DMD 2018

„To se docela dobře hodí na každého,“ nadhodí Thea, „kdo ztratí víru.“
„Já kdybych nebyl...“ začne hlína.
„Víme,“ utne Linkva, „taks minimálně desperát a prostopášník!“
„Každý, kdo neobdarovává vdovu a sirotka,“ poučuje druhá dcera, „okrádá svou duši, kdo ve svém srdci to znáš, tak si moc nemysli.“
„Neříkám,“ hájí se Filcin, „že by nemohlo být líp, ale...“
„Zase se nechytám,“ vrací na zem Apolo.
„Bez lásky,“ shrnuje Sikar, „je peklo.“
„Zákon zachování zdravého rozumu velí,“ vyruší je Taura, „že už s ní nevydržím ani minutu!“
„Hú-hú-hú,“ natahuje ručku Viktorka.
„Něco chce,“ překládá Linkva.
„To není dítě,“ odtuší otec, „ale chcítě!“

Sbalit širák, košili, trampské kalhoty
vyrazit do dáli, odhodit trampoty.
Kytaru naladit, otevřít pivo
Ťuk a cink, ať je tu živo.
Někteří nechápou, co se to děje
však kdo jednou zažil, ten se jen směje.
Na konci dne hnízdíme ve stanu
tedy jak kdo… snad se tam dostanu.
Netřeba zbrklý být, netřeba plašit
všichni se vejdou, budem se strašit.
Takový folkáč vyjde tě levně
nové přátelé potkáš, hudba spojí tě pevně.
Země tu duní kopyty stád
a já se cítím báječně mlád.
A když kytara úplně neladí
nikomu kolem to zas tolik nevadí.
Vždyť pár přátel stačí mít
a žít.

Hardison: „Pozor, míří k vám strážný.“
Eliot: „Kolikátá gorila už to dneska je? Pomalu mě to přestává bavit.“
Parkerová: „Sedmá, říkám ti pořád, ať mi nějakého necháš,“ (záblesk v očích), „pořídila jsem si nový taser!“
Eliot: „Tohle není žádná hra, Parkerová! Bylo by to moc nebezpečný pro tebe ... a vlastně i pro ně.“
Parkerová (schovává se do vedlejší místnosti): „No dobře, tak dělej!“
Eliotův pohled přechází z otráveného k velmi zamračenému a soustředěnému.
Parkerová (slyší pád těla na podlahu a vykukuje ze dveří): „Už?“
Eliot (kutálí se po zemi a vedle něj dopadá vržený nůž): „Zalez, Parkerová, tohle je Tetovaný !“

"Škoda, že jsi na ten Titan nemoh jet s náma, bylo to fááákt divoký!" zahalekal Petersen na uvítanou.
"Jo," přisvědčil Selby. "Je to fakt nefér, že jsi tu musel tvrdnout jenom proto, že se ten tvůj mamlas neumí zabavit jinak než buzerováním lidí."
"Ani mi nemluvte," zavrčel Lister. "Za tohle Rimmerovi vyměním pastu na zuby za lepidlo." Už se mu drala na jazyk sprška nadávek spojených se jménem nadřízeného, když ho upoutalo Petersenovo předloktí. "Bonbon? Dánsko navždy?"
"Petersen zvedl paži s čerstvým tetováním a podal vysvětlení: "No jo, byl sem namol. Ale počkej až uslyšíš, co má Chen na zadku..."

Když ho viděl naposled, nesli ho nohama napřed bránou do Márnice. A teď tou samou bránou vycházel ven. Muž zachytil jeho pohled a zastavil se před ním.
„Hledám Pharoda,“ řekl neznámý hlasem připomínajícím závan hrobky. „Víš, kde se nachází?“
Sběrač samozřejmě věděl, kde je Pharod, dokonce věděl jak se k němu dostat. Ale dovést tam cizince…
Normálně by naivního hlupáka odlákal do některé z uliček pod falešným příslibem a potom prodal jeho tělo Spalovačům. Prohlédl si neznámého, jeho tělo pokryté provazci jizev a složitými symboly tetování. Ne, dnes by ke Spalovačům šel on sám.
„Jistě, za pár měďáků vím vše.“

“Where’s the chopper?” Risa started gasping for air.
Damn shock.
“Over there,” Tiger showed her through a window.
“And you came in it?”
“We did. Don’t ya worry, we’ll get you there, somehow.”
“Yeah,” she said in a weak voice.
There was noone around now.
She held out her hand.
Tiger took it.
One focus point. The helicopter the other. Sharing connection...
She took a step... out of the portal opening right next to the helicopter, taking Tiger with her.
The last thing she saw before passing out was a tatooed fist slamming to the wall right next to her.

Aminah nursed the girl back to consciousness.
There were black markings on her face.
Then Aminah came back to the artifacts.
There was a weak connection between them.
Under her hands the connection grew stronger.
The magic started shaping itself into the mirror of what she saw in the nine.
Her eyes were burning as she looked at it. When she closed them, there were ornaments burned on her retinas as a tattoo.
For a few moments, she could see all her creation could do.
"Well done, my dear," a voice spoke in her mind, breaking her focus. "Very well."

Nad Doubravou svítá
když chór ptáků vítá
jej zpěvem a hlásá
Už vstal nový den!
Ta zpráva se šíří
po Přítěži víří
tam zpěváci hnízdí
tam rozkvétá rmen
Pak stáčí se do Zámku
bez klíčů, kde smetánku
jen marně bys hledal
kde levně lze žít
A dál je vrch Stržíšek
ten zdroj zbrklých rozmíšek
kde kalhoty trhal
kdo trním chtěl jít
Vrch Farský se sklání
nad ovocnou strání
zní v kostele cink
a zpěv Otče náš
Za ním se prostírá
okruh uzavírá
neustálá hlídka
tu Stráž drží stráž
A uprostřed schoulená
je vesnička milená
ji střeží a chrání
ten sbor

S mnou by odešel zákon,
a v metru by zbyli jen černí pasažéři, nešťastní ze svých mrzkých činů,
které by však brzy ztrestali hryznutím odporní psi se sundanými košíky,
jenž by se ze svého skutku netěšili dlouho, protože by je přejela jízdní kola umístěná na prostřední plošině.
Leč nedosti na tom. Od nešikovně pohozené cigarety z rukou již zmiňovaných černých pasažérů vznítila by se propan butanová bomba, rovněž přepravovaná v rozporu s přepravním řádem.
Vzniklá exploze poplašily by dámičky, jenž upustily by zmrzlinu či hamburger a ušpinily si halenku.
To se ale nestane.
Na to neuplatně dbám já, REVIZOR MAN.

“Tady se o píše, jak Cook prvně viděl na domorodcích tetování,” zvedne znovu Antonie hlavu od rozečteného cestopisu. “Nesmírně zajímavé!” Zarazí se. “Víš, co je to tetování?”
“Patrně pilné plnění úlohy tety,” odvětí rozšafně Doramo, ale hned pokračuje, dřív, než po ní sestra stihne hodit další polštář. “Samozřejmě, že vím, co je tetování, četla jsem o tom v Ottově slovníku naučném. Byly tam zmíněny i dva národy od A - přesně si teď nevzpomenu na jejich jména - jejich ženy si prý tetují horní ret, jako by měly knír.”
“To je ohromné!”
“Taky bys chtěla? Z toho by ovšem mamičku trefil šlak.”