DMD 2023

Svoje vzpomínky počítám
ty hezké, ty hebké, ty něžné
jako knížku v hlavě si pročítám
ty zábavné, ty napínavé, ty úžasné
jako album si prohlížím
ty krásné, ty barevné, ty světlé
když je mi ouzko, ve své hlavě se rozhlížím
a jako symfonii je poslouchám
těm humorným, těm bláznivým, těm dojemným naslouchám
tak dlouho, jak to jen jde
protože není nic jasné
jednou i poslední vzpomínka zhasne
a do té doby jako film budu si přehrávat
ty velkolepé i ty nejmenší
ať mám co vyprávět až někdo bude se vyptávat
třeba o kouzlu sta slov a jak nás témata nešetří

„Držte mě,“ lamentoval dvorní rádce, „ta holka, princezna, si Hloupého Honzu nevezme. Měl jsem pochopení, ale prý se nebude vdávat vůbec! Budeme bez krále!“

Nazítří princezna prohlásila, že čertovské úpisy za duši jsou šmejdění – a postavila ho mimo zákon.
„Ale,“ hlesl rádce.

Pak nechala draky zařadit mezi chráněná zvířata a krmit je zbytky z kuchyně.
„Avšak,“ rádce se zajíkl.

Založila poradnu pro sociálně ohrožené smíšené rodiny macech, nevlastních sester a utiskovaných sirot.

Rádce už to nevydržel.

„Princezno, odcházím do důchodu. Kam bychom přišli! Takhle se tradiční království nevede!“
„Přesně tak!“ rozzářila se princezna. „Taky vyhlašuju referendum o změně na republiku!“

Je čas odejít, uvědomila si Ellie. Minuty v domě běžely jako splašené. Musí předat informace o místě bydliště svým kolegům z kriminálky a čekat co najdou.

Objeví úkryt? Další stopy? Vodítka k vrahovi? Další schránky?

Ukryla sešit zpět do skrýše a opatrně ji zavřela. Brzy se tu stejně vrátí, práce je tady na hodiny.

Zamyšlená přišla k okénku a vysoukala se ven do zahrady.
Tssst, letící šipku nezpozorovala, ucítila ji a vzápětí i uviděla zapíchlou v rameni.
Co to? Kdo? K sakru! Proč?
Silné narkotikum zabralo spolehlivě.
Ruka glock pouze nahmatala.
Pád ztišila tráva.
Ale to už jí bylo jedno.

The wedding had gone as well as such things could. The bride was radiant, and the other bride looked pretty good too. And sure, John was biased, but who was going to ask his opinion?

The bar had been open, and generous, and there had been some very fine whiskey, rich and dark and smokey. (Had been. He wasn't the only reason it was gone, but he had done his share.)

The reception was cleared, the dances were danced, the newlyweds were off doing their thing.

He stood, picked up the last bottle, and flipped the lights off.

Salud, Lily.

Konec.
Otázky s ním spojené se nám převalují v hlavě, spolu s jakýmsi neurčitým strachem, nejistotou, nepohodlím v srdci. Jako jed se nám vkrádají do cév, paralyzují, tahají nás blíž a blíž... k čemu?
"K nicotě," pošklebuje se cosi.
"K lásce," ozývá se jako protijed.
Ten, který nechal v temnotě světa zářit meč před rájem, jako připomínku, že se tam jednou vrátíme.
Ten, kdo jako plamenný sloup vedl svůj národ pouští.
Ten, kdo nechává své slunce svítit, hřát, rozdávat život a radost.
Až se naplní čas, vítězná láska sfoukne plameny, protože ve věčném "doma" bude dostatečně zářit On svou slávou.

Budete se mnou asi leckdo nesouhlasit, ale moderní školství je taková hodně nepovedená drezura. Nějaké ty zkušenosti z první ruky taky mám. To jsem takhle byl na jedné vejšce, a vyučující na termodynamiku odcházela na mateřskou. A já se nachomýtnul už nevím jak k tomu, že jsem ji nahradil v jejím druhém zaměstnání, učitel fyziky a chemie na nedaleké základce. První půlrok dobrý, sice hodně limitovaný rozpočet a vybavení, ale bavilo. Ale pak přišel nový školní rok a ŠVP a další neskutečné píčoviny. A kladlo se důraz na to, aby se látka prosvištěla, ne aby se pochopila. Tak přišel konec.

Udělali vše, co se dalo. Společně porazili Murien.
Ta cesta je změnila. Ellena dospěla. Jan získal dvě skvělé kamarádky. Amélie překonala svůj obrovský strach.
A stejně to bylo k ničemu. Černá bouře se blížila. Runa času byla tatam. Možnosti došly.
Ellena objala otce, chůvu i Jana.
Pak se otočila k Amélii.
„Naposledy?”
Princezna jen přikývla. Do toho polibku vložila všechnu svou lásku i veškerou lítost z toho, že kdyby byla o něco odvážnější, měly by s Amélií víc času.
Pohlédly si do očí. Miluju tě. Nemuselo to zaznít, věděly to.
Bouře vtrhla do zámku a zhasila svíce. Všechno pohltila temnota.

Za pár dní náš regiment opustí Auwaly.
Nemohu to po Markétě chtít. Vzít si vojáka znamená vrhnout se po hlavě do světa nejistoty, nemocí a smrti.
Říkal jsem jí to, když jsem ji naposledy objímal, ona mi plakala v náručí.
Rozmlouval jsem jí to.
Prý když se rozhodne jít se mnou, vezme si dnes červený šátek. Když ne, tak zelený.
Stojím v podloubí, hovořím s ostatními a snažím se ji nevyhlížet.
A pak ji vidím stát uprostřed náměstí.
Jdu k ní.
Podívá se na mě, barvu růží na tvářích, rtech i na živůtku.
Její úsměv je jako osud.
Vítej, milá.

Šla, tvář pokrytou koryty ustaraných vrásek, v nichž tekly potoky slz.
Kameny na cestě se jí vysmívaly, když je obcházela.
Hloupá. Naivní. Co uděláš, až staneš před tím posledním?
Balvanem, který zakrývá vchod k tomu, co stejně nechceš vidět.
Najdu někoho, kdo ho vypáčí, odvětila jim.
Nemusela. Kámen sám uhnul před tím, koho ani smrt nezadržela.
Nečekala, že jí budou věřit.
Ten, kterého pojmenovali "skála", se nenechal pohnout jen tak něčím.
Občas věřila, že by jeho rozhodnutí opravdu nepřemohly ani brány pekel.
Ale Mistr z něj vždycky dokázal dostat odpověď - i tu nejnepříjemnější.
Kvůli němu se bude starat o ostatní.

„Doriane!”
Basil byl vyděšený. Mladý pan Gray mu poslal naléhavý vzkaz, aby přišel, jakmile to bude možné. Basil již potvrdil svou účast na večeři ve velmi vážené společnosti, obratem ale poslal sluhu s omluvou a vyrazil za Dorianem.
Krásný mladík, jeho múza, seděl na posteli, zlatavé vlasy rozcuchané a srdceryvně vzlykal. Basil nedbal vybraných způsobů a vrhl se k Dorianovi.
„Doriane, co se stalo? Povídejte!”
Mladík vzlykl a dostal ze sebe: „Basile…” Přijal malířův kapesník.
„Basile, jen mě obejměte.”
Basil byl tímto požadavkem poněkud zaskočen, Dorian ale uchopil jeho paže a omotal si je kolem ramen.
„Držte mě a nepouštějte.”