DMD 2018

Za svědomité a iniciativní plnění úkolů v akci Asanace v roce 1981: 1.500,- Kčs
Z přehledu o odměnách a trestech mjr. Miloslava Dušína a npor. Jana Šimonovského
***
Chtěli, aby moc dodržovala své vlastní zákony.
Táta, Véna, Dienstbier, Otka, Petr Uhl… Za katrem sedí.
A další vyhnali. Ivana, teď Zinu.
Odjíždí navěky, za oponu, už se nikdy neuvidíme, umírá pro mě.
Odchází s ní další kousek práva.
Jen nechtěla, aby bylo pošlapáváno a krouceno, ne za sebe, za jiné bojovala.
Nemohu ji jít zamávat na nádraží.
Vytopil bych to tam.
Sbohem, Zino!
Deníkový záznam M. B. z 5. 12. 1981

Souhlasil s vytvořením personální unie Anglie a Skotska. Pokud ta unie bude mít jedno centrální sídlo a jeden parlament.
Rozhodně souhlasil s výroky parlamentu. A když ne, tak ho prostě rozpustil.
Byl se svými poradci za jedno o pokoření Španělů. Bleskurychle dohodl mír a povolil v zemi katolické bohoslužby.
Prosazoval náboženskou toleranci, a proto museli puritáni odplout do Severní Ameriky.
Estetika, něžnost, jemný cit, to byly jeho přednosti. Dokud neměl možnost skolit jelena nebo sledovat kohoutí zápasy.
Jeho dynastie pokračovala a kvetla, miloval svou manželku. O tom vztahu s Buckinghamem skoro nikdo nevěděl.
Král - víc než zákon. Celých dvaadvacet let.

Blíží se jaro, zásoby ve spíži se tenčí. Vzadu na polici zůstala zaprášená sklenice čehosi tmavého. Dědictví po Marii.
Nany nedůvěřivě sklenici otevře, opatrně ochutná. Sladká extáze, božská mana!
Nejlepší ostružinový džem, co Nany kdy jedla.
Ten večer mají hody. Smějí se, žertují, džem je řídký, stéká po bradě, nejen dětem, ale všem.
"Vypadáš jako indiánská squaw," směje se Jiřík Nany.
I Jakub se usmívá: "Má pravdu. Indiánky si tetují bradu na znamení, že patří muži. Teď už mě nezapřeš."
Nany se usmívá jejich žertování, ale uvnitř je vážná. Cítí, že Marie jí definitivně přenechala svoje místo v Jakubově srdci.

Bylo by mi tě snad i líto, Aslane, jak tak se staženým ocasem odcházíš ze své země, kdybych to nebyla já, před kým prcháš. A dobře děláš, brzy bys svou zemi nepoznal, jak ji přetvořím ke svému obrazu. S tebou opouští tuto zemi vše dobré. Se mnou opouští tuto zemi vše dobré. První padne tvůj zákon, ta směšná, ubohá berlička pro slabé. Slabí nemají v mé zemi místo, kdo nedokáže přežít, právem umírá.
Jenže Čarodějnice, ač byla u stvoření Narnie, už dávno nebyla schopna vidět za její okraj. Tak se stalo, že aniž to věděla, zákony prastaré magie platily dál.

Občas to zřejmě myslely dobře.
„Dlážděné ulice tě musí děsit, že?“
Někdy to byly jen nevinné poznámky.
„Tohle je mýdlo, Nšo-či.“
Sem tam došlo i na zcela zamýšlenou krutost.
„Nebudu jíst z talíře, kterého se dotkla ta divoška!“
Bála se, co se stane, až zmizí autorita, která drží dívky na uzdě. Nemohla se však vychovatelkám za sukně schovávat pořád. Poprosila velkého Manitou o sílu a připravila se na nejhorší.
Nestalo se nic.
Vychovatelky nad šikanou nepřivíraly oči, ony ji podporovaly a téměř nařizovaly týrat nechtěnou cizinku.
Uklidnilo ji to. Být zakázaným ovocem může být ve společnosti dospívajících dívek docela výhodné.

Pan král, rostlý pěkně do kulata ze samého blahobytu, marně dopínal poslední knoflíky královského roucha. Samozřejmě černého, neboť jak známo černá zeštíhluje. Vypadal jako dobře naložený tučňák, ale choval se spíš jako špatně naložená nutrie. Králova nálada se měnila jako množství cukru v jeho krvi a svým poddaným dokázal život pěkně osladit. Sezval z celého království nejlepší mastičkáře a nejvěhlasnější kořenářky, ale žádný mu nedokázal poradit, jak zhubnout, aniž by omezil hostiny a lenošení. A tak je všechny odeslal do žaláře a vydal úřední nařízení, že je zapotřebí obdivovat otylost. Nebylo divu, že se jeho jediná dcera raději vydala vyvdávat.

Když už vřava pomalu ustávala, Sergrej se vytratil, sbalil vysílačku a vyrazil do kopce.
...
V táboře se atmosféra dala krájet, když přišel Sergej. „Kontaktoval jsem základnu ...“
„Parchante!“ ozval se Ivan a chtěl po něm skočit, ale ostatní jej chytili.
„Chtějí, abych přebral velení a dokončil operaci. Nepřítel má několik lidí na lovu, máme tedy šanci tábor získat ...“ pokračoval Sergej.
„Blázne, zabijou nás!“ oponoval Ivan.
„Je to všechno nebo nic. Naše jednotky zaútočí na hlavní bránu a my jim vpadnem do týla. Útok začne patnáct minut po západu slunce, my se mezitím musíme přiblížit k táboru.“ řekl Sergej a posadil se.

„Teddy, nemohl bys těm třem domluvit? Co jsi odešel studovat, řádí jako hippogryfové. Severus z nich nejspíš zešediví,“ prosí Hermiona.
„Tak co s vámi?“ zahuláká Teddy.
Susan se Scorpiusem se přikrčí. Dokud byl Teddy mladší, dokázali si z něj utahovat, z dospělého mají náležitý respekt. Jen Megan vzpurně zvedne bradu.
„Nebyls to ty, kdo říkal, abych ani jako Mrzimorka nezapomněla na lumpárny?“
„No...“
„A pro koho jsem kradla přísady z tátových zásob?
„Ehm... ale teď už mám rozum a vy byste měli mít taky.“
„Když myslíš,“ neochotně odsouhlasí Megan.
Dokonce to i vydrží. Přinejmenším do doby, než Teddy znovu odjede.

Žila tou představou celé poslední dva měsíce.
Ano, teď je to sice peklo, ale potom... potom. Až to skončí, tak budeš už úplně v pohodě... Žádný další opruzy. Představ si ten krásný pocit, až se budeš vracet domů a vědět, že už se nemusíš strachovat a vymýšlet, na co že jsi asi zapomněla! Jé, to bude krásný! Tak uvolněný...
Utěšovala se tím, kdykoliv se vynořila nějaká další komplikace, laskala se tou vidinou, když cítila, že už nemůže, a neuvěřitelně se na tu chvíli těšila...
Hm, fakt terno, pomyslela si, když se po skončení představení s neustávajícími bolestmi hlavy vracela domů.

"Pokaždý se na ni s Tesákem vohromně těšíme. Vona je takovej hravej mazlík! A kolik srandy s ní voba zažijem!
Tak je to celej první den. I druhej.
Ale třetí den už začínám bejt unavenej. Prostě furt frmol. A dyž je chvilku klid, tak se tutově děje něco někde za rohem, kam nevidim, a bejvá to ňáká pořádná čertovina.
Štvrtej den koukám na kalendář, kdy už to šecko skončí. Protože jediný zákony, kerý v tý době fakt platěj, sou zákony schválnosti.
A pátej den sme s Tesákem štěstím celý bez sebe, dyž si Regi tu border kólii Indy zase vodveze."