DMD č. 18. pro 18. 4. 2019. Téma: Nehlaste se všichni

To odpoledne se relace dispečinku ozývaly co deset minut.
„KGX 5... Zpráva pro linky 10 a 16. Za zastávkou Šumavská do centra máme automobil zaparkovaný v průjezdním profilu...“
„KGX 5... Mezi Lotyšskou a Zelenou máme mimořádnou událost s naší účastí. Složky jedou na místo...“
„KGX 5... Informace pro linky projíždějící přes Divadlo na Fidlovačce, v podjezdu máme strženou trolej...“
„KGX 5... Žádost na řidiče jezdící přes Strossmayerovo náměstí. Na Strossmayerově náměstí nám do některé z tramvají nastoupila čivava, jejíž majitel zůstal venku...“
„KGX 5... Prosím vás, přestaňte nám hlásit, že jste zpoždění. Bylo by divné, kdybyste v tomhle marastu nebyli.“

"Nehlaste se všichni," pronesl kapitán Elánius sarkasticky a snažil se přitom zoufale ignorovat zvednutou a nedočkavě se třepotající ruku policisty Karotky.
"Ale kapitáne," ozval se Noby Nóblhóch, "vždyť se nikdo z nás, teda kromě tady mladého Karotky, nehlásí."
Elánius zavrtěl nevěřícně hlavou, ale jen v duchu, ve skutečnosti na Nobyho upřel přísný pohled. Že nechápou sarkasmus se říkalo o trpaslících, pravdivě, ale Noby se vymykal vlastní rase i v mnoha dalších ohledech.
Problém byl, že veteráni Noční hlídky byli příliš dlouho zvyklí se spíše problémům vyhýbat, než je jako správní policisté řešit.
"Noby, Frede, právě jste se přihlásili jako dobrovolníci."

„Sakra, tak tohle nevyšlo,“ sykl Červen, když se v nóbl převleku s kapsami naditými šperky přehoupl přes zeď.
Právě včas. Vzápětí ze zámeckého parku přisvištěla kulka.
Všichni jeho bratři už se rozeběhli do noci.

Když se shromáždili na kopci, Prosinec vážně řekl: „Chytili Dubna.“
Teď, když byl jejich kruh narušený, viděli, jak je to oslabilo. Byli udýchanější než obvykle a Září se ještě nezahojily rány.
„Musíme ho zachránit. Jestli ho zabijí, budeme na tom ještě hůř,“ zamumlal Únor do šály.
Říjen zvracel do mechu suché listí. Listopad si s vrzáním starých soušek rovnal žebra.
„Kdo se hlásí na záchrannou výpravu?“

„Tak koho vyzkoušíme dneska?“ zahájil fyzikář hodinu. Třída ztichla.
„No nehlaste se všichni. Vždyť to nic není, prosím vás, dvě tři otázky na elektromagnetickou indukci, víc po vás chtít nebudu.“
Ve třetí lavici jeden chlapec opatrně zvedl ruku.

Šprt, říkalo se o něm, když dostal další jedničku.
Blázen, tvrdili, když se přihlásil na Fyzikální olympiádu.
Podivín, neslo se školou, když místo vysedávání v lavici chodil na stáž.
Smáli se mu, že si nikdy nenajde žádnou holku.

Kláru potkal na dnu otevřených dveří na Matfyzu. Na rande ji pozval na vědeckou konferenci a o tři roky později ji požádal o ruku.

Brumbál prý na tu práci sháněl člověka celou řadu let. Vsadím se, že kdybych se mu nenabídl, shání ho doteď. Protože druhý takový blázen po světě neběhá.
„Než mě hodíte do kotle, rád bych využil práva posledního přání,“ promluvil jsem k náčelnici.
Upřela na mě oči tvrdé jako ten kotel a žhavé jako smola v něm.
„Máš přání, čaroději? Snad ne milost?“
V jejím hlase zazněl krutý výsměch.
„To bych si nedovolil,“ ujistil jsem ji vážně. „Naopak. Chci, abys mě nešetřila.“
V planoucích očích uvízlo překvapení.
Stejně jako ve tváři Brumbála, když jsem těch vlasů peruánské divoženky přinesl celou hrst.

Jako již tradičně bude na zimních olympijských hrách soutěžit pouze jediná vlaštovka. Tentokrát byla do reprezentace vybrána stříbrná medailistka ve skocích na lyžích.

Ostatní sportovci považují toto nařízení za zastaralé a diskriminační. Někteří ho komentují pěkně od plic a tak, jak jim zobák narostl, jiní pořádají tiché protesty spočívající v ostřelování sídla Mezizvířecího olympijského výboru papírovými vlaštovkami.

Nejspíš tím však ničeho nedosáhnou.

„Více než jednoho zástupce našeho druhu nám organizátoři prostě nepovolí. Nechtějí riskovat, že by roztál všechen sníh,“ vysvětlila smysl opatření skokanka.

Sportovci, kteří nebyli vybráni, však smutnit nemusí. Jako kompenzaci dostali poukaz na meteorologický workshop v teplých krajích.

„Neli zítra vyluxuje a utře prach. Darren umyje nádobí a ustele postel.“
Oba zmínění pozorně naslouchali a nedali najevo nesouhlas.

Po návratu z práce bylo zjištěno, že se na koberci recyklovala krabice a plastový kelímek. A soudě podle povalené sklenice a shozené knihy bylo zřejmé, že svérázný úklid probíhal také na jídelním stole.
„A co nádobí a luxování?“ zeptal se páníček.
Dotazováni se tvářili, že se jich to vůbec netýká.

„Co se těm domácím sktříkům stalo, že nepracují?“
„Neli přece dostala ponožku na packu, aby si ji nelízala.“
„Ale co Darren?“
„Já mu jednou oblékl svoje triko,“ přiznal se Ianto.

„Doháje s tou proudovou regulací! Není možné, aby se to chovalo takhle debilně,“ nadávám si nad právě sestaveným měničem.

Je to už měsíc od sestavení a stále jsem nebyl schopný přimět proudovou smyčku na měniči pro korekci tvaru odebíraného proudu fungovat. Pro splnění norem musí být tvar odebíraného proudu co nejvíce podobný sinusovému průběhu napětí v zásuvce.

Ze zoufalství jsem začal naprosto chaoticky měnit hodnoty součástek a snažil sem se přijít na to, která nejvíc změní chování měniče. „No tak… Která bude další, nehlaste se všechny!“

Kupodivu to po mnoha pokusech vyšlo a změnou filtračního kondenzátoru C14 začal měnič fungovat!

Milé spolužačky, milí spolužáci!
Protože nám zrušili Spolužáky, nabývá na významu databáze našich kontaktů, kterou spravuji. Proto jsem se rozhodl rozšířit počet jejich správců. A jelikož tres faciunt collegium, vyhlašuji poptávku po dalších dvou spolusprávcích. Nehlaste se všichni!
Úkolem těchto spolusprávců bude udržovat databázi a každou změnu v našich kontaktech, kterou se doví, sdělit zbývajícím dvěma spolusprávcům. A úkolem všech ostatních bude pouze sdělit případnou změnu ve svých kontaktech libovolnému ze správců.
Tento krok významně eliminuje riziko, že o databázi z nejrůznějších důvodů přijdeme.
Zvláště při doplnění takovými opatřeními, že například spolusprávci nebudou sedat do jednoho letadla.

Zdraví

Tadeáš Tydlitát

„Nikdo nemůže být k úkolu přinucen. Kdo se vydá na cestu do Mordoru, k Hoře osudu, aby se pokusil o nemožné a pravděpodobně zahynul?" zeptal se Elrond.

Frodo se díval do země. Cesta do Roklinky byla příšerná, ještě se úplně neuzdravil. Černí jezdci ho pořád pronásledují (ve snech).

Gandalf promluvil: „Já jsem zaměstnán. Ale Aragorn by se toho mohl ujmout."

„To nemůžu! Můj meč je rozbitý," bránil se.

„Můj luk taky!"

„A moje sekera!" schovával ji Gimli za sebe.

Elrond se zamračil: „Takhle by to VÁŽNĚ nešlo. Zeptám se ještě jednou a tentokrát řeknete NĚCO JINÉHO. Ale nikoho nenutím. Samozřejmě."