DMD č. 9. pro 9. 4. 2017. Téma: Tak za kolik?

„Tak za kolik minut tam budem?“ zeptá se Nixon poněkud unaveně. Ty prášky co do sebe všichni hodili, než nastoupili, všechny uspávají.
„Pět,“ odpoví Winters ode dveří, kterých se sotva drží, aby nezahájil seskok předčasně.
„Jak to tam dole vypadá?“ křičí Welsh, aby byl slyšet přes výbuchy ve vzduchu všude mezi nimi.
„Spousta tmy!“ odpovídá Winters po krátkém naklonění ven ze dveří.
Sotva pár vteřin na to se červené světlo vedle jeho hlavy změní v zelené; to nikdo nečekal.
„Jdeme, skáčeme, jdeme ven!“ burácí Winters, popadá do ruky vak který má u nohy, a skáče z letadla ven do Normandie.

„Tak za kolik to mám, tati?“ Megan nedočkavostí až nadskakovala.
„Můžeš mi ozřejmit, o čem mluvíš?“
„Přece o mých NKU. Tedááá, mít rodiče v pedagogickém sboru je vážně opruz. Aspoň kdybych z toho něco měla. Řekni mi to, prosííím. Do července se mi čekat nechce.“
„Nepřichází v úvahu. Domníval jsem se, že výhody ti jsou proti mysli.“
Pokus o snapeovské zamračení Megan nic nepřinesl. Otec nepovolil.
„Jak dopadla?“ nadhodila večer Hermiona.
Severus se nepatrně usmál.
„V lektvarech překonala dokonce i mne. Tebe porazila ve formulích i přeměňování.“
Vyměnili si pyšný pohled.
„Jak dlouho ji chceš napínat?“ zeptala se.
„Dva dny?“

Dívám se na moje prsty, jak si pohrávají s malým ohněm na knotu čajové svíčky, která sedí na kulatém stole vedle vázičky s květinami a naproti sedí ona a já poslouchám, jak mi vypráví nějakou historku a já se směju, ale vlastně ani nevím, co vypráví, protože moje smysly jsou už hodně omámeny, ale ona se směje taky a pak škrtne zápalku a zapálí si cigaretu a nad ní se zvedne oblak kouře, který se přidá do smogu celé místnosti a kolem jsou slyšet tlumené hlasy lidí, kteří jsou snad stejní jako my a nakonec dojdeme k baru a
„Kolik?”

Víte, co je na válce nejtěžší? Nesblížit se s někým. Protože sotva to uděláte, v tu chvíli o toho člověka přijdete. Nevrátí se. Nekonečný nával cizích tváří, cizích jmen. Bez duší, jen živá síla, která čeká na porážku. Každý den se někdo nevrátí. Další jméno do seznamu, další jméno bez významu. Kolik jich ještě bude, než si na to zvyknu? Nevím... Nesmíte nad tím přemýšlet, prostě nesmíte. Zničá vás to. Rozedere zevnitř. Nesmíte myslet na všechny ty kluky a přemýšlet, jestli to někdy nebudete vy, koho si napíšou do seznamu. Jen jméno, bez duše. Kolik jich ještě bude? Bůh ví.

„Máme problém.“
Nebyla to zrovna slova, jaká chtěl kapitán Simbacca slyšet, když se Jolly Jedi po šesti letech v bažině poprvé vydal zpátky ke hvězdám, ale vlastně je čekal.
[„Ano?“] pokynul operátorce senzorů a zatnul zuby.
„Míří k nám křižník, tři fregaty a šest letek stíhačů,“ hlásila s rostoucí panikou v hlase a Simbacca zaklel. Vždyť Jolly Jedie by v tomhle stavu zvládli vyřídit i popeláři!
„Budou tu za tři minuty… ne, za pět. Za sedm. Za dvě?“
[„Tak za kolik?“]
„Moment,“ zamyslela se operátorka, kopla do přístroje, alarmy utichly a loď mohla v klidu pokračovat v cestě za generálkou.

Povídá se, že jedné temné bouřlivé noci přišel do Budče čert. Vašík ho pozval dál, ke stolu posadil a dobře pohostil. A když vína popili, masa zakousli a ženské pomluvili, řekl čert: "Teď se budeme bavit o obchodech."
A začal vykládat. Rozprávěl o bohatství, moci a slávě. O velkých armádách, nádherných palácích a pytlích zlata.
"Za to všechno chceš jen mou duši?" zeptal se Vašík, když čert domluvil.
"Ano."
A tak mu Vašík svou duši dal. Obnažil ji před ním, nic neskrýval a za nic se nestyděl. Potom se usmál.
"A co mi dáš, když si ji zase vezmu zpátky?"

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či bryndzu, oštiepku a parenicu nechystáš, ako bol predseda nakázal. Vraj sem turisti budú chodiť.
- Však nech si len prídu. Parenice mám. A toho ostatného tiež. Akurát či oni peniaze budú mať?
- Pištík môj, a kdeže si všetko toto zohnal? Hádam si obidve ovce nepodojil?
- No ešte to tak? Na internete som objednal. Až sem mi to doviezli a ani drahé to nebolo. A keď predseda turistov zoženie, tak aj za trojnásobok im to predáme.
- A nemeckým aj za štvornásobok môžeme.

Váhavě vešla do tmavé chodby, podpatky zaklapaly na dlažbě.
,,Prosím, slečinko, račte dál!" Proplešatělý chlapík s vytetovaným drakem na předloktí otevřel dveře do místnosti vpravo. Odhodlaně ho následovala dovnitř.
,,Tak, tady by bylo vaše království," zašklebil se. ,,Máte tu stůl, poličky, dokonce i televizi, wifi samozřejmě..." Chlubil se výbavou pokoje.
Odkašlala si. ,,Ehm... a cena? Kamarádka, co viděla váš inzerát, říkala, že za ten pronájem skoro nic nechcete?"
,,To měla kamarádka skoro pravdu," zazubil se a přejel ji pohledem.
Začínala být netrpělivá. ,,Tak kolik??"
Přistoupil pomaličku blíž. Instinktivně ucouvla. Naklonil se k ní a zašeptal: ,,Záleží, jak budeš šikovná, kočičko..."

Kancelář ministra byla nezvykle temná a působila sklepním dojmem, ačkoli měla dvě velká okna. Na masivním psacím stole o nadvládu soupeřily stohy pergamenů, papírů, složek a plánů. Ředitelka McGonagallová a ministr Raddle se chystali ke každoročnímu předškolnímu boji.
„Začněme. Kontroly hůlek. Kontrolovat budete všechny, ale čistokrevné dobrovolně.“
„Kontrolovat budeme všechny nebo nikoho.“
„Souhlasy mudlovských rodičů.“
„Potvrzovat je bude hlava koleje, ne ministerstvo.“
„Naši úředníci se budou podílet doporučeními. Studium mudlů jako povinný předmět.“
„Neexistuje, nemáme na to kapacity.“
„Dostanete vyšší dotace.“
„Lily Potterová – Lektvary. Vynikající odbornice s nejlepšími doporučeními–“
„Dobře.“ Za jediným slovem stálo tisíc ‚ale‘ a jedno křičící varování.

A tak začal masakr: jako první samozřejmě zemřela myš Julie, kterou zašlápli, Asterix a Obelix se okamžitě vrhli na legie a Caesara, Batman se pustil do Orochimara, Naruto vyrazil obklíčit Saurona...
"Tajuu kage bunshin no jutsu!" vykřikl Naruto. Sauron se vrhl po Narutech, ale nikdy netrefil originál.
"Ty mě nezabiješ ani za deset let!" ozvalo se po pěti minutách ze všech stran. Tu se však Sauron začal točit a kdokoli se k němu přiblížil, byl okamžitě zabit.
Po dalších pěti minutách, když zabil asi půlku Narutů, zeptal se Sauron: "Za kolik let teď?!"
"Tajuu kage bunshin no jutsu!" ozvalo se.