Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Dlouho jsem váhala jestli tohle, nebo Lobéliin dopis :) Ale tohle nakonec zvítězilo protože...inu, protože mě to jaksi podvědomně nutí vycenit zuby v úsměvu :oD
"Takže vy říkáte, že najednou nemáte vůbec chuť k životu?" otázal se zamyšleně pan Vančura, nejlepší psycholog v Praze.
PŘESNĚ TAK, potvrdil Smrť a spokojeně pokývl kosou.
"Aha-hm," protáhl zamyšleně pan Vančura a cosi si načmáral do bločku, "a necítíte se někdy sám?"
SÁM? ANO, MYSLÍM, ŽE TO JE VÝSTIŽNÝ VÝRAZ PRO MŮJ ŽIVOTNÍ ÚDĚL.
"Pak je to jasné, pane Smrť, chybí vám žena!" Pan Vančura si spokojeně protřel ruce zatímco Smrť na něj nejistě mžoural modře zařícíma očima.
ŽENA?
"Přesně tak. Musíte si nějakou najít a všechno bude v pořádku. Takže, jaká by měla být vaše ideální partnerka?"
ZUBATÁ?
O tomhle si myslím, že se mi snad povedlo nejvíc. Smůla, že Magie pro začátečníky je poměrně neznámá, nicméně drabble se dá číst i bez znalosti fandomu. Kdo ví, třeba někoho tou svou povídkou k přečtení kánonu nalákám. ;)
Téma: Klepeta
Složit zdivočelý příborník z dvěstěpadesátého byl úkol pro hrdinu, jak v minulém díle princi Křídloňovi důvěrně sdělilo orákulum lístkového katalogu. Festovní kus nábytku nebezpečně mával naostřenými klíšťkami na koblihy a podupávání zakřivených lvích nožek bralo odvahu všem, kteří byli tak pošetilí, aby se odvážili do jejich blízkosti.
Vzhledem k tomu, že tenhle díl Knihovny pro ně nahrála Talis, se Elisabeth předčasně nedozvěděla, jak dopadne Princ Křídloň, využiv pomoci pirátských mágů, kteří se hned potom, co ho vlákají do naostřených klepet příborníku, vypaří po anglicku, a nebýt Lišky, zůstal by v nich viset jako kobliha doteď...
"Vzbuď se, Elisabeth, televize hoří!"
Nakonec jsem se rozhodla vybrat drabble, které mi nejvíc zvedlo náladu. Bylo mi ten den smutno a ještě navíc vyšla dvě přesmutná májovská drablata, a já měla vždycky pro toho ubohého vězně slabost - tak jistě, byl to loupežník a taky ta otcovražda, ale kdo z nás je dokonalý, že? A když jsem navzdory třem krvelačným autorům dosáhla pro Viléma happyendu, udělalo mi to tak dobře...
Takže AU, pro Dangie a pro Lejdynku a taky pro všechny milovníky šťastných konců ;)
Jo, a některé kousky jsou od pana Máchy, ale ty jistě poznáte.
„…zemi milovanou, kolébku mou i hrob…“
...tu poslední myšlenky odsouzencovy přerušeny jsou hlučnými údery kopyt a divokými výkřiky. Dvé známých silných paží do sedla jej zdvíhají, zatímco houf zbojníků ostrými meči drží v šachu vojenský pluk.
Nehnutý stojí lid i kat, zatímco vězeň jest ku svobodě unášen. Když nad dálkou temných hor poslední požár plá a v hluboké ticho měsíce vzchází zář, jsou již daleko. Pátravý pohled Vilémův jeho uchvatitel rozpačitě oplácí.
„Měli bychom odjet,“ navrhuje. „Přesunout se pod slunce jiného světa. Možná Itálie - loďky bílé – věž – město – bílých ptáků rod – vše stopeno v lůno vod…“
„Proč ne,“ souhlasí Vilém.
Ten rozpačitý únosce pochází z Dětinství mého věku od Dangerous.
V zásadě bylo hrozně těžké vybrat jednu. Původně jsem chtěla dát svoji bajku, ale nakonec mi přišlo, že tenhle kousek se dá chápat zcela samostatně, bez toho všeho zmatku okolo, který jsem tím různým mozaikovým skládáním vytvořila. Navíc to byl jediný zoufalý (a nakonec neuskutečněný) pokus o poezii.
V rámci historického poučení ještě jednou říkám, že dáma pobouřená Kristem je Alžběta Stuartovna - česká královna.
Téma č. 28: Růže
Rytíř chrabrý ze země růže přijel do vlasti bílého lva. Věrně a dobře lilii bílé, již pobouřila nahota Kristova, sloužil. Jméno jeho ne nadarmo znělo jak upomínka Ráje, mládec sám měl vzezření jak anděl. Nad rámec povinností, poupátka bílá, zajíčky bez lsti, rád zbavoval jejich nevinností. Za bradu vodil kudy jen chodil, na každém prstě tři. Jen jeden beránek ďáblovi s andělskou tváří se vzepřel.
A rytíř bez cti zpět do své vlasti nedojel. Konec hodný zrádného reka – malá díra ho otevřela z druhé strany než by čekal, z koně spadl, s růžicí přes celá záda, neviděl nikdy svého vraha.
Děkuju všem, co si moji "třicítku" oblíbili, ráda jsem ji pro vás psala.
kytka: Král a podomní obchodník Král Miroslav nakupuje, byť nepřesvědčen o kvalitě.
Smrtijedka: Láska ke květinám . Jestli tenhle král není horší než zvíře!
Aveva: Zde by měly kvést růže . Na rozdíl od předchozího tady člověk nějak tu lásku ke květinám chápe.
Gwen: Bezvadné řešení . Prevence jako předpoklad happy endu bez těch strašných stoletých okolků.
mila_jj: Šestka vlevo dole . Chudáček vlk, v žádné verzi to nemá úplně snadné a bezbolestné.
Wee-wees: Nemrtvá princezna . Nedrážděte princezny! A ta poslední věta! :)
Carmen: Šlépěj poslední záchrany. Být princovým rádcem není žádná legrace!
Hippopotamie: V nepravé poledne .Nemám ráda změny času, a důsledek v podobě hladové polednice taky není nic moc! Chudák stařenka.
Persikka: Špatná zpráva . A další kousek, při kterém se srdce svírá soucitem.
Aplír: Prchavé štěstí . Jímavá cesta letním podvečerem za bohatstvím, které nestačí omrzet.
Proč právě tohle drabble zařadit do autorova výběru je nasnadě: Ačkoliv se jedná v podstatě o přepis komiksové scény s využitím dialogů přímo z ní, má pro mě nezaměnitelnou chuť a vůni. Filmová Vrána je totiž moje srdeční záležitost a je v lecčem první. Je to první film natočený podle komiksové předlohy, který jsem kdy viděla. První film, který mě přivedl k žánru fantasy, ke thrilleru, první film s hororovou atmosférou, na který mě jako malou nechali koukat. Je to film, ke kterému mě přivedl můj bratr. Vidím to jako dnes, jak jsem pozdě večer seděla před televizí, bylo mi snad devět nebo deset let, a chápala jsem svým dětským mozkem jen málo. A pokaždé, když jsem ho viděla znovu a znovu, chápala jsem o trochu víc. A nové, rozšířené, vydání komiksu, mi ještě o trochu víc otevřelo oči. Je to cca 15 let, od chvíle, kdy jsem Vránu viděla poprvé a dodnes jsem ji nedokázala pojmout úplně, protože to ve skutečnosti ani nelze. James O'Barr si vyčítal hodně věcí, prožil hodně bolesti a přetavil tu bolest a vinu a vztek do milostného příběhu. Je starý víc než 30 let, je plný násilí a metafor a temnoty, ale je nádherný a vždycky bude mít co říct.
„Nemohl jsi ji zachránit, Eriku.“
„Měl jsem...“
***
Ten vyděšený pohled v koňských očích už viděl. I tu nezměrnou bolest. Kdysi dávno. Z prázdného vlaku? Ano, určitě z vlaku. Z vlaku, kde lístky kontroloval kostlivec v klobouku. Z vlaku, který po vedlejší koleji nikdy žádný jiný vlak nemíjel. Záblesk bílé přerušený rudými krůpějemi tekoucími z ran způsobených ostnatým drátem. Co jen dělal tady v Huertgenském lese?
„Už jsi někdy slyšel koně hrůzou ržát?“
„Zastav to!! Prosím, zastav to!!“
„Nemůžu to zastavit - je to tvůj sen.“
„Co mám udělat?“
Nemohu ho zachránit, stejně jako jsem nemohl zachránit Shelly.
„Bůh mi odpusť.“
BOOM!
Četla jsem, co se dalo. Přečetla jsem strašnou spoustu výborných drablat, to si pamatuju. Ale nepamatuju si ty drablata. Letos prostě nějak hlava nebere a zřejmě potřebuje pořádnou ránu palicí. Takže možná až si něco přečtu zpětně, ještě nějaký individuální výběr udělám, ale zatím to vezmu hezky ve velkém:
V první řadě a na prvním místě moje královna letošního DMD Kleio a její úžasná barokní série Třicetiletá. Například bajka Beránek a Had, ale za přečtení stojí celá.
Mám příležitostnou slabost pro Rusko a tragický příběh Tamary Ivanovny v sérii Ruská věc od Mivky se mi taky moc líbil. Například Volba.
Svérázné šesté století by rovněž nemělo být přehlédnuto. Třeba Práce a princezna, ale za přečtení to stojí celé. Autor Champbacca.
Dvě budečské série:
Jednak dechberoucí a skutečně děsivý horor od Arengil Šerá brázda , druhak napínavá povídka na pokračování o energetickém upírovi od Amaranty Nová známost
Ještě jedna, jak jsem mohla zapomenout? Celou dobu na to myslím a nakonec mi vypadla. To je tak, když přitom člověka junior kouše do nohy. Série o Skřivánkovi od Terdy, třeba Přístav na druhé straně.
A ještě tři ne tak úplně seriály, spíš tematicky laděné řady:
Shakespearovská drablata od Čespíra, například Budoucí strojvůdce,
poučná drablata z oblasti vědy od mila_jj: mimo jiné Camera obscura
a svérázná pohádková drablata od se.ida, především šílená Za hory za doly.
Ačkoliv se to vyvinulo víceméně náhodou, stát se pohádkářem nakonec bylo neobyčejně zábavné. A když došla klasika (já vlastně moc pohádek neznám), ukázalo se, že Křemílek je více než ochotný stát se akčním hrdinou.
Ale nejraději mám tuhle. Už pro tu představu, jak dlouho asi trvá poledne v tom předlouhém polárním dni... ;)
Hnusný pomluvy! Kór s tím zalknutým dítětem!
Tahle rodina nebyla domov. Mlátili se navzájem, malýho mlátili voba. On si ji bral s outěžkem, děcko nenáviděli a pravej otec… no, hádám, že to „cikáně“ nebyl jen řečnickej vobrat.
Moje žena… prostě chtěla dítě. Nám nebylo přáno a Polednice se úřadům nezdála jako vhodná pěstounka pro žádnýho sirotka.
Neřikám, že tohle bylo nějaký čistý řešení. Jenže kdoví, jak by klouček dopadl.
Žijeme teď radši za polárním kruhem. Poledne bejvá většinou jen na hodinách, ale když přijde to pravý, táhne se pěkně dlouho.
Malej běhá po ledu a oči mu září jak Severka.
Záhy po spuštění akce jsem si všiml zajímavého paradoxu, že drabbly, které se mi líbí, mají často mnohem méně kachen, než jiné. A tak jsem sáhl po jednom podlém exploitu a vydal se bojovat s nespravedlností tím, že jsem desíti z nich dal dvě. Jo, jsem chuligán a přijdu do pekla etc etc.
Pírko od Dangerous, protože žeru absurdity a tady to vlastně celé začalo. Toho, že tam slibuji to víckrát neudělat, jsem si vědom, nicméně jsem vždycky inklinoval k chaotickému zlu, že...
Kočka bez šklebu od Blueberry Lady, Šklíba je obecně moje asi nejoblíbenější... entita z Alenky, a tahle je zpracovaná naprosto špicově. A i když pak počítadlo vyletělo do nebeských výšin, už jsem to nemohl ani nechtěl vzít zpátky.
Tammanyho mazadlo od Mairam, protože k dokonalosti chybí jen málo (opravitelné překlepy) a podle mě měl podobně skončit i kánon, ta poslední třetina originálu je prostě děsně nudná.
Krížová výprava a jej problémy od Urrsari, protože tenhle přístup my, hoši z Valhaly, prostě nemůžeme neocenit. Plus ta maďarština mi k tomu sedí jak prdel na kachnu, nebo jak se to tady říká.
Kališnické velitelství od Šmeldy, protože představa husitů, kteří málem říkali Ni, je v kombinaci s tím zbytkem vysloveně skvostná.
Společná minulost od Demise. Protože přijít sem s něčím takhle interním, co tady naprosto nikdo nemohl pochopit, to chce koule.
Jedijské schopnosti od Gwen, protože nám tím dala tip na příští dovolenou.
Kovovou mlhou od Lejdynky, protože tohle je prostě boží. Ideální protilátka na tu hromadu pseudomoderní rádobyintelektuální kvazipoezie, kterou jsem ten den četl jinde.
Stará škola od Avevy. To sice drabble není, ale kachny to dostávat mohlo a mělo.
Ve skutečnosti jich tedy bylo devět a jeden z nich ani ne regulérní, takže jsem vám názvem sprostě lhal. Jsem já to ale padouch triplovaný, co?
I jako padouch nicméně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a že by příští rok neměly být kachny anonymní.
Nauč se bát - Birute
Návrat domů - Jacomo
Probouzení mrtvých - Julie
Golem to chápe - Ebženka
Ultimátní srabství - hidden_lemur
Meluzína - Danae
Praskliny - Lejdynka
Na Velký pátek - Aveva
Poslední myšlenky Jayneho Cobba - Rya
Když vám proběhne celý život před očima - Aries
Kdybych jich mohla dát víc, připíšu sem určitě i Životní pád od Aplír nebo Na vřesovišti od Terdy. No, nejspíš by jich bylo mnohem víc, protože letos vznikla hromada krásně temných drabblat. :)
