DMD Bonus č. 5 pro 20. 4. 2018. Téma: Já nic já muzikant (nekrolog)

Opustil jsi mne navždy a já proto cítím hluboký zármutek.
Přesto s láskou vzpomínám na okamžik, kdy jsem tě poprvé uviděl.
Od té chvíle jsem věděl, že k sobě neodmyslitelně patříme.
Společně jsme prožili stovky dobrodružství, nejednou kořeněných příjemně mrazivým pocitem něčeho zakázaného.
Byl jsi skvělým společníkem a já ti vždy naprosto důvěřoval.
Věděl jsem přesně, jak se tě dotýkat, a rád jsem naslouchal zvukům, které jsi přitom vydával.
Proč jenom mne nikdo nevaroval?
Proč v návodu nikde výslovně neuvedli, že dikobrazí ostny přidáváme až po odstavení z ohně?
Sbohem, můj roztavený cínový kotlíčku standardní velikosti dvě.
Budeš mi chybět.
***

Vážení a milí, unavení pozůstalí!
Sešlo se nás tu nemnoho, neb dotyčnou jste ani neznali. Nedokázala se před vnějším světem ještě úplně vyloupnout a zemřela po krátkém, o to bolestivějším trápení ve věku nedožitého narození. Nebudu zdržovat, všichni chceme vědět, pro koho pláčeme: ano, řeč je o potencialitě, která nenastala, o identitě, která nespatřila světlo světa. Jmenovala se Houba, protože chtěla s každým tématem sát útržky rozhovorů, které zaslechnuty, čerpat ze zahlédnutého, postihnout symfonii dopravních prostředků. Z ničeho čerpat hudbu.
„Ty ses zbláznil,“ řekla mi choť, „potrať, než počato!“
„Ale víš, že...“
„To se netýká identit! Čtyři ti nestačí, rakovino?!“

Dne 27. srpna 2017 opustil svět Petyr Baelish, přátelům i nepřátelům známý pod přezdívkou Malíček, lord protektor Údolí a bývalý mistr pokladny.
Drobný postavou, ale velký duchem, žil svůj život nenápadně a bez okázalých gest, ale o to trpělivěji a svědomitěji pracoval, aby dosáhl velkých věcí. A skutečně jich dosáhl. Dalo by se říci, že Západozemí by nikdy nebylo takové, jaké ho známe, nebýt Malíčkova vytrvalého úsilí přetvářet svět kolem sebe.
Ač byla jeho pouť předčasně ukončena dvěma zlovolnými scénáristy, v našich vzpomínkách a srdcích zůstane Petyr Baelish navždy zapsán jako malý velký muž Západozemí. Budiž Ti země lehká, Malíčku.

Poznal jsem ho, když jsme byli teenageři na pokročilý.
Jeho život nebyl zrovna jednoduchej tenkrát, ani pak, i když se mu dostalo prachů a slávy.
Teď všude říkaj, že skočil, že to byla sebevražda, ale podle mě jsou to kecy.
On by to neudělal.
Dělal různý ... divný věci, to jo, riskoval, a hodně. Žil na hraně a to je snadný uklouznout. Uklouznutí, to je ale něco jinýho než záměr.
Mael je pryč, už si spolu nedáme jointa.
Stejně tady s náma zůstane navždy, v tónech každý kytary, která zahraje jeho muziku.
Všichni od něj něco očekávali.
Málokdo věděl jaký byl.

Včera, ve věku padesáti dvou let, ukončil svůj život skokem z Black Twins Tower v Tarpense Mael Tongaki.
Za svůj krátký život stihl obohatit Odrii o celou řadu nezapomenutelných hudebních děl během sólové kariéry, a ve spolupráci s mnoha skupinami, zvláště pak s The Ravenous.
Zejména jeho umění hry na kytaru se stalo legendární a inspirací pro mnohé následovníky.
Životem jej provázely mnohé kontroverze a skandály, i spory s vlastní rodinou.
Zesnulý nebyl součástí oficiálně uznaného svazku a nemá žádné známé potomky.
Vzpomínkový ceremoniál proběhne sedmnáctého června tradičně o západu slunce v parku Danael Lake v jeho rodném městě Agolgu.

Zesnula milá žena velmi ušlechtilého srdce. Oplývala řadou dobrých skutků. Ač královského postavení, věnovala se charitativní činnosti. Ujala se sedmi malých človíčků. Věnovala jim veškerou péči a lásku, jako by byla jejich matkou.
Přestože její otec disponoval značným jměním, ona žila skromně, v ústraní, uprostřed přírody, kterou milovala. Lze ji zařadit na seznam předchůdců ekologů. Žel ironií je, že pozřela plod, který byl zřejmě ošetřen silným herbicidem a zapříčinil její předčasnou smrt.
Celý život sloužila druhým. I po smrti poslouží ke zkoumání, zda nešlo o elixír mládí, neboť její tělo nepodléhá rozkladu.
Ctím její památku. Do týmu vědců nejsem jmenován.

Dvacetiletá historie Dobrovolného hudebního tělesa bambulů, která byla krutě přervaná před dvěma dny tragickou událostí, je historií vzmachu kultury v pobřežních končinách. Byl to bambul Hojsa, zakladatel tohoto pozoruhodného spolku, který poprvé zadul u moře na trombon a přivábil tak k sobě několik hudbymilovných bambulích mladíků, kteří pak pod jeho vedením skvěle ovládli dřeva i žestě.
Tato zářivá hudební kapitola byl žel skončena, když dodo Eduard při své pravidelné mořské koupeli omylem zasedl výletní loď, na které se veselilo plné obsazení orchestru. Jeho lítost, jistě nefalšovaná a podtržená uhrazením veškerých pohřebních výloh, nám bohužel toto skvostné hudební těleso zpátky nevrátí.

“Všichni mě jistě dobře znáte. Jsem Jidáš, a hraju-- hrál jsem v naší kapele na basu. Je to hrozně smutný, co se Ježíšovi stalo. Byl to nejlepší kytarista, co kdy Nazaret vydal. Bez něj by The Apoštols určitě nevznikli. Díky, Jéčko! Budeš nám chybět. Nikdy nezapomenem. Šmarjapáno nikdo jinej z nás neuzpívá.
A vím, že někteří mi to dáváte za vinu- že jsem do něj tu poslední vodku, co ho odrovnala, prej nalil já. To je ale hloupost, pánové. Všichni kluci z Exodus Farizei mi dosvědčí, že v tu chvíli jsem s nima pod Golgotou hrál na prázdnou basu piv.”

Co si neuděláš sám, nemáš. Takže, jak k vám letím, píšu si nekrolog.
Nejdřív se představím. Jsem Výron. Žádné blbé vtipy, prosím. Výron koronární hmoty třídy X. Prostě eXtra.
Kde jsem se vzal? Můj otec Hélios si kýchl. Astronomové tomu odborně říkají erupce, ale zkrátka se urve kus plazmatu z fotosféry a letí k Zemi. Těšte se na mne tam dole!
Jo, vím, že se nakonec rozplesknu o ten magnetický deštník, co nad sebou máte, ale předtím si zařádím. Nenápadně vyřadím pár komunikačních sítí, potichu vlítnu do rozvoden a až nakonec rozsvítím bombastickou polární září. Když pojít, tak s parádou!

Když šilkrótu uctít chceš, dobře se k ní chovej, jen pak dobrého pokrmu vydá.
Dej do hrnce, nalej vody. Osol. Načež nechej dobře opatřit, až se od vrchní skořepiny pustí. Potom vezmi z vody a rozlož na čtyry díly. Kůži voloupej a pryč zahoď.
Na rendlíku rozpal kus putru, do něj šildkrótu vlož. Posyp strouhanou žemličkou. Přidej citrónovou kůru a rozmarínu.
Nechej dusit, přilej půl hovězí polívky a druhou z vína, tak za půl žejdlíka.
Květ muškátovej, řebíček, soli, co uznáš. Vajíčka a játra taky se přitom strojí.
Jen pozor dej, jak se pustí skořápka, dovař, sic vyvaříš nejlepší chuť.