DMD č. 9. pro 9. 4. 2017. Téma: Tak za kolik?

Předevčírem potkal Sirius starého známého, kterého neviděl od školy.
Slovo dalo slovo a dneska se sešli v hospodě u luxusní čtvrti. Kde jinde, kamarádův táta byl vládní činitel.
Jak šla řeč a pití, sklouzli i na Sirovu práci. Kamarád o ní věděl nepříjemně mnoho, a ještě nepříjemnější byly jeho názory. Ty útoky jsou jen eskalované napětí, nikdo to nechápe a tak dále.
"Co myslíš Sirie. Za kolik by jsi popřemýšlel o spolupráci s námi?" otázal se nakonec Bárty Skrk Jr.
Siria ta úvaha stále přesně 59 liber. To byla hodnota vypitého pití a půllitru a židle, které rozmlátil o Bártyho.

O velké pozdvižení se postarala krakatice, která se přihlásila do plavecké vytrvalostní soutěže. Kvůli nevyhovujícím teplotním podmínkám ji však nedokončila.
Nejdříve se pokoušela ovívat chapadly, poté se vzdala.
„Půjdu se zchladit do hlubin. Bývám občas trochu horká hlava. Pak se uklidím jen potopením několika lodí,“ uvedla.
Přestože uplavala sotva desetinu trasy, strhla veškerou pozornost na sebe. Setkání s bájným desetimetrovým tvorem přimělo přítomné novináře předhánět se v ceně, kterou nabídnou hlavonožčí plavkyni za exkluzivní rozhovor.
Podle dostupných informací si tak vydělala víc, než kdyby získala tři olympijské zlaté medaile.
Aktivisté však upozorňují, že s velkou pravděpodobností dostala zaplaceno v rybách.

Náčelník Lincoln Rudá Vrána křesťanství nenáviděl. Dětství v misijní škole z něj doslova vymlátilo jakýkoliv záblesk sympatie k víře bílých. Přesto se z hlubin jeho paměti v těch nejnevhodnějších chvílích vynořovaly příběhy, které před padesáti lety zaslechl. Když pozoroval, jak se z prachu rezervace zvedá nablýskané kasino, nemohl si nevzpomenout na muže, který pečlivě počítá své náklady, než se pustí do stavby věže. Účty, které se mu míhaly před očima, neměly podobu čísel. Zrada ideálů, odcizená dcera, pohřbená láska. Mrtví, zmrzačení, zfetované trosky…
Stále věřil ve výhody a vítězství, které kasino jeho lidu přinese. Ale cena byla čím dál vyšší.

"Tak za kolik?" Zeptá se podstaditý chlapík a už vytahuje z kapsy peněženku a počítá peníze.
Erwin a Mike na něj jen nechápavě dívají "Co prosím?" Dostane ze sebe Mike, Erwin pomalu roluje koberec.
"Za kolik prodáte tu vaši létající věcičku. Povím vám, cestování ve vznášedle je sice daleko bezpečnější a pohodlnější - podle toho jak jsem vás pozoroval - ale najdou se takoví blázni co docela slušně zaplatí za takové dobrodružství jako let na koberci. Přišli jste sem se toho zbavit, ne?"
Erwin se na něj nepříjemně zamračí a chlápek za chvíli ani neví že nějací Mike a Erwin vůbec existují.

"Co nového na zahradě?" zpovídá Timea Tadeáše vrátivšího se z odzimování.
"Docela dobrý, akorát jeden trám na boudě trouchniví. Ideální by bylo ty trámy vyměnit, možná i všechny tašky na střeše."
"A když sundáš střechu, zjistíš, že i zdi stojí za houby..."
"Zkrátka, stálo by to těžký prachy..."
"A kolik?" ptá se zvídavý Tobiáš.
"Nevím, asi začnu sázet sportku, abych na to měl."
"Myslíš, tatínku, že vyhraješ?" ušklíbne se Timea.
"Já bych za výhru chtěla raději něco jiného," vmísí se Tabita.
"Stejně nevyhraji, už mám štěstí v lásce," odvětí Tadeáš doufaje v duchu, že jejich bouda snad ještě něco vydrží.

Proděkan Pilný sedí v pracovně a probírá se emaily. Najednou někdo klepe na dveře. „Dále!“ Do pracovny vstoupí student.
„Dobrý den, měl byste pět minut na konzultaci?“ ptá se.
„Ale jistě, posaďte se“ odpoví proděkan. „Co vás přivádí?“
„Potrěboval bych podat žádost o individuální studijní plán. Chybí mi jeden kredit pro postup do dalšího semestru ...“
„To můžete sepsat na studijním. Máte k tomu nějaké zdravotní nebo rodinné důvody? Bezdůvodně takové žádosti neschvalujeme.“ odvětí proděkan.
„Bohužel nemám, prostě se mi nedařilo ... příští semestr to bude lepší ...“
Proděkan se zamračí „To ale nejde, bych takto musel pustit každého ...“
„Prosím ... tak za kolik?“

„Mám takovou delikátní prácičku. A vy jste mi byl doporučen jako diskrétní profesionál.“
„Samozřejmě. Ale nebude to levné.“
„Kolik?“
„Patnáct teď a patnáct po práci. A dalších patnáct pro mého společníka.“
„Dohodnuto. Radost s vámi spolupracovat.“
***
Do nočního ticha se zařízla siréna.
„Ty krávo, cajti! Dělej, mizíme!“
U zadních dveří na ně už čekali. Do očí se jim zařízla světla baterek.
„Ruce nad hlavu a žádný prudký pohyby!“
***
Soudce v taláru opakovaně zabouchal kladívkem, aby si vyžádal klid v soudní síni.
„Povstaňte. Jménem republiky…“
***
Zabouchly se za ním dveře cely.
„Tak za kolik to máš?“
„Za patnáct nepodmíněně. A ty?“

„Co mám proboha udělat, abych se odsud dostal?“ přerušil Aaron vyprávění.
„S tím nic nenaděláš,“ uchechtla se Žena. „Odsud se nedostaneš, za nic na světě.“
Aaron její odpovědi nedbal a rozhodl se vyjít ven, nezáleželo mu na tom, že venku určitě čekají další podivní obyvatelé vesnice.
Nechali ho jít.
Však on neuteče.
Na čerstvém vzduchu vonícím mořem se mu projasnila hlava. Vesnice byla prázdná.
V hrudi mu zablikalo světélko naděje, ale stejně slyšel tichý nenápadný hlásek zpívající: „Dostanou tě, dostanou...“
Vykročil mezi domy. Nikdo se mu do cesty nepostavil.
Zrychlil.
Už skoro běžel.
Za posledním domem mu cestu zastoupil Poustevník.

Tak za kolik? byla oblíbená věta naší zeměpisářky z nižšího gymplu. Měla sem jí docela ráda, velice chytrá paní, scestovalá, taková do nepohody. Akorát to zkoušení. Během ústního zkoušení měla jednu zvláštnost. Kdo si nepřinesl žákovskou hned na začátku, aby ona okamžitě hned po dozkoušení mohla zapsat známku, byl ztracen. Vážně. Tak třeba sem dostala jedna mínus. Ale zatímco jsem si šla pro žákajdu, tak ona si pod vousy povídala. "Nebo že by to na 1- nebylo? Tak dvojku dáme. No i když tohle taky nevěděla, tak 2-3. No ale přece jenom to dneska nebylo nejlepší, dáme trojku, jo?" Fuuuuuu-

"S kým se tady spojit?!" zvolala rozčileně starostka poté, co telefonovala do porodnice u Apolináře, zda i tam se nedemonstruje za lokálně čisté rodičky.
"Církev!" Major Laňka byl římský katolík. "Církev je univerzální!
"Myslela jsem politickou stranu," upřesnila.
"Komunisti," vzdychl major Laňka."Ty byli vždycky internacionální! Sice nějaké výstřelky proběhly, jako to vyhlášení Komunistické strany Hrdlořez, ale Filip jim rychle zakroutil krkem."
"Nikdy," zasykla starostka. "Co by nás podpora církve stála?" zeptala se a začala čistit svého Glocka. "Pojedu si zastřílet, abych se uklidnila!"
"Jak stála?"
"No kolik zato budou chtít?"
"Měla byste si vzít dovolenou," řekl smutně major Laňka.