DMD č. 20 pro 20.4.2010. Téma: It is alive!

Fandom: Krutá realita
Poznámka: Bylo to silnější než já. A ano, čeká tam na mě.
Odhodlávala se k tomu celé odpoledne, ale večer se jí do toho nechtělo o nic víc. Nebylo ale zbytí. Každý další den situaci jen zhoršoval. Někde v žaludku jí neustále narůstal nepříjemný pocit, že tam je a čeká na ni. Nejlepší bude skoncovat to s ním hned teď.
Opatrně otevřela dveře, světlo se rozsvítilo. Zaváhala. Pak sáhla po plastovém kontejneru a chvíli ho napjatě pozorovala. Nevypadal nijak nebezpečně. Sejmula víčko; z krabice v mžiku vystřelila dvě poloplesnivá chapadla a omotala se jí kolem krku. Zaječela.
Z obýváku se ozvalo: "Já ti říkal, žes měla ten bramborový salát vyhodit už dávno."

Fandom prezradený až na konci
Uprostred noci vystrelil do sedu. Po chrbte mu stekal pramienok potu.
Zadýchane civel do tmy. Opäť ten sen. Tá nočná mora.
Vracala sa stále, každú noc.
Siahol po lampičke a zažal ju. Rukou si prešiel po mokrej tvári.
Slzy a pot. Spomienky... mučivé, kruté a bolestivé.
Zabil ju a musel ju oživiť... Nechcel to... Nútila ho...
Každú noc počúval pomätený výkrik. Každú noc cítil utrpenie.
Bolo jedno, že bola mŕtva. V jeho mysli nikdy nezomrie.
Bude sa mu pripomínať každú noc.
Annie...
Šialené oči...
Nenávisť...
Výkrik...
Misery nesmie zomrieť!!!
Paul si sadol k písaciemu stroju...
Možno mu už dá pokoj...

Podtitul: Lucie M. a poltergeistův neúspěšný pokus
Fandom: originální
Varování: Jisté znevážení všeho ruského
---
Lucie M. procházela pátou uličkou. Z vitrín na ni zírali snad všichni pavouci světa. Tiše šramotili.
Takhle to vždycky začíná, pomyslela si. Ale já svůj strach neukážu.
Začala v duchu recitovat pasáže z Čechova, kterého si tiskla k prsům.
„Ty stará struktůro!“ ozvalo se z příšeří. Uraženě se nadmula. Prsty na knize zbělely.
„Razsvětáli jábloni i grůši…,“ zkusil to dotyčný. Z pavoučích makadel se linuly pramínky kouře.
„Spálili Lenina!“
Rána.
***
Nad nehybným tělem se vznášel blankytně modrý muž.
„Osmnáctý pokus ti nevyšel,“ konstatoval von Drak.
„Náhodou... Je to živý!“ kontroval duch a podnikl neúspěšný pokus pohnout profesorkou směrem k oknu.

fandom: Budeč
pozn. Popravdě je to lehce pitomoučké pokračování prvního a druhého krysího drabblu, ale tak ono se to nějak snese :o)
Promluva paní D. už napravila mnohého hříšníka. A když v tak pozdní hodinu zaslechla kroky a ucítila nezaměnitelný odér, neváhala vyhlédnout kukátkem. Její příští cíl!
Přistěhoval se nedávno a dosud se tvářil spořádaně, ale zdání klame!
"Pane Kotlíku!" otevřela vyčítavě dveře.
Ten zvuk jejího souseda vylekal, že upustil klíče. Klíče a ještě cosi...
Na linu zachřastily kosti.
"Co to..." paní D. vytřeštila oči.
Krysí kostřička udělala kolečko a chytila klíče do tlamy.
"Ono je to živé!" Výkřik. Prásknutí dveří.
Kostřička vyběhla po nohavici a položila Tomášovi klíče do dlaně.
Zatímco se strefoval do zámku, brumlal si: "Houby živí, nemrtví jsou!"

Padal sníh. Ankh Morpork se stával čistší a tišší. Bylo to nezvyklé a děsivé...
Dva bezejmenní zlodějíčci stáli v ústí temné uličky.
"Něco se tam hýbe."
"Nesmysl, nic nevidím."
"Běž první.!
"Proč já?"
"Říkal jsi, že tam nic není."
"Bojíš se?"
"Chceš praštit?!?"
"Poslyš, co je s Tebou?"
"Co jako?"
"Jsi takový průsvitný..."
"Co to plácáš?!? Pohneš sebou konečně?!?"
" ŽE VÁS PŘERUŠUJI... MOHLI BYSTE TO URYCHLIT?"
"Vidíš, že tam někdo byl!"
"Co jsi zač?"
"NAZÝVAJÍ MĚ ANTROPOMORFNÍ PERSONIFIKACÍ."
"To jako že jsi mrtvý?"
"UJIŠŤUJI VÁS, ŽE JSEM ŽIVĚJŠÍ NEŽ VY DVA DOHROMADY. TEĎ KDYŽ DOVOLÍTE, NEMÁM NA VÁS CELOU NOC."

„Co si přeješ, příslušníku?“
Strážmistra Birského udeřil do obličeje zhmotnělý zápach alkoholu linoucí se z Vandrovcových úst.
„Copak děláte, občane, nepálíte náhodou ve sklepě nelegální alkohol?“ otázal se s bystrostí sobě vlastní.
„Kdepak,“ dušoval se vrávorající exorcista, „jenom experimentýruju s živou vodou.“
„Tak s živou vodou, ano?“ ušklíbl se Birski. „A kdopak ti to tam chodí?“
„Hele, nevotravuj. Máš povolení k prohlídce? Nemáš.“ Vandrovec zabouchl dveře.
„Ta píše,“ zavdal si z láhve cestou zpátky do sklepa. Tam se nespokojeně zadíval na pochodující nábytek.
Co naplat. Kolem nohou destilační aparatury obtočil masivní řetěz a zamknul na neméně masivní zámek.
„Nikam nepudeš.“

Padal.
Tělem narážel do stěn bezedné šachty.
Smrt byla neodvratná.
Ale on byl připraven.
Duch opustil tělo dříve, než se roztříštilo o netečný kov.
Osvobozen od hmoty překlenul prostor i čas.
V jádru galaxie, na světě jménem Byss, splynul s novým tělem.
S dávno nachystaným vlastním klonem.
Víčka zavřených očí se pohnula.
Znovuzrozený Palpatin se pousmál.
Potěšeně si prohlédl nové tělo.
Nebylo vysílenou schránkou starce.
Bylo tělem muže v plné síle.
Vstal.
Pokynul věrným, kteří přihlíželi jeho zmrtvýchvstání.
„Císař žije!“ splynulo jim ze rtů.
Připravený obnovit zdeptané Impérium.
Pomstít Vaderovu sebevražednou vzpouru.
Císař Palpatin je věčný.
Stejně jako Galaktická říše.

Fandom: Usagi Yojimbo/Záhada francouzského koření
Poznámka: crossover, kde se setkávají mistři východňárských umění; poněkud potrhlé
Černé ostří se zablesklo. Usagi stihl uskočit, ale docházely mu síly. Poprvé démona zabil, alespoň si to myslel, ale ten se vrátil. Znovu a silnější. Zůstávala po něm stopa mrtvých.
Toho kořenu si Usagi nevšiml. Zdatnější samurajové doplatili na hloupější chyby. V ústech ucítil pachuť kovu. Jeiův smích se mu zahryzl do srdce a černé kopí ho mělo následovat.
Lumír se odlepil od větve a elegantním skokem s několika otočkami se vrhl na bojovníka s černým kopím. Šnečí ninja byl nanejvýš rozezlen. Dnes ho přepadl zákeřný časoprostorový vír a vyplivl ho tady. A démony Lumír miloval asi jako francouzské gurmány.

Fandom: RPS
Poznámka: název je totožný s názvem filmu, tudíž si ho pouze laskavě vypůjčuji
Věnování: pro Neviathiel, protože stvořila úžasnou rekvizitu
John se vytrhl ze spaní. Proti oknu rozeznal pouze siluetu mužské postavy. Zablesklo se, namodralé světlo ozářilo Geogrovu tvář.
Usmál se a vtáhl ho k sobě do postele.
„Jsi mokrý,“ zašeptal překvapeně, když hladil Georgovy vlasy.
„Mary zase pobíhá venku.“
„V tomhle běsu?“
„Věnoval jsem jí alespoň kabát… Nazvala mě monstrem.“
Slyšel opravdu povzdech?
„Měla pravdu,“ ušklíbl se.
Polibek.
Mhouřil oči a tiše vzdychal, když mu monstrum dráždilo citlivou kůži na krku.
Bolestivé kousnutí.
„Nenávidím tě,“ zasténal.
„I já tebe, Johne.“
***
Padli do polštářů. Oddychovali.
„A ten nápad s vampýrem ti věnuji,“ zamumlalo monstrum a usnulo.
Venku se znovu zablesklo.

fandom: originální, ale můžete si to vztáhnout na libovolný vhodný fandom
varování: žádný slash ani het. a pardon, vynořilo se to prostě hned. já jsem musela.
„Maminko, pojď sem! Podívej, leží tady mrtvý pejsek.“
„Maminko, ten je krásný. Je celý černý. A jak veliké a bílé má zoubky!“
„Maminko, jak mohl někdo zabít takové hezké zvířátko?“
„Maminko, můžu ho vzít domů a pohřbít na zahradě? Víš, pod tím růžovým keřem.“
„Maminko, pojď se podívat, jaký jsem mu vykopala hezký hrobeček. Neboj se, pak si půjdu umýt ruce.“
„Maminko, mohla bych ho zabalit do tvého starého šátku? Stejně už ho nenosíš.“
„Maminko, smím jít natrhat nějaké kytičky, aby to tu měl veselejší? Nebudu chodit daleko.“
„Maminko? Kde jsi? V tom hrobečku nic není. Ten pejsek zmizel!“
„Maminko?“