DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

Dokonce i kouzelníky mate nekonečný počet našich druhů, nicméně stručně řečeno, existuje pět základních kategorií duchů, od nemocnějších po nejslabší: máridi, ifríti, džinové¹, folioti a šotci.
¹ Samozřejmě, stejně jako s jinými magickými termíny, slovo "džin" britští mágové ukradli, pardon, převzali od arabských kouzelníků. Nemá tedy nic společného s ginem na dně láhve ani s džínami, které jsou samozřejmě mnohem mladší než naše existence a přirovnání k nim mou osobu silně uráží. Zatímco zcela jistě jsem bytost, která se snadno skryje lidským smyslům, není na mě nic modrého ani jalovcového. Poslední člověk, který se něco takového pokusil naznačit, skončil vskutku nepěkně.

“Kupte si džina v láhvi za padesát tolarů!” četl Noby plakátek.
“Džina, to jsem měl minulej tejden,” chlubil se Tračník.
“To určitě, džina, to je něco, co nemůžeš mít jen minulej tejden.”
Procházeli kolem Kolíkova stánku.
“Tenhle to měl taky,” ukazoval Tračník.
“Jo, tak co to tedy podle tebe je?” nevydržel to Noby.
“Ha, takže o tom nic nevíš!” vysmál se mu seržant.
Noby sebral špinavou potlučenou olejovou lampu pohozenou ve škarpě.
“Náhodou, mohlo by to být třeba tohle!”
“Vždyť to je jen lampa!” nedal se Tračník.
“Je tu něco napsaný,” všiml si Noby a utřel ji rukávem.
DOBRÝ DEN.

Mladík stál před kruhem ze svící, v ruce svíral ochranný amulet, ve druhé ruce knihu, otevřenou na kapitole 5 – Džinové.
...tvořeni jsou dýmem i podstatou hmotnou, jejich domovinou jest svět astrální, neviděný, odkudž jejich jméno pochází. Byvše povoláni, sesilateli přání plní a jemu slouží...
Následoval popis invokace. Jednoduchá nebyla, a když se v kruhu zformovala povědomá postava, mladík si oddechl.
"Džine, jako tvůj pán přikazuji–"
"Ne."
"Cože? Musíš mi splnit–"
"Co to máš? Snad ne 'O tvorech nadzemských'? Přečetl sis ji celou, nebo jen do kapitoly 5?"
"Já... myslel jsem–"
"Měls myslet víc," řekl ifrít a lehce vystoupil z kruhu.

"Škyt! Doubrava jméno mé!" Po tělocvičně se rozlila vůně jalovcové. "Ty máš škyt! recitovat Havlíčka? Tak Křest svatého Vladimíra vynech. Slušné epikkkramy, nebo ti liščím! Brrrrk!"
Kantor padl na židli a Synek musel řádně napnout hlasivky, aby přerušil jeho chrápání.
"Fakt by mi liščil?" otázal se studentů. Někteří se podívali stranou a pohladili si tvář.
"To nezná Verba docent, exempla trahunt?
Co sám nechceš, nečiň jinému!
žáku pravil kantor kdesi,
třepaje ho za pačesy."
Žáci pochvalně pokyvovali. Synek přitvrdil.
"Vejklady kantora Doubravy
snadno chápe hned
každý žák, i třebas bez hlavy,
má-li jenom hřbet."
Ani hromové ovace však opilce neprobudily.

„Chlapi, průser, o naše koncerty už nikdo nestojí… ani zadarmo.“
„Není divu, dyž furt hýkáš jako osel!“
„Ne, ne, zpívám dobře. Ale… je to názvem, špatně se menujeme. Lopaty… copak můžem hrát metal s takovým názvem?“
„Mě to přijde dobrý, kdybys nehýkal…“
„Hýkání je dobré, zvuky farmy pamatuješ? Ale k věci. Budem se menovat Džin.“
„Co?“
„Džin, je to úderné, tvrdé… naprosto dokonalé a v sanskrtu to znamená vítěz! To je prostě naše slovo!“
„Lopaty mi na farmářský metal přijde lepšejší.“
„Ne, už nebudem hrát metal, ale meditační hudbu.“
„Cože?“
„Meditační hudbu se zvukem domácích indických zvířat… a taky osla.“

Musím říct, že už odmalička se mi ta slovíčka pletla.
V pěti letech, bylo to v prosinci, pár dní před Vánocemi, jsem jednou na mámu zavolala:
"Mami, zapálíme si ibišek!"
Ve třetí třídě jsem zase maminku překvapila, když jsem se domlouvali na setkání a já jsem navrhla:
"Tak se sejdem třeba ve festivalu školy!"
Bohužel mi to zůstalo i na gymnáziu, takže můžete hádat, kdo napsal do testu z biologie:
Ploštice vylučují páchnoucí dekret.
Naštěstí v tom ale nejsem sama, jak jsem se nedávno přesvědčila, když se jeden můj spolužák zeptal našeho latináře:
"A jaký je entomologický původ slova džin?"

U Goldblumovcov nám otvorila dvere mladá žena s očami červenými od plaču. Popoťahovala, tisla si k tvári vreckovku, a keď prehovorila, moja myseľ automaticky prekladala z ruštiny: „Už nie. Prosím, už nás nechajte.“
„Choď dnu, Vasja,“ prikázala staršia žena. Postrčila dievča hlbšie do chodby, zagánila na Becketta, a ku mne sa obrátila celkom nesrdečne. „Poviem vám, čo som povedala polícii.“
A spustila.
Bolo celkom zrejmé, že Scotland Yard z jej výpovede sotvačo zaznamenal, pretože hovorila rýchlo, dialektom ruštiny, ktorému som sám rozumel s obtiažou.
Neušlo mi však, že keď hovorila o synovi, nevyslovovala jeho meno Judžín, po anglicky, ale Jevgenij.

Úlovek přinesl závan spokojenosti. Jakmile smyli z paluby špínu, přiloudal se bocman, jestli by to chlapci nemohli oslavit. Frances nic nenamítala. Po přestálé bouři si trochu zpěvu a zvláštní příděl rumu zasloužili.
Pohoda by vydržela déle, kdyby Sullivan nenahlásil, že lodní felčar Foley je opilý. Námořníci se dušovali, že mu ze svých přídělů nedali ani kapku.
„Kápněte božskou, chlape!“ udeřila na něj. Felčar škytl. Sířil kolem sebe pach alkoholu a jalovce. Začínala tušit.
„Pane Sullivane, prohledejte jeho kajutu.“
Netrvalo dlouho a Sullivan s bocmanem přinesli čtyři lahve. Dvě poloprázdné.
„Juniperus... od... přivezl... z... Ho...“
„Odveďte ho. A vylejte tu břečku.“

V Dějinách čar jsme dostali za úkol vysvětlit, jak vzniklo slovo gin. Vůbec by mě nenapadlo, že ho profesor Binns zná, ale úloha se mi zdála snadná. Jessice ne, tak jsem jí to musela vysvětlit.
„Gin je lidové zkrácení slova geneva, které můžeme přes holandské genever vysledovat až k latinskému juniperus. To znamená jalovec, víš? On se tam přidává. Říkal to děda, a ten to musí vědět. Má palírnu whisky, tak se v alkoholu vyzná.“
Jessica se mnou nakonec souhlasila. Její rodiče jsou herci, takže si vzpomněla, že gin opravdu po jalovci voní.
Z úkolu jsme dostaly trolla. Rozumíte tomu?

Nevěřícně zírám na monitor. Etymologie slova džin? Mžikám. Nevěřím svým očím.
Začínám mít pocit, jako bych vypila alespoň litr stejnojmenného nápoje.
Kdybych ho doma měla, asi bych si zavdala.
To mám psát o nadpřirozené bytosti arabské mytologie?
Nebo o té anglické kořalce?
Vzadu v hlavě náhle jakoby ozvěnou dávných let zazní slabý hlásek:
„Maminko, kdy zase přijede teta Džin?“
„Džííín, zlatíčko, Džííín.“
„Maminko, proč teta nemá taky takovej kabátek jako ten pán na tý lahvi? Když je taky džin.“
„Ne, ten pán je Bífítr a teta je Džííín.“
„Proč teta Džin nemá ten kabátek?“
Jeanne: Yahweh je milostivý. Původ: skotský.