DMD č. 18. pro 18. 4. 2019. Téma: Nehlaste se všichni

„Dneska budem krmit tlustočervy. Řek bych, že si to vohromně užijete, protože je to moc fajnová prácička. Ale potřeboval bych tak dva tři dobrovolníky, kerý se vobětujou, a místo toho skliděj zbytek sena na horní louce. Před vyučováním sem to nestih dodělat a koukám, že se žene bouřka.
Vostatní počkejte tady, donesu krmení. Zatím si ty mazlíky můžete prohlídnout a po jednom rozebrat.“

Když se Hagrid po chvilce vrátil s rozměrným košem nevábně zahnívajících kořínků, překvapeně zíral na opuštěnou ohrádku s obrovskými tlustými červy.
„No todle? To sou ale hodný děcka! Sem nemyslel, že pudou na to seno ouplně všici…“

Bylo po večeři. Mág Lucretias stál u okna. První den končil. Vyhlídka na ně mu však připadala chmurná.
Celé odpoledne strávili kralevici více méně každý zvlášť. Celková atmosféra v Egnatianě paláci připomínala tuhé zimy jeho domoviny.
Lucretias je pozoroval. Musel si držet přehled.
Ovšem zatím se nezdálo, že by se chystaly zásnuby. Po tom co viděl a slyšel na obědě by je nejraději všechny profackoval: „HALÓ! Na vašich bedrech leží osudy vašich království a poddaných! Tak kdo se s kým zasnoubí? Kdo chce být králem a královnou? Nehlaste se všichni!“ Jeho myšlenky ironií jen přetékaly. A Centaurius projistotu stále mlčel…

I slzné kanálky se časem unaví.
City a názory se zkroutí v žáru prchavých emocí.
Z bezmoci se stala touha vědět.
Všichni se chovají, jakoby byl její manžel mrtev, přesto je v oficiálních záznamech u jména kapitán Jarkalan Lostow uvedeno "Ztracen v akci".
Někdo musí znát odpovědi.
Admirál Ahart'adex, prý přítel, se omlouval, ale neřekl nic.
Dopis k Nejvyššímu velení námořních operací - "S lítostí vám oznamujeme, že vaši žádost musíme zamítnout, blablabla..."
Bývalí manželovi kolegové nekomunikují, nebo mlčí.
Polovina námořnických manželek, jindy tak ukecaných, neodpovídají na volání, klopí zrak když projdu kolem.
Já se ale nevzdám.
Nezapomenu.
Dlužíte mi odpověď!

Jsem odvaha a kuráž, když v kruhu čpícího chtíče pobíhá vyplašené zvířátko s utrženým knoflíčkem, když někdo vedle v mase zvedne kámen, když zasazuji kmen do lesa zaťatých pěstí proti viníkovi společné bídy.
Jsem strach a úzkost, když v proudu neslyšících spěchám ulicí rozechvělou křikem vyplašeného zvířátka, když otěže mé žízně přebírají ze řetězu utržení psi, když stojím v klikatě se vinoucí frontě na povinný podpis archů odsuzujících neznámého nepřítele.
Jsem mráček nadnášející tvou ruku, když krasavec třídy dá aklamací potvrdit své sebeustanovení králem. Jsem hřebík v ní, když ptá se na zastání brýlaté špíny.
Jsem dav, jeho dávivý duch.

„Já jsem vám, farnosti,“ přisedne hromotluk Starý k Jeronýmovi, „hrozně nešťastný člověk! Mě nikdo nemá rád!“
„Ale neříkejte,“ chlácholí lehce opivněný kněz, „co třeba vaše star… chci říct manželka?!“
„Tu nepočítám, ta mě nemá ráda pro moje chlapský tělo, ale že jsem prý citlivý…“
„To jste. A Pán vás má rád.“
„Taky vylučuju, protože neexistuje.“
„A panenka Marie?“
„To je to samý jako u manželky!“
„A co vaši pivní kamarádi? Počkejte, zeptáme se!“
Všechny paže vzhůru.
„Tak vidíte!“
„To neplatí, šéfe! Oni když slyší ten otázkový tón, zvedají ruku automaticky. Tady totiž padá jen jediný dotaz… Kdo si dá panáka?“

Arnold Rimmer ležel na palandě, emoce kolísaly mezi znechucením a sebelítostí. Na pár vteřin byl živý…

Musí to jít!

Málem zavařil mozek. A pak nápad. Jeho problémy mohl vyřešit fotostroj času. Krytonovi jistě nějaká ta podivná břečka ve fotokomoře zbyla.

Vloupal se tam, když všichni spali. Svítil si baterkou, hledal správný materiál.

Vybitá!

Vložil snímek do roztoku. Neviděl, co na něm je, když ho vkládal do přístroje. Vstoupil do děje.

Banda mužů u večeře. Nejedli. Čekali. Nedošlo mu, komu narušil banket.

„Tak pánové, nehlašte se všichni!" Myslel, že salutují jemu.

„Donrvetr, je tu špión! Zastřelit!"

Kníratý pán se netvářil přátelsky.

K průšvihům ses nerad hlásil,
"kdepak já, to jiný zprasil."
Když máš status dospěláka,
psaní stoslůvek tě láká.
Sníš o tom, jak oslovuješ davy něžnou intimitou,
identitu ale radši volíš opět lehce skrytou.
Každý den s napětím vyhlížíš téma
a pak se odvíjí podobné schéma.
Chorobné těšení vystřídá zděšení.
Ohryzáváš tužku nebo rovnou klávesnici
a říkáš si: "tohle téma je fakt na palici".
Pak to splodíš, na web hodíš
a co chvíli checknout chodíš.
Z refreshnutí stal se tik,
je to droga víc než zvyk.
Nehlaste se všichni slovy "čtu o sobě story",
hlavní roli ponechám si, za troufalost sorry.

„Víte,“ bere si monolog Filcin, „ono se řekne kutil. Ale když jste Pat a Mat v jedné osobě… Snažit se opravit kliku a rozbít ji ještě víc, to nedokáže každý! Byl jsem dost nevrlý, promiňte.“
Zamračeně mlčí.
„Aby toho nebylo málo,“ hledá pochopení chybující, „královna dnes napsala Vinpikovi, že pokazil pavouka, málo nohou ve zkratce!, jestli si to chci opravit. Fanfarónsky jsem mávl rukou, hlavní identita to jistí, nežiju jen pro body! Jenže pak přijde další komentář Faobovi, že ten zas má moc nohatého pavouka… Přihlaste se, kdo se chcete smát.“
Viktorka vidí les rukou kolem sebe, tak zvedne obě.

Zač mě Pánbůh stále trestá?
Dnes k nám dorazilo úřední lejstro oznamující, že se k nám chystá na exkurzi bohatý mecenáš. Bude-li spokojen, věnuje stanici hezkou sumičku. Z toho by se už nějaká ta flaška navíc dala pořídit. Bůh ví, že toho mám zapotřebí.
Bude-li spokojen…
Svolal jsem osazenstvo Perníkové chaloupky.
„Přijede k nám důležitá návštěva.“
Ježibaba se začala ohlížet po lopatě, Vlk a Otesánek se významně olizovali, Santer škubal prsty a Sauron s Voldemortem napětím ztuhli.
„K té návštěvě je potřeba chovat se hezky. Hezky, rozumíte? Kdo si to vezme na starost?“
Dělali, že mě neslyší.
Vodka navíc nebude.

TAK, MOJI MILÍ PODŘÍZENÍ, KDO Z VÁS PŘIPRAVÍ ZEMI NA VELKÝ TŘESK?
Já, já, já! Já mám apage-aperol-aprobaci!!!
U JÓVIŠE, JOVE, DOBRÁ TEDY! A VEM SEBOU PERUNA!
******************************************************************
KDOPAK MI POMŮŽE VYROBIT ČLOVĚKA?
Já, já, já! Už jsem dělal trpaslíky, heč!
AULË, TY SE TAKY PATLÁŠ V KAŽDÉM BORDELU, CO POTKÁŠ.
******************************************************************
KDO SE SE MNOU VYKOUPE? POTOPAAAAA!
*sliz*
NE, KRAKENE, ZLATÍČKO, TY MÁŠ BOLAVÉ CHAPADÝLKO, ZŮSTAŇ HEZKY V NEBESKÉM OCEÁNU.
******************************************************************
A KDOPAK SE OBĚTUJE PRO DOBRO MILIARD HŘÍŠNÍKŮ, ZHYNE NEZÁVIDĚNÍHODNOU, ODBORNĚ ODPORNOU A UPOCENOU SMRTÍ, A PAK BUDE TŘI DNY O HLADU A ŽÍZNI ZAVŘENÝ V JESKYNI?
...
...
...
JEŽIŠMARJÁJOSEF, NEHLASTE SE VŠICHNI.