DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická

V baru houstne dým.
Popravdě houstne tak, že bujný dekolt madame Bourdinové vidí jen štamgasti v první řadě.
Bourdinová: (za klavírního doprovodu slepého Charlieho) Sklínku nalil jsi mi jen jednu, na žízeň pojdu, žalem zhebnu. Jak přežít v takovým suchu? Ty, Jonesi, úsměv máš od ucha k uchu. Poraď ženě těžce zkoušený, jak stát se znovu dítětem štěstěny.
Jones: (notně posilněn alkoholem, směrem k výčepnímu) Pro lásku boží, nalej jí aspoň panáka ginu, než půlku lokálu pošle pod peřinu. Hledá pravdu o štěstí, střízlivá jak náměstí.
Reverend Barnaby: Jonesi, ty dobytku zlitá, nejen v ginu pravda je skrytá.
Charlie improvizuje a zrychluje tempo.
Gwyneth: Pravdu díš, můj moudrý muži. Po burgundském lhářům dech se úží.
Funebrák Saxon: Všem čestným, co jsem pohřbíval, barman čistou whisky nalíval.
Paní šerifová: K čertu s whiskou, já mám ráda, když je v lihu čokoláda.
Šerif Joe: Pravdy chcete se přestat bát? Stačí se na dno absinthu podívat.
Liberty Lola: Šerife, netlačte na pilu. K těmto účelům bůh stvořil tequillu.
Slepej Charlie mlátí do klaviatury jako smyslů zbavený.
Žhavá Lisa: Dám ti ji vypít z pupíku, když zastavíš tu muziku.
Lola hodí po Charliem židli.
Reverend Barnaby: (usrkne limonádu) Já bych všechny ty lihoviny zakázal.

Zšeřelý obchod Kratochvílných kouzelnických kejklí. Příšeřím se plíží vysoká postava. Obrovská rána, něco padá. Postava zděšeně prchá.
Scéna se rozsvítí – je ráno. Do obchodu přichází dvojčata. Jedna police je zřícená, po zemi se válí stovky krabic. Dvojčata na to vztekle hledí.
Fred: Bratře, bratře, co se stalo?
George: Něco se tu rozsypalo.
Společně:  Zloději navštívili tato místa.
                  Naše pomsta bude zcela jistá.
                  Hermionu hned zavolejme,
                  Pátrání jí směle svěřme.
Přichází Hermiona společně s Ronem, který se tváří nenápadně.
Hermiona: Jaký to chaos, jaká to spoušť?
                   Co ztratilo se, prozraďte mi,
                   ať rozpletem tu houšť.
Dvojčata prohlíží rozházené krabice.
Společně: Vše vypadá celkem v pořádku,
                  Jen zkontrolujme ještě tuto hromádku.
                  Podívej se Fredásku
                  Na naše sny pro lásku.
                  Jeden z těch nepřístupných chybí...
Hermiona se prudce začervená.
Tiše, pro sebe: Co se mi dnes v noci zdálo,
                   Teď si přeju, by se stalo.
Ron padne na kolena.
Ron:        Lásko, Merline, lásko,
                Moje nekonečná krásko.
                Pojď má milá se mnou ven
                Život bude, jak ten sen.
Fred s Georgem Ronovi odpouští.
Hermiona (dojatě): Nakonec se pravda ukázala v celé své kráse. Zapějme glória.
Sbor Weasleyů: Glória, glória...
Fred (koutkem úst Georgeovi): U Merlina, kdo je to ta Glória? Nestála by za hřích?

Burnellová sedí se sluchátky na uších, naslouchá radioteleskopu.
"Radioastronomkou jsem vždy chtěla být, moci tak něco objevit!"
V pozadí se objeví Pulsar ztělesněný bubeníkem a spustí bubnování.
Burnellová vyskočí, volá: "To je on! Mé srdce buší jako zvon! Odkud se bere tento tón?"
Další bubnování.
Přichází Hewish: "Ach kolegyně, jémine! Nobelova cena vás nemine!"
Přitočí se k němu Lež a do ucha mu zašeptá:
"Tu cenu si zaslouží šéf programu, to je jisté. Ona byla jen na správném místě."
Pravda si k sobě přitáhne Hewishe a panovačně mu nařídí:
"Ta cena patří jí, to je jisté. Protože byla na správném místě."
Hewish odpoví: "Nejsem si jist, kterou mám poslechnout. Napřed názor Komise chci si vyslechnout."
Komise se přišourá zpoza jeviště. Postaví se do řady a odrecituje:
"Komise již problém promyslela. Hewishovi patří cena celá. Burnellová mladá je studující, před ní jsou ještě objevy čekající."
Hewish k Burnellové: "Akceptovat rozhodnutí musím, věř mi, že vnitřně moc zkusím."
Burnelová vystoupí na předscénu a zpívá :
"Říkají, [:že cena není 3x:]
Říkají, že cena není pro mne k udělení.
Já přec vědy nenechám
a další objev uchystám,
na výuku se taky dám
a spokojím se s málem."
Temperamentní kruhový tanec všech.
Tma. Opona. Bubnování.

Na scénu plnou doutnajících karavanů přichází James May. V ruce má loutnu a rozehrává tklivou melodii.
JM: Když jsem byl malý chlapec, na čepici nosíval jsem střapec, já sníval jsem v noci potají o tom, co normální kluci neznají.
Zpoza hromady kouřícího šrotu vylézá Richard Hammond. V ruce drží kytaru. Velmi rozpačitě brnká do strun.
RH: Když jsem byl ještě hoch, říkali mi Richie, zlatíčko, věnuj se umění obrazů a soch, a kladli na srdce zdravíčko.
Scéna se otřásá mohutnými výbuchy. Z hustého dýmu vystupuje Jeremy Clarkson. Basovou kytaru drží v ruce jako prase kost a ani se nesnaží předstírat, že na ni umí hrát.
JC: Už když jsem se narodil, šlo mi o jedinou věc - abych se na světě nenudil a neskončil jako nějakej švec. Nic proti ševcům, i tohle řemeslo je záslužný. I když bych radši pošel na tyfus, než žít z takový almužny.
JM, RH, JC: My máme práci snů a až do skonání dnů, podpalovat budem obytné vozy, z kdečeho dělat si kozy, porušovat pravidla, z automobilů stavět plavidla a společenské konvence zavřeme do kredence.
Ze stropu se snáší Stig, buší do helmy a zpívá o kráse nahé pravdy.
Jeho zpěv slyší jen kočky a netopýři.

Rezka s Ciaranem sedí u ohně.
Vskotačí Kluk v rytmu mazurky, dělá zadního tanečníka.
Rezka: Co jsem to říkala? Spát!
Kluk: Ještě ne! Ještě chviličku! (sedne si k nim)
Rezka a Ciaran dávají do bořádku své vybavení, suší boty a ponožky, opravují vázání a podobně. Kluk se na ně chvilku dívá a pak začně pomáhat. Kopíruje Ciaranovy pohyby a činnosti.
Po chvíli je práce hotova a všichni sedí tiše u ohně.
Ciaran kouká do plamenů.
Ciaran (začne si broukat, pak zpívat): Chi mi an t-eilean uaine
Tir nam beanntan arda
Ceo a'tuiteam tron a ghleann
'Na shineadh air do raointean*
Kluk: To zní krásně… Můžeme se tam někdy podívat? Třeba až budeš král?
Rezka: Moment... kdo ti řekl, že Ciaran bude král?
Ciaran (mlčí, tváří se rozpačitě)
Rezka: Ciarane?
Ciaran (prohlíží si nehty, asi jsou zajímavé)
Rezka (povzdychne si)
Rezka (ke Klukovi): Víš, ono je to trochu složité. Ciaran třeba vůbec nemusí být král.
Kluk: Já vím! Když ho zabijou démoni, třeba! Protože jsou zlí.
Kluk (vesele odskotačí z jeviště)
Rezka: Ciarane... cos mu to napovídal?
Ciaran (vzdorovitě): Pravdu!
Rezka: A uvědomuješ si, že Kluk... je taky démon?
Ciaran (rozpačitě): Asi jsem měl mlčet, co?
Rezka (zavrtí hlavou a odchází)

Florindo: Co dělá v tom kufru moje podobenka?
Trufaldino: Že by ji sem přinesl někdo zvenka?
Florindo: Kde jsi ten kufr vůbec vzal?
Trufaldino: Můj pán mi ho odkázal?
Florindo: Vždyť jsem ten obrázek věnoval Beatrici!
Trufaldino: Trváte na tom, aby se to rýmovalo?
Florindo: S pravdou ven. Jak se tvůj pán jmenoval?
Trufaldino: Co já bych pro vás udělal! Ale pravdu po mně nemůžete chtít!
Florindo: Takže ti mám ublížit?
Trufaldino: Já u jednoho pána sloužil a po italských městech se s ním ploužil a každý kanál v Benátkách pro nás v louži zoužil. Jo-ho-ho!
Florindo: Nech toho!
A proč ti to dal?
Trufaldino: Protože z mé péče dokonal.
Cestoval inko-inkogni-inkogni-
Florindo (přidává se k němu v kánonu): Inkogni-inkogni-TO! To byla Beatrice v mužském přestrojení!
Říkáš, že mezi živými už není?
Je nadějím mým veta.
Odejdu sám z toho světa.
(Odchází v rytmu pochmurného pochodu.)
Trufaldino k obecenstvu: Vidíte to? Jeden pán potrhlejší než druhý. Prý pravdu! Když jsem mu ji řekl posledně, nakopl mě do zadku. Ten druhý to samo. A jéje, my o vlku.
(Na scénu přichází Beatrice, stále v mužském převleku. Trufaldino s ní absolvuje téměř stejný duet, i když tentokrát v kombinaci baryton a mezzosoprán.)

Scéna VLAK - chodbička z obou směrů napěchovaná cestujícími, hajzlík, přeplněná kupé.
Basová linka.
Saša (drží plechovky piva a prodírá se davem): Plzeň sehnal jsem, spěchám k vám, jestli cestou neomdlím, tak příběh vám zazpívám...
Ivan (stoje ve dveřích hajzlíku): Již vidím přítele v nouzi, dere se k nám! Jestli pivko mi dá, já příběh vám zazpívám...
Nastupuje kytara.
Saša (dospěl ke dveřím hajzlíku): Plznička dobrá, jen drahá jak štětka z Hiltonu.
Ivan (otevře plechovku a prolije hrdlo): Teplá jak chcanky, v tom svinstvu snad utonu!
Saša: Jenže jak schladit ji, když takovej je hic?
Tina (opřená o umyvadlo na hajzlíku, rozhodí vítězoslavně rukama): Vy nebojte se Vlkanic! Vodu do umyvadla pustím snadno, plechovky dám pěkně na dno a už se chladí Plznička. Tak jaká je vaše holčička?
(Jedna z plechovek padá na hlavu Lyndě dřímající pod záchodovou mísou.)
Hudba po hřmotném zaznění bubnu umlká.
Lynda (probuzená ranou do hlavy): Proč jsem skoro donaha? A proč se hejbe podlaha?
Kapela znovu hraje.
Ivan a Saša: Stejně jako vodka, pravda nejlepší je čistá.
Lynda: Tak tím si nejsem vůbec jistá. Neředěná bolí jak Tina s baseballovou holí.
Ivan a Saša: Před hodinou byla jsi na skupince a teď jedeš vlakem do Třince.

Noc se mění v den. Mulder stojí na verandě domu a pozoruje svou dospělou sestru. Slunce vychází.
MULDER: Byla jsi pryč tak dlouho. Hledal jsem tě.
SAMANTHA: Já vím. Vyrostla jsem v jiné rodině, ale že patřím jinam, jsem zjistila až nedávno. Bojím se ale, že už dlouho žít nebudu.
MULDER (zpívá):
Nikomu tě nedám, drahá sestro,
bez tebe jsem dlouho žil sám přesto,
blíž tě mám, jen sny mě k tobě sezvou,
a když na tebe pohlédnu tak vidím pravdu krásnou.
Žena jsi, tak dospělá a tak něžná,
pravdou jsi, co nikdo jiný nezná,
chránit tě musím teď už pořád
ať o tebe už nepřijdu, ne, to se nesmí znovu stát.
SAMANTHA: Můžu ti dát odpovědi na tvé otázky. Pravda je ve mně, ale nemám, jak ti ji dokázat.
Byla jsem tam nahoře s nimi,
pokusy a strach z té věčné zimy,
však jsem zpět, tak cizí a tak blízká,
teď však nechci pryč jít, když na lepší časy se blýská.
MULDER: Ochráním tě. Už tě nikomu nedám.
Padnou si v náruč. Najednou se zatmí, oblohu pokryjí bouřkové mraky a uhodí blesk.
Samantha vyděšeně vykřikne.
SAMANTHA: Už si pro mě jdou! Já nechci!
Zmizí.
Mulder nešťastně klesne na kolena.

„Jakube, netrhej partu a pojď s náma do města! Do baru zajdeme, skleničku si dáme... však ta tvoje to pochopí.
Páni, tam je rušno! Živé představení - prý Duo Dracos: „Pravdivý příběh o princezně, která, by otce svého zachránila, svoji čest všanc dala.“ Hele chlapi, to musíme vidět! Jakube, co tam zkoumáš?“
„Tady je ještě dovětek: „A království následně na buben přivedla.“ Vypadá to, že to bude ze života!“
V baru hustý dav, těžký vzduch, jiskřivé emoce, světelné efekty.
Na podiu dvě lesknoucí se postavy, jedna s šaty pošitými na rub otočenými dévédéčky, druhá spíš šupinatá. Dav řve nadšením refrén rozverné písně. Podlaha duní rytmickým dupáním.
„Byla divá,
zpívala,
byla chytrá,
sebrala
od ženicha tučnou kost.
Kéž by toho měla dost!“
Obě zpívající postavy tančí cosi divokého, obecenstvo řve nadšením. Nad kouřovými efekty občas vyšlehne plamínek.
Trapně střízlivý Jakub bledne. Vzadu zaslechne stejně střízlivého hasiče nadávajícího na nebezpečnou produkci.
Píseň končí v bouři potlesku a nadšeného pískání. Jakub si je jistý, že slyší šustot šupin na prknech pódia a oblévá ho studený pot.
Nenápadně couvá do zákulisí, aby slyšel známý hlas.
„Alžběto, jupíí! Tu sázku jsme vyhrály!“
Jakub se opírá o stěnu a bezmocně se směje.
Duo Dracos.
„Já vám dám!“

Producent tanečním krokem vpluje do pracovny George Lucase.
„Georgi, nesu zprávu zlou,
vesmírné bitvy lid už netáhnou.
Dnešní doba bez umění strádá,
muzikál zpěvný od tebe si žádá.“
Stařičký Lucas roztřeseně vstává z kolečkového křesla.
„Co to plácáš za nesmysly,
to přec pravda není,
lidé stále preferují,
akční vesmírné dění.
Lodě, tanky, lasery
v muzikálu zakleté,
jsou hodné leda prasete.“
Producent (popuzeně):
„Co ty víš, co pravda je,
zamrznul jsi v čase,
na střílečky nehraje se,
zpěv je v módě zase.
Pravda, ač je protivná,
pravdou je a bude,
v tom krása její vyniká,
i když není praktická.“
Lucas pevně sevře berli:
„V hvězdných válkách zpěvu,
nedočkáš se na mou věru,
kdo o tom kdy slyšel,
by se Vader při muzice svíjel.
S Palpatinem čtverylka,
s Leiou svižný džajf,
v hrobě bych se musel točit,
v rakvi bych byl štajf.“
Producent (smířlivě):
„Milý Georgi, stará vojno,
nebuď přece hloupý,
radši svoje práva prodej,
Disney je rád koupí.“
Zděšený Lucas se nadechne k hlasitému protestu.
Zatmění. Střih.
Mladý úspěšný tvůrce Star Wars George Lucas se s výkřikem probudí z děsivého snu. Hromovým hlasem zaduje:
„Ať je pravda jaká chce,
na tohle já přísahám,
práva ke své hvězdné sáze
nikomu nikdy neprodám!“