylo dvadvacet."
"Já bych rád ještě jednou," zasípal.

"Debile!"
"Tys vážně vyhodil pět set zlatejch ze společný kasy, za takovou kravinu?" rozvinula mou úvahu Jorcha.
"Co se vám nelíbí? Řekli jste ať koupím mapu, tady je," bránil se Fleuriot.
"Každej, kromě tebe, ty kokote, by pochopil, co sme mysleli! Potřebujem mapu tohohle kraje, nanejvejš celýho království, protože to tu nikdo z nás pořádně nezná. A ty, ty koupíš mapu, kurva, celý Odrie! Nač!? Potřebuješ snad doplavat na zasranej Xurh!?" ještě více to rozvedl Oktar.
Fleuriot fascinován rozložil mapu: "Ale podívejte přeci na ty překrásné iluminace."
"Ten zmrd si z nás dělá prdel?" nechápal Oktar.
"Příště obstarává mapu Jorcha."

1) Jak se jmenovala loď, na které se kapitán Tinvaelen vypravil na první transoceánskou výpravu?
2) Hrou na jaký nástroj se proslavil Mael Tongaki?
3) V co proměnila Hirsha prince Eldrona, když jí bylo 16 let?
4) Kdo vytvořil magický nápoj jménem Feuerwerk Schnaps?
5) Ve které bitvě padl Praegirus II.?
6) Jakého roku vzniklo království Elgil?
7) Jak se jmenuje věrný pomocník detektiva Wolgatsuma?
8) Jak se jmenuje nejvyšší hora Pengery?
9) Na co nejhoršího narazil pod horami žoldnéřský regiment Děti bouře?
10) Kdo je hlavní knihovník Aagrenské magické university?
11) Jak zhruba dlouho vládl v Elwingilu král Lakkadur?

Vidláci jsou hrozně nespolehliví. Přehánějí snad víc než bardi.
Jednou po lesích honíme vlkodlaka, a on zaběhlej čokl.
Když říkali, že v tý boudě straší, moc jsme tomu nevěnovali pozornost a hodili tam kemp.
Před půlnocí se tam zjevila průsvitná postava, a hned na nás.
Všichni unavení, do boje se nám nechtělo.
Fleuriot křiknul: "To bude duch! Nemůže se vzdálit od místa smrti, anebo mrtvoly na víc než pár set metrů - utečeme mu!"
Zdrháme - potvora za náma.
Uřícený, dva kiláky v nohách, jazyk na vestě: "Tohle nepůjde, formace, postavíme se mu!"
Se štěstím jsme ho jakžtakž utloukli.
Byl to přízrak.

Štěrbinou jednoho oka koukám po ostatních. Oktar nevykloubenou rukou leduje ucho a žebra. Jorcha má monokl přes půl xichtu a pajdá k oknu, asi zvracet. Fleuriot - buď spí, nebo je ještě v bezvědomí.
"Rvát se s tou partou krollů nebyl náš nejlepší nápad..."
"No, byli větší a bylo jich víc, co na to říct. Ještěže si zprvu nevšímali Jorchy," zaskřehotal Oktar.
"Třeba o tom ten bard, co tam předtím hrál složí epos?" zachrchlala Jorcha.
"A sakra, ten bard! Jdu ho chytit a vysvětlím mu, že jestli o tom kvákne, tak mu loutnou zpřerážím pazoury a flétnu mu narvu do prdele!"

"Blackstaff nám zaplatí, když mu najdem doupě, do tří dnů cesty od města."
"Jen aby, posledně se snažil vykroutit jak oslizlá vlkožába, " ušklíbla se Jorcha.
"Tu jeskyni v Černošedejch skalách?" vzpoměl si Fleuriot.
"Tam jsme odpálili čtyři bomby, je to zavalený."
"Co ten dung, jak jsme chytli toho šílenýho vrahouna malejch dětí?" navrhl Oktar.
"Myslíš, ten, jak se nám pak do snů nabourávali ty nechutně živý vize, trhání na kusy kamennejma válečníkama?"
"Jo, ten."
"Vždyť je to prokletý!" namítla Jorcha
"Technicky vzato není - je tam jen paměťo-emocionální otisk. Prostě místo zakokrhání silnýho magika," kontroval Fleuriot.
"Bezva, tak to Blackstaffovi střelíme."

"Víš co je mučenka?"
"Nějaká kytka? Pusťte mně!" zazmítala se svázaná holka.
"Ne, to si ty. Dokud nám neřekneš, kde se schovávaj loupežníci, kterejm tipuješ," zazubila se Jorcha.
"Já nic nevim, to ste - Jééééáááúú!" Fleuriot jí dloubl do zad, a kouzlem do těla poslal výboj, a pak další do vytrčeného prsu, což vyústilo v bezvědomí.
"Hlavně jí tím kouzlem nezabij? Kde maj doupě vědět potřebujem."
"Neboj, vím co dělám. Vidíš? Hnedle se probrala," obrátil se k zajaté.
"A teď, když víš, že to myslíme vážně, nám vysypeš, co víš, jinak tě příště šťouchnu tam, kde to bolí lautr mnohem víc..."

Přespáváme v lese, ohýnek, mám první hlídku.
Fleuriot má potíže usnout: "Vypadá to, že ani Oktar s Jorchou neklimbaj."
Kouknu na rytmicky se hýbající stěnu stanu: "V zdravém těle zdravý šuk."
"Myslel jsem, že s ní pícháš ty."
"Však jí neubude. Ty bys to taky potřeboval jak koza drbání. Posledně ve městě jsi s námi ani v bordelu nebyl..."
"To je těžký. Já jak jsem vyrůstal v sirotčinci, měl jsem na světě jenom sestru. Od puberty, než nás vykopli, jsme spolu spali. Já jí teď vidím v každý ženský, se kterou si něco začnu..."
"A zkoušel jsi to s chlapem?"

Po týdenní cestě skrz lesy a kopce, je večeře a noc v hospodě balzám, i když je to zaplivaná vidlácká knajpa někde v Horní nad Mequoňovem.
Čas jako stvořený na intelektuální debatu.
"Vzpomněl jsem si, jak jsme se tuhle večer bavili o rozdílu mezi nekromantem a nekrofilem. Jak se řiká někomu, kdo jebe nemrtváky?"
"Nechutnej prasák?" navrhla Jorcha.
"Nekro-filo-mant?" vymyslel Oktar.
"Ne, kdepak, existuje na to zvláštní termín..." chtěl se rozpovídat Fleuriot, když dorazil hostinský: "Bando nevycválaná! Tyhle kecy mi sem netahejte, štamgasti si mi stěžujou, a když si stěžujou, tak neobjednávaj."
Po chvíli ticha a odchodu majitele společně: "Béééééé!"

"Ten už má odtroubíno," odtušil Oktar, "vidíš ty dvě rozšklebený díry v zádech? Tam ho trefili a pak z něj vyřezávali šípy."
"Šetrný hajzlové, tihle lupiči. Stejně kouknu, jestli jim něco neuniklo."
"Na tomhle kupčíkovi moc nezbohatli, myslíš, že z něj ještě něco vysupíš?" posadila se Jorcha na starý pařez.
"To se dozvím, jen když se podívám, on už každopádně nic nepotřebuje."
"Do prdele se mu podívat nechceš, jestli si tam něco neschoval?" popíchnul mě Oktar.
Místo dalších keců jsem mrtvole stáhnul boty, starý hnusný škrpály, a pěkně smradlavý, ale pod podrážkou byl vlepenej ryzí zlaťák.
Vyplatí se bejt důkladnej!

Asi mi to místo mělo bejt podezřelý.
Žel, narozdíl od spoludružinníka Oktara, nemám cit pro nebezpečí.
Hospoda ve sklepě.
Pět lidí, až příliš potichu.
Místo obsluhy se všichni zvláštně dívaj.
Pak po mě holka, co jsem měl za servírku, vyjela nožem.
Úhyb, a na oplátku jí scimitarem otevřu pajšl.
Vnitřnosti se sypou jak z převrženýho vagónu.
Jde po mě dál, ostatní berou krámy kolem, a na mě.
Já blbec v koutě.
Useknu holce ruku, pak hlavu, to pomohlo.
Ostatní do mě píchaj a sekaj.
Všechno se vykrýt nedá.
Zbroj mi zachránila kejhák.
Pětici ghúlů jsem rozsekal dobitej jak dřevěnej hrad.