Rychlé šípy

Na jakýkoliv problém byla maminčina odpověď vždycinky stejná...

„Himbajz! Natáhl jsem si sval!“
„Sněz banán, drahoušku.“

„Štípl mě komár!“
„Dej si na to banán.“

„Je mi nějak zle, nemůžu do školy...“
„Vem si banán a mazej!“

Prostě dělala, jako by měly banány spasit svět. Až později se ukázalo, jak velkou pravdu měla...
To jsme zase jednou hrdinsky prchali ze Stínadel, tlupu hulákajících Vontů v patách, když se ten nejrychlejší zničehonic rozplácl na zemi jako žába. Všichni ostatní se svalili na něj a vytvořili velmi ošklivě klející hromadu.
Tehdy jsem ji zmerčil a prozřel jsem – byli jsme zachráněni slupkou od banánu.

Velikonoční volno je príma, když můžete jet na výlet s kamarády, je to ještě lepší. Počasí úplně skvělé. A k tomu ještě čerstvě napečené dobroty od mámy s sebou…
Jenomže když věci vypadají až moc dobře, obvykle se něco pokazí. Výlet s kamarády, to je dobrodružství. A tak se nechodí jenom po pěkně vyšlapaných cestičkách, je potřeba také šplhat do strání i do skal, přeskakovat potoky, přelézat na kládách přes propasti.
A občas se to nepovede a najednou letíte do vody. Pak je samozřejmě mokré úplně všechno, co s sebou máte. Skrznaskrz.
Takže z křupavého mazance je rázem beztvará mazanice.

"Sirky."
"Tužka."
"Papíry."
"Pravítko."
"Úhloměr?"
"Ne."
"Vlastík!"
Hlasitý smích napříč klubovnou.
"Dál, dál, neztrácejme čas, říkejte."
"Sirky?"
"Zaznamenáno."
"Provázek."
"Špendlíky."
"Výborný nápad."
"Místo papírů bych mohl vzít takový šikovný notýsek, má dokonce linky."
"Není to zbytečné?"
"Není, píšu si."
"Křídu."
"Dvě křídy."
"Barevné křídy."
"Nejdeme počítat příklady k tabuli, bílá stačí."
"Napiš pětkrát, ať máme každý pro jistotu svoji."
"Píšu křída bílá, pětkrát, hotovo. Další nápad."
"Sirky?"
"Sirky máme napsané jako první."
"Copak nedáváš pozor?"
"Myslel jsem na Bílého delfína."
"Jak to souvisí s tím, co si máme pořídit před výpravou za ježkem?"
"Nijak. Máš tam sirky, Jindro?"
"Himbajs, Rychlonožko!"

Jarkovi Metelkovi bylo těžko u srdce. Už od prvního setkání s dvojníkem jeho nejlepšího kamaráda ho svíralo podezření, se kterým se nikomu z klubu nemohl svěřit.
Jejich chování bylo úplně jiné – na jedné straně upřímná povaha Mirkova, na druhé nafoukané vystupování Vonta Daneše. Ale jinak byli tak děsivě stejní... Vlasy, oči, postava... Dokonce si všiml, že mají stejnou jizvu na holeni.
Všichni se ochotně přiklonili k vysvětlení, že se jedná o náhodného dvojníka. Ale jak velká byla pravděpodobnost, že dva tak jeden druhému podobní chlapci nebyli příbuzní? Co když jejich klubový vedoucí neměl ve Stínadlech jen dvojníka, ale zlé dvojče?

„Zahajuji schůzku klubu,“ řekl Mirek Dušín. „Nevím kolikátou, protože si nevedeme zápisy.“
„To máš fuk,“ opáčil Jarka. Měl na hlavě čepici, i když seděli v místnosti.
Rychlonožka žvýkal žvýkačku.
„Nevadilo by, kdybych vzal na víkendovou výpravu Haha Bimbi? Před týdnem jsem jí půjčil Mladého hlasatele a od té doby se občas vodíme za ruce…“
„I na veřejnosti?“ zaječel Mirek.
Špinavá cikánka se lekla a upustila křišťálovou kouli na zem.
„Já ukázala, ty platíš. Věštbu i tu kouli.“
Mirek se zoufale chytil za hlavu.
„Chtěl jsem ukázat, co by se stalo, kdybych v klubu trochu polevil s kázní. Ne tuhle… anarchii!“

Naše společnost Rychlé šípy, s.r.o. má po valné hromadě následující strukturu.

Otakar Losna - ředitel
Em - vedoucí technického úseku
Jarka Metelka, Červenáček, Štětináč, Bohouš, Tyčka, Bago, Strašoun - Výroba
Rychlonožka, Jindra Hojer - Prodej
Dlouhé bidlo - ostraha
Jestřáb - PR
Antonín Pírko - vývoj
Haha Bimbi - účtárna
Mirek Dušín - úklid

S ohledem na restrukturalizaci a modernizaci očekáváme, že v prvním kvartále zdvojnásobíme produkci létajících kol, zejména s ohledem na expanzi do trhů okolních států. Proto plánujeme nabírat nové obchodní cestující. V případě zájmu o dlouhodobé zaměstnání napište přímo do redakce Mladého hlasatele.
V příštím roce také uvedeme na trh také novinku - létající koloběžku.

Když otevřeli ježka, pochopili, že ještě neuzrála správná doba. Létat na kole, kdo to kdy viděl?
Roku 1922 začala rokycanská firma vyrábět jízdní kola. Chlapci, teď již muži, sportem vždy doslova žili. Rozhodli se tedy, že vloží svou důvěru právě v tuto společnost. Létající kola se pod vedením československých konstruktérů stala světovým fenoménem. Jejich slávu utnula až válka. Létat vzduchem již nebylo bezpečné. Po válce se létající kola pomalu ale jistě znovu vrátila do vzduchu.
Lidé dokázali mnohé. Dobyli vesmír, dosáhli křehké rovnováhy a znovu ji rozbili.
Ale kola létají dodnes, odkaz Jana Tleskače žije dál.
Ukazujte prosím, kam letíte.

První. Sloužil mu jako opěra.
Druhý. Používal ho místo pravé ruky.
Třetí. Byl důležitý kvůli obraně.
Čtvrtý. Sloužil k lovu a přijímání potravy.
Pátý. Téměř nepostradatelný pro zmatení nepřátel.
Šestý. Užitečný k zachycení veškerých nečistot.
Sedmý. Docela dobrý pro udržení dlouhodobé zábavy.
Osmý. Potřebný k vytvoření drsné a tajemné pověsti.
Devátý. Čistě a jednoduše na okrasu.
Desátý. Přebýval jenom tak do počtu.
Jedenáctý. Bezpodmínečně nutný pro zachování celkové symetrie objektu.
Dvanáctý. Byl ten nejdelší a nejdůležitější. Ale to naštěstí nikdo nevěděl.
Ježek v kleci si znovu pečlivě přepočítal všechny ostny a zvědavě se zavrtěl. Kdopak ho asi vytáhne jako první?

Ti dospělí! Kéž by si uvědomili, jak málo stačí k tomu, aby nenávratně poznamenali bezelstnou dětskou duši.
Jako třeba pan Dušín, jehož krátká nepozornost stačila k tomu, aby jeho syn Mirek našel na nočním stolku jistý zapomenutý časopis.
„Ehm... kluci... děkuji, že jste přišli tak rychle...“ Mirek nešťastně přešlápl. „Z důvodů, které vám nikdy neprozradím, si myslím, že už bychom neměli nikoho svazovat. Může to být... poněkud choulostivé téma...“
„Takže nemůžeme nikoho svázat? Ani Dlouhé Bidlo?“
„Obzvlášť Dlouhé Bidlo ne!“ zaúpěl Mirek.“
Jarka ho poklepal po rameni.
„Tak prostě budeme jen lovit bobříky jako dřív.“
Mirek zesinal.
„No... ohledně toho...“

„Mirečku, tatínek říkal, že prý máte s kamarády nějaký tajný klub. Nemohl by se k vám Jirka přidat?“
„Omlouvám se, nové členy nepřijímáme… ale když budete chtít, alespoň vás seznámím.“
„Hoši, tohle je moje tetička a bratranec Jirka. Právě se přestěhovali do Prahy.“
„Představte si, kluci, jednou tadyhle Mirek seděl u nás na dvoře na nočníku. Vtom přiběhl sousedovic Pajda a začal štěkat.“
„Tetičko, tohle byste vyprávět nemusela.“
„Vždyť je to jen taková legrace… Povím vám, nějakou dobu se zdálo, že Mirek bude potřebovat nočník pokaždé, když Pajdu uvidí!“
„Bohouši! Štětináči! Právě jsem přistihl Mirka Dušína, jak vyslovil sprosté slovo!“