Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Proč je tráva zelená
a proč je moře modré?
Proč máme jen jeden Měsíc
a co na něm je?
Kolik lidí se narodilo nastejno
a kolik jich umřelo?
Protože není žlutá
a protože modrá je dobrá.
Protože dva se nepohodnou
a je tam Amerika.
Hodně
a ještě víc.
Proč lidé lžou
a nenávidí?
Proč čas plyne rychle
a kolik nám ho ještě zbývá?
Protože jsou pohodlní
a nemají rádi odlišnost.
Protože ho pořádně nedržíme
a každému tikají hodinky jinak.
Proč je štěstí pomíjivé
a proč hledáme lásku?
Protože skáče s jednoho na druhého
a protože nás nebaví nenávist.
Proč?
Proto.
NESOUTĚŽNÍ! BEZ NÁROKU NA BOD!
Anglie, 19. století
"Tak Elisabeth se vám libí," pokýval hlavou hospodář po chudé večeři.
"Uživíte ji?"
"Bratránek, co pracuje u pana Pickworda, se za mě přimluvil. Nastoupím tam jako dělník příští týden."
Žena mezitím pohlédla z okna. Stmívalo se. Otevřela truhlu, vytáhla velký vak. Rozprostřela jej na postel.
"Pojď," vybídla dceru.
Mladý muž se vylekal: "Co jí chcete udělat?"
Hospodyně se usmála: "Vy nejste odsud, že. Jinak byste znal námluvový pytel. Topit už nebudeme, svíček nenáme nazbyt, hospodář má ještě plno otázek. Koneckonců, vy také ještě domů nespěcháte. A já vás s Elisabeth v posteli jen tak nenechám, to víte, jistota je jistota."
Nejen ve Velké Británii, ale v celé severní Evropě panoval až do 19. století starý zvyk, že namlouvající se páry spolu oblečené sdílely lože. Má to svoji logiku - v chladných měsících nemohli pobývat mladi dlouho venku a chudší lidé zas nemohli topit dlouho do noci. Proto obecně odcházeli na lůžko velmi brzy. Mladý nápadník tak mnohdy skončil v teple postele své nastávající. Tyto "postelové námluvy" však neprováděli tajně. Očekávalo se, že budou v posteli ležet ve vší počestnosti, samozřejmě oblečení. Nicméně (jak pravila hospodyně) jistota je jistota a tak se místy rozšířil zvyk zašít nevěstu do "námluvového pytle", nebo mezi pár umístit dřevěnou desku. To pro jistotu, aby se společenský styk jaksi "nezvrhl" ve styk úplně jiný.
Zdroj: Nigel Gawthorne, Milostné hrátky ve staré Anglii
„Dej mi jediný důvod, proč nepostavit před soud i tebe! Pro koho doopravdy pracuješ?"
„Pro Mordor, který bude před gondorskou rozpínavostí chráněn nezávislým územím," odpovím klidně.
„Možná – dokud na stolci sedí Faramir, a na něho Elessar útočit nehodlá. Ale jak se zachová příští kníže, příští král? Jak se ubráníme s armádou zmenšenou na třetinu? Řekni!"
Když vyčleníme vnitřní pořádkové síly zvlášť, větší vojsko nepotřebujeme, pokud mír potrvá; jakmile Gondor smlouvu poruší, závazek padne. A nezkušenost rekrutů? Nic nám nebrání cvičit civilisty.
Elessar brzy pochopí, že Mordor vůbec nezeslábl.
Mlčím. Kdyby chtěl k nepříteli přejít Akhâsthor, přivítají ho s otevřenou náručí.
Archivní drabblata k tomuhle tématu můžu přehazovat vidlema. Nakonec vítězí s tradiční otázkou Spolubydlící (Domácí mazlíček, 2010).
"Filipe, mám pocit, že ti nedokážu věřit." Plachému v přítmí vyvolávací místnosti nebylo vidět do obličeje, ale zněl zraněně.
"Můžeš mi věřit, Martine." Odpověděl Marvan naprosto vážně, nebyl zvyklý na Plachého projevujícího city.
"Řekneš mi někdy, co jsi zač? Odkud jsi?" Zeptal se Plachý na rovinu.
Zasloužil si pravdu o Marvanovi, ale Marvan mu ji nemohl říct, nevěděl, jak.
Vypáčil z Martinových prstů fotku a pak ho vzal za ruce.
"Všechno ti jednou řeknu, slibuju." Povzbudivě stiskl Plachému dlaně.
"No dobře, mladej." Nechal se obměkčit a věnoval Marvanovi rozpačitý úsměv.
Ani jeden z nich ten rozhovor v dalších dnech nezmínil.
Stáli proti sobě v sadu, mezi sebou raneček s mákem, co ukradla rodičům, aby měl na dodávky.
Otce mu zavřeli, v devatenácti z něj byl sedřený hospodář a hlava rodiny.
Měl bys vstoupit do družstva. Jenom se ničíš!
Věděla, že by měla mlčet, ale hráz se protrhla, úzkost, bezmoc a zlost se valily ven a nešly zastavit. Jen ta zatracená sedlácká pýcha ti brání!
Usmál se koutkem úst: to nemůžeš pochopit.
Tak mi to vysvětli! Ale nestála o vysvětlování. Jenom chtěla být pro něj důležitější než ten furiantský vzdor.
Nemohla vyhrát.
Raneček spadl do prachu a drahocenný mák se rozsypal.
Jsem hrozné prase, vím, ale omlouvat se za to nebudu.
Pokud by náhodou pointu drabble někdo nepochopil, dole v poznámce najdete vysvětlení.
Ať se líbí! A nezapomínejte trhat třešně. :-)
“Žádám vysvětlení.”
Steve si povzdychl. “Thore, vážně o tom nechci mluvit.”
“Příteli Stevene, nahlížíš na to příliš negativně! Nevyznám se ve vaší kultuře, ale co je špatného na tom, když mladý muž utrhne svou první třešeň až ve 28 letech?”
Steve nestačil odpovědět. V tu chvíli se Tony zakuckal a začal se dusit pitím.
“Počkej!” vysoukal ze sebe, jakmile se vzpamatoval. “Chceš mi říct, že ty nikdy…?”
Stevova zrudlá tvář mluvila sama za sebe.
Tony se ďábelsky pousmál. “JARVISI, zruš můj program na dnešní večer.”
“Co máš v plánu, příteli Tony?” zajímal se Thor.
“Já a Steve půjdeme utrhnout třešeň.”
VYSVĚTLENÍ:
Utrhnout třešeň - "pop your cherry" - přijít o poctivost. :D
„Nebudem spolu chodit?“
Šla na to úplně zpříma. Hlavně být přijata. To stačí.
Parta se brzy rozrostla. Bavili se. Každý den něco nového. Jen se ani na chvíli nezastavit, ani na chvíli nenadechnout.
Byli opilí. A nazí. Ostatním se to líbilo. A jí přece nakonec taky. Jen nebýt sama.
A pak náhle odmítnutí. Zavřené dveře – slova, slova, slova. „Dej mi konečně pokoj!“
Nechá ji, nepohne se, ani když se vlak přiblíží a zvěční samotu…
Co jsi to udělala se životem, který jsem ti dal? Vážný hlas – tryskající smutek.
Nesnesla ten smutek. Oslepená napřáhla ruce a klesla do náruče Boží nekonečnosti.
Kdybych byla Faob, skončilo by to tím vlakem, ale nejsem. Nesnáším tragédie.
Zásadní otázka - vidíte v tom téma?
Král a jeho doprovod vjeli do městských bran za hlasitého jásotu. Mezi jistou skupinou lidí však tento nečekaný příjezd vzbudil paniku. Královi poradci se vyrojili jako podrážděné hejno vos, nervózně bzučících před Citadelou.
Ale nejvíce překvapený byl Eldarion, který s otevřenými ústy pozoroval, kdo přijížděl.
"Synu!" Aragorn seskočil z koně a objal svého potomka.
"Tati! Četl jsem tvůj dopis, ale nechápu..."
"Nu, vzal jsem to trochu do vlastních rukou. Vážení poradci, má drahá rodino, představuji vám našeho nového Haradského velvyslance."
Matumaini vrávoravě seskočil z koně a obezřetně hleděl na shromážděný dav.
"Taky jsi mohl zmínit, že tvůj táta je král."
Když mi ji poprvý podali do náruče, vypadala v tý nařasený zavinovačce jako zmuchlanej uzlíček neštěstí. Mračila se a kňourala.
Když mi ji poprvý vypravili na procházku v tom kočárku s mašličkama, vypadala jako rozzuřená saň. Celou cestu se z něj snažila vypadnout.
Když mi ji Gwyneth poprvý posadila na klín, abysme se společně vyfotografovali, vypadala v tom růžovým čepečku jako nasranej bizon. Do objektivu fotoaparátu se neusmála.
Když jsem s ní poprvý zůstal doma sám, namísto krajkových šatiček jsem jí oblíkl svoji starou lněnou košili, půjčil jí koště a šel s ní vymetat krb.
Nikdy jsem Annie neviděl spokojenější.
Jedinkrát byl Bídák postavený před hotovou věc, kterou nemohl ovlivnit. Bylo to tehdy, když musel převzít živnost po otci. Ne, že by mu to vadilo. Stal se vlastním pánem. Co chtít víc.
Nikdo mu nic nenařizoval. Kdy má otevřít? Jak dlouho bude v lokále točit pivo? Kolik bude platit holkám za jejich práci? Všechno bylo jen na něm. No dobrá, za poslední roky musel mzdu holek řešit s Colleen. Ale vždycky jí dal najevo, kdo je tady pánem.
Teď se to mělo změnit.
Šár žádal schůzku.
Tušil, že bude požadovat vysvětlení ztracených poštovních holubů.
Naštěstí měl účtenku za jejich koupi.
