DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Lord Elrond zasedl ke stolu a těše se uchopil příbor. Služebná přinesla oběd.
„Co to je?“ otázal se překvapeně a vidličkou šťouchl do hmoty okupující talíř.
„Jáhlová kaše?“ odtušila služka.
„Nepopletla jste to?“
Dívka rozpačitě zavrtěla hlavou.
„Ať mistr Erestor okamžitě přijde sem.“
***
„…a já prostě odmítám jíst tyhle šlichty!“
Erestor se úslužně uklonil a pravil: „Můj pane, musíte si uvědomit, že nedávná návštěva Thorina Pavézy poněkud zahýbala rozpočtem.“
„Vy si jezte, co chcete, ale já chci k obědu řízek! A nějak to zařiďte, nebo nadělám řízky z vás!“
Erestor vzdychl a pokrčil rameny. Jáhly se z vlasů dostávají těžko.

Mistři Mace Windu a Obi-wan Kenobi spěchali chodbami Chrámu Jediů.
Jejich cílem byl pokoj Mistra Yody.
Rozrazili dveře. Strnuli na prahu.
Tak přece!
Mistr Yoda ležel v postýlce.
Kolem hlavy mokrý ručník.
Tvář jindy zdravě zelenou měl popelavě šedou.
Zakalené oči obrátil k příchozím.
„Mistře Yodo, potřebuješ lékaře,“ prohlásil Mace Windu.
Yoda ušatou hlavinkou mátožně zavrtěl.
„Co se stalo?“ zajímal se Obi-wan.
Yoda tlumeně vzdychl.
Při vzpomínce na hostinu k oslavě zvolení kancléře Palpatina udělalo se mu mdlo.
„Já hříchem obžerství provinil se, máslové košíčky mlsal,“ zničeně zaskuhral. „Obsah žaludku pak potupně zvrátil. Čas svůj na dietách nyní tráviti budu.“

Dvacet let dietaření. Časopisy, poradny, kalorické tabulky, vážení jídel, sestavování jídelníčků, jíst tohle a tamto, nejíst skoro vše. Tisíce utracené v lékárnách za lepší projímadla. Weboví kouči, diskuzní fóra, skupinové hubnutí, vzájemné hecování a lezení na váhu před dvaceti páry očí. Hladovky, detoxy, vyčítavé pohledy lékařů, když k nim dorazíte s naprosto zhuntovaným zažíváním a rozhozeným metabolismem. Tak teď už vám nepomůže nikdo. Dieta je ten největší nesmysl a tím pádem ten nejlepší byznys. Přestaňte se jí věnovat, myslet na ní a začněte žít. Možná vás potom překvapí, že přestat se dietě věnovat je ta nejlepší z diet na světě.

Raut byl v plném proudu. Atkinsová do sebe cpala lososa a zajídala ho T-bone steakem. Krevní - Skupinová decentně uzobávala zrní, protože byla áčková, tedy zemědělská. Jižní - Plážová okusovala broskev, neboť byl čas na malou přesnídávku. Čtyřicetiosmihodinová nejedla nic, jenom usrkávala z přinesené láhve. Ta byla maskovaná, aby nikdo neodhalil tajné složení vitamínovo - minerálové dřeně. Anorexiová si nenápadně strkala jídlo do rukávu a Bulimiová běžela na WC. Jen stará Obezita do sebe pod tlakem rvala všechno, co jí přišlo pod ruku. Opodál stojící Ananasová z toho pohledu byla vzteky žlutá. „A co“, pomyslela si Obezita, „na svůj věk mám fantastickou postavu“.

„Kluci, červenej kód. Nevejdu do kalhot od Jimmyho. Diety už nezabírají. Zeleninový koktejly mě nadýmají, ze syrovýho masa omdlívám a dělenou stravu prostě nepochopím…“.
„Zkusil si cigarety?“
„Loni. Nepřej si vidět ten jojo efekt.“
„Co novej kluk? Já nemusím vůbec jíst, když se zamiluju.“
„Mám, to nepomáhá.“
„Stresy?“
„Zbláznil ses? Z toho jsou prý vrásky!“
„Projímadlo?“
„Mám toho novýho kluka…“
„Drogy?“
„Po těch mám vždycky hrozně žravou!“
„No a co tasemnice? Po tý si můžeš dát k večeři steak a ráno to vůbec nepoznáš.“
„No fuj, to je nechutný…nechápu, kde se to dá sehnat…Kde se to dá sehnat?“

http://a-totalita.livejournal.com/34213.html

Hle, vyjel jezdec na černém koni a jméno jeho bylo Hlad. A ovládl část světa, uvrhl ji v nedostatek a zabil milióny. V jiných končinách však vládnouti nemohl, neboť tam panovala jeho sestra Obžerství, které ku pomoci byl bratranec jejich zhýralý a prostopášný, jméno jehož bylo Plýtvání.
I ulehl Hlad se svou sestrou Obžerství a zplodili dceru jménem Dieta, s přízviskem Redukční.
Ukázala se Dieta lidem v rozličných podobách, nemnoha rozumným prospěla, mnohé zotročila, některé zabila. A chytří tohoto světa si s její pomocí namastili kapsu, neboť jméno její má velikou moc a cokoliv zove se dietním, snadno se prodává.

pondělí: clear
úterý: clear
středa: clear
čtvrtek: clear
pátek: clear
sobota: clear
neděle:
Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil...
...nádech cigaretového kouře, sssssssss, nikotinovými konečky prstů si přivlastnit nekontrolovatelný vzdech do vlasů, šukat, vydat se pro své Já, hudba podávaná nitrožilně vrcholí, nekonečně vrcholí, sevřít pevně oči a přetočit je do sebe, uhasit zevnitř popálené tělo, chlast, držet se za vlastní ruku a p-ppr-prrr-prosit o odpuštění dlaždice na hajzlu, utopit to Já se zvratky v míse, kterými nám intoxikované tělo děkuje...
Teprve po dietě je účinek dokonalý.

K večeři byla zase česnečka s chlebem. Cvička a Cvoček dvojhlasně remcali a Synek jim zdatně přizvukoval.
Principálka neměla sílu děti okřikovat. Z čeho má asi vařit, bez peněz?
Tragéd zapátral v paměti po nějakém povzbuzení.
"Syn sestry mé měl na rtech smrt,
jak hlad ho deptal."
"Bídníci," odfrkl si principál. "Příhodné, vážně."
Satirik drbnul loktem do akrobata. "To stehýnko, no lahoda a slast!"
Akrobat se chopil imaginárního kuřecího stehna.
"Perlička nadívaná holoubětem nadívaným... vepřovými droby!" bájil satirik, zatímco akrobat kreslil stále se zvětšující porce.
"Špenátek s kopřivou!"
Za chvíli řvali smíchy tak, že jim vodnatá česnečka začala i chutnat.

Zkontrolovat dveře. Otevřít okénko v šatně.
Motá se jí hlava. Možná z protilátky. Možná z hladu. Vstřebává se lépe nalačno, říkali hojitelé.
Hodiny v rohu místnosti odměřují čas.
Tik ťak.
Spouštějí se ze střechy. Tim má odřená ramena. Týden skoro nejedl, aby se do úzkého okna vešel. V šestnácti už není žádný střízlík.
Tik ťak.
Prohledávají místnost, otevírají pokladnice. Na stolku se vrší svazek listin.
Damin okukuje bezvědomé tělo „Možná je nevinný.“
Aiko odfrkne.
„Nevinný zradou, myslím,“ upřesní Damin.
Tik ťak.
Chodbami domu procházejí hlídači. Služba se jim vleče.
Tik… ťak.
Ašen čeká venku. Má pocit, že čas stojí.
Tik....