DMD č. 25. pro 25. 4. 2016. Téma: Tanec stínů

"Takovou smlouvu o mlčenlivosti jsem ještě neviděl," prohlásil Mike.
"Dokážeš udržet tajemství?" zeptal se ho Tomas.
"Samozřejmě."
"Tak podepiš, bude to stát za to."
Mike s povzdechem podepsal, Harvey hned po něm.
"A teď," usmál se Tomas, "vás vezmeme na naši loď."
"Nevěřím, že prohraju patentový spor," zakroutil nevěřícně hlavou Harvey a zhluboka se napil whisky.
"Ale patentový spor o dědictví malých šedivých mužíčků," namítl Mike.
"Stejně mě to štve, ale co můžeme dělat?"
"Leda se odvolat do Štrasburku."
Zasmáli se, pak na sebe pohlédli.
"Takže," usmál se Mike, "buď podepíšete dohodu, nebo si o tomhle případu přečteme v novinách."

Král měl celou suitu těch nejlepších a nejpovolanějších pro výklady snů.
Dnes se ale všichni plížili kolem stěn jako přízraky. Vyhýbali se mu pohledem.
Místo odpovědí na něj vrhali napůl omluvné, napůl vyděšené, a tak trochu zkoumavé pohledy.
Do šera uvnitř jeho mysli žádný z nich nahlédnout nedokázal.
Kromě jediného.
Jeho ortel, ačkoli zazněl téměř lítostivě, byl neúprosný.
A o správnosti se, při vší děsivosti, nedalo pochybovat.
Myslí mocného panovníka se začaly honit záblesky lucidity s temnými přízraky zvířeckosti.
Sedm let života bez rozumu, v přítmí lesa.
Stín byl úkrytem i hrozbou, tišil i znepokojoval.
Návrat do světla nebyl jednoduchý.

Je krásný letní den. Jdu ven na procházku. Do parku.
Míjím spoustu lidí. Děti, které si hrají na honěnou. Psi, co se honí za míčkem. Dospělé s dětmi. Páry. Lidi s mazlíčky. Dokonce i několik lidí na kolečkových bruslích a na kole.
Kochám se tamější krajinou. Příroda je tak okouzlující. Na obloze je pár mráčků. Vidím tam zajíčka s dlouhýma ušima a taky ovečku s nadýchanou vlnou.
Všude okolo cyklostezky, kterou lemují urostlé listnaté stromy, je tráva. Sluníčko je ještě vysoko. Sem tam zafouká teplý letní vánek. Pohrává si s listy a větvičkami stromů. Na zemi vidím tančící stíny stromů.

Doktor jí ukázal úžasná místa, tolikrát ji předvedl omyly historiků. Zažila dobrodružství v dobách, o kterých jen přednášela na univerzitě. Mnohokrát byla na pokraji smrti; tolikrát jí mohlo nemocné srdce vypovědět službu. Všechno teď viděla kolem sebe. Promíchané, skoro nerozpoznatelné. Uprostřed té smršti stínů zahlédla něco víc - věci, které se nestaly. Těžké rány, které teprve přijdou. Nějak věděla, že se to vše jednou uskuteční. Přesto nelitovala. Než se ten ukřičený Doktor v pestrobarevném kostýmu objevil, byla na konci kariéry. Ve více než jednom smyslu. Evelyn zavřela oči. Doktor byl občas navenek hlasitý, někdy necitelný, ale ona ho znala lépe. Přijde.

Z předsíně se line světlo. Nejen to. Pohybují se tam nějaké stíny. Jakoby tančily. Není tam však žádná hudba. Jen drobné šuchtání lze zaregistrovat.
Lev přemýšlí, kdo tam může býti. Že by se Scholastika vracela ze schůze? Hloupost, ta jej i v takových případech obvykle zastihne ještě neuloženého. Vetřelci! Ano, vetřelci! Musí vstát a jít s nimi bojovat. Ale jak? Nemá v ložnici žádný nástroj k obraně. Ale vstát musí.
"Au, co se děje?" ozve se Scholastika ubrblaně, neboť ji Lev bezděky kopl.
V předsíni je tma, nikde žádné podezřelé zvuky. A Lev se omlouvá:
"Promiň, měl jsem divoký sen."

Glurd přihazuje na oheň další chrastí. Noc chladne rychle.
„Ar-Pharazône, hloupě se ptáš,
západ si dobývej, východ je náš,"
ozývá se stále hlasitěji. Nigrih obratně tluče do kamenů svojí marimby. Mohla bych ji poslouchat až do rána. Možná budu.
„Hej, Isildure, hloupě se ptáš,"
„hlo-u-u-upě se ptá-á-áš," splétá se melodie.
Dvě široké dlaně se míhají nad blanou z kozí kůže. Když si Jugháš všimne, že ho pozoruji, zazubí se.
„– chceme mít domov a chceme mít klid –"
Přihnu si z měchu, který někdo poslal kolem, a přidám se.
„– za Mordor budem se bít!"
Bubnující ruce mi přes oči kreslí ohnivočerný vzor.

Roku 1170 žhne nad Jeruzalémem slunce a v komnatě jednoho z paláců sedí mladá, krásná žena a hledí přes zdobenou okenici na ulici.
Vidí, jak průjezdem do dvora procválá oddíl rytířů s mladým velitelem v čele.
Za chvilku slyší na schodech těžké kroky a její milý mladý velitel ji stiskne v náručí.
Pomůže mu svléknout zbroj i oděv, vykoupe ho.
Po lázni od něj odstoupí.
Uchopí lem svých hedvábných šatů a přetáhne si je přes hlavu.
Její pokožka je bělostná a ve stinné místnosti jakoby lehce září. Potom se mu vrhne kolem krku a společně se vášnivě skulí na lože.

Každé letadlo je za letu nádherné. Ať už je rychlé nebo pomalé. Malé nebo velké. Staré nebo moderní. Když se ale střetnou dvě nebo více letadel v souboji, začíná ta opravdu fascinující věc.
Je to jako šílený tanec na hranici smrti. Šílený, ale nádherný. Každý obrat, každý výkrut je jako krok tanečnice na naleštěném parketu. Zdá se chaotický a náhodný, ale ve skutečnosti je jeho sebemenší část dobře promyšlená. Na rozdíl od leteckých soubojů tanečnice nebojují o život.
Sebemenší pilotova chyba může znamenat smrt. Oba jsou v tu chvíli jen stíny na obloze. Většinou však jen jeden ze stínu vylétne.

V nejhlubší části tethyrského hvozdu stála skála, v té skále zela díra a ta díra vedla do jeskyně, kde se právě odehrávalo poslední dějství strašlivého dramatu: v mihotavém světle zmírajícího ohně tam sváděli lítý boj dva stínoví draci. Bylo vidět jen obrovské hlavy, jak v hrobovém tichu tančí kolem sebe a jsou si po krku, a ani největší hazardér by si nebyl schopen vybrat, na koho vsadit.
A jak že ti draci souviseli s lichem, který měl být finálním bossem tohohle dubna? Vlastně nijak, to jen Edvin čekal, až si mágové po cestě odpočinou, a zabíjel čas hraním stínového divadýlka.

Ono se řekne - skrýt se ve stínech. Ale není stín jako stín. Havelock to věděl moc dobře. Stíny byly každý jiný. Tady hlubší, tady v trošku jiném odstínu a všechny vyžadovaly jiný přístup. A měnily se. Mihotaly se světlem lamp, posouvaly se svitem měsíce, a když do nich někdo posvítil, rozprchly se, pochopitelně, úplně.
Poskok za komín, přesun za římsku, nejtemnější roh uličky, posun za hromadu odpadu, úskok před náhodně otočenou lucernou zbloudilce plížícího se, ne tak tajně, jak by si přál, od paní Dlaňové. Stíny tančily.
Havelock Vetinari tančil s nimi. Jeho kroky vířily do rytmu tiché noční hudby.