DMD č. 6. pro 6. 4. 2019. Téma: Naostro

Změna je zvláštní. Zatím ji přežilo sto procent pokusných subjektů.
Zatím ji přežil jen jeden subjekt. Zdá se, že se zotavuje bez větších problémů. Na nic si nepamatuje, ale vzpomínky se vrací.
Změna ovšem může být i toxická.
Není dostatek dat, takže bude nutno učinit nová pozorování.
Složil hromádku kamenů do masivního koše a vydal se dolů z kopců. Následoval potok, dříve či později ho dovede k moři.
Tak tvrdila mapa.
Detektor cinkal čím dál méně. To bylo dobře.
Účinky změny bude potřeba vypozorovat na nějakém dosud nezasaženém území.
Byl Badatel. Bude opatrný. Na experimenty mu bude stačit neobydlený ostrůvek.

Dlouho se připravovala a konečně to bylo tady. Měla podporu od rodiny a přátel, od kolegů herců i ze zákulisí jeviště divadla. Generálku zvládli na jedničku, i když herec hlavní postavy málem nedorazil, vše dopadlo vpořádku.

Teď ale nastala ta skutečná zkouška. Jede se naostro. Je to její první vystoupení na prknech větších než školní tělocvična, navíc před takovým množstvým diváků. Co na tom, že ona není v hlavní roli?

Jede se na plný plyn, scéna za scénou, malé škobrtnutím způsobené náhlým výpadkem textu, ale to už diváci tleskají v ovace a volají herce zpět na pódium. Premiéra dopadla dobře.

Ianto právě myl poslední hrnek, když se ode dveří ozval hlas, který mu způsoboval husí kůži po celém těle: „Ianto. Je pozdě.“
Mladík se snažil soustředit na práci a ani se neotočil. Jack se s mírným úsměvem přemístil k mladšímu muži. Postavil se těsně za Iantoa a pomalu se k němu přitiskl. Ianto přerývaně vydechl. Odložil hrnek a pravou rukou se dotkl Jackových kalhot. Rukou chvilku putoval, až nalezl, co hledal.
Harkness ho pevně sevřel okolo pasu a zašeptal mu do ucha: „Víš… pod těmi kalhotami nemám vůbec nic.“
Ianto po této větě vzdal jakékoli sebeovládání a Jacka vášnivě políbil.

"Dobry den, rad bych ve vasi vesnici natocil dokument o tom, jak tady zijete. Chteli bychom to natocit tak, ze k vam jako prijdu, s kazdym se privitam a reknu o vas par slov, ktere mi tady napsala pani prekladatelka. Pak se presuneme k domu a budeme tocit uvnitr. Tak, muzeme? Rad bych to dal na prvni dobrou."

"Kamera jede."

"Topry ten, ja Borat. Rat bych se predstavil. Ja reporter a toto je moje fesnice. To moje sestra, nejlepsi prostitutka v Kasachstanu. To moje matka, nejstarsi zena f cele fesnici, 43 let. To muj souset, on chudy a chloupy. Fajne!"

„Jsou to zbraně, ne hračky,“ řekl mu tehdy (přišlo mu to tak dávno) a on nadšeně přikyvoval, ačkoli vlastně nevěděl čemu, protože to byla ta nejskvělejší hračka, kterou kdy dostal.
Teprve teď si doopravdy uvědomil, že tohle není hra, že to, co drží, není ozdoba, ale to jediné, co stojí mezi ním a smrtí. A že to je zoufale málo. V očích šelmy četl smrt a četl ji poprvé.
Když ho pak mohutné tělo povalilo a vlčí tesáky chňaply naprázdno, zdálo se mu, jako by umíral a zároveň se v něm někdo nový rodil.
Od té chvíle držel meč jinak.

Ráno vybíhám vždycky narychlo. Čas, kdy bych měla vstávat a kdy vstávám, se liší. Nemám to ráda, probuzení se obecně, neměnný šum televize, která někdy nejde vypnout ani na noc, to uspěchané čištění zubů před zrcadlem, do kterého se neodvážím pohlédnout. Oblékání zejména nenávidím, je to, jako bych stála na konferenčním stole, uprostřed strnulých ministrů. A kdo ví, třeba i stojím.
Paranoia. Maminka mi vždycky říkala, že je to normální, zejména se nemusím stydět. Člověk by řekl, že když v tom jeden vyroste, ani mu to nepřijde.
"Miluju to."
Svoboda je otroctví.
Velký Bratr vidí. Nikdy to není na zkoušku.

Nadechl se. Odvahu, Same. Zabil jsi Bílého chodce. Tohle zvládneš. Prostě si to natrénuj.
„Jone. Jsem štastný, že ses vzpamatoval ze smrti své první lásky a Daenerys je skvělá. Jenom je tady taková… maličkost?“
Maličkost. Ha.
„Uhm… Tvoje macecha tě nenáviděla zbytečně?“
Vážně?!
„Nemůžu jim přece jen tak říct, jsi manželským synem Lyanny Stark a Rhaegara Targaryena, Aegon - což tedy brrrr, dost neuctivé, vždyť tvůj stejnojmenný bratříček byl krátce předtím brutálně zavražděn – a právoplatným dědicem trůnu… ale teto Daenerys, nezoufej, pořád můžeš být královnou, incestní manželství jsou nakonec prakticky rodinná tradice!“

„Cože?“ ozvalo se za ním.
Ach.
No… očividně mohl.

"Tadyhle jsem si postavil zahrádku," spokojeně se usmál, "a tenhleten strom, koukej, ten se mi povedl, sáhni - radši na to nešahej. Tuhlenc mám nový zvířátka. Jenom ten jednorožec mi nejde. Pár věcí musím vychytat, ale to půjde..."
"Tati, neměl bys to mít vyladěný, než spustíš hrací mód?"
"Hrací mód, hrací mód, neblázni, jedu v buildu. A koukej, tady ten šmatlafous, chtěl jsem, aby mi byl podobnej, teď jsem mu vyrobil kamarádku," dojatě se usmál.
"To teda nejedeš, máš zapnutý samostatný vývoj," povzdechl si Budoucí Syn.
Otec vytřeštil oči.
"No, jedeš naostro. A ti šmatlafousové ti nějak šmataj po tom stromě."

Pokud jste profesorka na prestižní škole, leží na vás velká zodpovědnost. Pokud jste navíc jediná tamní profesorka čistě mudlovského původu, může vás ta zodpovědnost stáhnout až ke dnu. Pořiďte si konzultanta. Čistokrevného konzultanta, že ano… A pokud na to nemáte žaludek, vybírat právě podle těchto kritérií, pořiďte si nezpochybnitelného experta. I to, že je ze Zmijozelu, vám může zajistit plusové body.

Pokud se vám ozve dávno ztracená kamarádka a žádá vás o pomoc, neváhejte ani chvilku. Jen si nacvičte dvě tři nepřesvědčivé omluvy. Nebudete je potřebovat. Až se skutečně setkáte, vrhne se vám kolem krku a slova budou k ničemu.

Za hory za doly, princ na statném oři. Zastaví u vysoké skály. Na ní věž, ve věži krásná panna. Sedmdesát mužů ji vyjelo zachránit a všechny skála shodila. Princ seskočí mezi jejich kosti a šplhá nahoru. Když je skoro u věže, skála promluví: „Proč po mě lezeš s holým zadkem?“
Princ nelže. Ničeho se nebojí, proto přizná: „Když jedu na koni, jak nadhazuje, neudržím moč. Nechci mít mokré spodky.“
Skála se zatřese smíchem. Princ nespadne, ale… Raději spěchá k věži.
„Tys mě počůral, čuně!“ zuří skála. „To si ještě nikdo nedovolil.“
Nakonec si krasavici odváží před sebou na koni, ale…