DMD č. 13. pro 13. 4. 2016. Téma: Šli tři šli dva šel jeden...

Tomáš:„To mám jít s holkou?“
Já: „Jednou budeš rád chodit s holkama.“
Tomáš: „Nikdy!“
Já: „S klukama?“
Chvíli uvažuje. „Ne. Ale vůbec ne s holkou!“
Kristína: „Ty nechceš mít děti?“
Tomáš (zasmušile): „Děti...!“
(Naštěstí pro něj přichází tatínek).
Kristína: „Možná jsem čarodějnické dítě.“
(Jako obvykle nese knihu. Dneska tlustou, tu sedmou).
„To by ti přeletěla sova.“
„Až za rok,“ podotkne. „A paní učitelko, kdyby měl Voldemort sestru, tak ona, když je teď mrtvý, bude chtít vládnout, takže já bych...“
Naslouchám budoucí autorce fanfiction a přemítám, jestli už někdo vymyslel Voldemortovi sestru.
Domů jdu sama a v hlavě mi hučí.

Ta mise se změnila v katastrofu.
Jako první zmizela Kuraenai, prostě si odskočila a konec.
Druhý odpadl Gai, přecenil sílu nepřítele a bez rozmyslu se na něj vrhl v dvojnásobném tempu.
Ležel na zemi, pěna u pusy.
To jsem si ještě myslel, že máme šanci.
Strachovat jsem se začal, když padla Tsume. Její pes pronikavě vyl.
Moc už nás nezbývalo, a když padla i obrovská Chouzova postava, věděl jsem, že jsme prohráli.
Zbyl jsem poslední. Stěží jsem stál.
Ona se smála.
Plán, spočívající ve vyzvání Tsunade na souboj v pití, nebyl nejlepší nápad.
„Další rundu?“
Zvedl jsem kalíšek a...
Buch!

Barový stůl, parta kolegů z práce, mezi nimi ta, kterou si vybral. Začínají být opilí.
„Bořislav.“ Falešné jméno.
„Mila.“ Úsměv.
Zůstali tři. Dopijem a půjdem.
Vyrážejí do noční tmy. Třetí se odpojí za rohem.
Lovec vede kořist do parku. Načrtne kouzlo. Mila zvrací do kašny. Pak ji vleče nahoru, tam nebudou rušeni.
Dokončí čáry a vrazí jí facku. Potřebuje ji při plném vědomí.
„Co to děláš?“
Nabere do rukou oheň. Nesmí ji zabít hned. Vdechla plameny, dusí se.
Pracuje rychle, aby nezemřela dřív, než dokončí kouzlo.
Posledním krok. Sežehne svíjející se tělo na uhel.
V nohách cítí novou nepoznanou magii.

Smrt Lea nesnášela Osud. Ale ještě více Anděly. Od té doby, co recepčního poslala v tom baru do háje, posílal ji na samá úžasná místa.
Třeba sem.
Hustě pršelo a zem nikoho se pod jejími kanadami už dávno proměnila v bláto. Stála opřená o poslední strom v oblasti, který stále vzdoroval snahám dělostřelectva.
Náhle se ze zákopu vynořili tři vojáci. Vkročili do bláta, občas se kryli, skočili do kráteru pro granátu.
Ne moc rychle.
Nejprve sebrala vysokého Angličana.
Dva šli dál.
Trochu litovala sympatického zrzka, který to schytal do prsou.
Poslední se chytře obrátil zpátky do bezpečí.
Ne moc rychle.

Devět malých hrdinů, Morií běželo,
jeden most nepřešel, osm zůstalo.
Osm vzalo kánoe, chlastali rum,
jeden byl zeskřetěn, přežilo sedm.
Stepí sedm statečných, okovaná pěst,
jeden Enty pozdravil, zbylo jich šest.
Pustinou šest statečných, není cesty zpět,
jeden bude panovník, zbylo jich pět.
Pět odvážnejch hrdinů stezkou mrtvých míří
jeden sebral Palantír, zbyli jen čtyři.
Čtyři rychlí hrdinní, chtěj mír nejvíce,
jeden zůstal horníkem, zbyla trojice.
Tři chtěli zničit převzácný dar
jeden lukem vystřelil, zbyl jenom pár.
Dva bloudili Mordorem, nějaký týden
jeden našel Miláška, zůstal jen jeden.
Ze skupiny zůstává, jenom poslední,
Jenže ten byl zahradník do konce dní.

Šlamastyka, Šlajsna a Šlacha šlohly šlojíře šlojířnici.
Konšel Šelak a jeho šelma nejsou šlendriáni. Při šetření šelma našla šlápoty.
Šlundry už šlapou se šlohnutými šlojíři směr Šluknov. Když je sveze šlesvický šlechtic s fešáckými šlemi, šlohnou mu během šlofíku všechno kromě šlí, jimiž ho sešněrují, a s přehršlí kořisti šupajdí dál.
Pěšiny v šumavských rašeliništích jsou však šmejdské. Stačí špatně šlápnout a šup! – šejdířky, šlojíře i šlechtický lup jsou v rašelině. Šlamastyka šílí v šlemu, Šlajsnu šlehl šlak, jen Šlacha šátrá po šlahounech, avšak také se šine níž a níž.
Když tam došel konšel s šelmou, bylo po všem.
ŠLUS

V pohádkovém lese šli tři kamarádi... šli dva... a potom už šel jen jeden. Kampak se nám ti čerchmanti schovali?
Neschovali se, děti, umřeli!
*
Pro velký úspěch znovu pohádkový les. Šli tři... šli dva... a potom už šel jen jeden...
„Ale fuj! Otesánku, ty si nedáš pokoj?“
*
Co dělat, když na Zeměploše jdete nejdříve tři... potom dva... a nakonec jdete sám?
Utíkejte za tím exotickým turistou, co jste mu ukradli truhlici, a doufejte, že si ji vezme zpátky.
*
Nejdřív za ním přišli tři, pak dva, potom jeden, pak zase tři...
A Jack Harkness to považoval za opravdu skvěle využité odpoledne.

Džin je sledoval až na Tři Trubky. Pak se odpojil, aby informoval svého pána. To když se Karl s Česťou ukládali na noc pod jedním pěkným smrkem. Neměl ani tušení, že to jen předstírají. Jakmile zmizel směrem k jihu, vydali se tamtéž. Zmizeli v temném lese jako dva stíny a po chvilce po nich nebylo ani památky. Na nejbližším rozcestí si stiskli ruce a změřili se vážnými pohledy. Česťa se otáčel na východ, kdežto Karl měl pokračovat k jihu.
"Za tři dny se sejdeme na Padrti. Pokud nedorazím do setmění, zmiz odtamtud." řekl Karl.
Bylo to sbohem, to věděli oba.

Vedro.
Do skřípotu lopatek větrného mlýnku cvaká telegraf. Kapka se rozplácne na lysé hlavě.
Bzučí moucha.
Čekají.
První prolamuje klouby. Druhý navždy utiší bezdrátový přenos zprávy a přivře oči.
Třetí nasadí stetson. Kap, kap, dál, do údolí klobouku.
Dlouhé kabáty.
Dotěrný hmyz nedá spát. Rychlý pohyb a zachycen do hlavně revolveru.
Vlak houká.
Vedro.
Přivedli jste mi koně?, zeptá se muž s harmonikou.
Ohlédnou se na své tři hnědáky.
Zdá se, usměje se lapač much, že nám jeden chybí.
Zavrtí hlavou.
Dva vám přebývají.
Z jeho zbraně vyšly tři kulky. Dvě zabíjely okamžitě. Ale i ta poslední smrtelná.
Odešel sám.

"Musíme zjistit, jestli se tady tolik tygrů uživí, takže počítejte pečlivě, pak budeme extrapolovat. Kdo to odflákne, sní durian bez kolíčku na nose!", vyhrožoval Robin.
Civím do dalekohledu na samičky jelenů hřívnatých (samci žijí osamoceně). Pokojně se pasou, ale zkušené oko rozezná, že si majlza dávají. Je to nutnost.
Máčí se mi okuláry, prší. Prší už týden.
Před chvilkou byly tři? Namáhám zrak skrz clonu kapek. Kde je ta největší? Otřu skla dalekohledu a když do nich znovu pohlédnu, už je tam jen jedna! Dlouho mi trvalo než jsem zjistil, že se rozestoupily a posměšně na mě z dáli hledí.