Parodie

"Takže jsme dostali od profesorky McGonagallové úkol přečíst si nějakou knihu o magických zvířatech. Můžou to být třeba Fantastická zvířata a kde je najít od Mloka Scamandera?" zeptal se Ron.

"Fantastická zvířata mě také napadla jako první," odpověděla Hermiona," půjdeme do školní knihovny je tam najít."

"Tam jsou ale tisíce knih. To tam strávíme týden," odvětil Ron.

"Já tu knihu tedy najdu sama!" řekla mu na to Hermiona.

"Už ji mám," vykřikla za pár vteřin.

"Tak rychle?" zeptal se překvapeně Ron.

Hermiona obrátila oči v sloup a znuděně mu na to odpověděla: "Rone, knihy jsou v knihovně seřazeny podle abecedy."

"Potřebuji, abyste šli do Zapovězeného lesa za Aragogem. Předáte mu dopis," sdělil Hagrid Harrymu a Ronovi.

"Už zase?" divil se Harry, "vždyť nás před dvěma roky málem sežral."

"Ale prosím tě, Harry. Vždyť je Aragog jeden z mých nejvíc bezpečných známostí. Nemusíte se ničeho bát," odpověděl mu Hagrid.

"Myslíš jediná tvá 'bezpečná' známost?" zeptal se Harry.

"No jo."

***

"Tady je dopis pro tebe, Aragogu," řekl Harry a podal Aragogovi dopis, zatímco Ron se třásl strachy: "A my už zase půjdeme."

"Nikam nejdete," vykřikl Aragog a začal je pronásledovat.

Harry tedy při běhu vyslal kouzlo Arania exumai a Aragoga odmrštil pryč.

Jako každých pět let se konal turnaj tří kouzelníků, a tak do Bradavic cestovali studenti a studentky ze dvou dalších kouzelnických škol - Krásnohůlek a Kruvalu.
Všichni bradavičtí studenti vyhlíželi, kdy konečně přijedou ti ostatní.
Na obzoru byl vidět kočár, který tahali okřídlení koně. V něm byly dívky z Krásnohůlek a mávaly. Mezizím na řece, která tekla hned vedle Bradavic, plula kruvalská loď. Dopluli k malému přístavu u Prasinek, spustili kotvu a vylodili se.
Studenti Kruvalu a studentky Krásnohůlek si sedli k bradavickým studentům.
A jedna studentka z Krásnohůlek se zeptala Harryho: "Ty jsi Arrry Potterrr, že ano?*"
"Ano," odpověděl Harry.

Zrovna probíhala oslava Předvečeru Všech svatých a všichni duchové se slétli do Velké síně. Skoro bezhlavý Nick se usadil na jednom z lustrů. Ron si nalil do číše vodu, přestože se mu Seamus Finnigan nabídl, že mu přemění vodu v pomerančovou šťávu. Zatímco všichni oslavovali, Fred s Georgem si všimli Albuse Brumbála, jak přicházel z chodby. Jenže Albus Brumbál dávno seděl na své ředitelské 'židli'.
"To je nějaký podvodník," vykřikl Skoro bezhlavý Nick.
"Máte pravdu, sire Nicholasi," souhlasil Harry.
Namířil na falešného Brumbála a vykřikl: "Revelio!"
Falešný Brumbál se proměnil na Voldemorta a opravdový Brumbál utrousil: "Trochu nešťastné načasování, Tome."

Pozdně podzimní krajina byla zahalená do mlhy, a sluneční paprsky jen stěží pronikaly přes vrstvu mraků. Sem, hluboko dolů, nedosáhl žádný. Zdejším vládcům to nevadilo.

Seděli na dvojitém trůně, stále ještě si nevypověděli všechno, co se během jejich odloučení událo, když se ozvalo zaštěkání (trojhlasné).

Hádés se usmál, sáhl pod trůn, a vytáhl trochu ohmataný list pergamenu. Byl hustě popsaný. Přesněji řečeno pokreslený stylizovanými obrázky postav.

Další zaštěkání na sebe nedalo dlouho čekat, a během chvilky Kerberos přitáhl útěkáře.

"Vážně sis myslel, že Kerbera ošálíš?" zavrtěla Persefona hlavou nad Athéniným knězem, maskovaným v ovčí kůži.

Hádés mezitím přikresloval další obrázek.

"Sibylo, potřebuji tě na chvíli ve své pracovně. Mohla bys přijít prosím?" poprosil Albus Brumbál profesorku Sibylu Trelawneyovou. Ta požádala studenty, ať na ni v učebně počkají.

"Sibylo, že ty jsi pila?" zeptal se podezřívavě Brumbál.

"Jenom trošku whisky jsem si cucla," odpověděla profesorka Trelawneyová.

Na Brumbálův podezřívavý pohled odpověděla: "No, možná trochu víc jsem si ucucla."

Brumbál odvětil: "Severus si stěžoval, že ty tvoje opilecké písničky byly slyšet až ve sklepení."

"No dobrá! Vypila jsem půl lahve whisky," přiznala se profesorka Sibyla Trelawneyová.

"A proč, Sibylo?" zeptal se profesorky Brumbál.

"Potřebuji si něčím pročistit vnitřní oko," odpověděla profesorka Trelawneyová.

Mezitím, co v Bradavicích probíhala učitelská konference, tak v domě, kde sídlili Smrtijedi, probíhala Smrtijedská konference. Profesor Severus Snape se z důvodu účasti na učitelské konferenci v Bradavicích nezúčastnil.
Voldemort si začal stěžovat: "Kde jsou ta léta, kdy do Bradavic chodili samí čarodějové a čarodějky. Teď tam chodí samí mudlové s nějakými elektronickými zařízeními, a - to mi vyprávěl Severus - hlavně -náctiletá děvčata se ho chodí každou noc ptát, jaké je heslo k 'WiFi'. Každý den jim pak říká, že tu nefunguje elektřina, tak tu asi nebude fungovat nějaká 'WiFi'. Dneska holt člověk nemá jisté, co za 'děti' tam sakra bude."

V učitelské sborovně probíhala konference. Profesorka Prýtová povídala: "Já bych potřebovala pár slepic, protože z jejich výměšků je skvělé hnojivo. No a já potřebuji hnojivo pro mandragory, protože už došlo."
"Ale my bychom měli rozpočet na pět pytlů hnojiva, profesorko Prýtová," odpověděla jí bradavická účetní Petronella Podvojná.
To se ale ozval profesor Snape: "Jenže já potřebuji pírko ze slepice do lektvaru. Ten totiž neutralizuje účinky nápoje lásky."
"Dobrá. Máme rozpočet na dvacet slepic. Bude vám to stačit?" zeptala se obou profesorů účetní Podvojná.
"Ano."
A profesorka Prýtová ještě dodala: "Myslím, že bychom mohli pro slepice postavit kurník. Ideálně vedle sovince."

Albus Brumbál seděl ve své pracovně u stolku a četl si Denní věštec. Najednou do jeho pracovny vtrhla Petronella Podvojná, bradavická účetní, a spustila: "Pane řediteli, já vím, že tu jsem teprve od začátku školního roku, ale můžete mi vysvětlit, jak sakra fungovala škola až dosud?"
"Normálně. Každý, kdo potřeboval peníze, si došel do pokladničky a vzal si tolik peněz, kolik potřeboval," vysvětlil Brumbál.
"A co když by si někdo vzal víc peněz?" zeptala se účetní.
"A proč by to někdo dělal?" zeptal se Brumbál.
Účetní vzdychla a vzkázala Brumbálovi: "Takže odteď budou mít všichni zaměstnanci školy povinné hodiny účetnictví."

Nachtnebef, velekněz Hermopole Magny, sídla chrámu Thovta, boha moudrosti a vědění, byl spokojen. Nový faraon ve své nekonečné moudrosti rozhodl o rozšíření chrámu (což už potřeboval jako Egypt záplavy). Nové sochy, lepší malby. Sochaři a malíři se svými tovaryši pracovali naplno, dílo utěšeně pokračovalo, ale občas...

"Co. To. Je?" zíral Nachtnebef na oltář.

"Apoteóza Thovta, ó nejvyšší."

"Kdo to maloval?"

"Mladý Punkhotep," přistrčil mistr k veleknězi sebevědomého mladíka s vlasy od barvy (alespoň to tak vypadalo).

"No?" ukázal Nachtnebef na postavu boha-ibise, vyvedenou en face.

"A jak jinak jsem ho měl namalovat, když se mu všichni klaní z obou stran?"