DMD 2023

Jestli se Rojvol Raddle kdy přiblížil lásce, byla to láska k absolutní moci. V každém aspektu jeho života. Nikdy se neštítil znásilnění, v prvním manželství si ho užil dost; destrukce neodmítajícího, který touží po bolesti, který o ni prosí, byla ale nakonec tím, co potřeboval.

Bellatrix měla být dokonalá. Chápala každé jeho přání, doplňovala ho. Nakonec mu nezbylo, než ji zničit a nahradit, nejdřív čistě společensky. Barty Skrk mu zachránil život. Zcela nezištně, bez váhání. Svěřil mu roli své ženy, on přijal, velice rád.

Viteál Raddleovi rozerval duši i mysl, byla to ale jeho poslední láska, která udusila zbytek člověka.

Vo dverách sa zastavím. Lúčim sa s naším domovom. Zhasínam svetlo, zamykám dvere. Kľúč vkladám do obálky s pokynmi a vysvetlením. Edith zajtra prepustia. Som si istá - zvládne to.
Na našom mieste si v objatí užívame výhľad osvetlený splnom.
„Keď som sa vracala z cintorína, zbadala som malé dievčatko skákať do kaluže. Za iných okolností by naša Anika bola rovnako veľká.“
Pohladí ma po brušku:„ Už budeme všetci spolu.“ V jeho hlase cítiť smútok, ale i nádej.Otočím sa k nemu:„Je čas zavolať vlkov.“ Vkladám svoju ruku do jeho. Spoločne vykročíme do prázdna.
Zostávajú po nás dve biele pierka.

Dneska už to není, co to bejvalo. Kam se ten svět řítí? Jó, to za mejch mladejch let… Ale ty mladý dneska? Darmo mluvit!
Našemu řemeslu se pořádně nevěnujou, neví, co by, líný jsou až hanba, nic je pořádně nebaví, nezajímá, kdepak hledat u nich nějakou zvídavost a kreativitu!
My vymejšlely různý variace známejch lektvarů a snažily se přijít i na něco novýho, ale ty dnešní holky? Škoda slov!
I na to lítání koštěti jsou líný.
A sabaty? Taky škoda slov! Ani ustrojit se pořádně neumí!
Tuhle přišla jedna taková, a co myslíte, že měla ve vlasech? Čerstvě nařezaný kočičky!

Měsíční sinalý svit,
Natahuje perel nit,
Kapky jarního deště postříbří tiše,
Hledí s úsměvem z té velké výše,
Zrcadlí se vlnky jezera, příroda vůkol spí,
Dokonce i bludička o tanci na planině sní,
V křoví objeví se kožich vlčí,
Zakrádá se lovec, nevyje, jen mlčí,
Po obloze temné mraky táhnou,
Koruna na korunu větvemi si sáhnou,
Listy otrhané v povětří létají, víří,
Do neznáma, ztracené, odváté míří,
Tu a tam obloha prosvítá,
Pastva pro oči se naskýtá –
Hvězdička za hvězdičkou nesměle vykukují,
Pronásledovány neustále tou černou slují,
I poslední světluška noci jest pohlcena,
Obloha do pláště bouřky se halí celá.

Začaly jsme v srpnu. Tys sebrala všechnu svoji kreativitu a tvůrčí síly, já zase drzost tvářit se, že umím zacházet s Audacity.
O dvacet pět epizod a čtyři rozhovory později tě slyším za každým tvým slovem na obrazovce a odposlouchala jsem i výslovnost esejinu (ačkoli v posteli mu budeme nadále říkat radši pane).
Jak tak brejlím do vln tvého hlasu (hledajíc to zatracené j), začínám si všímat obrazů, které mi maluješ různými odstíny frekvence.
Ptáček v letu.
Kopce a velehory, prolákliny a údolí kouzelného světa, který nikdo jiný nevidí.
Děkuju, žes mě vytáhla na tuhle cestu. Oh, captain, my captain!

Na krasobruslařském mistrovství brouků v kategorii tanců na ledě nečekaně zvítězili světluščí sportovci. Do svého programu zařadili kromě obvyklých figur i světelné prvky a ozvláštnili tak sestavu o světelnou show. Šlo o riskantní krok, právě kreativní pojetí choreografie však pravděpodobně světluškám zajistilo rozhodující body.
„Pokud bychom skončili poslední, asi bych už nikdy nesvítil,“ přiznává krasobruslař.

Je pravděpodobné, že v příštích ročnících budou světelné prvky zakázány, protože jejich použití diskriminuje ty soutěžící, kteří schopnost svítit neovládají. Hlasitými zastánci co nejrychlejší úpravy pravidel je například bruslařský pár potemníků.

Minimálně do doby, než ke změnám dojde, však letošní zlatí medailisté mohou zářit štěstím.

Štetec zľahka kĺže po papieri. Zanecháva za sebou bolestivý príbeh. Musí byť vypovedaný.
„Pani doktorka, vaše moderné postupy nezaberajú! Jedna nerušená hodina s Edith! Po dvoch hodinách sa podvolila
Mníške padol pohľad na obraz. Výsmech zmizol, lipa zavoňala.
„Tiež mi ublížil. Napi sa,“podávam jej odvar zmiešaný so svätenou vodou,„obraz roztrhaj. On už má svoj trest za sebou.“
„Videla si môj príbeh?“
„Videla som príbeh vás všetkých. Aj koniec môjho. Teraz je na čase nechať Edith žiť ten jej.“
Váhavo sa napila. Po hodine nezostala ani kvapka odvaru. V okolí sa vznášali zvyšky 80-tich obrazov. Edith bola konečne voľná.

„A co když to nevyjde?“ odvážila se zeptat Pepřenka, když stáli před bránou vojenské základny.
„Vyjde to,“ řekl s jistotou v hlase Adam.
„Ale nemusí to vyjít. Oni jsou Jezdci Apokalypsy a my jen děti,“ namítl Wensleydale.
„Kdyby to nevyšlo, měl jsem vás fakt rád,“ odtušil pohřebním hlasem Brian.
„Ale huš, určitě to vyjde,“ nenechal se zviklat Adam.
„A kdyby ne, tak vězte, že jste byli nejlepší parta, ve kterém jsem mohla být,“ slavnostně pronesla Pepřenka.
„Ale ono to vyjde. Protože my to tu máme fakt rádi a nechceme, aby svět skončil.“
S těmi slovy se rozjel vstříc otevřené bráně.

Lucius zmizel, jakmile spatřil Izzyho, který vypadal, že se na ně vrhne a rozcupuje je na kousky.

Frenchie k Izzymu přiskočil a chytil ho za ramena.

"Hej, zlato, poslouchej mě! Vím, že jsi chytrý a víš, jak to všechno je. Vsadím se, že jsi dávno tušil, že Lucius žije, protože začalo mizet jídlo. A určitě taky víš, že kašlu na nějaké plány. Oba jsme se teď lépe poznali a já zjistil, že s tebou rád trávím čas..."

Izzy frustrovaně zavrčel. Opravdu chtěl věřit, že je to pravda, a ještě více chtěl, aby ten hloupý bard konečně zmlkl.
Tak ho políbil.

Otevřeným oknem zpíval Bowie, že všichni můžeme být hrdinové a Draco mu přizvukoval. Je s podivem, jak se pyšný Malfoy vrhl na mudlovskou kulturu, pomyslel si Denis a zařval: „Jsem doma!“
„Nazdar, jak se má můj hrdina? Co zpráva pro ministra? Dáš si stejk?“
„Jsem unavený. Zpráva dopsána a odevzdána. Stejk si dám, mám hlad jako vlk.“
Draco naložil maso a opečeně brambory na talíře.
„Povídej, přeháněj.“
„Za prvé, tvá sláva se dotkne nebes, protože jsi svým lektvarem uzdravil Starkovou. Za druhé oba návrhy jednak na genealogický průzkum a jednak na zkoumání magické úrovně ZAPOMEŇ byly přijaty.“
„Paráda, pojďme spát.“