Jana Eyrová (Charlotte Brontë)

Jen několik nádechů a neuvěřitelné štěstí bude skutečné.
Dýchala ztěžka, Edwardovo čelo halil mrak.
"Zadržte!"
Kněz se viditelně lekl.
"Obřad nesmí pokračovat, jsou zde překážky."
"Ne u mne," uvažovala, "není, kdo by zasahoval. Takže..."
S upřímnou starostí pohlédla do jeho tváře. Neprolomitelná.
Právník hovořil.
"Žena? Měl-li ženu, musí být mrtvá. A pokud není, tak já..."
"...musím být. Mrtvá."
Pan Briggs ji zjevně přeslechl.
"Mrtvá? Nikoliv, slečno. Její bratr dosvědčí, že před třemi měsíci alespoň naživu byla. Dosvědčí to i ona sama, pokud nás, pane Rochestere, doprovodíte za svou paní. Domnělí mrtví snad svědčit mohou. Lidé tohoto světa pravdu osvědčit musí."

Vzbudila se sama ve své posteli.
Když pohlédla na svatební šaty na věšáku a sbalené kufry, nahrnuly se jí slzy do očí.
Nemůže se stát jeho ženou.
Kdyby to byla věděla dříve.
"Jano?" Ozvalo se zaklepání na dveře. Otevřela, klopýtla o práh a spadla mu do náruče.
"Můžeme žít spolu. Jako bratr a sestra." Navrhl další nesmyslné řešení.
"Ne, pane Rochestre." Zmohla se jen na krátkou odpověď.
"Jano, musíte mi věřit. Odpusťte mi, prosím. Kde byste byla šťastná?" Nervózně obcházel místnost.
Cítila, že propukne v pláč.
"Musíme se rozdělit. Prosím, pošlete mě třeba na konec světa, pane Rochestre." Nesměle špitla.

Spatřil ji znovu, když se s košíkem koláčků zastavila ve škole. Jen procházel kolem, ale srdce se tam na chvíli zastavilo. Stěží ho pak dohánělo, udýchané.
Oslnivá, půvabná, usměvavá dívka se skromnou a milosrdnou duší. Růže světa. Jak by někde mohl najít lepší?
Je-li příliš křehká, bude ji chránit.
Je-li silná, bude darem nebes po jeho boku.
Bude?
Nebesa se usmívají, její otec si ho oblíbil.
Očekávání.
Poslání.
Volání.
Stahuje se k dešti.
StJohn potřásl hlavou a začal si balit truhlu. O úřady je již postaráno.
Moor House není dost dobrou klecí. Je třeba najít si pevnější. Za mořem.

Nerad ten šuplík otevíral. Složený list. Úřední dokument převázaný stuhou.
Jediné, co ho váže. Pouta, která nelze přetnout. V očích lidí z těch nejpevnějších. Těžko říci, co o tom soudí Bůh.
Neviní ji. Viní otce a bratra. Udělali z ní obchodní artikl. Z něj také. Obchod, co má trvat nadosmrti.
Nemohl by ji zabít o nic víc, než děvčátko, které mu jiný osud přivázal na krk. Nemohl by ji nechat zajít špatným zacházením.
Má stuhou svázané ruce, jak by mohl žádat o ruku? A přeci...
Zákon lidí je neúprosný. Ne.
Ano?
Doživotní tíha tajemství.
Lezavou mlhou se tryskem blíží jezdec.

Žila mockrát, žila vícekrát, není to možné, jinak to není možné.
První život… Teplo, rodiče ji houpali v síti, volali k večeři, běhala bosky, plavala, jak chtěla.
Druhý život… Obdivovalo ji celé město, dokonalou, návštěvníci taky, třeba Edward, možná, jeho oči, když ji uviděl, říkaly všechno. A nic.
Třetí život… Byla v bílé, svatebních šatech, s květy, úsměvy okolo.
Čtvrtý život… Byla v bílé, v ranní mlze, v očích, dívaly se jinam, na stěnách, kde mizely předměty.
Pátý až dvanáctý život… Zklamání, smutek, hádky, zoufalost a pláč. Schovával klíč. Nepomohlo nic, jemu, jí, jim, té druhé.
Skoč, skoč! Hoří, skoč!

S nepatrnou trochou snahy byla denně jako obrázek. Netušila, kde se její španělská krása uprostřed zarputile britské rodiny vzala, ovšem ani ji nenapadlo za ni děkovat. Ani Bohu, ani mamá.
Učení? Jistě. Nevzdělanost se nedá vystát. Šlo to samo. Navíc při hře na harfu vypadala zkrátka pohádkově.
Úspěch? Ne, ani tam nebylo třeba snahy. Jen se objevit ve správný čas ve správné společnosti. A připomínat se dostatečně často, tak akorát, jak slušnost dovolí. A zářit. Jiskřit.
Že si jí don Eduardo neváží? Že jí pohrdá? Nevadí.
Stačí se ukázat ve správný čas...
...ale kde, když na cestu do Londýna nezbylo?

"Vy jste mladá, slečno. Spíte lehce. Nic jste neslyšela?"
Služebná nerušeně látala goblénový závěs.
"Slyšela. Nejdřív jsem myslela, že je to Pilot. Ale Pilot se neumí smát."
Grace Poole ji děsila. Bylo neuvěřitelné, že by si pan Rochester držel pod střechou žhářku a vražedkyni.
Ale Jane věděla, co slyšela. Ty kroky. Ten smích.
Proč jen Pilot nezaštěkal? Proč nebránil svého pána?
Zvuky té noci se vracely stále znovu. Stále znovu cítila kouř.
A najednou před tím vším zaslechla ještě něco jiného. Tichoučké "pssst!"
Kdo může mít nad zvířetem takovou moc? Jakého vetřelce je to psisko ochotné poslechnout?
Psi milují blázny.

"Don't even look our way. Pray don't. I don't want to be seen."
He could spot her little figure anywhere. He wanted her to be present. To remedy all the bright glow of Miss Ingram's pearls and smiles.
"Don't look at her with such contempt, sir. She's just a child."
Oh I wish I could do otherwise. But she has the looks of her wicked french mother.
"Oh my dear, I wish I could see your so-called plain face. Your pretty little hands."
"Don't worry, monsieur. You will see the eyes of your son."
"A son?"
He had her eyes...

"Elizo? Georgie?"
Byl čas na pravidelné odpolední představení. Musel si zjednat obecenstvo.
Bylo přítomno. Vyšívalo.
"Neviděly jste Jane?"
Mimochodem poklepával prsty na hlavici směšně nepotřebné vycházkové hole.
"V knihovně. Za závěsem. Jako vždy," ozvala se zvonivě lhostejně prvá sestřička a nos snad nemohla mít výš.
"Johne, dnes ne. Mamá má strašnou migrénu," spatřila záblesk rozumu ta druhá.
Jenže Master Reed už vyrazil.
"No právě," zavrzal kluzce, než stiskl kliku.
Hůl klapala o parkety na chodbě.
Vřítil se do neznámých vod, do azylu té myšiny, kde mu knihy možná říkaly pane, ale jinak mu neříkaly nic.
Na vlastní nebezpečí? Na její.

Když se ohlédla zpátky, musela se skromně usmát... a taky se trošku zastydět.
Bývala tak zpovykaná. Myslela si, že krajkové volánky na sukních a mandle v cukrové polevě jsou vrcholem hodnot tohoto světa. Že stačí hezky zatancovat a sladce se usmát a je vyhráno. Maminku nezapřela.
Jenže koho okouzlovat na pochmurném kamenném hradě? Hospodyně byla přísná. Guvernantka také, i když se jí později stala cennou společnicí. Dokázala jí otevřít oči. Poprvé skutečně četla. Pryč byly časy panenek a mašlí.
Vybrali jí skvělou školu s úžasnou knihovnou. Studovala. A věděla, že za poslední stránkou moudrých slov čeká život.
Adèle Varens vykročila.