DMD č. 9. pro 9. 4. 2018. Téma: Poslední bílé místo na mapě

„Tu mapu musíme mít ještě dnes hotovou,“ láteřil Joost de Hondt tak hlasitě, že to bylo slyšet až na gentské náměstí. „Objednal si ji v naší dílně sám anglický král a to je pro nás velká čest. Posel Jeho Veličenstva si ji vyzvedne zítra ráno. Takže máme ještě co dělat. Ta mapa musí být prvotřídní, nesmíme pošpinit naši vynikající pověst nejlepšího kartografického ústavu na světě."
Ve flanderské dílně bylo rušno do časných ranních hodin. Skoro už svítalo, když majitel dílny začernil poslední bílé místo na mapě noční oblohy a vyznačil na ní poslední chybějící hvězdu Dílo bylo konečně u konce.

Ta mrcha! Jak jí to mohla udělat? Copak si tolikrát neslíbily, že tuhle hranici nikdy nepřekročí? Že jejich přátelství, tolikrát stvrzené značkou BFF, je pro ně smyslem života? A teď tohle!
Ale bude litovat, to zase ano. Na Facebooku si jí odebrala hned v prvním návalu vzteku. Na Snapchatu jí zablokovala v tom druhém a Instagram následoval hned poté. Ale to nestačilo. Musí jí to pořádně bolet. Dá unsubscribe i tomu jejímu debilnímu YouTube kanálu o líčení!
Měla to být přece ona, kdo první dostane i toho posledního, nejúžasnějšího ze všech. Měl dokonce skutečné tetování, jediný z kluků ze třídy!

"Je dobře, že jsme ještě nerozluštili všechny záhady mozku", řekl Tiny.
"O jakém mozku mluvíte, pane, žádám upřesnění."
Tiny svůj počítač pohladil po ocelovém břichu. "Mluvím samozřejmě o lidském mozku, Napoleone, tvůj intelektronický mozek je velice dobře prozkoumaný, vždyť ho sestavili lidé."
"Dovoluji si upozornit, pane, že dle nejnovějších studií založených na výzkumu vašeho přítele, profesora Stahlheimera, se elektronický mozek vyvíjí sám o sobě natolik, že vámi řečený axiom se nezakládá na pravdě."
Timothy se hořce uchechtl. "Abys ty neměl poslední slovo. John se zabýval centry bolesti. Chceš mi říct, že cítíš bolest?"
"Předprogramovaný ekvivalent lidské bolesti, kdykoli odejdete, pane."

Severus se mračil na svitky pergamenů a svou nelibost dával najevo vzteklým škrábáním pera.
„Co tam čteš pěkného?“ popíchla ho Hermiona. Nemohla si pomoct, i když věděla, že to nesnáší.
„Ty víš moc dobře,“ zavrčel a doprovodil svá slova dalším škrtem.
Hermiona ho pohladila po vraných vlasech a políbila ho na temeno. Snažila se mu číst přes rameno, ale on už tenhle její manévr znal a dokázal se nakroutit tak, že nic neviděla.
Obývák dál plnil zvuk pasivně agresivního škrábání pera.
Jak uklidnit Severuse Snapea při opravě domácích úkolů, to bylo poslední bílé místo na Hermionině mapě k jeho srdci.

Guilt. In every single bone. He never talked to his parents like that. He never ran away.
Now, he was sitting next to Henry. They both were wearing masks. Victor improvized by wearing his fanciest clothes and a crown his father made him when he was a child. Henry was wearing a red army uniform.
This party was different. Bolder.
Two people were kissing in front of them. They were men. One was wearing a dress. Victor's world was spinning. A new, unexplored territory. The last piece of a puzzle.
"Can I kiss you?" asked Henry softly and Victor nodded.

Harry ztěžka dosedl na židli a chvíli zíral do prázdna, dokud jeho činnost
neomaleně nepřerušil Malcolm.
"Tak co Malfoy? Něco nového?"
"Konečně víme, co dělal Draco těch pár posledních hodin, které nemáme zmapované. Augustus Pírko nebyl poslední, s kým mluvil."
"A kdo tedy?"
"Severus Snape."
Malcolm několikrát zamrkal a pak vyprskl smíchy.
"Pane, neříkejte, že jste se přidal do jednoho z těch "Snape žije" fanklubů."
"Já ne, ale Lucius Malfoy zřejmě ano. On sám ho prý tenkrát přemístil z Chroptící chýše."
Malcolm se nezmohl ani na slovo a tak Harry pokračoval.
"Ten starej parchant žije. A nejspíš bude příští obětí."

"Yvane! Slez z toho stromu!" unavený potulný pěvec hartusil u ohně.
"Hned to bude, strýčku," než bys řekl švec byl desetiletý blonďáček dole.
"Strýčku, víš, že jsem viděl až za Černý bor? Proč tam nikdy nechodíme?"
"Protože to není na mapě. A navíc je to zakázané!"
"Ale proč? Vždyť je tam moc hezky."
"Kluku, ty budeš jednou má smrt. Přines dříví a a pak mi předneseš baladu o Pavím králi. Když bude bez chyby, tak ti to povím."
Yvan, dychtivý večerní historky, vše splnil. Na oplátku mu starý muž vyprávěl pověst o údolí, kde se objevují draci a mizí dívky.

Šňupálek sedí na můstku a houpe nohama. V ruce drží kus papíru podlepeného plátnem. Muminek k němu mlčky přisedne. Ví, že jeho přítel nemá dlouhá loučení rád.
„Co to máš?“ kývne hlavou k papíru v Šňupálkově ruce.
„Mapu širého světa,“ odpoví Šňupálek a podá mu ji.
Muminek ji rozloží a udiveně hvízdne. Tři čtvrtiny mapy jsou zamalovány silnou vrstvou bílé barvy.
„Co je to bílé?“
„To jsou místa, kde už jsem byl,“ odpoví Šňupálek.
„A to barevné?“
„Tam se teprve chystám.“
„Co uděláš, až bude bílá celá mapa?“
„Vydám se do neznáma a začnu ji znovu kreslit,“ zazubí se Šňupálek.

Prst plukovníka Schrödera se popaměti posouval po velké stolní mapě bojiště.
„Also, meine herren, toto je jediná část fronty, kde neznáme sílu ani složení nepřítele. Tudíž je třeba provést zde důkladný průzkum našimi nejlepšími jednotkami.“
Zamlčel se, shlédl hlouček přítomných důstojníků a pokračoval:
„Na tomto místě, pánové, máme rozhodující šanci k průlomu.“
Několikadenní tiché úvahy bez korekce vyvrcholily ve velké rozrušení plukovníka Schrödera.
„Zde Železná brigáda prolomí frontu a naprosto změní situaci ve válce s Ruskem a tím i ve válce celkově!“ vykřil plukovník Schröder a vehementně udeřil prstem do kočiččího lejna, zanechaného v mapě předešlé noci kocourem písaře Zwiebelfische.

„Nemůžeme si dovolit platit armádu a zadarmo nikdo bojovat nebude. Státní pokladna je prázdná a státní pozemky padly na úhradu vojsk už dávno.“
„Můžeme za obranu nabídnout pozemky rolníků. To jejich bezpečí chráníme, náklady nemůže nést jen stát. A šlechtici se budou rvát o tu čest bránit Goryeo.“
Dveře ministra obrany se od té chvíle netrhly.
Zájemci jeden za druhým uctivě sdělovali svůj vlastenecký zájem prospět národu a po krátkém rozhovoru štětcem na mapě vyznačovali, jakou část ze získaného území poskytnou jako projev respektu vznešenému ministru a jeho kolegům.
Brzy nezbylo na mapě rolnických pozemků v Goryeo jediné prázdné místečko.