Dragon Age

Mágove oči sa v šere koridora matne leskli. Nebolo Dorianovou charakteristickou zručnosťou plížiť sa navôkol. To bola parketa Leliany a jej špehov, nie mocného tevinterského mága.
Vyhekol, keď s tupým zadunením zakopol o kbelík. Tak-tak vidiac obrysy okolia slziacimi očami, vykročil k hlavnej sále. Po pamäti hmatol po kľučke...
Dvere sa rozleteli a Dorian sa tackal od oslepujúcej žiary fakle, cediac kliatb cez zuby.
"Čo to robíš?"
No výborne.
Zazrel spod zachmúrených obŕv na osvetlenú postavu. Vedel, komu patrí ten hlas, no aj tak ním mierne šklblo, keď uvidel Josiinu tvár.
Do rovnice s Giselle sa rozhodol započítať "Montilyet" faktor.

Dorian sa začal hrabať na zem, keď mu predlaktie zovrela ruka.
"Chceš, aby ťa osočovali, vidiac ma vychádzať z tvojich komnát?"
"Čo ak chcem?" nadvihol obočie Trevelyan vo vyzývavm, sugestívnom geste.
"Nie," odvetil rezolútne. S nasupeným "pff" stisk povolil. "Nevidel si matku Giselle? Zazerá tak, že ju na hony obchádzam, čo z nej srší pobúrená cudnosť. Leliana. Cullen..."
"Urobím ti teda po vôli," kývol Trevelyan, a Dorian si mlčky oddýchl, no zostal na kamnách. Spýtavý pohľad.
"Musel som hovoriť o Giselle a jej ctnosti...! Proste sa nedívaj, prosím."
Trevelyan s rehotom poslúchl, a tak neuhol pred zahanbeným Dorianom hodenou kožušinou.

Kamna príjemne hriali, kožušiny tiež, o tele vedľa nehovoriac. Labužnícky sa natiahol, sťa mačka, hoci nevyzeral na domáceho kocúrika. Nie, jeho spoločník ho spod privretých viečok posúdil na horského leva.
"O čom premýšľaš?" ozval sa Dorian, vidiac, že bdie.
Trevelyan mu to povedal a komnatou sa rozľahol pobavený smiech.
"Tak lev?" v očiach sa mu zase zablyslo, kútik povytiahnutý v úškrne.
"Priam taký prítulný," kývol Trevelyan a zvedavo, spýtavo poškrabkal mága za uchom.
Na jeho prekvapenie skutočne zapriadol.
"Rozmaznávaš svojho leva," zamručal pôžitkársky. "Stlstnem sťa chlpaté mačky, čo šľachtičné nosia na rukách, a..."
"Nuž, to ty si prišiel za mnou."

"Já tam nejdu! Proč tam nemůžeš jít jednou ty?"
"Mám jiný úkol a na tebe už jsou zvyklí."
"Vůbec ne. Minule se na mě díval úplně stejně nevraživě jako poprvé. Vydržel jsem ten jeho pohled jen o tři vteřiny dýl. Já se snad radši někam zašiju a tu zprávu mu tam strčím pode dveřmi až v noci."
"Chceš vysvětlovat lady Nightingale, proč jsi mu ji nedoručil včas?"
Při té představě se první mluvčí viditelně otřásl. "To radši vydržím Cullena. Víš určitě, že tam je teď s ní?"
"Jo. Služka tam nešťastně vpadla, když ji líbal na stole."
"Stvořitel mě ochraňuj!"

Samozřejmě, že se vojáci Inkvizice nemohli ztratit na nějakém pěkném místě. Ne, byla to hnusná, odporná bažina, kde neustále pršelo. O nemrtvých vylézajících z vody ani nemluvě.
Dorian si pšíknul.
"Jsi v pořádku?" zeptala se ho Inkvizitorka.
"Jenom takové nastydnutí. Chce se mi zalézt za kamna a zůstat tam několik měsíců."
"Můžu tě zahřát vlastním tělem," mrkl na něj Iron Bull.
Dorian zíral na svaly, které se leskly v kapkách deště. Byla opravdu zima a vlhko a... Všiml si, že se na něho Beka potutelně šklebí.
"Mám ještě nějakou důstojnost," řekl. Otázkou ovšem bylo, jak dlouho mu ta důstojnost vydrží...

Trevelyan vykročil k postave, chúliacej sa pri ohni. Jemný hukot plameňov a vŕzganie snehu pod nohami sa niesli šerom. Postava sa strhla, keď ho začula, no vidiac, že spoločnosť mu robí priateľ, mág odložil palicu.
"Ten prekliaty sneh... ," zamrmlal pobúrene a Trevelyan sa pousmial.
"Pod strechou je príjemnejšie."
"Tá kutica vo veži je neobývateľná," nadhodil mág, štuchnúc do polena, ale potom po ňom blysol očami. "Alebo máš nejaký návrh?"
"Poď ku mne," pristúpil na jeho tón Trevelyan.
"Čo ponúkaš?"
"Zahriatie."
"A čo ak mi bude aj tak chladno?" naoko zaváhl.
"... budeme musieť improvizovať. Mám nejaké kožušiny. A veľmi pekné kamna."