DMD 2018

Mravenci s naprostým klidem opustili své úkryty ve škvírách a pochodovali po kuchyňské lince. Věděli, že v pondělí ráno už je tu klid a najdou po víkendu nejvíce drobečků.
Beruška lezla po okenní tabulce, jako by se nechumelilo.
Starý pavouk se vyhříval na stropě nad pecí, kam dopadaly paprsky vycházejícího slunce. Konečně nikdo neječel ,,Fuuj pavouk, tati, pojď ho sundat!"
Pampelišky se zase mohly vesele roztahovat až do záhonu jahod. Ani tráva na nic nečekala, rostla jako o závod.
Bouchnutí dveří od auta následovalo vrznutí branky.
,,No joo, musíme posekat! A vyplejt pořádně záhony!"
Mravenci postupně nenápadně zalézali do škvír.

"Call me Stetson," the Doctor chew on a straw.
The bandits laughed.
"Stetsons are cool," the Doctor failed at a tough western accent.
He spat out the straw, frowning. They weren't properly impressed.
"I'm gonna make this place a clean town! When I leave, the law will stay!" He moved his stetson, attempting a mysterious smile.
The bandits stared open-mouthed.
Through blunder and luck, the town was saved. Soon after, the bored Doctor headed towards his Tardis.
"Hey, Stetson," a bullet missed him by inches. "You were wrong. The law left town with you."
His stetson falling, the Doctor ran.

Richard II. klátil nohama a mlsal. Dole asi dávali něco zajímavého.
Jindřich IV. ho sice doposud obcházel obloukem, ale pobavený výraz jeho osobního černého svědomí ho zaujal. Připlížil se mu za záda, že nahlédne taky.
Jeho zpropadený syn, který přísahal, že se polepší, a podle zpráv zdola se mu to snad i povedlo, se tam cicmal s nějakým černovlasým hezounem. Čtyřka zalapal po dechu, Pětka v ozvěně taky.
Richard se s úsměvem otočil.
„Ještě nějaké připomínky k mým rádcům, bratranče?“
Jindřich zabručel něco ve smyslu omluvy a sklopil oči.
„A to mě žádný z nich nezradil Francouzům.“
Jindřich překvapeně vzhlédl.

„Šaty pomuchlat nebo vyžehlit pod matrací?“
„Vlasy rozdrbat tak? Jinak?“
„Koště! Je pořádně zapavučinovaný? Zas mě pomluví! Už takhle jsem prý intelektelulálka, když pořád něco sepisuju…“
„Abraxasi, máš pořádně načechrané peří?“
„Abraxaxi!“
„Ještě jedno drrrrrrrrable, malá čarrrrrrodějnice!“
„Jaké? Už je konec! Letíme na filipojakubskou noc, nemůžeme ztrácet čas! Stačilo!“
„Se mnou odejde zákon!“
„Fakt? On nějakej přišel? Ještě že jsem ho nepotkala, já bych mu dala!“
„Boty, koště… Kde mám šaty? Aha, pod matrací… pavučiny na obličej… Abraxasi! Co děláš?“
„Píšu to drrrrrrrrrrabble!“
„Jde ti to?“
„Nejde!“
„Kašli na ně! Je filipojakubská noc, nemáme čas! Až zase za rok! Letíme!“

I ti nejpomalejší z nás už jistě vědí, že není dobrý nápad dvounožce upozorňovat, že máme navrch. Konečně, jsou docela přizpůsobiví. A je tu taky ta šikovná věcička, protistojný palec. MY ho nemáme. A víme, jak skvěle se hodí na otevírání kapsiček a otáčení uzávěru na lahvi s oliváčem, (který mám rád, zapište do záznamu.)
Dnes si ukážeme, jak Člověka vzbudit.
Vyskočíme na postel. Zíráme. Přiložíme tlapku. BEZ drápů, Čitu!
Mňoukneme.
Když je ke skříni s jídlem nevyžene ani to, je tu ještě způsob, řekněme trochu... periferní, ale spolehlivý.
Vykadíte se. A NEZAHRABETE to.
Ujišťuji vás, že to zabere vždycky.

"Co chcete?" zasípe hlavní lékař.
"Mlč," odpoví Polír, "a poslouchej. Žádné další živé konzervy z pacientů. Všichni budou mít stejné podmínky. Žádné elektrošoky, lobotomie, eutanázie. Jak obhájíš nová pravidla před Radou, je tvůj problém."
"Myslíš, žes vyváznul lacino?" naváže Prcek, "že až vypadneme, všechno se vrátí do starých kolejí? Zase začnou platit tvoje pravidla? Tak to se pleteš. Představujeme ti nového asistenta, tvůj stín, osinu v tvém zadku. Kompletně převezme převýchovný program. My s Polírem občas zaskočíme. Tvůj pomocník patří do rodiny a budeme chtít vědět, jak se mu daří."
"Věřím, že si budeme rozumět," zářivě se usměje Luciin otec.

„Je to za náma,“ Sirius si oddechl a spokojeně se natáhl do křesílka u krbu. „Člověk by nevěřil, kolik věcí se může stát za jeden jedinej měsíc.“
„Hm…“ usmál se Remus. Nějak ho nenapadlo, co lepšího by měl říct. Na okno bubnoval déšť, v krbu praskal oheň.
„Tebe to nějak vzalo…“ ušklíbl se Sirius.
„Jen nedělej, taky se ti bude stýskat.“
„Možná trochu,“ připustil Sirius neochotně a pomalu přešel k oknu. Chvíli jen pozorovali dešťové kapky. „Tak ať to příště přežijem znovu!“ Proti vší etiketě si přiťukli hrníčky. Čaj s kakaem. Kakao s čajem. Protože tak je to prostě nejlepší.

„Kam jdeš?“ zeptala se téměř vesele. Synovu bundu sjela nanejvýš nesouhlasným pohledem, ale neřekla nic.
„No… trochu se projít,“ snažil se Sirius o nezávazný tón. Úsměv nebyl tak docela upřímný. „Je tu na mě strašnej blázinec.“
„To je zvláštní, že vždycky, když jsi venku, tak je tu najednou klid,“ pobaveně nadzvedla obočí. „Nedívej se na mě jako štěně. To, že kazíš veškerý zákon a pořádek, už není nic nového.“
„Tohle není pro mě,“ pokrčil omluvně rameny.
„Vždyť já vím… Brzo se vrať,“ vyprovodila ho ke dveřím. Dokonce zamávala na rozloučenou. Sirius prkenně přikývl.
Překonal nutkání se otočit.
Už se nevrátil.

Bílé i růžové lampiónky kaštanů zářily naplno. Stříkance na stromech se rychle proměňovaly v jednolitou sytou zeleň. Střemchy a hloží se obalily bělostí, tak jako dříve trnky, nyní odkvétající, ušlechtilé stromové hlohy se ozdobily červenými květy. A ve všech parcích a vilových čtvrtích plnila vzduch sladká vůně šeříků, které se honosily padesáti odstíny fialové.
Vesna spokojeně přikývla. Ještě ji čeká finální práce.
Do přírody doplnit květy planých růží, do zahrad kosatce, lilie, růže šlechtěné a jasmín.
A potom jako každý rok její úloha skončí. Odejde a přenechá vládu Létu.
Ustane čas ve znamení rašení a velkého kvetení, nastane doba zrání.

Redarský byl docela užitečný.
V mnoha směrech.
Dokázal se pohybovat mezi lidmi balancujícími na hraně zákona i mezi těmi, před nimiž si zákony zakrývaly obě oči. Zároveň jej mohla poslat i do nejlepší společnosti - a nikdo se nedivil.
I tak ovšem vystopování ametystového rukopisu trvalo léta. Ale nakonec ho nalezli, po několika předchozích neúspěších jej měli doslova na dosah.
Byl tady, v Citadinu.
Zítra bude nabízen na dražbě konané v rámci Knižního trhu.
Ona tam samozřejmě nemůže, zůstane v utajení. Ale Redarský ho pro ni koupí.
Ať bude cena jakkoli vysoká.
Směšně snadné po tom všem.
Zítra ho konečně získá!