DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Přijde v životě ženy okamžik (v mém rozhodně přišel), kdy zjistíte, že se vám srazilo zrcadlo. Zatímco donedávna bylo schopno vám ukázat celou postavu i s okolím, nyní zbaběle ukazuje jen kousky. Vzhledem k tomu, že se vám již nějakou dobu sráží oblečení, zpočátku vám to ani nepřijde divné. Pak začnete pátrat po příčinách a způsobech řešení. Ať děláte co děláte, v určitém okamžiku natrefíte na slovo dieta. Zkoušíte jíst ty blafy, co vám ten šotek předepisuje, protivní jste jak veš a jakmile zjistíte, že naoko solidární rodina se za rohem doráží houskou se salámem, koupíte radši nové, větší zrcadlo.

,,Vstávej!"
Artušovi na hlavě přistál polštář.
,,Merline! Nemůžeš mě budit trochu ohleduplněji?"
,,Ne. Nic jiného tě totiž neprobudí," řekl Merlin. ,,Tak vstávej! Donesu ti snídani."
Artuš mu hodil polštář zpátky, ale Merlin se stihl vyhnout. Za chvíli se vrátil se snídaní.
,,Co to je?" divil se Artuš.
,,Tohle? Přece tvoje snídaně."
,,Ne, Merline. Tohle je tak tvoje snídaně. Vždyť je to jen kousek chleba."
,,No dovol. Moje snídaně? Já na rozdíl od tebe nepotřebuji držet dietu."
,,Chceš mi snad říct, že jsem tlustý, Merline?"
,,To ne, ale minule jsi přeci nemohl dopnout pásek."
Artuš přemýšlel, proč ho ještě vůbec zaměstnává.

Velitel Elánius zuřivě přecházel po kanceláři. Sem, tam, sem, tam. Nikdo z jeho podřízených se neodvažoval vylézt po schodech od chvíle, co vrhnul tác se svačinou po seržantu Navážkovi tak vehementně, že mu odrolil kus ramene.
Tohle je vzpoura, prachobyčejná vzpoura! Ztratil jsem velení na vlastní strážnici! Už ani Karotka mě neposlouchá. Úplně je slyším, jak se tam dole domlouvají, mně za zády! Zrádci!
Ale já to tak nenechám!
Rozrazil dveře do strážnice jako bůh pomsty. „Tak. Přiznejte se a slibuji, že z toho nevyvodím žádné další následky,“ prohlásil s hraným klidem. „Kdo. Mi! Z toho sendviče!! Vyndal moji slaninu?!“

Hostina byla v plném proudu. Temný pán seděl v čele, jednou rukou hladil Nagini, druhou držel skleničku s archivním vínem. S nezvyklou blahosklonností pozoroval své Smrtijedy, hltající vše, co se na stole nacházelo, a zapíjející to tu Ohnivou whisky, tu jemným koňakem.
„Luciusi, dnešní večeře byla vynikající,“ promluvil. „Zdá se, že sis konečně uvědomil, jakou čest vám prokazuji, když jsem si Malfoy Manor vybral za své hlavní sídlo.“
„Pane, jsme rádi, že jsi spokojen,“ sklonil Lucius pokorně hlavu.
Ověřil si, že to funguje. Kdyby v tento okamžik vrazili dovnitř členové Řádu, přejedení a opilí Smrtijedi by jim nekladli velký odpor.

Zdravotníci mi přinesli polévku. Mluvili o dietě, nevnímala jsem je. Vývar voněl božsky, nedokázala jsem myslet na nic jiného.
Potom přišel takový fešák a dal mi čokoládu. Pak žvýkačky: chutnaly po jahodách. Extáze!
Nakonec se objevila skupina důstojníků a rozlévala šampaňské. Bylo to skoro jako na party. Alkohol mi rychle stoupal do hlavy, svět se rozzářil všemi barvami. Kdosi mi nabídl cigaretu, moji první cigaretu v životě. Moc mi nechutnala, ale připadala jsem si jako Marlene Dietrichová.
Teď je mi zle. Strašně. Hůř, než když jsem loni v Auschwitz dostala tyfus. Myslím, že umřu, ale ať. Stálo to za to!

Jak se tak Bilbo trmácel Temným hvozdem spolu s trpaslíky, nožičky měl bolavé a opasek utažený tak, že víc už to snad ani nešlo, nemohl než si nespokojeně bručet pod vousem (který ovšem neměl, na rozdíl od trpaslíků).
Když jsem podepisoval tu jejich proklatou smlouvu, o ničem takovém se tam nepsalo. Počítal jsem s náhodnou smrtí, dlouho cestou a tím, že jim budu dělat něco jako zloděje, ale copak je tohle normální? Už několik dní jsem pořádně nejedl! Kalhoty mi padají, kapesník nemám, o hvizdu čajové konvice si můžu nechat leda tak zdát… O takové dietě tam nebylo ani ň!

Zas vyšlo slunce nad mořem,
tradičně v půlnoci,
když tu se s panem tesařem
sešli dva poskoci.
Jim Edvin řek, že cíl je mrož,
a tak ho hledat šli
na pláž, do skal a v lese, což
trošičku nezvládli.
Však dík tesaři našli jej
a plán se rozjel hned,
jak pomstít malých ústřic rej,
co ploutvonožec sněd:
Batman ho zavřel do cely,
ať hladem zhubne tam,
že pustí ho zas v neděli,
což nebyl žádný klam.
Však mrzce snášel dietu,
ten špek s dlouhými kly,
a uvázal si kravatu
než zpět se vrátili.
A všem vzkazuje z Očistce:
Nežerte ústřice...

Azirafal propadl pocitu, že se vzdaluje nebi, a kdovíproč se rozhodl mu znovu přiblížit tím, že se dá na veganství, RAW diety a podobné detoxikační chytrosti.
Crowley seděl v restauraci naproti a schválně se cpal pečenými žebírky.
"Vážně si nedáš?" zahuhlal s plnými ústy. Anděl udělal výraz někoho, kdo má spolustolovníka prohlédnutého.
"Mě nesvedeš."
"No tak, kamaráde. Ritz a ty piješ džusík?"
"Kdybys věděl, kolik zvířat zemřelo..."
"Ale tak to všechno zařídil váš starej. Potravní řetězec, silnější přežije... Vážně se chceš dostat do fáze, kdy mě nařkneš i z vraždy mrkve?"
"Ne, ty totiž zeleninu nejíš."
"Teď jsi mě dostal..."

Geralt hleděl na moře a zamyšleně poklepával prsty po hradebních kamenech. Slaný vítr občas přinesl i slanou spršku.
"Geralte!" zahlaholil na něj jarl Crach an Craite a opřel se hned vedle něj.
"Odjíždíme, jarle."
"Už?" podivil se, "myslel jsem, že se tu ještě zdržíte. Ani slavnost jsme pořádně neuspořádali. Na tvoji počest, že ses té obludy zbavil tak rychle. A co to tvoje zranění? Ještě se nezahojilo, ne?"
"Já bych zůstal, jarle. Ale Yennefer se nechala slyšet, že jestli bude ještě chvíli na rybí dietě, tak se buď zblázní nebo se sama stane rybou. Uznej, že ani jedno nemohu dopustit."

V malém bytě ve špatné čtvrti hlasitě zněla klasická hudba. Stál u okna a vychutnával drahé víno. V bytě byla plíseň a krysy, ale přesto vyhovoval jeho požadavkům, nájem byl totiž roztomile nízký a sousedi si nevšímali podivných pachů.
I když se někdo ztratil, ostatní se báli deportace a policii nevolali. Usmál se.
Velký hrnec na kamnech pomalu bublal.
Jeho staří přátelé o tomto bytě nevěděli, hloupí a přízemní lidičkové. Jednomu z nich se o svých chutích svěřil, ale zůstal nepochopen.
Bacha přerušil kuchyňský budík. Obalil si ruku utěrkou, zvedl pokličku a vylovil z hrnce několik kousků kapusty.
Nesnášel masožrouty.