Téma č. 00 pro březen 2018: Utečeme z bublin!

Chvíli se rozhlížel, než zahlédl známou tvář. Zbytek mága již vězel v močálu.
"Odprejskni," zavrčel Mrakoplaš. "Neumírám."
Realita vyjádřila svůj nesouhlas zlověstným zabubláním.
"Vždyť nemáš kosu,” stěžoval si. ”Bez kosy to neplatí. Nebo housle, housle se počítají, nebo..."
Smrť zalovil ve svém plášti: "MÁM TOHLE."
“Bublifuk? Děláš si ze mně srandu?”
“JE TO VELMI TRADIČNÍ,” odpověděl Smrť s chmurnou sebejistotou. “TAK TO NEZDRŽUJ.“
“Nejdu! Jsem mág. Mám svoje práva.” brblal Mrakoplaš a odhodlaně se vyhrabával z bublající pasti.
Smrť čekal na břehu a foukal do vzduchu hejna duhových bublinek. Možná to nebylo zas tak tradiční, ale bylo to velmi uklidňující.

Léto je docela nuda. Dámy lítají kolem dětí. Lidské děti jsou doma. Mám klid, ale za pár týdnů se mi stýská po dobrotách.
Z nudy mě vysvobodil knihovník. Se slovy "Máš noční, štramáku" mě odnesl do knihovny.
Nejdříve jsem posvačil pěkně rostlého pokoutníka a teprve pak hodil echo ven. Vrápo ani drobek by na něj pusu neotevřeli, ale co kdyby. Přiletělo i pár dam. Za chvíli už v knihovně echa lítala, jen to svištělo.
Já vyšplhal na pěkně tlustou knihu. Sotva jsem se drápky chytil desek. Nohou jsem šlápl do listů, a pak to udělalo -plop- a kniha mě vcucla.

Půlnoc. Léto. Westchester.
Petr Rasputin zíral do stropu a snažil se usnout.
Do této chvíle věřil, že dokáže zaspat cokoli. Chrápání? Mluvení ze spaní? Noční můry? Cha!
To, že Wade dokázal zkombinovat všechny tři dohromady, by nevadilo. Ani to, že jeho noční můry byly zřejmě o ponících. Ale ten podivný, vrzavý zvuk...
Sevřel ruku na klice. Nerad lezl lidem do soukromí, ale...
Otevřel.
Vyvalilo se několik set žlutých... balonků? Pak vyběhl Wade a s řevem "Moje bubliny!" zmizel někam do tmy.
Petr jeden z nich zvedl.
"ZZZZ!" hlásal nápis na jeho boku.
Povzdechl si. Někdy bylo vážně lepší se neptat.

Sedmiletý Teddy navztekaně zírá na kvílící mimino.
„Za co, Merline, za co? Proč zrovna já mám hlídat tuhle prťavou ponravu? A co mám dělat, aby to stvoření přestalo vřískat?“
Konečně si vzpomene na lektvar, který vyrobil se Severusem, ještě než mu jeho pozornost ukradla tahle malá příšernost. Hermiona mu k němu vykouzlila drátek stočený do očka.
Stačí ponořit, fouknout a svět zaplní gejzír pestrobarevných bublin. Vznáší se nad postýlkou dlouhé minuty, než zmizí a zanechají po sobě vůni karamelu.
Malá Megan doširoka otevře oči a bublavě se směje.
Teddy je na sebe hrdý. Možná to s ní přece jen půjde.

Od dětství neustále četl. Snad kvůli knihám se stal mnichem, lze-li ve čtrnácti mluvit o vlastním rozhodnutí. S počtem přečtených knih jeho Bůh měnil podobu: přestal být žárlivý, začal vypadat docela platónsky a nakonec se nějakým způsobem vlil do celého stvoření. Že by se však omezil a vtělil do jediného, jak tvrdili, mu začalo připadat jako pořádná blbost. Také Země vůbec nestála tak pevně jako dříve. Světy za bublinou, ve které vězel, vypadaly stále zajímavěji.
"Pro slib svaté poslušnosti, otevři!"
Ani tady neměl klid. Rychle knihu hodil do latriny.
Našli ji. Další obviňování, řízení? Ještě týž den utekl z kláštera.

Sraz o prázdninách. Karolína šije do holek a nakrucuje se před klukama. Eliška pije druhé pivo a moc nenamluví. Všichni pijí pivo, jen Olena červené. Olena přemýšlí, proč sem chodila.
O loňské aféře s čarodějnicí nepadne ani slovo.
Aleksandr si přidržuje na koleni sáček s ledem. „Chci pokračovat,“ vyhekne.
Jeho znovunalezená instruktorka zavrtí hlavou. „Běž domů a pár dní se šetři.“
„Umět se porvat s lidma z Milice je k ničemu. Potřebuje jinou pomoc.“
„Můj syn není žádný blázen,“ odsekne Vasyl Kosturak.
Olena zaťuká na sousední dveře. Nikdo doma. Možná dobře. Po třech sklenkách se špatně dává pozor na jazyk.

Tohle, pravil Pažout, byl od Machů pošahaný nápad, věnovat nám tudlecten, jak se to jmenuje, wellness pobyt, řekl Horáček, wellness, zavrčel Pažout, jenže já se necítím well, ale nowell, andrstenduješ?, protože jestli mi zas někdo bude chtít poskytnout uvolňující masáž, tak ho praštím, nejsem zvědavej na to, aby mě někdo cizí ošahával, a Horáček zamyšleně přitakal, já taky nechci, aby na tebe někdo cizí sahal, a Pažout povídal, i když tahleta vířivka není zas tak špatná, pěkně bublá, tu bych koupil domů, a Horáček zasněně opakoval, domů!, a tak vylezli a vrátili se do Prahy, aby si pořídili vlastní vířivku.

Oh liver
you’re in pain
because I fell in love with Oliver
...
I’m soaking in alcoholic bubbles
to get enough love, my little dove
forgetting all my troubles
All of me wants all of you, see
is every Finn’s heart so cool, my little fool
all of the drunk you wants all of me
I want to escape this confusion
we sit on my bed, my little pet
devouring in music and illusion
My creativity feeds
on a broken heart, my little art
so maybe they’re all my deeds.
...
Oh liver
you won’t escape the bubbles
but don’t blame Oliver

Zeměplošský bublinovík přenádherný vznikl* na pozemcích Neviditelné univerzity. Vzrostlý strom podobný ořešáku měnil barvu podle počasí a po pohlazení na kmeni zahalil přítomného oktarínovým oblakem jeho nejoblíbenější vůně. Dokud byly jeho bubliny tvořeny vůní whisky (profesoři), budoárů a piva (studenti), případně pečených krys (trpaslíci), tvářil se celkem spokojeně, jakmile k němu ale cestu našel Smrďa Rum**, začal trpět depresí. Uklidňující zaklínadlo profesora aplikované fytomagie bohužel zareagovalo se zbytkovou magií pozemků a přemístilo strom do hor Beraní hlavy. Následné objevení stromu Silverem*** způsobilo radikální omezení repertoáru tvořených bublin (mladá kočka - šanta - starší kočka - šanta - jakákoli kočka). Nikdo se neodvažuje protestovat (viz ***).

Někdy, když už je hlava příliš unavená, aby řídila všechno, neopatrně uklouznu z bubliny svého pečlivě otupeného svědomí, a skoro bezstarostně se vystavím skutečnosti, před kterou mě mysl obvykle chrání. Otázka, kterou jindy jen slyším kroužit nad svou hlavou, najednou nabere nepříjemně přesné obrysy. A je tak prostá; co je na mně vůbec dobrého? A já s úžasem pátrám a hledám a sbírám odvahu k formulování odpovědi, protože… nic. Nic. Zmatená hledím do Boží tváře, lidé mě snad mohou milovat, protože mě neznají, ale Ty mě přece znáš, proč tolik námahy pro ohavný obraz?
Bůh mlčí a pozorně míchá barvy.