DMD č. 22 pro 22. 4. 2013. Téma: Krásná neznámá

Společenský večer odborné akce je v plném proudu a Lutobor se konečně osměluje vyzvat k tanci hezkou účastnici.
"Smím prosit?", táže se a ona kývne.
"Lutobor Šabršula, jméno mé", představuje se na parketu.
"Neznámá", odvětí ona.
Nějaká netykavka, myslí si Lutobor, nicméně trpělivě pokračuje v konverzaci. Po taneční sérii spolu oba končí u baru, kde záhy nastává obrat.
"Víš co, Lutobore, říkej mi Filoméno."
"Díky", praví Lutobor a po přípitku na tykání se osměluje:
"Ještě neznám tvé příjmení..."
"Ale znáš."
"Pravila jsi: neznámá."
"Ano, Neznámá, jsem Filoména Neznámá jako ty jsi Lutobor Šabršula", praví Filoména a oba se tomu rozesmějí.

"Má krásná paní, paní mého srdce jediná, tamtadydam,
popřej mi popatřiti na světlo vlasů tvých a lesk tvých očí, tamtadydam,
nebo naopak, ó hvězdná paní, lesk retů a růže ojíněná, tamtadydam,
odpusť mně nebohému, neb text si tu nikdy nevybavím, tamtadydam,
hrbu však nemám a v kord se bíti neumím, tamtadydam,
po věžích nešplhám, ni necloumám provazem zvonovým, tamtadydam..."
"Ssst, milovníku!"
"Neruš! Pěju."
"To nejde přeslechnout. Víš vůbec komu?"
"Nevím.
Má nádherná, má Butterfly, můj lístku jasmínový..."
"Podívej se nahoru."
"Koukám tam celý večer, celý večer hledím k tvým oknům, tamtadydam..."
"Jsou vysklená a okenice zpuchřelé!"
...
...
...
"A co? Tak cvičím!"

Ráno vstáváš za horami,
rosou tvář si omýváš,
když se v oči vrátí jiskra,
na cestu se vydáváš.
V přístavu pro dobrý vítr
zahvízdáš si bujaře,
z palub lodí potom lákáš
suchozemce na moře.
Mnohý z nich pak břehům rodným
bez meškání zamává,
za tebou ho srdce táhne
krásko neznámá.
K večeru se do růžových
barev oděješ,
s ptáky písně cizích zemí
tiše zapěješ.
V noci tančíš lesním šerem,
světlušky tě provází,
po modravém baldachýnu
třpytky rozházíš.
Kamarády toulavé si
k táboráku zavoláš,
na kytaru hrát ti budou,
krásko neznámá.
Krásko jedinečná,
krásko lákající,
krásko nedostižná,
dálko neznámá,
dálko neznámá.

„Kdo jsi?“
„Jsem všechno a nic.“
„Kdy tě můžu potkat?“
„Stále a přesto nikdy.“
„Kde tě můžu najít?“
„Jsem všude a nikde.“
„A co máš ráda?“
„Odvahu, touhu jít za svým snem, oči dokořán.“
„Jak tě můžu získat?“
„Nikdy mě nezískáš, ale část života spolu můžeme sdílet.“
„Jak dlouho budeme spolu?“
„To záleží na tobě. Každá chvíle má svou cenu.“
„Cenu, jakou cenu myslíš?“
„Za všechno se dneska platí. I když platba nemusí být vždycky hned.“
„A kdy se platí?“
„Na konci každé cesty.“
„Řekni mi prosím, kdo jsi, krásná neznámá.“
„Jsem Cesta. Cesta životem se všemi jeho nekonečnými možnostmi.

Už toho měl právě dost. A to nejenom materiálu. Všeho. Vlak má jet až za hodinu. Posadil se tedy a protáhl unavené nohy. Slunce mu oslepovalo oči, jak se rozhlížel okolo sebe. Vtom ho uviděl, osamělého a mlčícího, jako by skrýval nějaké tajemství. Krásný růžový ostrůvek mezi ostatními barvami. Byl mu povědomý, a přece neznámý. Nechápal, že si ho nevšiml už dřív.
Možná doopravdy něco skrývá, napadlo ho. Vstal a popošel, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Vykukoval zpoza vysokých stébel trávy.
Přidřepl k němu a prohlížel si pečlivě všechny rysy. Vypadalo to, že skutečně našel zatím neznámý hybrid hledíku.

[„Jess, Jess, Jess, Jess,“] přilítl do lodi jako Speedy Gonzales s nadváhou, [„musíš jít se mnou.“]
„Co se děje?“ vyskočila z koupelny s mečem v ruce připravena i na samotného Darth Vadera, ale jak spatřila Simbovu tvář, oddechla si.
[„Viděl jsem ji! Tu, o které všichni mluví a kterou chce každý mít! Tu, pro kterou zahořela mnohá srdce láskou a které zůstala navždy věrná. Naše pohledy se střetly a vesmír v ten okamžik přestal existovat. Byl jsem jen já a ona. Nadýchaná a voňavá. Jednoduchá, přesto dokonalá… udělám vše, jen abych ji mohl poznat!“]
„Tak já ti tu koblihu koupím…“

„Tak si to vyskúšajme. Ste napríklad v bare.“
„V mliečnom?“
„Čože? Ako v mliečnom? Prečo v mliečnom? Snáď sa nechcete zoznamovať s krásnou neznámou v mliečnom bare. Na zoznamovanie s krásnou neznámou je potrebné správne prostredie, správna nálada, správna atmosféra. To v mliečnom bare nemôžete dosiahnúť.“
„Keď ja do iného nechodím.“
„No tak sa nečudujte, že máte taký problém zoznámiť sa s krásnou neznámou. Krásne neznáme do mliečnych barov nechodia. Najprv sa z nich musia stať krásne známe. Keby ste sa chceli zoznámiť s krásnou známou, to môžete aj v mliečnom bare. Ale s krásnou neznámou? To budete musieť inam.“

„Ach můj Bože,“ nechal se slyšet upír, který bude později známý jako Viktor, a měl co dělat, aby nezíral příliš.
„Cha cha bhehehe,“ odpověděl mu jeho malkavianský kamarád Qgi a měl co dělat, aby polkl slinu.
„Teda, chalani, táto baba, to je kus,“ připojil se souhlasně zarostlý gangrel Joža.
„Neznáš ji?“
„Nie, vidím ju prvýkrát.“
„Hi hi bha.“
„Pravda, nesmíme ji polekat. Kdo bude pít první?“
„Ten, kto ju videl prvý.“
„Hei hé,“ začal Qgi radostně mávat rukama pod nohou.
„Tí jebe?“ vyjel po něm Joža. „Po teba nepijem. Si cucneš a je z nej magor. Nemienim to chytiť taky.“

„Dám ti jednu radu do života synu. Když se jí budeš řídit, dotáhneš to daleko.“ Děd odstrčil jedno z mnoha zaměnitelných vnoučat a pokračoval. „Zaprvé si nikdy s žádnou neupleť dítě. Dítě znamená konec. Spi si s nima, užívej si, ale vždycky s ochranou a rozumem,“ kynul stařík varovně prstem.
„Zadruhé nepij, když si s ženskou. Pak z tebe dostanou všemožné sliby. Třetí bod je důležitý. Aby ti neztloustla a nezlenivěla, nikdy ji nesmíš poznat blíž. Krásná znamená neznámá. Je to objekt touhy,“ dodal.
„Ale nejdůležitější je si nikdy žádnou nevzít, nebo si to vyžereš stejně jako já,“ zasyčel nakonec.

"Čau Honzo, přinesl jsem ti kafe."
Žádná odpověď.
"Ehm..., Honzo? Máš tu kafe."
Nic.
Jirka opatrně přistoupil ke kolegovi hrbícímu se nad deskou stolu. Položil hrnek s kávou vedle. Bez reakce.
"Můžeš mi říct, co tu vyvádíš?"
Honza se konečně probral.
"Jirko! Mrkej na to, něco jsem objevil."
"No to musí být sakra objev, že kvůli němu ignoruješ ranní povbuzovák. Co to -"
Jirka se zarazil.
"Můj bože..."
"Jo, to jsem říkal taky.
"Ta je tak..., tak nádherná."
"Úžasná."
"Perfektní"
"Koncertní."
"Dokonalá."
"Božská."
Na papíru se úhledným písmem skvěla rovnice s jedinou neznámou x. A byla to skutečně krásná, překrásná neznámá.