DMD č. 18. pro 18. 4. 2017. Téma: Těžko na cvičišti lehko na bojišti

Topil se v knihách. Ušima mu běhaly termity, mozek mu provrtávala Digesta, před očima mu substantiva požírala adverbia a adjektiva partikule. Nic nedávalo smysl.
„Nic nedává smysl!“
„Kvůli tomu nemusíš křičet,“ odvětila výkřiku zoufalství Aneta. „Překlad jsem ti mimochodem včera položila na stůl.“
Alexandr zasypaný vědomostmi dávných advokátů zbystřil. Wilhelm vědomostmi sršící až hrůza se zatvářil podezřele.
„Já tady umírám!“ zadeklamoval ciceronsky. „Jak můžeš být tak krutý?“
„Wilhelme,“ zakroutila hlavou Aneta.
„Těžko na cvičišti...“
„Jdu do hospody,“ odsekl Alexandr zhrzeně. Odkráčel.
„Někdy zapomínám, že vyrostl v Praze.“
S napůl hranou rozhořčeností kráčel ulicemi. Ze stínu se odpojil jiný. Sledoval ho.

Prohmátnu si oko rudé, kolik že je hodin? ale jo, to ještě pude, a čichám smradu z holin. Je to jako u blbých, pot a dřina bez krve, část se učím od těch druhých, část jsem uměl prve. Chlastali jsme až do rána, mastili jsme karty, „venčili jsme kormorána“, hulili jsme Sparty.
Mělo nás to připravit, na skutečný život, jak se říká zocelit, do těch správných hodnot. Jak to bude v realitě, to už nikdo neví, jestli bude dál jak dítě, to už jasno není. Do boje se vrhnem lehce, velikého života, vstávat se mi sakra nechce, nálada mi utíká.

"Jatte! Máma říkala, že na tátovu pušku nesmíme sahat!"
Jako každý večer měla malá Kiaran slzy na krajíčku a nevěděla, jestli je to kvůli strachu o bratra nebo strachu z hněvu jejich matky. Jatt nevynechal jedinou možnost zmocnit se Stormtrooperské pušky, kterou jeho otec odložil den poté, co na Nar Shaddaa dorazily zprávy o porážce imperiální flotily u Endoru. Když ho o cyklus později zavraždili pašeráci Slummu, Jattovi bylo devět cyklů a Kiaran čtyři. Zdálo se to být tak dávno.
"Buď tiše, Kiaran," odtušil Jatt a zacvakl zásobník na místo. "Víš, že musím cvičit. Jednou je dostanu. Zabiju je všechny!"

Člověk by nevěřil, jak složité bude naučit dítě oblékat si ponožky. A to prosim neměla žádné malé a těsné. Ale jí se nechtělo. Bylo jednodušší, když je oblékala maminka. Nejprve naučit dát do ponožky všechny prsty, malíček nevyjímaje. Poté nastoupila maminka, neboť ponožky byly nejčastěji patou nahoru. Takže otočit a nakonec nechat dítě ponožku vytáhnout až ke kotníku. Po pár dnech nastalo viditelné zlepšení. A párkrát mě překvapila úplně, když to zvládla úplně sama. Většinou to bylo tehdy, když chtěla něco hodnotného získat. Školka se blížila. A ono těžce na bojišti, lehko na cvičišti bude platit i v tomto případě.

„One more round!“ křičí britský seržant. „Jdi do háje,“ odsekne mu Pepa česky, „mám nalítáno víc hodin, než ty naježděno s trakařem.“
Ale nedá se nic dělat - točíme před hangárem ve trojici další kolečko. Na bicyklech. Všichni už jsme vylétaní z Československa, Francie nebo Polska – a přesto se na letadla, nádherné Hurricany, se kterými bychom mohli sundavat Němce jako švestky, zatím smíme jenom dívat. Na nebi bručí německé bombardéry letící naložené nad Londýn. A my? Místo boje cvičíme s dřevěnými puškami a šprtáme teorii a angličtinu. Člověk tady v Anglii opravdu zkusí, než mu dovolí za svobodu nasadit vlastní krk.

„Maminko, až vyrostu, chci být jako ty.“
„Zlatíčko, můžeš, ale musíš se hodně učit.“
„Co třeba...?“
Dobře, základní kouzla už zvládá. Je jí pět, co bych jí mohla naučit dalšího?
„Dobře.... vytvoř si Bránu a dones mi odtamtud dědečkovy brýle.“
„Bránu kam? Dědeček už zemřel...“
„Do minulosti, zlato. Máš na to hodinu.“
„Ale ukaž mi, jak se to dělá!“
„Ne! Umíš to! Jsi moje dcera, musíš to jen v sobě najít. Čas běží...“
....
„Nesplnila jsi úkol. Týden budeš králík!“
„Mamíí, néé!“
Zmizela.
Za minutu držela v ruce dědečkovy brýle.
„Vidíš! Jednou ti to, že věříš ve své schopnosti, zachrání život.“

"Tak, Zdirádku a znovu! To nebylo dobré," úkoluje Jenovéfa synka cvičícího na flétnu.
A Zdirad se znovu snaží pokud možno bezchybně vyluzovat příslušné tóny. Jde to se střídavými úspěchy. Jenovéfa stále do Zdirada klavíruje. Doslova, neboť si bere na pomoc piano.
"Viděl jsi včera ten koncert v televizi? Když budeš pilně cvičit, také třeba jednou budeš takhle vystupovat," snaží se Jenovéfa Zdirada namotivovat.
"Třeba i společně s Tabitou?" zamyslí se Zdirad.
"Proč ne, může z vás být slavné duo."
Zdirádkovi viditelně zazáří oči.
"Pojď, zahrajeme to znovu, Tabita teď jistě také cvičí," praví Jenovéfa a Zdirad rychle pozvedne svoji flétnu.

Padesát tři. Padesát čtyři. V duchu si počítal NezmarMan. Visel za ruce a zvedal nohy, kterými se dotýkal hrazdy. Docházely mu síly, seskočil a dal si pauzu.
Po chvíli začal s kliky.
Nový padouch ve městě ho znepokojoval, chtěl se ujistit, že dělá všechno, aby ho porazil.
Jakmile padla tma, vydal se na Odbramské střechy. Měl štěstí, Sasanka běžel nedalekou uličkou.
Když seskočil před něj, došlo mu, jak je Sasanka malý.
Sasanka nemohl utéct, rozběhl se proti Nezmarovi, praštil ho do břicha. Úder Nezmarem nepohnul, Sasanka si třel bolavou pěst.
Nezmar si uvědomil, že má o zábavu po nocích postaráno.

"Nééééééééé, neumírej, Faramire, ještě jsem ti toho tolik chtěl říct!" zvolal nejlepší Faramirův přítel. Oslovený ležel na zemi, tržnou ránu od kopí v boku. Elfové právě bojují s nestvůrami, sice oslabenými kvůli ztrátě velitelky, ale pořád s hodně velkou armádou. Vypadá to, že elfové vyhrají, ale už se slabým vojskem.
"Taky jsem ti toho chtěl mnoho říct, ale můj čas vypršel," ozval se slabě Faramir.
"Proč mi nebyly drahé chvíle, když jsem si s tebou povídal," vzlykl jeho přítel.
"Ale musím ti říct, těžce se dřeš na cvičišti, ale lehce padneš na bojišti," zvolal ke svému druhovi Faramir a skonal.

Drak provedl důkladnou analýzu milostného trhu. Bylo jasné, že mezi monarchy sexuální odchylky kvetou, ale nepřiznávají se. Jak šlo o princezny, spokojili se s botou, spící kráskou či pár zlatými vlasy. Ale draci z nějakého důvodu nebyli u princů zrovna v kurzu. Bylo jasné, že drak musí najít někoho nespokojeného. Někoho, kdo trávil svoje mládí hrami se svou mužnou družinou a zamiloval se do myslivce, ze kterého se shodou nešťastných náhod vyklubala jakási dívka. Někoho, kdo je sice ženat, ale možná by ho lákalo dobrodružství a únik z naklizené domácnosti. Drak si protáhl křídla a vydal se směrem Popelčin zámek.