DMD č. 8. pro 8. 4. 2014. Téma: Na cestách

„Není cestování úžasné Naruto? Zažiješ při něm dobrodružství, zocelí tě, poznáš nová místa a lidi.“
„Hlavně ženský, viď ty starej prasáku.“
„Říkal jsi něco Naruto?“
„Ne nic.“
„Jasně, tak si pospěš, děsně se loudáš.“
„Tak si zkus ty těžký bágly táhnout sám zvrhlej poustevníku! Vážej snad tunu a já nejsem žádnej tvůj mezek, abych ti nosil věci.“
„Ber to jako součást tréninku.“
„Pěknej trénink. Já se tu dřu, potím se jak vrata vod chlíva, zatímco ty se flákáš!“
„Přestaň remcat a pojď jinak mi v těch smíšených lázních zavřou.“
„Jen počkej, toho budeš litovat, na tyhle lázně do smrti nezapomeneš.“

„Jsou přivyklé volnosti.“
„Chápu. Pořád na cestách,“ přikývl Ašen.
V očích měl touhu člověka, pro kterého všechny cesty skončily.
Smutek vězně.
„Pořád na ulici, to spíš. Nic záviděníhodného!“
„Jistě, pane,“ přitakal nepřesvědčeně.
Vévoda ho chvíli mlčky pozoroval.
„Mimo dobu vyučování se smíš pohybovat po celém Paláci.“
Palác, velký jako malé město!
Ašenovi se rozbušilo srdce.
„Díky, můj pane.“
„Jestli vkročíš za hradby nebo budeš krást, nechám z tebe sedřít kůži!“ dodal vévoda varovně. „A co se týče tvých žáků, rákosku používej střídmě! Učitel nemá být krvelačná bestie, kterou těší bolest druhých.“
„Takoví učitelé nejsou,“ namítl Ašen.
„Myslíš? Já takového měl.“

"Chtěl bych všem vzkááázat, jsem na cestě-"
"Kodo!"
"Co pořád?"
"Buď tiše! To nevíš, že tady žije šílená zrzka ulítlá na medvědy? Střílí z luku, tu bys nechtěl potkat. A její táta má na nás obzvlášť pifku, prý mu nohu vzal medvěd..."
"To ho určitě musel vyprovokovat jako první!"
"No, on ten medvěd je ve skutečnosti proměněný člověk," zamotal se Kenai.
"Vážně, jako ty? A nezajdeme na návštěvu?"
"TIŠE! Viděls to?"
"Júú, modrý světýlko! A další!"
"Poslyš, Kodo, nemyslím,že je to tu bezpečné... Co je ten kruh z kamenů? Pojďme pryč... Kodo?"
"Tři medvědí bratři! Kenaii!" žaloval Koda rozrušeně.

Na cestách byli deset dní. Prochodili všechny ulice, uličky, prolezli všechna křoví. Večer se vraceli unavení a nešťastní. V práci je nic nebavilo, doma panovala napjatá atmosféra.
Kruh jejich cest se stále rozšiřoval. Původně procházeli jen nejbližší okolí, potom to brali ve větších kruzích. Bezvýsledně.
V duchu už to vzdali.
Uvolněný prostor uviděla Centrální distribuce koček a začala jej zaplňovat. Prvně kočkou s třemi koťaty, posléze ještě jedním kotětem sólistou.
Když jsem se po deseti dnech vrátil z toulačky, místo mých třech kočičích spolubydlících jsem jich napočítal osm.
Od té doby raděj nikam nechodím.
Tak vznikl Hotel u devíti koček…

Když jsem konečně vymyslela únikový plán, přivedli ke mně Lenku. Chudák, pořád brečela, že ve mně viděla sebe. Myslím, že psychiatra potřebuje hlavně ona. Já, pokud nemám zrcadlo, zapomínám, jak vypadám.
Řekli, že neví, jak je to možné, ale že máme stejnou DNA. Místo nápisů nám nastřelili čipy, aby nedošlo k záměně nebo zneužití.
Nemám zoufat. Je tu naděje. Právě je na cestách po Evropě erudovaný americký psychiatr, který má další čtyři odbornosti. Kontaktovali ho. Jistě přijede, poradí a pomůže.
Pche!
Ačkoliv?
Nevím, zda riskovat útěk. Třeba by mi pomohl k mé původní vizáži, abych byla tím, kým se cítím.

Na cestách se dá potkat mnoho věcí. Třeba hlínu. Kameny. Písek. Štěrk. Psí hovna. Kobylince. Skupinky elfů mířících do Šedých přístavů. Spadlé stromy. Čaroděje. Kaluže. Bahno. Mrtvoly. Trpaslíky. Lidi. Zašlé mince. Bytosti hledící na hvězdy a vědoucně se usmívající. Prostě takovou všeobecnou verbež, které jsem již potkal spoustu. Ovšem prstenové přízraky to je výjimečné a nepříjemné. A periannath? No to je zhola nemožné. Mithrandira si vážím, je to chytrý muž, ale tohle mu nevěřím. Vždyť ti se jen přežírají, kouří, rýpají v hlíně a svých rodokmenech a nevystrčí hlavu z Kraje. Nebo možná jen do blízké Hůrky na dobré pivo.

Chuck byl vojenské dítě. I před příchodem Kaiju byl zvyklý pendlovat po Austrálii a pak po prvním útoku na Sydney projel s tátou, strýčkem Scottem a Lucky Seven prakticky celý svět. Později se k nim přidal i Max. Tatíkovi by to nepřiznal, ale i když svět trpěl útoky těch zelených hnusů, tak cestování miloval. Ve světě Kaiju nikdo necestoval. On viděl Vladivostok, Limu, Panamu, Los Angeles. Místa, kam se civilisti už nedostali. Viděl polární záři na Aljašce. Kam šla Lucky, tam šel on.
Ve třinácti viděl celý svět.
V patnácti se ho naučil milovat.
V sedmnácti za něj začal bojovat.

"Hej, klone," dí Tess,
"V mé lodi se svez,
Odevzdej zbraň svou,
pak šplhej za mnou."
Klon v bílé zbroji,
výšky se bojí.
Závrať ho chytá,
Vtom Jedi ho vítá.
Klonů je více,
nemáme lžíce!
Kloni jsou všude.
Těsno tu bude.
Pašerák jásá,
kloni jsou spása,
mají dost zbraní,
k volnému hraní.
Mít zbraní kopu
lepší je mopu.
Jedi se mračí,
jim prý meč stačí.
Ze sprchy nazí
kloni jdou drazí.
Trochu se stydí,
když Lea je vidí.
Yanna se dívá,
naoko zívá.
Těm by tak ráda
umyla záda.
Velbloudi čilí
ženou loď pílí.
Létat si lodí
klonům se hodí.

Zmuchlanou uniformu schovala do rance a oblékla si starý, roztrhaný kabát. Bonny ho zvědavě očichával. Jakoby se jí ptal, proč to dělá. Proč se vzdává. Ale ona už neměla sílu bojovat. Její svět se zhroutil. Hodila ranec na záda. Starou loveckou pušku pověsila na rameno. Naposled se ohlédla k pobřeží. Nezvykle klidné moře šplouchalo o přístavní hráz. Tam nechá těch dvanáct let služby ve jménu... Koho vlastně? Krále? Admirálů? Nebude se nikoho doprošovat. Plazit se po kolenou, aby mohla sloužit alespoň na vězeňské lodi. Byl čas jít dál. Zapomenout. Na nekonečné míle oceánu. Na Skřivánka. Na přátele. Vrátí se domů.

Na rozkvetlé louce přivoní k modrým květinám.
Rád pozoruje malé králíčky, skotačící na zelené trávě.
Položí se na zem u řeky a snaží se najít rybky v líném proudu.
Chvíli jde pomalu a kochá se okolní krajinou.
A chvíli zas vesele poskakuje a píská si radostnou melodii.
Hledá známé tvary v bílých obláčcích, když na zádech odpočívá po obědě.
Večer se dívá do hřejícího ohně. Malým údolíčkem se rozezní teskný zvuk foukací harmoniky.
Než jde spát, ještě věnuje tichou chvilku hvězdám, třpytícím se vysoko nad ním.
Takhle je mu dobře.
Ale když nastane čas, vždycky se zase vrátí za Muminkem.