DMD č. 9. pro 9. 4. 2017. Téma: Tak za kolik?

Byl na svobodě, ale ještě pořád neměl pocit, že doopravdy je venku.
Někdy zkoušel tipovat, za kolik dní si začne připadat normálně. Za třicet? Sto?
Kolik přátelských slov je třeba, aby trvalo aspoň pár hodin, než mu na rameno zaklepe starý známý stín?
Remus by to mohl chápat – ale měl vlastní stíny a myšlenkami byl... moc s Tonksovou, než aby se dokázal prát s cizí tmou.
Neřekl mu to naplno.
Harry byl dítě.
James mrtvý.
Paradoxně ho napadlo, že Srabus má možná představu o životě ve vlastním soukromém vězení. Vole.
Dál se trochu moc smál – a zvykal si na stín.

Hnusné počasí venku zhodnotil uznalým pokývnutím hlavy. „Ideální počasí na vraždu.“
„Když myslíte,“ ucedil znechuceně. Nenáviděl déšť, pokud si mohl vybrat, vraždil uvnitř a v teple, případně na klidné tropické pláži. Takových zakázek bohužel nebylo mnoho.
„Máte pro mě fotky?“ Podal mu několik polaroidů. Druhý muž se zaškaredil. Podal objednávku, ale... Bylo to bílé oko? „To mi stačí, děkuju. Co jsem dlužen?“ Jako by nakupoval na farmářském trhu. „Tak kolik?“
„Ty to máš od nás zadarmo,“ uslyšel za sebou a ucítil něco chladného na zátylku. Svezl se k zemi.
„To ti trvalo,“ zavrčel muž a zamířil do tepla nedaleké palačinkárny.

Tak za kolik? Dneska za padesát. Zlevněné režijní vstupenky na předpremiéru.
Za těch pár korun se pak nechám dvě hodiny urážet ze všech českých nešvarů.
Co Čech to muzikant, sleva je svatá, uprchlíci do každé rodiny, Praha vs venkov, Lídl a jeho černošský leták, a výběr z elementů postintelektuální krize versus hipsterská holínková elita.
Momenty, kdy nemůžu tleskat, protože je to sice tak strašně dobré, ale TOMUHLE opravdu nemůžu tleskat.
V každém národu je pár procent lidí na zabití, tady je uvidím všechny.
Je to nejlepší předpremiéra v mém životě.
Díky za pozvání, příště půjdu zas. Takový jsem váš furiant.

Priateľstvo je vec, ktorú nie každý má – a ak aj má, vníma to tak ako by mal? Pre každého z nás priateľstvo znamená niečo iné, či už je to chodenie spolu von, či iba písanie si na internete – každý by sme ho mali mať.
V niektorých priateľstvách sú dôležitejšie iné veci, než v iných. Niekde nájdete dvoch ľudí, ktorí si požičiavajú veci, niekde zas takých, čo si medzi sebou kradnú.
Preto sa pýtam, aká je cena priateľstva? Čo odpoviete človeku, keď sa vás opýta: „Tak za koľko budeš so mnou kamarátom?“
Každý si túto otázku musíme zodpovedať samy pre seba.

Tak za kolik stříbrných zradíš svého pána?
Za třicet stříbrných!
Budiž dokonána
lest nad lsti nesmírná,
co víru dala lidu.
A s touhou všemocnou i bezbřehou bídu.
* * * *
Tak za kolik zdrávasů budu zase zdráva?
Za třicet zdrávasů!
Však zelená tráva
na hrobě poroste nad tvým mrtvém tělem.
Není čas modliteb - smrti se stav čelem.
* * * *
Tak za kolik příspěvků spasíš moji duši?
Za třicet, hříšníku!
Káti se nesluší.
Zaplať mi ve stříbře, zaplať v špercích zlatých,
zaplať v lnu, hedvábí, a hříchy se ztratí.
* * * *
Tak za kolik staletí uvěří lid v Boha?
Za pět set, za tisíc, v roce ptáka Noha.

"A budou tam kuřátka a malý kozátka..."
"Kůzlátka, Aničko. Mláďátka koziček jsou kůzlátka."
"...malý kůzlátka a... Žery! On mi vždycky kouše botu a babička mu potom nadává! Minule mu řekla blbče, hihi!"
"Jo, to se vsadím, že mu řekla. Ještě že u toho skončila."
"Žery je hodnej, pomáhá mi s koprovkou. Já koprovku nerada, Sofinka ve školce řikala, že je hnusná. A babička dělá koprovku pořád, pře dědovi chutná. A děda řek, že Sofinka je hloupá, když to o koprovce řiká. Mami, je Sofinka hloupá?"
"Sofinka je... radši mi řekni, kolikrát se ještě vyspinkáš, než za babičkou a dědou pojedeš.""

Procházel stejnou ulicí jako už tolikrát. Překvapivě rád se toulal mudlovským Londýnem. Stanul před svým oblíbeným obchodem a zadíval se do výlohy.
Tak jako pokaždé.
Můžete mít v oblibě obchod, do kterého jste nikdy nevkročili?
Prohlížel si ten klenot a sbíral odvahu.
Vyšel pár schůdků a zvonek u dveří zacinkal.
Staříkovi za pultem sdělil svůj požadavek a zeptal se na cenu. Bylo to dost, ale naštěstí měl našetřeno. Kývnul a vyskládal na pult většinu svých úspor.
Cestou domů tmavovlasý mladík obdivoval svou kořist. Nádherný stříbrný prsten s velkým zeleným smaragdem a propracovanou rytinou hadů.
Ztracené rodové dědictví.
Konečně byl jeho.

"Tak co mi nabídnete?"
Mé zoufalství začalo dosahovat vrcholu. K takovýmto drastickým řešením se uchyluji jen velmi málo, ale už nebyl čas. Normálně čekám až přijde Múza. Obvykle večerní čas setkání dodrží, ale někdy nemá čas nebo se zapomene. A pak začne myšlení selhávat a zbývá jediná naděje: vykrádací obchody. Nabízí všechny příběhy, náměty a témata, známá i neznámá, které kdy kdo vymyslel. Nabídka je tu většinou ohraná a mizerná, ale na poslední chvíli to ujde.
"Nic nového. Zachráněné princezny, draky, tajné sourozence, cestování časem, apokalypsu..."
"Vezmu si apokalypsu. Za kolik?"
"Tři vaše vlastní nápady."
Zase to bude na splátky...

“Prosím, mohl bych--” oslovil na ulici jednu dívku. Vědoucně se usmála, vzala ho za ruku a odvedla sebou do malého pokojíku. Snad jediný nábytek tu byla postel, na kterou se ihned položila. Roztáhla nohy, povytáhla si sukni.
Polkl. Rozvážně se posadil na postel. “Slečno, chtěl jsem vás požádat--”
Mávla rukou. “Za kolik to chceš?”
“Zadarmo,” řekl prostě. Už ho chtěla vystrnadit, ale vytáhl z kapsy CDčko. Nápis liháčem hlásal ‘The Apoštols’. “Chci vám zadarmo pustit naše LPčko.”
Pokrčila rameny. Stáhla si sukni zpátky, překřížila nohy. “Proč ne.”
Nakonec se Máří Magdaléně tihle The Apoštols zamlouvali. A Ježíš byl dost sympaťák.

Každá sranda něco stojí. Občas to sice člověk schová za lásku, seberealizaci, ale někdy je to prachobyčejná blbost. Manžel o mě věděl, že jsem mizerná řidička, takže dost často jen mlčel a kroutil hlavou, když jsem mu ukazovala lístky za špatné parkování nebo překročení rychlosti. Mrzelo mě, že náš rodinný rozpočet snižuji těmito nečekanými výdaji, ale nemohla jsem fungovat bez auta.
Když jsem mu před nedávnem mávala lístečkem před očima, zvedl jen hlavu od obrazovky a lakonicky se zeptal: „Tak za kolik je to tentokrát, miláčku?“
„Za milion, miláčku,“ odpověděla jsem pobaveným hlasem, neboť jsem v ruce držela výherní los.