Buffy přemožitelka upírů

„Takže tady máme dalšího?“ Xander pozvedl obočí. „Co jen mají ti upíři pořád za problém?“ Ironie mu z hlasu přímo odkapávala.
„Řekl, že to bylo rande. A že to napětí mezi námi přece musím cítit. Nevím tedy, jaké napětí myslel on, ale to moje je způsobeno převážně nedostatkem dřeva v jeho těle.“ Buffy, pochodujíc kuchyní, shrábla obracečku a zaťala ji do krájecí desky. „Já bych ho nejraději…“
„To je paráda, Buffy. Zabila si kus nádobí,“ snažil se Xander zachránit situaci. „Teď se hlavně zkus uklidnit. Vsadím klidně celý Sunnydale a k tomu levé oko, že ho to do měsíce přejde.“

„…a stejně budeš žebrat, abych ti ublížila o trochu víc.“
Ve Williamu Krvavém by se jeden krve nedořezal.
„A víš, proč to neudělám?“ přistoupila ještě o kousek blíž. Teď už mezi nimi zůstaly pouze dvě vrstvy oblečení. Voněl nebezpečím.
„Protože je to špatné,“ vydechla.
Spike několikrát naprázdno otevřel pusu.
Když vycházela z Bronzu, dokonale si vychutnala zvuk tříštící se láhve, která ji za zády narazila o zeď. Venku se opřela do stínu a promnula si krk. Buffy měla šíleně zatuhlá záda, celé její tělo svědilo.
Nevybouřená přemožitelka. Tak tohle bude skutečně zábava.
Vykročila do noci.
Pořádně tě protáhnu, holka. Neboj.

Bývala jsem někdo. Měla jsem moc. Všichni mě obdivovali.
Občas jsem měla slabé chvilky, chovala se vlídně, ale to mi nikdy nebylo po chuti. Největší radost mi dělali, když se přede mnou plazili, prosili, zbožňovali mě.
Pak přišli oni.
Vzbouřili se.
Nyní jsem jen prázdný kouř v křehké skořápce. Uvězněná v kůži slabého chlapce.
Jeho moc nade mnou sílí a já se ztrácím. Cítím, co cítí on, vidím, co vidí on. Užírá mě to zevnitř.
Ale můj návrat se blíží, portál se otevírá… chybí jen Klíč.
Najdu ho, jsem přece Bůh.
Ale on umírá a já se vytrácím s ním…

Buffy Summersová, sexy prsnatá blondýnka, tá čo sa pofľakuje na cintorínoch. Premožiteľka upírov, vyvolená. Osudom predurčená, jediná. Práca snov! Dvadsaťštyri hodinový pracovný režim bez platu či poistenia. Škola a buzerácia pozorovateľa. Boj s démonmi a zranenia. Drhnutie krvi zo šiat, aby si mamka nič nevšimla. Zlomené nechty, rozcuchané vlasy a módny nevkus upírov. Mala to ťažké a tak sa s tým nekašľala. Prvú školu podpálila, z druhej zostali len trosky. Upírov zabíjala aj s nimi spala. Bola jediná a zrazu sú ich tisíce. Mágia jej vďačí za zánik a smrť to s ňou už vzdala. Zomrela dvakrát a stále žije.

Tresk-tresk-tresk!
Spike, vytrhnutý zo spánku, sa zrútil z náhrobnej dosky. Dvere krypty sa rozleteli.
„Nenaučili ťa klopať, ženská?“ zašomral.
Buffy vkročila do šera – na tvári odhodlanie, v ruke kolík.
„Prišla si po ďalšiu porciu kvalitného mäsa?"
„Je koniec, William.“ Oceľová ruka preletela vzduchom, a než Spike zareagoval, preťala mu srdce ostrá bolesť.
Kryptou sa rozľahol výkrik.
Spike už cítil ako sa delí na čiastočky, ako sa mení na prach, ale bolesť v jeho srdci sa stupňovala...
Pozrel dolu na svoju hruď. Trčal z nej plastový kolík.
„Prečo?“ útrpne sa zadíval do milovaných očí.
Premožiteľka sa zaškľabila: „Prvý apríl!“

Že v temné uličce padl do léčky, došlo Holmesovi až ve chvíli, kdy se mu kolem hrdla sevřely prsty jako železný spár.
“Ale, ale, slavný detektive,” zašeptal u jeho ucha hedvábný hlas. “Dva dny jste si zachovával odstup, a teď vlezete do pasti? To se vám nepodobá.”
Holmes chtěl něco odpovědět, ale ze sevřeného krku vyšlo jen zachroptění.
“Pročpak mě sledujete?” Povolil stisk jen tak nepatrně, aby mohl odpovědět.
“Vaše matka vás hledá, Williame.”
“Má matka se mě brzy dočká. Neopovažujte se!” sykl a praštil Holmese přes ruku, kterou sahal po pistoli. “Stejně vám k ničemu nebude. Musel jste poznat, kdo teď jsem.”
Holmes nedopověděl. Strašlivá síla, kterou ho muž držel pod krkem, potvrzovala všechny dedukce, ke kterým během dvou dní dospěl. Jeho svět se otřásal v základech.
“Mohl bych vás ochutnat,” řekl mladík tiše a Holmesovi přeběhl po zádech mráz. “Nakrmit se krví nejbrilantnějšího muže Londýna. Nebo bych vám prostě jen mohl urvat hlavu.”
Prudce ho od sebe odstrčil, Holmes narazil zády do zdi. Konečně mu viděl do tváře. Tvář mladého básníka teď byla obličejem šelmy.
“Ale býval jsem obdivovatelem vaší práce a ctím sentiment starých časů. Jděte. Jestli mi zkřížíte cestu ještě jednou, už s mým milosrdenstvím nepočítejte.”

Přišel těsně před zavíračkou. Už byla tma. V tropech se smráká rychle.
„Co si přejete?“ zeptal jsem se.
„Chtěl bych jeden z těchto… surfů,“ prohlásil s povýšeným britským přízvukem. „Je možné je vyrobit na zakázku?“
„Samozřejmě,“ zkusil jsem se usmát. Nějak to moc nešlo. Děsil mě navzdory tomu, že vypadal jak mladej Billy Idol.
„Výborně,“ položil na pult plátěný pytlík. „Jednu z vrstev bude tvořit toto.“
Tázavě jsem zvedl obočí.
„Být vámi, raději se neptám,“ odpověděl a zvedl něco, co v tu chvíli ani vzdáleně obočí nepřipomínalo. Usmál se.
Viděl jsem v životě dost hororů na to, abych se neptal.

„Necháme ji, aby se vznesla, a pak jí pomalu otrháme okvětní lístky.“
Tara se pousmála.
„Takový test synchronizace. Pomůže nám to sladit naši mysl v jednu,“ pokračovala Willow.
Tara přikývla.
Spojily dlaně a zavřely oči. Energie jim zavířila mezi prsty a začala se postupně zhmotňovat mezi nimi. Trvalo jen chvíli, než růže samovolně vylétla až do výše jejich očí.
„A teď lístky,“ zašeptala Willow.
Než se o to však pokusily, růže vystřelila směrem ke zdi a pak zase k druhé, až nakonec přistála na koberci. Bez květu.
Vyděšené pohledy se změnily v pobavené.
„Zkusíme to příště znovu,“ usmála se Willow.

Buffy nevěřícně hleděla, jak před ní úřednice vrší na okýnku jeden formulář za druhým. Vyjádření lékaře. Žádost o opětovné oživení Social security number. Žádost o obnovení řidičského průkazu. Daňový formulář se zpětnou platností. Čestné prohlášení o...
“Neboj se,” špitla jí do ucha Willow, která ji doprovázela. “To doktorský nějak okouzlíme a zbytek zvládneme taky.” Buffy neodpovídala. Stále se ještě vyrovnávala s tím, že její vzkříšení po sedmi měsících v hrobě bude mít kromě všeho ostatního i byrokratické důsledky.
“Willow,” řekla nakonec tiše, “až umřu příště... nech mě prosím tě mrtvou, ano?” Willow se zasmála. Přišlo jí to jako dobrý vtip.

Cleveland je vraj mesto ako každé iné. Teda, takmer. Má obchodné centrá, má svoje úrady a má školy. Je zvláštne, že to vždy vyjde práve na školu. Bolo by celkom vtipné, keby bola zase pod knižnicou. Ale to sa už asi nedozvie.
Buffy stála pred vchodom do vyľudnenej, zdevastovanej budovy Clevelandskej strednej a v pravačke si poťažkávala pána Špičku.
Z útrob sa vynoril prvý Turok-Han. Za ním sa z tieňov postupne prikrádali ďalší. Tento krát už aspoň nebude musieť bojovať sama. Zdvihla pána Špičku vysoko nad hlavu a spoza jej chrbta sa vyrútila armáda premožiteliek.
Bez Spikea to nebude ono.