DMD č. 18. pro 18. 4. 2017. Téma: Těžko na cvičišti lehko na bojišti

Když se Simbacca konečně rozhodl sestavit vlastní letku neohrožených hrdinů, pořídit jim na palubu Jolly Jedie simulátor byla jasná volba. Bohužel se brzy ukázalo, že postavit takovou věc není zrovna triviální.
Množství chyb v programu bylo ohromující: místy bez varování zdvojnásobil přetížení v kabině, vypnul simulovaným nepřátelům kolize nebo se prostě uchýlil k osvědčenému lagování. Výjimečné nebyly ani spontánní exploze, našlo se i pár nepřátel pálících skrz textury a o peprná slova z kabiny tedy taky nebyla zrovna nouze.
Svoje výhody to ale mělo – když se pak Magoři vrhli do skutečného boje ve skutečném vesmíru, všechno bylo najednou výrazně jednodušší.

K výslechu byl přivolán na výpomoc proslulý psycholog na neverbální komunikaci. Sotva nahlédl skrz polopropustné sklo, bez vyzvání spustil do diktafonu: „Pachatel cítí hněv, dle intenzivně pokrčeného obočí. Sevřené rty značí agresi. Na otázku č. 2 reaguje překvapeně - skleslá spodní čelist, ústa do šíře. Dle zalomených rukou za hlavou se snaží o dominantnost, dává tak najevo opovržení...“ odmlčí se, nahlédne do spisu. „Z přiložené fotografie dopisu značí girlanda s hlubokým sedlem až propast do depresí, hlubokou bole...“ nedořekne, neboť do místnosti vejde kapitán.
„Co tady děláte?! Máte být u výslechu o patro výš, tady si bažanti zase nacvičují nějaký hovadiny!“

Tony se párkrát zhluboka nadechl, aby potlačil nutkání zvracet. Nejspíš by se ani nedokázal otočit na bok, aby se neudusil. Steve k němu natáhl ruku.
"Zas tak hrozné to snad nebylo."
Tony jenom zaskučel. Na delší komentáře neměl dost kyslíku. Nejspíš mu taky prasklo pár žeber.
"Jednou se ti to bude hodit."
Tony se pokusil zasmát: "Díky. Až na mě příště zaútočí supervoják, aspoň vím, co dělat." Opatrně se vyškrábal na nohy: "Modlit se za rychlou smrt."
Po dvou dne dnech na Sibiři mu bylo jasné, že nikdo nepříjde. V ochromeném brnění se nemohl pohnout.
Byl čas začít se modlit.

"Opravdu nebudeš mít dítě?"
"Nebudu," prskla Ciara.
"Tak konec?"
"Konec," odsekla. "Domluvili jsme se přeci. Nechci tě už ani vidět!"
Muž zvedl sbalený vak, naposled pohlédl na tu, co bývala jeho láskou, a odešel.
Ciara si oddechla. Minulý rok nebyl dobrý. Špatná volba. Ale naštěstí se už Jamese zbavila.
Otevřela okno, zhluboka se nadýchla.
Má několik dní na to, aby si rozmyslela, zda vstoupí do nového manželství na zkoušku hned, nebo až za rok. Možná by měla počkat, ale když on je Sean tak krásný! Třebas to tentokrát konečně vyjde. Vždyť se říká, do třetice všeho dobrého!
Začínal svátek Heptane...

„Weasley, jdete, nebo ne?“ zavrčel Severus.
Po bouřlivé debatě bylo rozhodnuto, že pro pohár Helgy z Mrzimoru se vydají Severus, Lucius a Bill – ten byl přibrán díky svým odeklínačským zkušenostem, ovšem bez velkého nadšení zbytku týmu.
„Ještě ne,“ odpověděl nevzrušeně. „Chci si prostudovat plánek, který nám byl velkomyslně poskytnut, a promyslet si různé varianty.“
„Pořád jen plánování…“ ozval se znechuceně Lucius.
Když ovšem ke Gringottům posléze skutečně dorazili, museli uznat, že Billův zodpovědný přístup se vyplatil. Copak drak, přes toho se dostat nebyl takový problém. Zato uvnitř trezoru je čekalo pár pastiček, se kterými by si bez přípravy zřejmě neporadili.

„Jamesi, moh bys pro mě něco udělat?“ osloví Megan svého kamaráda s dokonale vypočítanou ledabylostí.
„Jasně,“ souhlasí oslovený, nic netuše o hrozícím nebezpečí.
„Dal bys mi pusu?“
Vyděšený pohled.
„No, jdu na rande s Teddym a nechci to zvorat.“
Dvoje ústa se na sebe opatrně přitisknou a dvoje tváře se shodně zašklebí.
„Brrr, tohle chceš provozovat dobrovolně?“ otírá si James znechuceně obličej.
„Doufám, že s Teddym to bude jiné.“
Bylo.
Jedny rty hebce hladí druhé, zmámená mysl poletuje v oblacích. Mužské ruce se boří do rozvířených dívčích vlasů. Polibky voní po malinách.
Všechno se prostě natrénovat nedá, prolétne Megan hlavou.

Alastor téměř křečovitě svíral hůlku a snažil se zachovat klid.
„Ber to jako trénink,“ mumlal si, „budeš v pořádku.“
„Jdeme!“
Alastor pocítil lehké škubnutí u břicha… aby se vzápětí ocitl uprostřed chaosu. Sotva upustil deštník-přenášedlo, a už se na něho řítila postava v černém hábitu s pokřikem „Reducto!“
„Protego,“ zareagoval Alastor instinktivně: naklonil štít, aby kouzlo odrazil do země před sebou. Exploze hlíny zahalila jeho protivníka…
Který byl překvapený, když se z gejzíru zeminy vynořila postava v hnědém kabátě s rudým světlem na hůlce.
„Exterdatus!“ a útočník se skácel k zemi.
„Tohle je překvapivě zábavné,“ pomyslel si Alastor, nervozita zapomenuta.

Nobody ever told me this could be dangerous. So I never questioned it. But then I hurt myself. Unintentionally.
They took me to the hospital. They promised to teach me. How to resist the need. And how to count.
One means a simple thought. As the numbers go up, the need grows stronger. Ten is maximum, at five I should search a medical help. They told me I was ready.
I scratch my right hand on my jeans and instantly do it with the left one. No thinking. No counting. I went through hell, but it isn't easy after all.

Ron stál před zrcadlem a dělal na sebe obličeje.
„Hermiono, omlouvám se za poslední hádku, ale ten blonďatý fretčí ksicht –“
Ne, tohle nebude fungovat. Jinak.
„Hermiono, jsi fajn holka, akorát nechápu, proč se musíš tahat s takovým –“
Zatraceně. Malfoyi, vypadni z mé hlavy!
„Hermiono, sehnal jsem dva lístky na Kudleyské kanonýry. Jestli máš trochu času –“
Pitomost! Ji přece famfrpál nebaví.
„Nezajdem spolu do knihovny?“
Merline, zešílel jsem? Hodiny a hodiny mezi zaprášenými regály…
Nakonec koupil kytku a plný nejistoty se přemístil přede dveře jejího bytu.
Natáhl ruku ke zvonku, srdce v krku.
„Ronalde, co…“
„Víš, Hermiono, strašně jsi mi chyběla.“
***

„Včera jsem zase vyděsil tu holku v Hyde Parku,“ zazubil se Crowley a usrkl ze sklenice trochu chardonnay. „Ta ječela!“
Azirafal jen pohoršeně zavrtěl hlavou.
Crowley mu nikdy neřekl o svých občasných vizích, které k němu přicházely, aniž by se o ně prosil. Holku, která se každý večer v deset hodin vracela z odpolední směny přes Hyde Park, chodil strašit celkem často. Začala se více ohlížet a po týdnu si koupila pepřový sprej. Bude se jí hodit, až ji třetího června přepadne ten opilý fanoušek Liverpoolu.
„No jo, co bys čekal od démona,“ ušklíbl se Crowley a znovu se napil.