DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Slunce stálo vysoko na obloze. Bylo svěží odpoledne a už několik dní byli na cestě. Malá holka a drak.
„Ty, Špičáku?“ Otočil na ni svou obrovskou hlavu. „Mám pocit, že jsi přibral.“
„Vždycky jsem byl velký,“ opáčil drak váhavě.
„To ano, ale nikdy takhle. Možná bys měl uvažovat o dietě.“
Špičák zabafal a umíněně se zahleděl kamsi na obzor.
„Vsadím se, že bys ani nevzlétl, kdybys chtěl.“
Nadechla se a čekala. Chvíli se nedělo nic.
Pak ji vlna vzduchu srazila na zem. Letěl.
„Já to věděla!“ vykřikla nadšeně a rukou si zastínila oči. „Já věděla, že poletíš! Ty můj hlupáčku.“

"Chtěl jste se mnou mluvit, doktore?" vstrčila Gwen hlavu do dveří.
"Mistře Jedi. Ano, pojďte dál. Právě mi dorazily výsledky testů z pravidelné prohlídky vašich klonů. Nelíbí se mi. Zvýšená hladina cukru, zvýšený cholesterol, zvýšená hladina stresových hormonů. Přibrali a jak jsem zpozoroval, měli problémy se obléci. Je naprosto nutné, abyste jim hlídala stravování. Chápu, v jakých jste všichni situacích, ale sladkosti to nevyřeší, Mistře Jedi."
Gwen pokývala hlavou a odešla.
V pokoji si pak sedla na postel a zamyslela se. Co bude dělat, když cukrárna je pro "uklizení" kluků zakázaná zóna?
Pak jí padl zrak na brožurku z hračkářství...

Cožpak to, zamilovat se dokáže kdejakej nekňuba a nepotřebuje k tomu geniální mozek, tři doktoráty a hezky se množící miliardy americkejch dolarů na účtě. Nešťastně se zamilovat svede taky leckdo.
Ale takhle… takhle blbě… to se vopravdu může povést jenom jemu. Jo, von si myslel, že tucet katastrofálních lásek ho něco naučil? Houby.
Existuje milion způsobů jak si ublížit. A když chlast neléčí, alespoň umrtvuje.
Studený ruce mu seberou dekantér whisky a vnutí sklenici s… džusem?
„Mám přísnou dietu,“ Tony namítne, nešťastně zblbnut a spravedlivě rozhořčen, a vylije všechen džus na koberec. „Vod dnes nepiju nic, v čem není etanol.“

Lenku děsilo vědomí, že má dokonalou dvojnici. Snad to bylo povědomou touhou nějak se lišit, začala držet dietu. Tedy alespoň si to myslela. Lékaři ale věděli, že má problém s anorexií. Kila šla rapidně dolů, zatímco kosti vylézaly nahoru.
Někdo zaklepal. Ve dveřích pokoje stála Hana.
„Je to možné!“ spráskla Lenka ruce.
„Ahoj.“ Radost Hany jako jiskry sršela po pokoji. „Ten doktor to dokázal!“ zvolala. Její smích kroužil ve spirálách vzhůru.
„Můžu tomu věřit?“ zkoumala Hanu.
„Že váháš! Už nepotřebujeme čipy! Všechno bude dobré.“ Nadšení Hany smetlo poslední pochybnosti.
Lenka vroucně děkovala Bohu. Pro svou exaltovanost Hana nevnímala její vyhublost.

Práce soukromého detektiva sice občas přináší vzrušující rozplétání neobvyklé záhady, ale takové vzácné příležitosti jsou proložené případy k uzoufání nudnými nebo dokonce znervózňující nečinností, po které ještě rád chňapne po čemkoliv.
Sledování záletného seladona bylo otravné, hysterické výlevy jeho podváděné ženy ubíjející. Vzhledem k výše zmíněné skutečnosti si však Lada Durmanová ani moc nestěžovala. Až na to, že nevěrník měl ve zvyku zvát své vyvolené do drahých restaurací, aby udělal náležitý dojem.
A tak už čtvrtý večer přešlapovala v profukující pasáži, znechuceně žvýkala párek v rohlíku z protějšího stánku a ponuře přemýšlela, jestli by se radši neměla dát na věštění.

"Mistře... Když jste omdlel na té lodi a já vás musel nést, došlo mi... že vám musím něco říct. Že už bych možná nikdy nemusel mít šanci. Chtěl bych k vám být upřímný."
Na Anakinově tváři probíhal tvrdý souboj. Obi-Wan doufal, že mu jeho dřívější padawan konečně prozradí, co ho trápí. Věděl, že něco Anakina tíží už delší dobu, ale nechtěl na něj tlačit. Teď to vypadalo, že se konečně dozví pravdu.
Anakin několikrát naprázdno otevřel a zavřel ústa. Jeho oči byli plné nejistoty. Nakonec řekl:
"Mistře, nerad vám to říkám... Ale jste děsně těžkej. Měl byste začít držet dietu."

„Vravíš, že to s Dukanom bude lepšie?“ neisto sa pýtala Ginny.
„Po Rose mi veľmi pomohol,“ prikývla Hermiona. „Dukan je prvých desať dní dosť drsný. Koľkokrát som si za tú dobu povedala, že ma úplne zničí, vyšťaví a že to nevydržím? Potom som si zvykla. S Dukanom bolo všetko úžasné! Len som to musela skrývať pred Ronom. A po Hugovi som sa k nemu vrátila,“ hrdo zahlásila.
„Ani sa nedivím, že si Ron nič nevšimol.“
„Harry je rovnako všímavý,“ natiahla ironicky.
„To je vlastne pravda. Takže Dukan, vravíš...“
V tom istom momente za dverami kuchyne.
„Dukan nám obrába manželky?“
„Hajzeľ...“

Když byla bedna s příborníkem pečlivě složena na zem ve vstupní hale domu, muž uvnitř se pousmál. O žádný příborník se samozřejmě nejednalo, ale nikdo nezapochyboval ani na okamžik.
Dnes večer vyrazí Barlow na lov a bude lovit lidi. Ó, jak se na tu chvíli těšil.
Na to tiché plížení ve stínu a pak náhlé zjevení přímo před obětí. Nezabíjel zezadu, ó ne. Následoval krátký rozhovor, zdvořilosti bylo třeba učinit zadost. Klidná, zdvořilá slova a v pozadí zrychlující se bušení srdce, zatajovaný dech. A pak...
Je nutné uznat, že mezi všemi myslitelnými dietami patřila ta Barlowova k těm vůbec nejpodivnějším.

Seděli v důstojnické jídelně. Frances přinesla lodní knihy a mapu. Tom otevřel lahev kyselého vína. Poslední, co zbyla.
„Spočítala jsem to. Máme sto padesát šest práceschopných mužů,“ oznámila věcně. Tom svraštil čelo. To bylo méně než dvě třetiny plného stavu posádky.
„Taky se nám tenčí zásoby… Měli jsme je doplnit tady,“ zapíchla prst do rozložené mapy. Tom se zamračil ještě víc. Jejich situace byla čím dál tím víc beznadějná.
„Tam s lodí v tomhle stavu nedoplujeme,“ pokýval nešťastně hlavou. „Musíme se vrátit domů. Rozdělíme se na dvě směny, zkrátíme příděly a budeme se modlit, že potkáme někoho, kdo nám pomůže…“

Začalo to nenápadně. Nejdřív to chytly nákupní tašky. Znatelně zeštíhlely. Pak lednička. Vnitřní prostor se značně vyprázdnil. Jen tam, kde to mělo být viditelné, nebylo vidět nic. Co se změnilo, byla nálada.
„Už zas jídlo? Koukněte se na sebe, víte, jak budete vypadat?
Už ji to drží třetí týden. Odměřuje porcičky. Všem. Proč to vždycky odnese celé okolí? Začali jsme konat. Když uvařila večeři a otočila se, zjistila, že chybí půl porce. Losos byl výtečný, jiného neměla, zůstala hlady.
Pátý den to vzdala. Naštěstí.
To už měl domácí dolů pět kilo, my každý asi půl a ona celých 15 deka…