DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická

Herci pobíhají po scéně, pak jeden z nich vystoupí a začne zpívat:
*Vznosné jméno má, Lord Seregil,
vznosný původ, jak sám říká.
Kdysi dávno Aurenfaië byl,
teď však skalský vzduch polyká.
Pod hrdým čelem šedých očí zář,
ušlechtilé rysy, úzká bledá tvář.
Tajná vina s ním smýká.*
Balkón se zachechtá
ZPĚVÁK ustoupí a nahradí ho HEREC. Je malý, štíhlý a má hnědou paruku s dlouhými vlasy.
na Balkóně padá židle
HEREC deklamuje:
"Já ubohý, nešťastný a nespravedlivě odsouzený vyhnanec, umřu na popravišti jako zrádce!"
z Balkónu se ozve hlasité "Kéž by to bylo brzy!"
Přichází ZPĚVÁK, doprovázen jiným HERCEM, který má rozcuchanou blond paruku, klackovité pohyby a vypadá jako sedlák.
Balkón se otřásá smíchy
"Můj milý, můj nejdražší, můj nejsladší, neumírej, já tě miluju, já tě osvobodím, já tě zachráním!"
Balkón: ...
Autorka kusu "Vyhnanec a jeho tajná láska," Fírinne ä Állain Praiticiúla, se usmívá:
"Stálo za to vyspat se s tím Äurenfaiem. Co na tom, že to všechno bylo jinak. Pravda je tak nepraktická! A já jsem ŽENA, a tedy PRAVDA. Já jsem DIVADLO, a tedy SVĚT. Vidíte? Slyšíte?"
ZPĚVÁK:
*Krátké jméno, Alek Ivywell,
břečťan se mu v erbu vine.
Krásný, nevinný se zastyděl,
preference že má jiné.*
Balkón procítěně umírá

Na scéně sedí v kruhu muži v černých talárech a uprostřed nich stojí Galileo, s hlavou vztyčenou a promlouvá.
„Považte, pánové, já nemám na vybranou.“
Ozvou se první tóny a Galileo začíná zpívat.
„Jó, kdo intimně pozná pravdu,
riskuje infarkt myokardu,
pravda je dlouhonohá kočka,
a kdo jí pozná, ten se dočká,
často se skrývá ve víně,
a nemá sobě rovné sokyně,
za pravdu se platí,
za pravdu se trpí,
jó pravda, to je náročná milenka,
ale to jsou koneckonců všechny.“
Pánové kývají hlavou a zpívají:
„Ubohý Galileo, máš to kříž,
pravda je mrcha a ty to nevidíš.“
Galileo zastepuje, zatočí se dokola a zvolá:
„A přece se točí.“
Pánové zpívají:
„Je opilý, co si s ním počít?
Sbor zazpívá známou melodii.
"A co ty černý vzadu, vystrkuješ na náás bradu."
Přistupuje Martin Luther King.
"Mám sen."
Galileo ho přerušuje.
"A přece se točí."
Do kruhu mezi pány vstupuje Milada Horáková.
"V boji se padá, a co je jiného život než boj."
Obejmou se kolem ramen a zpívají.
„Za pravdu se platí,
za pravdu se trpí,
jó pravda, to je náročná milenka,
ale to jsou koneckonců všechny.“
Horáková hrdě říká:
"A to, že miluji pravdu, ze mě ještě nedělá lesbu."

Potemnělá scéna představuje hustou džungli, v pozadí zní zpěv ptáků a skřeky noční zvěře.
V popředí leží čerstvě skolená kořist.
AKÉLA (velitelským tónem):
Ke mně, vlci! Přišel čas
K hostině zve luňákův hlas
pojďte všichni sem!
Na scénu vbíhají mladá vlčata, která ještě nikdy nebyla na lovu. S nimi i malý Mauglí.
MAUGLÍ A VLČATA (s podivem):
Co je to, Akélo, tady za věc?
Vždyť to byl bratříček – mladý srnec!
Zvečera běhal tu jako my!
Teď si ho máme dát k snídani?
Vlčata a Mauglí se tváří zmateně. Na scénu vbíhá Baghíra a usazuje se na větvi.
AKÉLA (důrazně):
Už je čas, abyste, vlčata, poznala
pravdu o naší hrdém rodu,
nemůžem jenom trávu žvýkat,
nemůžem jenom srkat vodu!
BAGHÍRA:
To je pravda! Někteří jsou lovci, a někteří jsou loveni - tak zní zákon džungle! Musíte se dozvědět pravdu!
AKÉLA (trpělivě):
Pravda je krutá, tak jak každá
vlčice brání krutě mladé,
krásná je ve svém hněvu.
Poctivý lov – to není vražda
To řeknu bez projevů.
I z vás tak jednou budou vlci
se smečkou běžte každý nov
když prvně vlče v krvi tlamu smočí
já zvolám hrdě – Dobrý lov!
Z povzdálí celá vlčí smečka i Baghíra sborem opakují:
Dobrý lov! Dobrý lov!

DOCTOR (přechází sem a tam): Dvanáct... Třináct... Co s tím mají?
MASTER (vyskočí zpoza rohu, pobaveně): Doktůrek neví! Neví! Chuděrka Doktůrek!
DOCTOR (mumlá si): Nejspíš zkouší nějaké prášky...
MASTER (neslyší, přiskočí blíž a tancuje kolem Doctora, drží lékovku): Cože? Co si zase mumláš? Nikdo nemá rád Mastera! Pchá!
DR. HOUSE (pirueta, sebere mu lékovku): MŮJ Vicodin!
DOCTOR (zmateně pobíhá a kreslí si výpočty po podlaze): Nevychází vůbec nic, co to zase, co to mají...
MASTER (ochotně dokončuje basem): Pořád neví, no těpic... Kolik jsi měl společnic?
RIVER (přitančí, sladce): Poslouchám...
MASTER (couvá před River): Počítej i společníky!
JACK HARKNESS (vletí na scénu, snaží se políbit Doctora, je odvlečen ochrankou)
DOCTOR: V téhle... Ahá! Dvanáct, pravda! A třináctý ne... Cože?!
SBOR OODŮ (projde kolem a táhle pěje)
MASTER: Autor je krysa, přítelíčku, nesedls mu snad na vějičku?! Desítko... či Jedenáctko? Moffat bordel nadělal.
MOFFAT (je dostrkán na scénu produkčním)
WATSON (vtrhne na scénu, vztekle): Moje řeč!
(začne po Moffatovi házet účtenky, hystericky dupe) Za kapesníčky! Každý slušný autor má postavy rád!
DAVIES A MARTIN (proplují v pozadí v tangu)
MOFFAT: Tady nejde o city! Fanoušci maj depky radši! Štastné konce nevynáší!
PONDOVI (vystoupí před Moffata, zhnuseně se na něj dívají, odejdou)

*V Bradavicích, v Quirrellově pokoji*
Quirrel: Řekni mi, popravdě, je být součástí mé hlavy tak strašné?
Voldemort: (vzdychne) Ne, Quirrelle.
Quirrel: (vesele) Tak to se mi ulevilo. Vidíš, jak pravda může být někdy krásná.
Voldemort: (smutně) Jen není moc praktická.
*Voldemort obejme Quirrella zezadu*
Vodemort: (zpívá)
Když jsem byl malý,
neměl jsem nikoho.
Všichni se mě báli,
zabil jsem je do jednoho.
Ale teď jsem šťastný jako myš,
když jsem k tobě blíž.
Quirrell: (zpívá)
Jsem zkrátka skvělá dvojka,
jak Krakonoš a sojka.
Jsme jako noc a den,
však máme stejný sen.
Voldemort: (mumlá) Není praktická, protože tě nemůžu obejmout, víš, Quirrelle?
Quirrell: Neboj, už brzy se dočkáš. Musím ti říct, že jsem se ze začátku bál, že na mě pak ušiješ nějaký podraz. Ale teď už se nebojím. Věřím, že bys mi řekl pravdu.
Voldemort: (nervózně) Jo, jasně. Přátelé si nelžou.
Quirrell: (zpívá)
A já vím, že nejsi lotr.
Jen ať chcípne Harry Potter.
A my pak budem spolu,
tančit zas a znovu.
Voldemort: (zpívá)
A budem světu vládnout,
stačí hůlkou mávnout.
Ty a já a nikdo víc,
už nebudeme jako rub a líc.
Oba: (zpívají)
Ty přítele ve mě máš,
tak si toho važ.
Jen ty a já!

Přes jeviště přetančí baletka, drží ceduli s nápisem:
19. prosince, Bradavice
Hagrid, zpívá:
Eště paraple! To nesmim zapomenout zas,
bez něho bysem nedorazil včas.
Cesta přeci krátká není…
Joj, to bude překvapení!
Baletka a cedule:
19. prosince, Krásnohůlky
Olympa, zpívá:
Soška vhodná k přenášení,
ach, to bude překvapení!
Budu jistě pravdu mít…
Ještě dárek zabalit.
Napíše vzkaz, ukáže ho do obecenstva a přiloží k dárku:
Rozbal už 24. prosince večer, drahý..
Pak zasněně:
Přenese tě rovnou do našeho srubu v horách…
Baletka a cedule:
24. prosince, půlnoc, srub (polo)obří velikosti, Pyreneje
Olympa:
Je už tak pozdě, večeře studená, víno zteplalé a on nikde… Hned zítra se za ním musím vypravit. Ten hlupáček chtěl určitě otevřít můj dárek až na Boží hod ráno…
Baletka a cedule:
24. prosince, půlnoc, Krásnohůlky
Hagrid:
Cože? Olympa není doma? A kam…? Pyreneje? Nějaký srub? Do Merlinovy prdele!!!
Tak to abysem sebou hezky hodil, ať sem tam včas aspoň do Silvestra.
Baletka a cedule:
25. prosince, 10 hodin dopoledne, Bradavice
Olympa:
Cože? Hagrid není doma? A kam jel? Do Krásnohůlek?
Tváří se, jako kdyby chtěla říci „Do Merlinovy prdele!“ ale ovládne se. Procítěně zpívá:
Och, Merline…
Dej, ať silvestrovský čas
já strávím se svým milým zas.

VESNIČANÉ (SBOR)
LIŠÁK, syn místního rychtáře
KOVÁŘ TÓNA
HOSTINSKÁ BUDULÍNA
Scéna: rustikální lavice, stůl, vyřezávané židle, police s tupláky. Prostor plynule přechází v malou náves.
Poslední dějství hry se zpěvy.
SBOR (*posedává u stolu*),
zpívá odrhovačku:
„Ta naše hostinská Budulína, to není panečku holka líná.
Celý den na nožkách, pivečko roztočí.
Každý chlap z vesnice za ní se otočí.
Ta naše hostinská Budulína, to není panečku holka líná.
V každé ruce s korbelem. Kdo neplatí, čert ho vem.“
LIŠÁK (*vchází, notně posilněn, úlisně na Budulínu*):
„Jen na chviličku, malý špásy, Budulíno neklop řasy. Poznáš, co jsi neznala.“
BUDULÍNA (*jej odhání*):
„I nech být, co tvé nikdy nebude.“
LIŠÁK (*už hulvátsky doráží*):
„Budulínko, dej mi korbele, skočíme si do tvé postele.
Budulínko, dej mi kvásku, povozím tě na ocásku.“
*Náhle se prudce otevřou dveře, vchází Kovář Tóna. Popadne Lišku a vyhodí jej z hospody na náves.*
KOVÁŘ:
„Budulínko, srdce mé. Zastavil jsem se jen na skok, bych ho odsud vyprovodil.“
*Budulína se tiskne šťastně ke kováři*
SBOR (*zpívá a houpavě pošlapuje do rytmu*):
„Už máme hostinskou ochráněnou, teď už navždy bude se svým Tónou.
Lišák koupil, co mu patří.“
PRINCIPÁL:
"Tohle celá pravda byla, ač trošku košilatá, jako ženská pěkná, boubelatá."

*úterý, vedro, odpolední vyučování ve třídě DP3 - zaměření na dopravní prostředky*
*učitel vchází do dveří s výrazem "donutím je makat"*
Učitel (skálopevně): Dobré odpoledne. Posaďte se.
*všech 18 žáků DP3 stále stojí v pozoru*
Učitel (podezřívavě): Copak?
Lukáš (šibalsky): Pane učiteli, zazpíváme si!
*učitel se tváří zaraženě, protože toto se mu v této třídě ještě nikdy nestalo*
Učitel (znejištěně): A proč?
Jarda (vědecky): Protože si tím procvičíme a protrénujeme svá hlasová ústrojí na rozličná úskalí anglického jazyka a bude se nám pak lépe hovořit.
Učitel (pobaveně): To je možná pravda, ale k našemu aktuálnímu gramatickému tématu se to zrovna moc prakticky nehodí.
Petr (vychytrale): A když si zazpíváte s námi, budeme mít vyšší level motivace!
Učitel (rozveseleně): To je ale krásný důvod. Nu dobrá. Tak co tam máte nachystáno?
*Lukáš zapíná projektor, plátnem do třídy vplouvá majestátní plachetnice*
Všichni budoucí odborníci na konstrukci vozidel společným hlasem, v doprovodu pana učitele:
What will we do with a drunken sailor?
What will we do with a drunken sailor?
What will we do with a drunken sailor?
Early in the morning!
Way hay and up she rises
Way hay and up she rises
Way hay and up she rises
Early in the morning!

*Na Festivalu Fantazie*
VÁCLAV: Začínáme! (Písk!)
ORGANIZÁTOŘI (otráveně): Málo nás, malý náš zisk,
nikdo nechce koš
vynášet programů tisk
za mizerný groš!
DAV FANOUŠKŮ: Tak proč jenom, proč?
VÁCLAV (zasněně): Reklamy jako soli!
Budu vlečný oř!
Muž ten, co skály zlomí!
PŘÍZNIVCI NIGHTCONU (hladově): Ženy chutě boř!
DAV FANOUŠKŮ (skanduje): Cho chó, Chotěboř...!
VÁCLAV (utišuje rozbouřené davy): Já jsem ten Václav Pravda,
vládnout vám - rozkoš!
Na klín mi padne každá.
MILOVNÍCI EXTRA PROGRAMU společně s AMCOŇÁKY a VÁCLAVEM (významně): Pravda - žezlonoš!
ORGANIZÁTOŘI (potutelně): Vrták kolenoš!
DAV (rozvášněných) FANOUŠKŮ (tančí a zpívá; nejhlasitější jsou OrcLIMPIJONICI): Pravda je krásná ženská,
krásná, v tváři růž.
Pravda je nepraktická...
VÁCLAV (trochu nešťastně): ...Jenže já jsem muž!
DAV FANOUŠKŮ (obklopí Václava a nemotorně předvádí tanec plodnosti - něco na způsob "Pásla ovečky"; ORGOVÉ INFANTILCONU předtančují): Pravdu má jinoch svěží,
tou pravdou se tuž!
DAV FANYNEK VIRAGOFESTU: Však o rod ženský běží...
VÁCLAV (trucovitě dupne): ...Ale já jsem muž!
DAV FANYNEK VIRAGOFESTU (zajme Václava a pošťuchuje ho): Mužem jsi, leč zhrzeným,
jak milenčin nůž,
(nadšeně se přidává i všech pět ÚČASTNÍKŮ JATCONU) směr ostří pomstychtivý...
VÁCLAV (hrdě, hlasem zlomeným bolestí, vzkřikne): ...Ještě jsem však muž!!!
DAV FANYNEK VIRAGOFESTU (na něj hodí deku): Ale kušuj už!
Program začíná...

Ďábel: +tančí před svými poddanými+
Chtěla bys znát pravdu, Violeto?
Kde byla tvá matka toto léto?
Co dělal za nocí tvůj otec v pekle?
S maskou na ksichtě mlátil do kláves vztekle...
Violeta: Můj otec je mrtvý, můj strýc mě děsí! +vzlykne a netuší, kam by se poděla+
Ďábel: +usměje se a promlouvá k Violetě+
Jsi moje dítě, drahá má, byl jsem u tebe, když ses prvně nadechla. Řeknu ti pravdu, ale bude tě bolet,jako tisíc kapek deště dopadajících na tvou kůži, jako tumor ve tvém srdci.
+začne znovu zpívat+
Pravda je krásná jako tvá máteř,
drsná až tak, že se v ní chvěješ.
Boj se bratra matky svojí,
za jejím šílenstvím on stojí.
Nikdy tě nechtěla milovat,
v otcově náruči měla ses uschovat.
Čtrnáct let ti dám, ani o kus více,
tak stojí v úmluvě s Beatrice.
Violeta:+chvěje se zadržovaným pláčem a snaží se od ďábla a jeho přisluhovačů utéct, ti ji ale chytají+
Sbor: Náš pán tě miluje, Violeto!
V tvém krku zní, když křičíš, Violeto!
Violeta: +pere se, dokud ji za ruku neuchopí sám ďábel, pak se vzdá+
Ďábel: +pohladí její tvář+
Pravda je krutá, však praktická jest,
Nech mě, bych mohl tvé kroky vést.